To, co k tobě cítím! 03 a 04

Všem nepomůžeš - Speciál

„Kde to jsem, co to je?" Přemítá Sasuke a sleduji všudypřítomnou tmu.
Tam někde v tom nekonečném prostoru stojí a tiše přemýšlí. Tu z ničeho nic spatřil v dáli světlo, tak se vydal za ním.
„Otče!?" zaraženě vykřikl.
„Ahoj, chlapče." odpoví mu tvář, jenž si pamatoval ze svých dětských let. Ta samá tvář, která té hrozné noci před několika lety byla zkrvavená a dočista mrtvá.
„Sasuke!" vykřikl ženský hlas, až z radosti přeskočil. Ta žena objala Sasukeho kolem ramen a do uší mu vzlykala. Sasuke mezi tím naříkáním rozeznal i pár slov: „Synu, jak ráda tě vidím."
Něco mu přišlo divné. Jeho rodiče jsou již dávno po smrti, tak jak to, že s nimi mluví?
„Pane bože, ne!" vykřikl zděšením po zjištění, že umírá. „A co Sakura? Nikde ji tu nevidím! Nesmím zemřít, nemůžu ji nechat samotnou."
Po těchto slovech jej oslnil prudký záblesk, a pak se rozkašlal. Všechno ho bolelo, ale přeci jen na tom viděl něco dobrého - žil. Rozhlédl se kolem sebe a o pět kroků dál spatřil Sakuru.
„Musím jí pomoct. Au," zasykl bolestí, "nemůžu se hýbat. Mám něco s páteří.“

