To, co k tobě cítím! 05

Nečekané

„Už se probouzí," vykřikl ženský hlas. Okamžitě přiběhli lékaři, Tsunade, Shizune i Kakashi, aby pozdravili shrbenou postavu na nemocničním lůžku.
„Ahoj, Hinato." řekla Shizune, "Jak se cítíš?"
„A-Ale jo, jde to,“ zakoktaně odpovídá Hin. „Kde je Naruto? Co s ním je?" V Hinata duchu sice věděla, že musí být v pořádku, ale jen se chtěla ujistit. Avšak to, že jí nikdo neodpovídá ji náhánělo strach.
„Tak co je s ním!?“
„No, víš, věc se má tak, že je... že si byla v kómatu," pokusila se Shizune změnit téma a podle všeho se ji to podařilo. Hinatě ale došlo, že o Narutovi nechtějí nic říct, tak se rozhodla, že to zkusí nějak obejít a oni se prořeknou.
„V kómatu? Jak se to stalo?" Zeptala se mírně udiveně Hinata a zvědavě se zadívala Shizune do očí.
„Pamatuješ si, co se stalo před sedmi dny?" Pokračovala s vyptáváním se Tsunade a pochybovala o správnosti její odpovědi.
„No jasně, byla jsem na misi se Sasukem a Narutem, když jsme měli chytit toho ninju z Akatsuki," odpověděla Hinata bez zaváhání.
„Jak jsem si myslela." řekla Tsunade. „Víš, Hinato, před sedmi dny byl ten výbuch. Pamatuješ si na něco?"
„Co?" Ptala se nechápavě Hinata.
„Byla jsi sedm dní v kómatu," vmísil se Kakashi do rozhovoru, "takže na misi si byla před čtrnácti dny. Řeknu to jinak. Víš, co jsi dělala včera?" Kakashi si myslel, že Hinata si na to nevzpomene, jelikož když se na ní podíval, viděl v jejím pohledu zděšení. A nemýlil se.
„Sedm dní v kómatu? Jak se to stalo?" Vyzvídala Hin a ani nečekala na odpověď a pokračovala: „Pamatuji si jen to, že když jsme se vrátili z mise, šla jsem do Ichiraku a potkala tam Naruta, Sasukeho a Sakuru. Pak jsem odešla s Narutem a…" Vyprávěla Hinata, ale zarazila se s vylekaným výrazem ve tváři po zjištění, že po tom, co odešla s Narutem, si už nemůže na nic vzpomenout.
„A?" změnil Kakashi nedokončenou větu v otázku.
„Já, nevím," odvětila Hinata. „Už mám jen takové útržky, které absolutně nedávají smysl."
„Tak nám to pověz." pobídla ji s úsměvem Tsunade.
„No dobrá. Po tom, co jsem s Narutem odešla, si pamatuji jen to, že jsme se zastavili u květinářství, pak jsem stála v nějaké mlze a potom už jen to, jak jsem honila nějakého ninju."
„Ninju?" Podivil se Kakashi. „Proč jsi honila ninju, když tu je tolik ninjů, kteří byli v mlze a hledali raněné?" Při tom, co to říkal, se rozmáchl rukou po pokoji, kde, jak teď Hin zjistila, stáli mezi doktory i další ninjové.
„Já nevím, vážně ne. Prostě, připadal mi, jak to říct," zamyšleně mluvila Hinata a začínala se v tom ztrácet.
„Jen do toho, zkus to." Povzbudil ji jeden lékař, když ji zrovna podával lék.
„Už vím! Bude to znít divně, ale nelíbil se mi." vyhrkla Hinata co nejdřív ve strachu, že by to zapomněla.
„Nelíbil?" Vysoukala ze sebe Tsunade s pusou dokořán.
„Jak to myslíš, ‚nelíbil‘," naléhal Kakashi.
„Kakashi Hatake" vlétl doktor do místnosti a rozrazil při tom dveře tak, že narazili do zdi. „Je tady Kakashi Hatake?"
„Ano, co se děje?" S klidem v hlase odvětil směrem k muži, který do místnosti vběhl. Muži, který před ním stál, mohlo být sotva dvacet, ale poznal, že je doktor. „Co po mě chcete?"
„Pojďte honem! Pojďte se mnou," řekl mu doktor.
„Dobrá, odložíme to na později. Tohle je evidentně naléhavé," pronesl Kakashi. Po té společně s doktorem odešel.

