Dobro a zlo 08 - Další zrůda na scéně?

„Naku-san? Opravdu za Haragasem-sama chcete jít sama?“ zeptal se velitel jedné skupiny.
„Jo… bude to tak lepší a navíc semnou půjde i Warui,“ řekla a otočila se na Waruie.
Ten kývl.
Velitel taky kývl a někam se, se svojí skupinou rozešel.
„Takže… připravená?“ zeptal se Warui Naku před dveřmi Haragasovy komnaty.
„Jako nikdy…!“ hodila po něm úšklebek a bez zaklepání otevřela vysoké dveře.
„Naku neumíš klepat!“ okřikl jí Haragas, vypadal překvapeně.
Nic neříkala a došla až k jeho trůnu. Společně s Waruiem se mírně uklonili a opět pozvedli hlavy.
Haragas pozvedl obočí. „Špatné zprávy?!“
„Omlouváme se Haragasi-sama, ale mise dopadla neúspěšně,“ začal Warui.
„Cože?! Si snad ze mě děláte p*del ne?!“ rozkřičel se na ně.
„Není to naše chyba,“ pokračoval za něj Naku, „Konoha by padla, ale draci vycvičení podle tebe, se zalekli čakry devítiocasého a utekli!“ zvýšila hlas a trochu zavrčela.
„Hmmm…,“ jemně zacinkal drápy o zem.
Na chvíli to vypadalo, že bude v klidu, ale opak byl pravdou.
„Cože?! Jen kvůli tomu?! Vy jste teda s*ačky, neřeknu, kdyby tam byl samotný démon, ale on má určitě svého jinchuurikiho ne?!“ zakřičel a vstal ze svého trůnu.
„To sice jo, ale-“
„Žádný ale!“ zařval a začal naštvaně chodit tam a zpět. „Pokud vím, výcvik vojska si v posledních letech měla na starost ty Naku a bylo tedy tvojí povinností připravit je na něco takového!“ cinkání jeho drápů se rozléhalo po místnosti.

Ztvrdila pohled. Tak strašně ji štvalo, když měl pravdu. „Jo, pravda… už se to nestane!“ řekla rázně.
„Ne, to teda nestane… Oba vás dočasně sesazuji z funkce a uděluji vám pozici členů v jednotce 7. Samozřejmě pod velením velitele Hachira!“ zakřičel a na oba ukázal svým šupinatým prstem.
„Cože?!!!“ vykřikli Naku a Warui naráz.
„A teď odchod! Hlaste se u Hachira!“ otočil se k nim zády.
Oba vstali a pomysleli si o něm to nejhorší. Naku jistě přemýšlela i o tom, jestli ho má zabít.
„Jo a ještě něco,“ pokračovala, „během boje má sestra utekla někam do lesa a tak jí chci přivíst sem,“
„No a co já s tím, že chceš?!“
„Můžu tam taky jít bez tvého svolení a určitě bys o mě přijít nechtěl… vsadím se, že by tak polovina draků šla semnou… možná ještě víc…,“ zamyslela se a naschvál si ještě něco počítalo na prstech.
„No tak jo!!!“ zakřičel. „Ale ať jsi do tří dnů zpátky a jestli ta holka bude dělat potíže, tak ji osobně podám!“
„Jistě Haragasi-sama,“ řekla mile, „za ní se mohu zaručit,“ dodala s mírným úšklebkem.
„Hm, ale na vaší nižší pozici to nic nemění… a teď už konečně zmizte!“
Nic neřekli a odešli.

„Ha ha… Haragas je vážně debil,“ smála se mu Naku hned za dveřmi. Pak ale pohled ztvrdila. „Ku*va já nechci bejt v jednotce toho debila!!!“
„To ani já… sakra!!!“ přidal se Warui. „Tak kdy vyrazíme?“ zeptal se pochvíli.
„Vyrazíme kam? Jo počkat… ty jdeš semnou?“
Kývl.
„Tak super!“ usmála se na něho. „No… můžem vyrazit třeba až k večeru…,“ začala se laškovně ošívat.
„Hm… proč ne,“ oplatil jí to a pak se společně někam rozešli…

O pět hodin později: Naku s Waruiem vyrazili teprve, když se začalo stmívat. Nic si s sebou nevzali. Nač taky ztrácet čas že? Navíc Haragas si myslel, že půjde jen Naku. I když už předem mohl tu malou zradu tušit.
„Takže pročesáme lesy v okolí Konohy, tak do deseti kilometrů nejdřív ze vzduchu a pak to vezmeme pěšky,“ navrhla Naku.
„Jo to by šlo,“ souhlasil Warui.

