Dobro a Zlo 06 Už to bude rok

Na prostorném balkoně stály dvě velké ještěru podobné postavy, jedna z nich tu druhou lehce objímala krkem. Vypadali jako krásný pár, ovšem druhou osobu na první pohled něco trápilo.
„Už to bude rok.“
„Jo vím, rok od doby, kdy jsem sem přiletěla.“
„A rok od doby, kdy jsem se do tebe zamiloval.“
„Hm. Stejně mě zajímá, co dělá Jigoku.“
„Ale no tak Naku, to jsi na ni ještě pořád nezapomněla?“
„Ne, je to těžké! Zůstala v Konoze, nevím, co sní, dělají, možná ji mučí, nebo už dávno ví, co je. Mohli ji dokonce i zabít…,“
„Myslíš moc pesimisticky, copak jsi mi neříkala, že se tam seznámila s nějakým tlusťochem?“
„Hm, taky pravda, třeba si ho vzala a mají kupu dětí…, ale to je nesmysl. Možná ho má ráda, ale vzít si ho? Fuj, už kdybych mu měla dát pusu, tak bych se pozvracela, natož tak s ním spát a vidět ho v trenkách.“
I přes černé šupiny bylo vidět, že zezelenala.
„Možná, že je krásný vnitřně.“
„Ha, ha, to bylo vtipné, ty jsi ho neviděl na vlastní oči! Málem mi je vypálil. Ještě štěstí, že jsem odtamať utekla, jinak by na mě začaly působit ty jejich debilní endorfiny a mohla bych se stát třeba dokonce i hodným člověkem, fuj.“
„Jsi pořád stejně chladná a plná zla,“
„Jak to myslíš?“
„Už když jsi přišla, tak před tebou všichni utíkali nebo se ti klaněli, vyzařovala z tebe zvláštní energie. Bylo poznat, že jsi naplněná zlem, a když ses na někoho podívala, ucítil tvůj ledový bodavý pohled.“
„To je samozřejmé, jsem Haragasova dcera.“
„Hm, taky jedna z možností, ale nezapomeň na to, že jsi byla jediná, kdo ovládal černou magii.“
„Jo, ale to bylo, pak jsem zřídila magickou třídu, váš celý systém byl na nic, změnila jsem ho až já, Haragas mi sice zprvu nevěřil, ale má organizace se vyplatila.“
„Jo, poprvé jsem si tě zblízka prohlédl, když jsi přišla do nižších pater hradu, do kasáren.“
„Jo, to byly časy, už když si na ně vzpomenu, naplňuje mě pocit štěstí…“

Před rokem: Když jsem přišla na hrad, Haragas mne sice přijal, ale ostatní draci se mě stranili anebo se mě báli, nicméně pověst jsem si vybudovala velice rychle. Tím, že jsem ovládala černou magii, jsem byla něčím výjimečným, chtěla jsem to ovšem naučit i jiné, takže jsem v jedné, z nepoužívaných místností hradu zřídila učebnu, nevěřili byste, kolik mladých draků se přihlásilo, některým to šlo a jiným zase vůbec, nakonec jsem vytvořila tým čítající deset členů. Haragas byl na mě pyšný a nechal mě, abych změnila celý systém armády, když jsem tak učinila, stali jsme se neporazitelnými, poněvadž každá útočná skupina měla jednoho Mága, který léčil zraněné a zároveň taky útočil. Když jsi mě všichni draci oblíbili, neměla jsem skoro vůbec čas, ale někdy jsem se zašila do obrovského pokoje, který mi Haragas dal. Měl krvavě rudé stěny a černou podlahu, jedna stěna úplně chyběla, protože ji nahrazovaly obrovské prosklené dveře, které vedly na balkon. U jedné z dalších stěn byl velký krb, ve kterém plápolal černý oheň, jinak u další stěny byla obrovská knihovna s hromadami knih o magii a u poslední stěny byly obrovské ebenové dveře, které vedly do jiných síní a komnat hradu, vcelku hezký pokoj, zapomněla jsem vám říct o tom obrovském hnízdu uprostřed pokoje, bylo vystláno rudým sametem, skvěle se v tom spalo, ale já jsem stejně nejvíce času trávila na balkoně, kde jsem sledovala krvavý západ slunce. Jinak se toho moc nestalo, jen jedna věc se změnila, našla jsem si přítele, byl velitelem jedné z hlavních útočných skupin, kde jsem já dělala Mága. Takhle jsme se vlastně seznámili, on teď bydlí u mě v pokoji, dokonce jsme už provedli i obřad, jinak řečeno svatbu. Sešli se všichni draci a blahopřáli nám i Haragas byl s mým manželem spokojený a když je spokojený on, jsou spokojeni všichni, to mi už rok tvrdil, ale mě to bylo ukradený, hlavně, že jsem spokojená já, trochu sobecké, že? Ale nevadí, tak tohle se zhruba za celý ten rok stalo.

