Osamělá kunoichi 05: Noční můra, trénink a konečně přiznání

Aschika se druhý den vzbudila, a hned věděla, že je něco špatně.
„ÁÁÁÁÁ, sakra, Jiraiya-sensei, řekl jste mi špatný počet dní!“
Byla totiž uvnitř své mysli a jen malým okénkem viděla, co se děje venku.
„Hahááá, a mám tě, jo, jo, jo!“
Myuki úplně zářila a vyskočila z postele.
„Tak, a teď se ti pořádně pomstím!“
Oblékla se a s uspokojením poslouchala Aschičiny tiché nadávky.
„Copak ti provedu dneska? Mohla bych třeba někoho políbit! Co třeba Leeho, nebo Nejiho? Nebo snad Gaie?“
Ďábelsky se zachechtala. Aschika si vzpomněla na ten hrozný den, kdy Myuki v jejím těle políbila Jiraiyu. Když se pak vrátila zpátky, nechtěla se týden ničeho dotknout pusou.
„Opovaž se, jinak zajdu za Tsunade, aby tě zavřela pomocí pečetě na dva měsíce!“
Myuki se zasmála. „Smůůůla, za tu ránu včera uvidíš!“
„Ty, ty, ty-.“
„Ano, Aschiko?“ Zeptala se Myuki sladce a vyšla ven.
Šla do Ichiraku rámenu a všimla si Naruta, jak sedí a jí.
„O-ou…“ Aschika si dala hlavu do dlaní.
Myuki se přiblížila k Narutovi. „Ahoj, Naruto-kun!“
„Aschika-san! Potřebujete něco?“ Naruto zvedl obličej od rámenu.
„Chtěla jsem ti něco říct…“
„Tak to teda ne!“ Aschika se zkoušela soustředit na své tělo.
„Ano, Aschika-san?“ Naruto se na ni netrpělivě díval.
„Jo!“ Aschika se vrátila zpátky.
„Eeeh, zvu tě na rámen!“
Naruto se rozzářil. „Děkuji, Aschika-san!“
„Zatím, Naruto!“ Aschika rychle zmizela.

Tsunade zrovna vyplňovala nějaké dokumenty, když se jí před stolem objevila zadýchaná Aschika.
„Aschiko! Stalo se něco?“ Tsunade si ji pozorně prohlížela.
„My-Myuki!“ Aschika zalapala po dechu. Tsunade k ní okamžitě přiskočila, použila uzavírací pečeť a uzavřela Myuki do izolace.
„Dě-děkuji, Tsunade-sama.“ Aschika si oddechla.
„Špatně jsem spočítala dny, prosím, ukliďte mě někam, tahle pečeť nevydrží ani patnáct minut.“
Tsunade se zamyslela. „Pojď se mnou, rychle!“
Vyrazili ze dveří a běželi do vězení. Uvnitř hlídalo pár shinobi. Přiběhl k nim kapitán. „Hokage-sama, stalo se něco?“
„Ne, vše je v pořádku, jaké nejsilnější vězení máte volné?“
Kapitán se zamračil. „Pojďte za mnou.“
Zavedl je do nejhlubší kobky ze železa s chakrovými mřížemi.
„Tohle je volné.“
Tsunade se zamyslela. „Použijeme ho jen pro tentokrát,“ ukázala na Aschiku, „bude tam zavřená, pokud se dostane ven, informujte mě, ale nebojujte s ní. Také bych byla ráda, kdyby se to nikdo nedozvěděl, jasné?“
„Ano, Hokage-sama,“ muž se podezřívavě zadíval na Aschiku a odešel. Aschika vešla dovnitř. Posadila se a podívala se na Tsunade.
„Eh… nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale…“
„Mám tě omráčit, abych to Myuki ztížila?“ Tsunade se ušklíbla.
„No, asi jo.“ Aschika zavřela oči, dostala ránu pěstí a omdlela. Když Tsunade odešla, pečeť přestala fungovat. Aschika ve své mysli slyšela, jak se Myuki vzteká.
