Gravitace 02 - Porozumění

„Znovu,“ pronesl Kakashi unaveně. Seděl pod jedním ze stromů okolo Listové a sklesle pozoroval svoji svěřenkyni. V pravé ruce svíral Icha Icha, ale neměl žádnou psychickou sílu, aby si mohl číst. Vítr si pohrával s jeho vlasy a slunko mu svítilo do tváře.
Ayame sevřela své úzké, jahodové červené, rty do jedné tenké linky. Přimhouřila oči a v soustředění svraštila čelo po kterém ji stékaly kapičky potu. Pohledem přímo hypnotizovala terč, který Kakashi umístil na několik metrů vzdálený strom. Kolem se válely desítky kunaií, které už stačila vyházela ve snaze zasáhnout terč. Ležely rozházené všude po okolí, zabodnuté v zemi, v kořenech okolních stromů, ale žádný nebyl v terči.
„Uvolni se,“ opakoval Kakashi už po několikáté. „Hod nesmíš uspěchat. Nadechni se a při výdechu hoď,“ položil knížku do trávy a vstal. Přešel k Ayame a ze zadu ji chytil za ruku, aby jí pomohl: „Zápěstí musíš mít uvolněné,“ začal s její rukou pomalu naznačovat pohyb, jako, když hází. „Buď stejně tak v klidu, jako, když jsi v Ichiraku,“ Kakashi se snažil jakkoliv pomoci a vysvětlit základy při házení kunaiem.

Ayame začal polívat studený pot a vzápětí se rozklepala. „Možná je to na tebe moc,“ uvědomil si Kakashi jak dlouho už trénují. „Promiň, měla jsi něco říct,“ pustil ji za ruku a začal se omlouvat.
„Ne,“ zavrtěla dívka hlavou. „Ještě chvíli,“ vydechla, aby vzápětí nabrala do plic čerstvý vzduch. Snažila si představit jak právě stojí v kuchyni a nožem připravuje přísady na ramen. Celá se uvolnila a napřáhla, uvolnila zápěstí a lehkým švihem poslala chladnou čepel vstříc terči.
„Oh,“ pozvedl Kakashi obočí v překvapení. Kunai se zapíchl do spodní části terče.
Ayame vyskočila radostí do vzduchu a zavýskala, nad svojí šikovností.
„To by pro dnešek stačilo,“ odešel Kakashi ke stromu a sebral knížku ze země. „Budeme zase pokračovat zítra. Teď by jsi měla jít odpočívat.“
Ayame, celá rozzářená z prvního úspěchu, přikývla.

Slunce pomalu zapadalo za obzorem a Listová pomalu upadala do tmy. Stíny narůstaly a lidé, unavení po práci, šli domů užít trochy volna. To však nebyl případ ninjů s hodností Jounin. Právě dva z nich proti sobě bojovali na jednom ze cvičišť v Konoze.
„Takže takhle jsi se rozhodl vést trénink?“ řekl Asuma poté co mu Kakashi vylíčil jak probíhal jeho první trénink Ayame a snažil se Hatakeho udeřit jedním ze svých boxerů.
„Jo,“ Kakashi uhýbal ostrým čepelím, které míjely jeho hlavu. „Nenapadlo mě nic lepšího na trénování člověka, který nemá žádnou chakru,“ obhajoval svůj trénink a přešel do útoku. Vykryl kunaiem jeden z boxerů a vymrštil nohu v pokusu o zasáhnutí Asumy do brady.
Ten hbitě uskočil do zadu: „Já svého svěřence nechal chytat kočku,“ chlubil se Asuma. „Ale neřekl jsem mu jakou,“ na chvíli se odmlčel. „Vlastně jsem mu ještě ani neřekl, aby s tím už přestal.“
V tom na dvojici zaútočili hadi: „Sen'eijashu,“ Anko z pod rukávů vylézalo několik hadů a útočilo na bojující dvojici. „Přicházím!“ smála se žena v plášti a zapojila se do rozhovoru: „Oba jste na svoje svěřence moc měkcí,“ olízla si rty. „Já toho svého napustila jedem, hodila do lesa a šla na oběd.“
Asuma s Kakashim uskočili, aby se vyhnuli návalu hadů a Hatake začal skládat pečetě: „Suiton: Suijinheki,“ začal z úst vypouštět chakru, která se měnila na vodu a vztyčil tak vodní stěnu, která bránila hadům v dalším postupu.
Asuma se nenechal zahanbit a také složil prsty v pečetě: „Katon: Goukakyuu no Jutsu,“ vypustil ohnivou kouli, která začala ničit vodní stěnu a hady.
„Kdyby tu byla poblíž voda, tak bys neměl šanci,“prohodil Kakashi.
„Na kdyby se nehraje,“ zasmál se Asuma a díky větrné chakře zvětšil dosah svých boxerů.
„Kam se to koukáte?“ zasmála se Anko. Její hadi vyrazili ze země a začali dvojici rychle obmotávat. Anko trhla zápěstími, aby přivolala své hady zpět. Ti s sebou přitáhli dvojici Jouninů, kterou pevně obepínali.
„Bondage?“ olízla Anko kunai a s pobavením pozorovala dvojici mužů, jak se snaží vyprostit z hadího sevření.
„Vyhrála jsem,“ šlápla jednou nohou Kakashimu na břicho a vztyčila pyšně hlavu do vzduchu.
Za Anko právě vyrostl ze země listnatý strom. Tlusté větve Anko pevně chytli a připoutali ke kmeni: „Magen: Jubaku Satsu,“ promluvila Kurenai a její ruka s kunaiem v ruce přistála na krku Anko. „Kdo vyhrál teď?“
„Kdy jsi sem přišla?“ zaťala Anko zuby.
„Mokuton: Shichuurou no Jutsu!“ kolem čtveřice začala pukat země. Vše se začalo otřásat a ze země vyrazily masivní dřevěné trámy, které každého účastníka boje obklopily a uvěznily.
„Chováte se jako malé děti,“ napomenul čtveřici právě přistoupivší Yamato. „Hlavně od vás,“ obrátil svůj pohled na Kakashiho. „Bych čekal víc, senpai.“
Kakashi nevěřícně vydechl a nenacházel ta správná slova jak odpovědět. Cítil jak je mu právě křivděno a stále se zmítal v hadím sevření.
„Odvolejte tu techniku, Anko,“ Yamato se vrátil pohledem na Anko.
Ta mu oplatila křečovitým úsměvem: „Přinuť mě.“
Yamato unaveně vydechl a lehce mávnul rukou. Dřevěné trámy, které tvořily vězení, kolem Anko se začaly pomalu zmenšovat.
„Ať je po tvém,“ nakonec Anko rezignovala a složila pečeť. Hadi zmizeli.

