To, co k tobě cítím! 16 - speciál

Žák mistrem

„Nikdy jsem si to nepřál, tak co to pořád dokolečka meleš?!“ Naruto, který byl namísto lišky uvězněn v jejím vězení vztekle křičel, jak nejsilněji mohl. Nevěděl, co se stalo. Chtěl ochránit vesnici, ne ji zničit a mermomocí se snažil z klece dostat ven. Naneštěstí mu v tom docela úspěšně bránil liščí klon, který Naruta nepustil dál než na několik málo kroků od mříží jeho vězení a s každým Narutovým nepovedeným útokem opakovala: „Zničím Konohu, přesně jak sis přál.“
Mladý muž byl bezmocný. Nedokázal proniknout ven z klece. Ne, když tu byla ta přihlouplá liška, která mu v tom bránila. Kolik už asi použil čakry? Kolikrát již využil senin mód…ale bylo mu to k ničemu. Ať se snažil sebevíc, nemohl ten klon porazit a zastavit tak Kyuubiho řádění. Snažil se využít i své podvědomí a mysl, ale nebylo mu to příliš platné, jelikož liška nad ním získala až příliš velkou moc.
Aby Naruta ještě více vytočila, tak za pomoci své chakry, které měla nadměrné množství, přenášela vše, co viděla do jeho mozku a všechno mu ukazovala, mnohdy i zopakovala některé události, které byli Narutovy obzvlášť odporné. To vše měl být ale jen začátek. Hinata.
Ta hezká, láskyplná, chytrá a do něj zamilovaná dívka – ne, teď už vlastně slečna, skoro žena, pomyslel si Naruto -, která jej okouzlila nejen svou krásou, ale především povahou a životem, kterým se rozhodla projít, aby se k němu dostala. Nutno přiznat, že to bylo tak trochu trdlo, ale o to víc byla roztomilá a Naruta již pěkných pár let nemálo přitahovala. Údiv, se kterým sledoval její počínání na první společné misi, byl přirozený, ale tenkrát byl Naruto ještě malý kluk a netušil, co pro něj Hinata začíná znamenat. A aby toho nebylo málo, s věkem, který spolu s časem přicházel a odcházel, se zamiloval. K jeho jinak velmi veselé a otevřené povaze se přidala ještě nesmělost, která s nimi byla v naprostém rozporu. Naruto a nesmělí? Kdo by to byl řekl, ale je to tak.
„Ty smradlavej tchoři! Okamžitě přestaň!“ vykřikl, když se mu před očima promítl obrázek Hinaty, která uhýbá Kyuubiho útokům. Mnohokrát si ji celé čtyři měsíce představoval, jak asi vypadá, představoval si její krásu, vlasy, tvář i rty. Dlouhé nohy a ruce, její prsa a holý krk. Myslel si, že je to ta nejpůvabnější dívka, která kdy spatřila světlo světa. Ale když ji teď viděl, po tak dlouhé době, jak se změnila a jak nádherná opravdu je. Vyrazila mu dech z plic a jeho hruď se zprudka rozechvěla. A jeho srdce též.
Uslyšel vítězný ryk a jeho myslí projela bodavá bolest. A znovu! A znovu! Pořád dokola jím otřásal obrázek Hinaty, jak klesá pod úderem liščí tlapy. Těch pár vteřin, co letěla vzduchem, pro něj znamenaly věčnost. Ještě nikdy se necítil tak sklíčený, jako byl teď. Asi vteřinu nebo dvě se světlooká slečna nepohnula ani o píď, ale Naruto se nevzdával. Pořád se díval a myslel si, že už doufá celou věčnost. Když se dívka opět začala zvedat na vlastní nohy, jeho srdce zaplesalo radostí a vzrušením. Tenhle souboj ještě neskončil, chtělo se mu křičet. Ještě ti…
Všechna ta slova se náhle vytratila, když viděl, jak Hinata zcela chladná padá do prachu ulice a ztrácí se v hromadách sutin. Naruta se začali zmocňovat zlé pocity. Pocity člověka, který někoho ztratil. Pocity, které člověk zažije, když ztratí někoho blízkého. Přítel nebo kamarád, to je jedno… Ale on teď ztratil smysl svého boje. Boje, který pro něj znamenal život. Pro ni se snažil ovládnout lišku a stát se silnějším, aby ji ochránil. A toho malého.