„Grrrr, zatracená Tsunade, tohle jí nedaruju!“
Začala se s Aschikou prát. Chvíli se v mysli přetahovaly, když si Aschika všimla, že se cosi změnilo.
Stála na louce a Myuki byla pryč. Tohle je genjutsu? Zatracenej Sharingan!
Náhle si všimla, blízkého pikniku, na dece seděl Jiraiya a řekl:
„Už jsem se bál, že jsi na naše rande zapomněla.“
„R-rande??? ÁÁÁÁÁÁ, Myuki! JÁ TĚ FAKT ZABIJU!!!“ Aschika se pokusila co nejrychleji utéct, ale marně, tohle bylo genjutsu. Aschika věděla, že jí to Myuki dělá schválně, protože to byla její noční můra. A přitom ještě slyšela Myučin zlomyslný smích. „Užij si to!“
Myuki se zkoušela probrat, po několika minutách se jí to podařilo, a teď se zkoušela dostat z vězení. Samozřejmě, že zjistila, že bylo připraveno dobře.
Po několika hodinách se Myuki konečně dostala ven. Vydala se co nejrychleji do Konohy. Aschika se mezitím marně snažila dostat z genjutsu, až to nakonec Myuki přestalo bavit a pustila ji z něj. „Vážně tě zabiju, já ti fakt něco udělám!“
Aschika na ni začala hned prskat. Myuki se jen ušklíbla.
„Máš kliku, že jsem tě nenechala udělat Jiraiyu, ale klidně ještě můžu!“
Aschika raději zmlkla a doufala, že Myuki narazí na Kakashiho a Nejiho.
Myuki se mezitím snažila najít někoho z týmů, nechtěla udělat nic drastického, protože i když si to nerada přiznávala, měla Konohu docela ráda. Byl večer, takže jí nezbývalo moc času. Vtom si všimla Nejiho a Kakashiho, jak o něčem o samotě debatují. „Tohle bude muset stačit.“
Vydala se přímo k nim.
„Kakashi-sensei, Neji-kun!“ Ti se na ni otočili.
„Ano, Aschika-san?“ Optal se zdvořile Neji. Aschika si všimla, co se děje.
„Nedělej to!“ Myuki se ušklíbla, rychle přiskočila k Nejimu a rychle ho políbila.
„Trapáás, Aschiko!“ Nebyla to sice nejlepší pomsta, ale muselo to stačit.
Neji od ní odskočil, zcela šokován a vyplašeně se na ni díval. Pak si s Kakashim vyměnili významný pohled. A vrhli se na ni.
Byla to spíš taková malá potyčka, ale nakonec se Kakashimu povedlo praštit Myuki knížkou přes hlavu. Ta omdlela a spadla na zem. Neji zvedl obočí.
„To je ta kniha tak těžká?“ Kakashi se usmál.
„Všechny knížky od Jiraiyi.“
„Tak tomu říkám paradox…“ Aschika se ušklíbla a byla ráda, že Myuki někdo konečně uzemnil, ale věděla, že jí zítra bude pořádně bolet hlava. Ti dva ji zvedli a nenápadně, aby si jich nikdo nevšiml, odnesli Myuki/Aschiku zpátky do bytu.

Když se Aschika ráno probudila, stála u ní Tsunade. Okamžitě jí začala bolet hlava. Tsunade se usmála.
„Jak ti je?“
„Jako kdybych vypila bednu saké…au…“ Aschika si promnula hlavu. Ohmatala si nos a zjistila, že je lehce nalomený. Podívala se na Tsunade.
„Za ten nos se ti omlouvám, Aschiko,“ mrkla na ni, „myslím, že by ses měla jít omluvit Nejimu.“
Aschika zrudla. „Nejspíš…“
Tsunade se na ni usmála a odešla z jejího bytu. Myuki zatím se zatím tiše pochechtávala. „Teď víš, jak to bolelo!“
„Sklapni, chováš se jak malý dítě, bože!“ Aschika na ni vážně neměla náladu.
„Já jsem jen pomstychtivá, nic víc.“ Myuki pokrčila rameny.