„Haló, je tu někdo?" křičí Naruto.
„Tady, tady jsem," ozve se povědomí hlas.
„Staříku," vyhrkne Naruto, „pomohu Vám." Odhodil trám ze střechy, na které visel nějaký hadr připomínající zástěru.
„Nedosáhnu tam…“ Naříká Naruto, když se snaží vytáhnout umírajícího muže z trosek. „Zaběhnu pro pomoc." Otočil se, neudělal ještě ani šest kroků a zakopl.
„Pitomá mlha." Zaklel Naruto a podíval se, o co zakopl. Úlekem mu spadla čelist, když na zemi ležela mrtvá dívka, která vypadala jako staříkova dcera.
Okamžitě se rozeběhl pro pomoc, za chvíli se zastavil a zjistil, že neví kudy kam.
„Kage Bushin no jutsu!" vykřikl a rázem se zde objevilo při nejmenším padesát jeho klonů. Rozběhli se do mlhy a hledali cestu ven. Najednou Naruto uslyšel kroky - rychlé a lehké.
„Nějaký ninja," pomyslel si. Přikrčil se, vytáhl kunai a čekal. Ty kroky byli všude kolem. Najednou se něco mihlo, tak zaútočil. Ozval se výkřik zděšení a bolesti, který se vydral z krku neznámé osoby. Stalo se ale něco hrozného, toho ninju poznal.
„To nemůže být pravda!!! Hinato, si to ty?" vyděšeně vyjekl Naruto, až mu hlas přeskočil a Hinata zahrčela jakž takž slyšitelným hlasem:
"Na-Nar-Naruto-k-kun..." Z levého prsu se ji řinula krev a koutkem úst ji tekl tenký pramínek teplé, tmavě červené krve.
A znovu. Znovu uslyšel lehké a rychlé kroky a nad jejich těly se objevil stín. Naruto nezaváhal, skočil po stínu, povalil ninju a koukl se, kdo to je… „Kdo to je?" Ninja nezaváhal a i hned zareagoval. Odkopl útočníka alespoň dvacet kroků vzad a hleděl se ztratit v kouři.
Mezi tím, co se Naruto sbíral ze země, se Hinata rozkašlala hrubým, dusivým kašlem, při němž vykašlávala kapičky krve. Naruto popadl Hinatu a rychlým sprintem běžel pryč. V duchu si stále vyčítal, co provedl. Pak začalo krápat a po chvíli se spustil jemný, ale vytrvalý déšť.
Schovali se po jednu polorozpadlou stříšku na závětrnou stranu zničené zdi, kde začal Hinatu ošetřovat. Lékařským jutsu nebo alespoň jejich základům se naučil od Tsunade, jelikož se potřeboval naučit správnému ovládání chakry, aby mohl lépe zvládnout démona v sobě. Dalo to dlouhé týdny práce, ale s pomocí svých stínových klonů to zvládl za necelé tři měsíce. Teď se snažil vložit vše, co se naučil do záchrany mladé a pěkné slečny, jež pro něj začala tolik znamenat. Déšť neustával a jak tak klečel nad raněnou Hinátou, začali mu to obličeji stékat kapky deště. Zvláštní bylo, že některé z nich měli slanou chuť.
„Ne, Hinato, to mi nesmíš udělat!" Rozkřikl se a se slzami v očích ji stále, ale marně ošetřoval. "Néééé...!!!" Pak to začalo. Vůbec nevěděl, co se to děje, ale jeho chakra z ničeho nic zčervenala a on se začal proměňovat.
„Proč," ptal se sám sebe. Teď už o sobě nevěděl. Objevilo se pět ocasů!
Chvíle, které následovali, narušoval mohutný ryk bolesti a žalu deroucí se z hrdla devítiocasého.
Déšť začal pomalu ustupovat a skrze mraky, ač nerado prosvitlo několik paprsků pozdního odpoledního slunce. Ninjové z Listové, kteří v prachu a kouři hledali raněné, si teď všimli, že už je docela i vidět, jelikož vítr, který s sebou přinesl déšť, také rozehnal mračna prachu. Mohli také vidět, jak nad mladou, tmavovlasou dívkou klečí netvor.
Všichni si i hned domysleli, že to musí být Naruto, a tak se šli podívat a viděli to, co jim nikdo neuvěří.
Naruto, tedy vlastně Kyuubi klečel nad tou tmavovláskou a brečel, neuvěřitelné! Slzy byli vlastně chakra, co zkapalněla a ztékala lišče po tváři. Pak dopadali na její mohutné tlapy a opět se mísili s chakrou.
Byl to zázrak nebo si to alespoň všichni mysleli, ale když viděli, jak se dívčino tělo začíná vznášet a obalovat se rudou chakrou, nikdo z nich pomalu ani nedýchal. Takhle tam stáli při nejmenším už hodinu. Začali přicházet vesničané a ostatní ninjové a sledovali to, co nikdo nikdy nezažil nebo alespoň neviděl. Mnoho ninjů si povšimlo, že než liška začala brečet, ta dívka byla mrtvá. Teď se ovšem nadechla!
Všichni začali tiše jásat, pak ale z nenadání Kyuubi zmizel a Naruto padl k zemi únavou a vyčerpáním. Z očí mu místo slz tekla krev a ruce měl ošklivě popálené.
„Vezměte je do nemocnice," rozkázala Tsunade a všichni se lekli, jelikož ji nikdo neviděl přicházet. „Tak bude to!?" zahromovala.
Kakashi se vzpamatoval jako první, vzal dívku a odnesl ji k Hokage. V té dívce poznal Hinatu. Mezi tím se tu objevil i Naruto a jemu došlo, že ho přinesla Shizune, jeho nastávající. Podíval se na ni a kývl. Oba dva poodešli, aby Tsunade mohla dělat svou práci
„Hinata je v pořádku, jen spí," povšimla si, „ale s tím klukem to bude horší. Naruto, cos to provedl."
Najednou se Naruto rozkašlal, objevil se záblesk rudé, démonovi chakry a zmizel v téměř stejném okamžiku, ale ona to postřehla. Všechna jeho zranění byla pryč a Tsunade nad tím nechápavě kroutila hlavou.
„Jsou v pořádku," oznámila všem přihlížejícím, a jako výbuch sopky rozezněl se všeobecný jásot a radost kolovala v žilách všem obyvatelům Konohy.