Po dvou hodinách byli na místě a začali s nočním pátráním.
„Tohle nemá cenu, sice ve tmě vidíme, ale i tak… a navíc jsem už dost unavenej… ty ne?“
„Hm… jo… Dobře tak přečkáme noc a budeme pokračovat až ráno,“
Oba se snesli na zem, proměnili se z mírnou nechutí v obličeji v lidi a pochvíli usnuli.

„Hej Naku vzbuď se…!“
„Co je! Do p*dele já chci ještě spát,“
„Hej! Ty to neslyšíš?“
Otevřela oči a sedla si. „Ne… nic neslyším… co bych měla slyšet?“
Warui se zasmál. „To je dost, že stáváš,“ řekl a podal jí ruku.
Přijala ji a s její pomocí se zvedla. „Ku*va nedělej ze mě debila, víš, jak jsem se lekla?“
„No jo… promiň,“ zašklebil se.
„Tak jo… když už jsem teda vzhůru, tak můžeme začít s hledáním,“ řekla Naku, oba se proměnili a vyletěli vysoko do vzduchu.

„Ku*va už tady lítáme přes tři hodiny a pořád nic,“ stěžovala si.
„No jo… tak začneme s hledáním po zemi…,“ vydechl Warui.
„ ... “
„Hele slyšíš to?“
„Jdi do p*de-“
„Ale ne… poslouchej…,“
„No jo… jakoby mlaskání bo tak něco… a cítím krev a chakru Jigoku…!“ řekla Naku a rozeběhla se.
Po několika metrech jí skutečně uviděla. Stála k nim zády ve své vlkodlačí podobě, na sobě pořád to speciálně upravené brnění a pochutnávala si na nějakém nebožákovi.

„Hej Jigoku,“ bez váhání na ni křikla.
Jmenovaná se odtrhla od mrtvoly, otočila se a nepříjemně zavrčela. „Co tady chceš, ty krávo!“ urvala se na ni, ale pak si uvědomila, že ji vlastně nerozumí.
Přeměnila se proto do lidské podoby a zopakovala svá slova.
„Jdu tě zachránit,“
Jigoku si oblízla konečky prstů a posměšně spustila: „Myslíš, že potřebuju tvoji pomoc?! Na*er si a vypadni odsud!!!“
„Ale, ale… že by ztráta toho špekouna zapříčinila změnu tvého charakteru?“ řekla posměšně.
„Drž hubu!“ rozkřičela se na ní.
„Ty drž hubu ku*va a pojď s náma!“
„Já s váma nepůjdu! Nepřidám se k někomu, jako jsi ty! A navíc teď… když se nerozhoduju sama…,“ hlas jí znatelně poklesl, sklopila pohled.
„Cože?!“ vyprskla Naku. „To mi tady jako naznačuješ, že si v tom?“
Jigoku ztvrdila pohled a kývla.
„Jashine ještě tohle,“ chytla se Naku za hlavu. „A myslíš, že pro dítě je dobrý, když se jeho matka živý krví a syrovým masem? Ty budeš teda dobrá matka,“
„Hm… pravda,“ pomyslela si Jigoku. „Ale jak můžu vědět, že mě nezabijete?!“ vykřikla, oči se jí přitom krvavě zablýskly.
„Ale Jigoku… Já bych tě nikdy nezabila… jsem tvoje sestra… nikdy nikomu nedovolím, aby tě zabil… přísahám na svého boha,“ řekla Naku a přitom se mírně pousmála.
To bylo asi poprvé, co se před ní pousmála.
Jigoku se taky pousmála. „Dobře tedy… půjdu s tebou, ale jen proto, že jsem těhotná … ale jestli někdo mě nebo mému dítěti něco udělá, tak-“
„Postarám se o něj sama,“ řekla rázně Naku s vražedným úšklebkem.
„Ach jo… jak dojemné…,“ pomyslel si ironicky Warui a všichni tři se rozešli směr domov.