Naku stočila pohled na zapadající slunce, chtěla si ten západ vychutnat, ovšem zničeho nic jí z pocitu euforie vytrhl Haragasův sluha, který vtrhl na balkon.
„Naku-san, Warui-san!“
„Co se děje?“ zeptala se naštvaně.
„Haragas-sama vás chce ihned vidět.“
„Jashine, co zase chce?“
„Nevím, ale měli byste ihned jít.“
„Jo, jo.“
Rozešli se a opustili balkon, prošli pokojem Naku a následně procházeli obrovskými spletitými chodbami, vyšli o jedno patro výš a zase procházeli chodbou, nakonec došli do sálu, kde na jeho konci seděl na trůně Haragas obletovaný hrstkou dračic.
„Čau, fůj jsi nechutný!“
„Co jen mám společnost, holky, nechaly byste mě chvilku.“
„Hai, Haragas-sama.“
„Co potřebuješ?“
„Mám v plánu napadnout Konohu a potřebuji, abyste vy dva vymysleli nějakou dobrou strategii.“
„Hm, aha a jakým stylem to chceš?“
„Co nejmíň našich obětí samozřejmě a pak co nejvíce jejich obětí.“
„To je všechno?“
„Jo.“
„Ale počkat, v Konoze žije má nevlastní sestra, tu počítáš do těch ‚jejich obětí‘?“
„Hm, jak se to vezme…,“
„Tak na to zapomeň, jí se nezkřiví ani vlásek na hlavě, jinak ti má skupina nepomůže.“
„To je vydírání!“
„To ty přece dobře znáš,“
„Tak fajn, máš to mít, ona je pod ochranou.“
„Super. Potřebuješ ještě něco.“
„Ne.“
„Pak tedy odcházím.“
„Jo. Holky, už můžete!“
„Háááááííííí!!!!!!“

Na chodbě
„To je takový perverzní debil!“
„No tak Naku, neměla bys mu tak říkat. Jen si chce trochu užít.“
„Ty toho taky nech! To jsi na jeho straně nebo co?“
„Ne nejsem, ale-“
„Žádné ale! Prostě je debil a svůj názor nezměním.“
„Jo, jo, tak co máš nějaký plán?“
„Mám jich spoustu, už se na to těším, nevíš, kdy to bude?“
„No, mám pocit, že za dva dny.“
„Aha, tak to si musíme máknout, pojď, přidej.“
„Kam tak spěcháš?“
„Musím si ještě procvičit pár kouzel a ty budeš pomocník.“
„Oh ne, doufám, že to neskončí jako minule.“
„Snad ne.“

Po zbytek dne pak trénovali. Další den se probudili brzy a začali chystat přípravy na cestu, Warui připravoval útočné týmy a Naku se starala o svůj kouzelnický, to jim zabralo celý den. Všichni se náramně těšili na vystrašené obličeje obyvatel Konohy, ale mnozí ani nevěděli, kde Konoha je a kdo v ní žije.

Nastal den, kdy se mělo odletět směrem Konoha, teď probíhali a dokončovali se již poslední přípravy na cestu. Měli vyrazit po snídani a doletět k večeru, jak hezky načasované, Naku s konečnou platností vysvětlila Haragasovi strategii, ten s ní byl jako obvykle spokojen, po snídani velké hejno draků opustilo hrad a mířilo ke Konoze, jediný kdo zůstal na hradě byl Haragas, neměl zájem o to, aby si ušpinil drápy krví nějakých podřadných vesničanů…