„Máte mi podat hlášení,“ Yamato přecházel ze strany na stranu kolem čtveřice, která po boji seděla unaveně na zemi.
„Hlášení,“ Asuma vytáhl krabičku cigaret a začal si s ní hrát. Yamato jej obdařil přimhouřeným pohledem.
„Právě jsem si na něco vzpomněla,“ vstala Anko a měla se k odchodu.
„Nikdo odsud neodejde,“ vztyčil Yamato výhružně prst. „Dokud nedostanu hlášení.“
„Nemůžeš nás chytit všechny,“ připomněl Kakashi. Yamatovi ztuhnul úsměv.
„Teď!“ zařval Asuma.
Tělo Kurenai se začalo rozpadat v růžové okvětní lístky. Anko s Kakashim hbitě vyskočili na střechu a začali utíkat.
Yamato stačil zastavit pouze Asumu, který se v tu chvíli změnil na jeden ze špalků dřeva.
„Vyměnil se s ním ve chvíli, kdy jsem ho pozoroval jak vytahuje krabičku cigaret,“ pochopil Yamato. „Mělo mě to napadnout, když si žádnou nezapálil,“ v zoufalství padl na kolena a začal mlátit pěstmi frustrovaně do země.

Kakashi s Anko skákali po střechách dokud nebyli z dohledu cvičiště. Slunce už zapadlo a na vesnici padla tma.
„Myslíš, že jsme mu utekli?“ zeptala se Anko, když skákali na další střechu.
„Kakashi?“ zeptala se znovu, když její společník neodpovídal. Lehce do něj drbla prstem a Hatake se proměnil na špalek dřeva.
„Kakashi…“ přimhouřila Anko oči.

Kakashi šel ulicí a utíral si pot z čela. Byl celý zpocený, unavený a hladový. Neměl žádnou náladu na to, aby řešil další nepříjemné záležitosti. Nohy jej zanesly k Ichiraku, který zářil jako světlo na konci tunelu. Bílá látka halící hlavy zákazníků lehce třepetala ve větru. Podle neobsazených stoliček bylo jasné, že zde nikdo není. Neváhal a vydal se zahnat kručení v břichu.
Záře světel jej na pár okamžiků oslepila, ale jakmile zamrkal, tak si zvykl na tu prudkou záři. Sedl si na jednu z barových židlí a začal si pročítat menu pověšené na zdi.
„Stejně si dám to co vždycky,“ odvrátil pohled od popsané tabule a zaměřil se na obsluhu.
„Co tu děláš? To máš ještě dost sil na to pracovat?“ Kakashi vydechl překvapením, když uviděl Ayame v zástěře, jak se ohání nožem v kuchyni. Jako vždycky byla oblečená celá v bílém včetně šátku přes hlavu. Kakashi se usmál nad její pracovitostí a objednal si.
„Dnes jste náš poslední zákazník,“ řekla Ayame s úsměvem, když svému učiteli přinesla misku ramenu.
„To mám štěstí,“ oplatil ji Kakashi úsměv a pustil se do jídla.
Ayame vyšla ven a sedla si vedle Kakashiho. Položila ruce a hlavu na pult a s hlasitě si oddychla: „Jsem tak unavená.“
„Promiň, jestli tě dnešní trénink zmohl. Zítra budeme dělat něco lehčího,“ omlouval se znovu Kakashi.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Ayame. „Jsem ráda co pro mě děláte. Přihlásila jsem se dobrovolně a chci pořádný trénink, jinak by to nemělo cenu,“ namítala dívka.
„Proč jsi se vůbec přihlásila?“ zajímalo Hatakeho.
„Hmm,“ Ayama pozvedla hlavu a zamyslela se, „chtěla jsem vědět jaké to je,“ nakonec odpověděla. „Co všechno musí ti, kteří nás ochraňují s nasazením vlastních životů udělat. Chtěla bych taky pomoci, i když moc neumím a ochraňovat ty na kterých mi záleží,“ podívala se Kakashimu do očí a čekala, kdy se začne smát.
„Myslím,“ Kakashi položil hůlky na prázdnou misku ramenu. „Že je to ušlechtilý důvod. Rozhodně se nemáš za co stydět,“ usmál se, aby podpořil svá slova.
Dívka se taktéž usmála nad tím, že ji někdo chápe a nepřipadá mu její důvod směšný. Poté se začala vyptávat na další trénink a na trénink, který absolvuje Kakashi.
Takhle se rozhovor táhnul až do brzkých ranních hodin.