Aschika se převlékla a vydala se k Ichiraku rámen, protože měla ukrutný hlad. Když se najedla, ten stařík jí cosi strčil pod nos.
„Co to je?“
„Účet za Naruta.“ Aschika se podívala na konečnou sumu.
„MYUKI!!!“
Sklesle zaplatila a vydala se na louku, dnes měli totiž všechny týmy společný trénink, a tak se Aschika přišla podívat, možná i něco předvést. Cestou potkala Nejiho. Její obličej získal jemně narůžovělý nádech.
„Ne-Neji-kun, chtěla jsem se omluvit za ten včerejšek.“
Neji se jen usmál a mávl rukou. „Nic se nestalo, vždyť jste za to nemohla.
I když to nebylo zas tak špatné… Neji tu myšlenku co nejrychleji zaplašil a zeptal se:
„Nechtěla byste se mnou trénovat Byakugan?“
„Jistě moc ráda.“ Aschika byla ráda, že se změnilo téma a taky si chtěla zatrénovat s někým z klanu Hyuuga.
Dorazili na louku, kde už byli všichni ostatní a dali se do trénování, postavili se na volný prostor proti sobě.
„Chtěla bych se omluvit i za Myuki.“
„Sklapni, já se za nic omlouvat nebudu, mně se to líbilo!“
„Jak jsem již řekl, nic se nestalo.“
Aschika na okamžik potlačila Sharingan a nahradila ho svým Byakuganem.
Neji i ona ho naráz aktivovali.
„Byakugan!“
Aschika věděla, že nyní může používat Juuken a vyrazili proti sobě. Chvíli si vyměňovali několik úderů a Neji byl mnohem lépe trénovaný, takže vyhrával, ale pak si Aschika vzpomněla, že viděla jak Nejiho, tak i Hiashiho používat Kaiten. „Hmmm, uvidíme, co tvůj Sharingan dokázal zkopírovat, Myuki!“
„Kaiten!“ Aschika se roztočila kolem své osy a vytvořila vír čakry. Přkvapený Neji do něj narazil a odletěl o několik metrů zpátky.
Všichni k nim hned přiběhli, TenTen a Sakura zvedli Nejiho a ten se vydal k Aschice.
„Každým dnem mě překvapujete víc a víc, Aschika-san. Nejspíš jste první, kdo dokáže Sharinganem zkopírovat Hyuuga techniky.“
Usmáli se na sebe, když k Aschice přiskočil Naruto.
„Teď já, já s Vámi chci taky trénovat, Aschika-san!“
Aschika se podívala na Nejiho, který pokrčil rameny a odešel trénovat se svým týmem.
Podívala se na ostatní týmy, které se znovu vrhly do tréninku. Usmála se.
Všichni jsou tak usměvaví a přátelští. A horliví! Dědicové Ohnivé vůle… A já si myslela, že je to jen metafora… Úžasná vesnice…
Pak se podívala na Sasukeho, který stál opodál a zmizel jí úsměv z tváře.
Uchiho Sasuke… dej si pozor na temnotu ve tvém srdci…
Pak se podívala na Naruta, který ji dokázal znovu rozesmát. „Dobře Naruto, poražený platí rámen, jo?“

„Sasuke, kam jdeš?“ Aschika vyšla zpoza stromu a podívala se na odcházejícího Sasukeho. Na lavičce ležela omráčená Sakura.
„Uhni, odcházím!“ Sasuke se podíval za vesnici, kde na něj čekala Zvučná čtyřka.
„Kvůli síle Sasuke? Za Orochimarem? Kvůli pomstě, že?“ Zastavil se.
„Co ty o mně víš?“ Jeho hlas byl plný temnoty.
„Spoustu věcí, Uchiho…“ Zamračila se na něj.
„Tak víš, že stejně odejdu!“
Mlčela, ale pak řekla:
„Chápu tě, já-.“
„Nedělej, že mi rozumíš!“ Zařval Sasuke. „Vy…vy všichni z Listové se tváříte, jakože všemu rozumíte, ale nechápete vůbec nic!“
Aschika se ušklíbla. „Nevěděla jsem, že se tak moc lituješ…“
Zastoupila mu cestu. „Nenávist… nenávidíš Itachiho, že? Viníš se z toho, že jsi nic neudělal, viď?“
„Sklapni!“ Sasuke vytasil kunai. „A uhni!“
Aschika se na něj dívala, a pak mu uhnula.