„Co se děje, že mám s vámi jít tak naléhavě?" Ptal se Kakashi, když urazili po chodbě několik kroků.
„Jde o Naruta," odpověděl mu doktor tichým hlasem.
„Co je s Narutem?"
„Víte, on umírá."
„Naruto!?"
„Ne, ten na štěstí ne."
„Tak kdo tedy umírá?"
„To on, Kyuubi."
„Cože? Jak může umírat? Vždyť to není možné!"
„On vám to vysvětlí." S těmito slovy otevřel doktor dveře a vešli do pokoje, kde ležel Naruto a povídal si se sestřičkou, která se zrovna rozesmála, až zaklonila hlavu dozadu, jako by jí řekl nějaký vtip.
„Ahoj, Naruto."
„Dobrý den, Kakashi Senci," vykřikl Naruto a začal se zvedat. V tom u jeho břicho sevřela hrozná bolest, a on se s heknutím znovu svalil do postele.
„Jsi v pořádku?" Zeptala se sestřička. Starostlivě přiskočila a chytla Naruta, aby se v křečích moc nezmítal a nespadl z postele. Naruto se uklidnil, podíval se na lidi v místnosti a vyhledal mezi nimi Kakashiho tvář.
„Kakashi, on umírá. Pořád mi to opakuje."
„Ano, už mi to řekl doktor. Tobě by vadilo, kdyby si o něj přišel? Neměl bys v sobě démona a zbavil by ses trápení a samoty.“
„Já už nejsem sám," usmál se Naruto na Kakashiho.
„Vážně?" zeptal se Kakashi a v duchu byl rád, že je jeho žák šťastný.
„Vážně. A právě Kyuubi mi pomohl a já jej nechci zradit. Chci mu pomoct. Přeci jen… Přeci jen díky němu jsem šťastný."
„A ty si tedy myslíš, že mu to dlužíš? A víš už, jak mu můžeš pomoct?"
„Jistě že mu to dlužím," rozhořčil se Naruto.
„Samozřejmě, ale mám pro tebe špatnou zprávu - Hinata si to nepamatuje."
„Nepamatuje," hlesl Naruto. „Zachránil ji za cenu svého života a ona si to nepamatuje."
„Teď tě nechápu, Naruto. Jak myslíš to ‚za cenu svého života‘?“
„To on ji zachránil, já to nedokázal," zkroušeně odpovídal dál.
„Ale no tak. Tsunade ji prohlédla a řekla, že ani ona by ji nevyléčila."
„Zklamal jsem…“
„Ale! Takže, jak Kyuubiho zachráníme?"
„Je jen jediná možná cesta, ale ta se nebude nikomu líbit."
„Přejdi k věci, prosím."
„Tak tedy… Musíme strhnout pečeť."
„Přesně jak jsem čekal. A jak si představuje Kyuubi to stržení pečeti?"
„To on mi pomohl a já už z části ovládám jeho chakru. Když pečeť strhnu a bude chtít utéct, udržím jej v sobě, ale už nikdy nebudu ninjou."
„To se ale nebudeš moct stát hokagem!"
„Kakashi sensei, já už nejsem malý kluk. Já chtěl úctu, aby mě všichni brali jako sobě rovného. To můj sen. Hokage už je jen taková, taková třešnička na dortu," promluvil Naruto a Kakashi uznale kývl.
„Už opravdu vyrostl," napadlo Kakashiho.
Otevřeli se dveře a do místnosti vešla mladá dívka. Rozhlédla se, a když pohledem zavadila o Naruta, vesele se usmála a namířila si to přímo k němu.
„Naruto Senci," řekla ta roztomilá tvář. Hlas patřil Hanabi, Hinatině mladší sestře.
„Naruto se na ni podíval a s úsměvem pozdravil: „Ahoj, Hanabi." Holčina přistoupila blíž a dala svému mistru dárek, který přinesla s sebou.
„Dobré odpoledne sensei, jak se cítíte?" Pronesla z vesela.
„Samozřejmě, že dobře. Už se musíme pustit do dalšího tréninku." Naruto se zasmál, pohladil ji po tváři a dodal: „Ale cvič i beze mne, abys mě překvapila."
„Jistě že Naruto Senci," odvětila Hanabi a oba dva kývli. Holčina pak odešla a zůstal tam jen Naruto a Kakashi.
„Chodí sem každý den a pokaždé přinese květiny," řekl Kakashi a ukázal na kytky na stole, Naruto se podíval na čerstvé květiny, které drží v ruce.
„Je hodná a určitě z ní bude dobrá kunoichi. A vůbec, určitě bude další hokage!" Naruto se zasmál. Byl to nakažlivý smích a Kakashi se musel smát taky.
„Sice už trochu dospěl, ale pořád má moc optimismu," pomyslel si Kakashi. „Víš," řekl, „ona bude jedou hlavou klanu Hyuga, tedy jestli nebude líná jako ty." Naruto pochopil malou výtku a zazubil se. Kakashi už chtěl odejít, když se mu do cesty postavila Hinata a on nemohl projít.
„Dobrý den." pozdravila.
„Ahoj, zrovna jsem na odchodu."
„Ahoj, Naruto," řekla dívka směrem k chlapci, když Kakashi odešel.
„Nazdárek, Hinato," odvětil Naruto a kývnul ji, aby si přisedla. Hinata se trochu začervenala, popošla blíž a sedla si na krajíček postele, jako by měla každou chvíli utéct. Naruto si to správně vyložil a pokračoval vlídnějším hlasem: „Pojď, sedni si pohodlně," a usmál se. Hinata úsměv opětovala a sedla si pohodlněji. „Pamatuješ si něco z té noci před sedmi dny?" Pokračoval Naruto a zadíval se jí upřímným pohledem do očí.
„No, moc jsem si nepamatovala, ale pak sem šla na sál, kde mi ukázali moje vzpomínky. Byli ovšem podivné a nesouvislé," řekla sklesle.
„A pamatuješ si na nás dva?" Nenápadně se zeptal Naruto.
„No, já ne, ale Shizune a Tsunade mi všechno řekli. Naruto?"
„Hm?"
„Miluji tě," zašeptala a pohladila Naruta po vlasech, lehla si obkročmo nad něj a pohlédla mu do očí. „Miluji tě," zopakovala a sklonila hlavu, aby mohla políbit Naruta. Pak se zvedla a šla pryč.
„Už musím, opatruj se. Ahoj." Usmála se a odešla. Od té doby už nikdo nepřišel a tak Naruto jen tak ležel. Polibek, který dostal, cítil ještě o mnoho hodin později, když konečně usínal.