Jen tak bezmocně stál a pořád si v hlavě přehrával ten moment, kdy byla Hinata sražena. To není možné. Přeci…
„Ne, to není možné. Proč, proč jsi to udělal?“ rozkřikl se Naruto. Zlověstným pohledem utkvěl na liščím klonu a znovu, tentokrát klidněji se zeptal: „Proč?“
„Nikdy nevíš, kdy si tě najdu. Tak jdi, jdi a žij se strachem z našeho setkání,“ odvětila Kyuubiho kopie a rozplynula se v prostoru.
„Ne. Ne – ne! T-to není možné, vždyť i ty musíš vědět, že jsi zabil ne jeden, ale…“ Narutovy došla slova. Nikdy nepoznal takovou krutost, jaké byla schopna takhle „Sv*ně!“ vyhrkl Naruto. Zvolna se postavil a narovnal svá ramena.
„Už nikdy to nebude jako dřív. Nikdy.“ S těmito slovy, jež mu rezonovala v hlavě, a stále sílila a stupňovala se, vyběhl k mřížím své kobky. Cestou mu vyběhl v ústrety liščí klon, který se okamžitě zformoval ze všudypřítomné Kyuubiho čakry. Jeden dva nebo pět. Nezáleželo na tom, kolik jich bylo, Naruto bez sebemenšího klopýtnutí stále mířil přímo k velké bráně. Jeho čakra se zbláznila a neuvěřitelně zesílila. Neměl ji ale z čeho čerpat, což bylo nanejvýš divné. Kyuubi si dával záležet, aby mu vysál i poslední kousek chakry a nechával mu jen tolik, aby přežil.
Kolem toho blonďatého „usmrkance“ se formovala chakra do zvláštního tvaru. Že by odkaz Minata? Nebo snad Kushiny? Kyuubi přemýšlel nad tím, co se vlastně děje a mezitím se opět snažil získat nad Narutem kontrolu.

Skupinka přeživších, kteří se shromáždili u malé jednotky mnichů a využívali jejich skromného pohoštění a ochrany se podívaly na démona. Jejich domovy byli opět v troskách – úplně všechno. Do posledního domu. A teď se tu naparuje jako nějaký kohout. Jako by nebylo hned jasné, že vyhraje. Konec konců vždyť i samotný Čtvrtý při obraně vesnice padl, co by zmohla hrstka ninjů, kteří tu zůstali, zatím co ostatní byli na misích. Najednou se ale stalo cosi nevídaného.
Kyuubi no Youkou si zarazil uprostřed nesnesitelného řevu a krok, který chtěl právě udělat směrem k naší malé skupince ani nezačal. Vypadalo to, jako by měl rozdvojenou osobnost – chvíli běsnil a ničil vše, co mu přišlo do cesty, potom, se z ničeho nic složil a začal sebou neklidně otřásat a kňučet. Jako by nevěděl, co má vlastně dělat. Vypadal tak krotce…ale kdyby tak věděli, že zrovna teď se uvnitř Kyuubiho odehrává souboj, který může rozhodnout o dalším osudu celého známého světa. Nejzajímavější částí jeho těla byly oči. Jasná modř, která se v nich leskla a vypadala tak nevině jako by se snažila konkurovat vyhublému liščímu tělu, devíti ocasům a mohutným drápům připraveným rozsápat na kusy vše, co by mohl démon brát jako nebezpečí nebo svou „hračku“.
Zacuchaná srst, velké tesáky a sliny, které tekly proudem z Kyuubiho tlamy připomínaly epileptický záchvat nebo vzteklé zvíře. Každopádně ani jedno nebylo dobré. Teď měli šanci uniknout a zachránit se, dokud si jich démon nevšímá. Tiše a nenápadně, jak nejlépe dovedly se začaly pomalu plížit ze svého dosavadního úkrytu a zamířili si to co nejkratší cestou do hustých konožských lesů. Neušli ani sto metrů a tlaková vlna neznámého původu je smetla zpět. Když se konečně vzpamatovali, všimly si rozzuřeného liščího výrazu. Modré oči se vytratily a místo nich nastoupila čirá nenávist v podobě krvavě rudých zorniček.
Kyuubi se musel v duchu radovat – podařilo se mu na Naruta zapůsobit pomocí genjutsu, takže jeho neuvěřitelné množství chakry je mu k ničemu. Konečně se může plně soustředit na zabití všech ninjů z listové, kteří zavinili jeho polapení a uvězní v Narutově těle. Již pomohl zabít Madaru, i když si to ani Naruto ani Sasuke neuvědomili. Jen oni dva by neměli proti takovému Uchihovy šanci, ale Kyuubimu se podařilo při léčení Narutova těla uvolnit trochu své chakry, které stačila na to, aby Madaru těžce poranil. Vybral si přesně okamžik, kdy Sasuke zaútočil, takže to vypadalo, že jej zabil černovlasý Uchiha a ne rezavý „tchoř“, jak jej Naruto nazval. Ale kde vzal takovou sílu a moc? Zásoba jeho chakry se neustále zvětšovala a začala pomalu a jistě dosahovat úrovně ocasatých démonů. S tím musí něco udělat. Z jeho myšlenek jej vytrhla malá holka, které se mihla mezi rozvalinami čtvrti Hyuuga a začala tvořit pečetě. Po jejím boku běžel i ten malý břídil. Kyuubi zapátral v paměti po jeho jméně. Konohamaru. Tak se jmenoval. V jeho ruce se začal utvářet rasengan.