„Hodně štěstí, Uchiho Sasuke…“ Její hlas přetékal ironií. Sasuke odešel a Aschika se za ním dívala.
„Je jako ty…“ Myuki se ušklíbla. „Zatracenej Sasuke!“
„Vždyť je Uchiha, stejně jako ty! A ne… není jako já, už ne…“
Aschika se otočila, vzala Sakuru do náruče a šla to říct Tsunade.

„Cože?“ Naruto zbledl a zaraženě zíral.
Stáli v pracovně Hokageho. Tým 7, Jiraiya, Tsunade a Aschika. Byla asi jedna v noci.
„Ty jsi Sasukeho nezastavila? Proč?“
Aschika se zamračila. „Šel z vlastní vůle, nebránila jsem mu.“
„Aschiko-.“ Tsunade chtěla něco říct, ale přerušil ji Naruto.
„Proč jsi ho zatraceně nechala jít, když jsi ho mohla zastavit?“
„Naruto!“ Jiraiya ho chytil za rameno.
„Kvůli tobě, Naruto…“
Naruto na ni zíral. „C-cože? Proč kvůli mně?“
Aschika si povzdechla. „Stejně by tu nezůstal Naruto. Udělala jsem to, abys ho pak nemusel nechat jít ty.“
Aschiko, vážně mu to chceš říct? Tsunade se na ni pozorně zadívala.
Naruto vztekle zaťal pěsti a zavrčel na ni:
„Proč ses do toho vůbec pletla? Nebyla to tvoje věc! Proč ti na mě tak záleží?“
Naruto věděl, že jeho vztek je ventilován špatným směrem, ale nechal se unést.
Aschika se na něj podívala s bolestným výrazem v obličeji.
„Chceš vědět proč?“
„Aschiko, nemyslím si, že teď…“ Jiraiya ji chtěl zastavit, ale nestihl to.
„Protože jsem tvá sestřenice.“

Ticho, bylo úplné ticho po tomto prohlášení. Naruto se Sakurou na ni zírali.
Naruto se pohnul a Kakashi ho rychle chytil za břicho, aby se na ni nevrhl.
„To-to je lež! To není možné!“ Naruto se začal v Kakashiho sevření zmítat a po tváři mu stékaly slzy.
„Je to pravda,“ ozvala se tiše Tsunade a Jiraiya kývl.
„A-Aschika-san…“ Naruto se vykroutil z Kakashiho sevření a vyběhl ven.
„Naruto!“ Aschika ho chtěla zastavit, ale uviděla Jiraiyu, jak na ni vrtí hlavou.
Naruto… neměla jsem ti to říkat teď…
„Tos teda trošku podělala, Aschiko!“ Myuki se na ni zašklebila.
…
Později, asi ve tři ráno se šla Aschika projít, protože nemohla spát a uviděla Naruta sedět na lavičce. Když si ji všiml, vyskočil.
„Naruto, já-.“
Dostala ránu do žaludku. Pak ucítila teplo.
Naruto ji objímal.
„N-Naruto…“ Taky ho objala a objímali se hodně dlouho.
Pak se na ni Naruto uslzeně usmál. „Patří ti to Aschiko, mělas mi to říct hned!“
Aschika se musela posadit, jinak hrozilo, že se rozpláče. Usmála se na něj. Nakonec se rozesmála.
„Co se stalo?“ Naruto se tvářil dost zmateně.
„V lednici mi zbyla trocha rámenu…“
Naruto se rozzářil, jako sluníčko. „To je moje sestřenice!“ Zakřičel na celou Konohu. Pak zvážněl. „Zítra půjdeme zachránit Sasukeho, ale jsem rád, že zrovna ty jsi moje příbuzná!“
Aschika se usmála a ukáplo jí pár šťastných slz. Pak se s ním vydala k sobě do bytu.