Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 001

Shikamaru se velmi pomalu pohyboval po ulicích Konohy, měl se dostavit do kanceláře Hokage, ale vůbec se mu tam nechtělo. Viděl v tom nějaký problém, protože momentální situace byla vážně klidné a pokud si ho Tsunade volá, bude po něm něco chtít, a když něco chce, tak to vždy vyžaduje aktivitu a aktivita vždy přináší problémy.
Když dorazil do kanceláře Tsunade vypadala, že má velmi dobrou náladu, což ho vyděsila ještě víc, protože dobrá nálada u ní vždy přináší velké problémy.
„Konečně Shikamaru, už na tebe netrpělivě čekám,“ vítala ho opravdu mile.
V nastalé situaci Shikamaru očekával nějakou velkou jobovku, protože jinak si nemohl vysvětlit ten její potutelný usměv. A skutečně jobovka na sebe nenechala dlouho čekat.
„Jak sis jistě všiml, momentální situace je velmi klidná. Proto jsem se rozhodla pročeřit trochu kulturní vody tady ve vesnici a vzdělat obyvatelstvo nějakou klasikou,“ pronesla s úsměvem Tsunade.
Další věc nemusela říkat, po slovech kulturní a klasika už Shikamaru věděl, že budou problémy a skutečně velké, ale Tsunade pokračovala ve svých myšlenkách dál.
„Z důvěryhodných zdrojů se mi doneslo, že si opravdu skutečný znalec a milovník klasické literatury, a proto jsem se rozhodla, obrátit se na tebe.“
Při těchto slovech už Shikamaru věděl, že je zle. Adrenalin mu pumpoval do žil a on marně přemýšlel nad tím, kdo to mohl Tsunade říct, že on je znalec a milovník, k tomuto se přece nikdy nikomu nepřiznal. Nikdo ho sice v tu chvíli nenapadl, ale věděl, že až zjistí, kdo to byl, tak dopadne velmi špatně. Z jeho velkého přemýšlení ho opět vytrhla Tsunade, která se svou rozpravou snad nehodlala přestat.
„Jistě Tě velmi potěší můj návrh, že dostaneš hlavní roli ve hře, kterou budeš příští dva měsíce pilně studovat, a my se budeme těšit na slavnostní premiéru.“
Slyšet toto, tak to bylo moc, Shikamaru se chtěl nějak začít bránit, ale došla mu slova a Tsunade mlela vesele dál.
„Vidím, že z tvého nadšení Ti dokonce došla slova. A to jsem se ještě nezmínila o tom, že už jsem ti vybrala i skvělou partnerku do hlavní ženské role.“
„Cože? Já budu příští dva měsíce trávit den co den s nějakou otravnou holkou? To si už vážně můžu jít nechat rovnu zařídit pohřeb, protože tohle nepřežiji,“ blesklo Shikamarovi hlavou.
„A co když odmítnu?“ zeptal se nesměle Shikamaru.
„Proč?“ zašklebila se Tsunade.
„Vím, že ve mně vkládáte opravdu velkou důvěru a tak bych Vás nechtěl zklamat. Myslím, že je tu mnoho schopnějších lidí než jsem já, kteří by se pro tento úkol jistě hodili,“ snažil se z toho Shikamaru zdvořile vykroutit.
„Pokud odmítneš, budu nucena použít donucovací prostředky, případně Tě budu muset zabít,“ oznámila mu s vážnou tváří Tsunade.
„To si snad dělá srandu?“ pomyslel si.
„Jistě víš, jak jednou dopadl Jiraiya, když šmíroval v dámských lázních? Pokud odmítneš, čeká Tě stejný osud,“ pronesla Tsunade a Shikamaru věděl, že smrt asi bude stejně jeho osud.
„No tak tedy jo, já tu hlavní roli budu hrát. Je celkem jedno jestli mě zabijete Vy nebo nějaká protivná holka, která se mnou bude hrát,“ pronesl odevzdaně Shikamaru a z jeho pohledu bylo jasně zřetelné, že už je mu to všechno jedno.
„Tak to jsem skutečně ráda,“ usmála se Tsunade a pokračovala v myšlence, „a v zájmu udržování dobrých vztahu s Písečnou vesnicí jsem se rozhodla, že partnerku v plánované hře Ti bude dělat jedna velmi milá osůbka z Písečné.“
Při spojení slov partnerka a Písečná se Shikamarovi v hlavně líhlo jen jedno jméno, bohužel mu k tomu jménu nějak nesedělo to slůvko milá.
„Jistě máš radost, že tvou partnerkou bude Temari,“ usmívala se na něj opravdu kouzelně Tsunade a on měl v hlavě jen jednu myšlenku, že nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř. No a hůř rozhodně bude, protože on tyto dva měsíce nepřežije, protože Temari ho jistě utýrá.
„Temari už je zde, takže Tě podrobně seznámí s hrou, kde budete hrát hlavní role. Jen jí musíme zavolat,“ při těchto slovech mrkla na Shizune, bylo to totiž znamení, aby zašla pro Temari.
Temari vešla do dveří s úsměvem na rtech, který jí poněkud rychle opustil, když v kanceláři spatřila Shikamara.
„Vy dva se znáte, takže Vás představovat nemusím,“ pronesla Tsunade.
„Už jsme měli to štěstí se několikrát potkat,“ procedila přes zuby Temari.
„Takže Ti zde představuji tvého divadelního partnera,“ usmála se na oba Tsunade.
„Neříkala jste mi, že budu hrát s tím nejmilejší a nejhezčím klukem z Konohy?“ ptala se rozpačitě Temari.
„Vždyť taky ano,“ nepřestála se usmívat Tsunade.
„Ty máš co mluvit,“ přimísil se do rozhovoru Shikamaru, „jak se tak na tebe dívám, tak to budeme jistě hrát Zkrocení zlé ženy.“
Při těchto slovech se Temari zhluboka nadechla a vypadalo to, že tohle rýpnutí nezůstane jen tak bez odezvy. Když tu najednou opět promluvila Tsunade.
„Vidím, že vy dva si rozhodně perfektně rozumíte, takže se jen můžete pustit do práce. Abych nezapomněla Shikamaru, Temari bude spát po dobu nácviku hry u Vás, už jsem to domluvila s tvojí matkou.“
Shikamaru při těchto slovech jen protočil panenky a věděl, že tohle mu máti udělala naschvál.