„Kde se to do háje naučil,“ zalekl se démon.
Hanabi, mladá kunoichi z klanu Hyuuga vytvořila několik stínových klonů, aby rozptýlila Kyuubiho pozornost a mezitím se sama ukryla do sklepení jednoho z rozpadlých domů. Své klonové jutsu vylepšila s Narutem, když jí dělal mistra, aby dokázala vidět jejich očima. Nemusela ani použít své oční techniky a viděla to, co oni. Zatím co byl Naruto pryč, pilně rozvíjela své schopnosti a před dvěma měsíci k tomu přidala i genjutsu a teď jej hodlala využít. Soustředila se na Kyuubiho mysl, nitro jeho duše, zatím co on se nechával rozptylovat jejími klony a Konohamarem, který na něj neustále dorážel svým rasenganem.
„Jsem tam,“ zašeptala si sama pro sebe a ihned začala pátrat po známkách Narutovi mysli. Jak se dostávala hlouběji a hlouběji do jeho nitra, stalo se něco neuvěřitelného! Už to nebylo jenom klasické jutsu, při kterém se někomu přehrabuje v mozku a myšlenkách. Teď tam stála ve fyzické podobě a procházela temnými uličkami. Odněkud slyšela temné zvuky a snažila se je vystopovat. Netrvalo příliš dlouho a ocitla se v obrovské místnosti před podezřele působící bránou. Brána byla dokořán, ale když se podívala hlouběji do útrob klece, spatřila bránu další, z které vycházela modročervená záře. Jako by se tam mísila Narutova a démonova chakra. Rozběhla se k místu, odkud tato záře vycházela a nevěřila vlastním očím. Stanula před zhruba o polovinu menší branou, než kterou před okamžikem proběhla, ale za touhle nebyla pouze tma. Byl tam Naruto s liščími klony, které se ho snažili udržet a vysát z něj veškerou energii.
Nebyl čas přemýšlet, jak Naruta osvobodit. Už takhle umřelo až příliš mnoho nevinných lidí. Přiřítila se k bráně a protáhla se jí. Potichu se přiblížila k prvnímu klonu a jedním obratným pohybem jej zneškodnila. Bohužel si toho všimli i ostatní klony a vyrazili do protiútoku. Naneštěstí pro Kyuubiho si neuvědomil, že poslal do útoku všechny své klony a úplně zapomněl na Naruta. Ten si zůstal nehybně ležet na zemi a pomalu začal přicházet k sobě. Měl tolik energie. Tolik síly, jakou nepocítil ani ve spojení s Kyuubim. Cítil se tak svěží. Prudce se posadil a rozhlédl se kolem sebe. V jeho očích byl nepatrný náznak…zmatení? Chvíli nevěděl kde je, ale když si vzpomněl, co se před pár okamžiky událo, v hlavě se mu opět vyobrazila Hinata útočící na Kyuubiho a pak její selhání. Je mrtvá. Naruto pohlédl směrem ke skupině Kyuubiho klonů a zjistil, že tu není sám. Mezi klony se proháněla útlá postava, kterou velmi dobře znal. Hanabi, dcera vůdce klanu Hyuuga. Tak mladá a tak silná.
Rychle vyskočil na nohy a vydal se jí na pomoc. Díky nadměrnému množství chakry, kterým disponoval, vytvořil futon-rasen-shuriken bez pomoci klonů a vrhl se přesně doprostřed bitevní vřavy. Chytil Hanabi za paži a přitáhl si jí ke svému tělu. FRS vrhl po prvním klonu, který se k nim přihnal a hleděl se ztratit. Oslnivá záře osvítila Hanabiinu tvář a ta musela svůj obličej odvrátit.
Tak silné jutsu, kde se ho naučil, zeptala se sama sebe. Pak Hanabi za pomoci svých zvláštních schopností, které získala díky svému talentu, vytáhla za pomoci genjutsu Naruta z liščího podvědomí do reálného světa.