Žádost 12-Odchod a … Zklamání?

V Mlžné

„Ach jo. Těch třicet dní v Mlžné uběhlo hodně rychle,“ povzdechla si Sakura.
„Co chceš víc? Třicet dní volna nám neuškodilo a mohli sme sledovat ty ťulpase ze Zvučný,“ osočil se na Sakuru Neji.
Bouchly dveře a v nich stála Ina.
„Vážení, posel nám přišel,“ konstatovala smutně.
„A kdo to je?“ zeptala se Sakura.
Ina poodstoupila ze dveří a Sakura s Nejim uviděli dívku.
„Hin?“ vydechl překvapeně Neji.
Hinata se pousmála a vstoupila do pokoje.
„Jak vím od Iny, tak už máte tři střepy.“
„Jo. Času, Života a Smrti,“ prozradil jí Neji.
Hinata se usmála ještě víc.
„Od lady Tsunade vím, že máme jít do Vesnice skryté v kameni. Na to abychom se tam dostali máme dva týdny, ale vyrazíme hned. Nebylo by dobré se tady zdržovat.“
Sakura, Neji a Ino popadli své věci a vyrazili na cestu.

U Orochimaru

„Kabuto!“
„Ano, Orochimaru-sama?“ zeptal se dotázaný.
„Domnívám se, že pátrací oddíl ještě nemá ani jeden střep. Že mám pravdu?“
Kabuto nasucho polkl.
„Ano, Orochimaru-sama,“ špitl.
Orochimaru se neovládl a hodil po Kabutovi kunai. Ten jen stěží uhnul. Stejně ho kunai zasáhl. Kabuto se chytil za paži a ublíženě se na Orochimaru podíval.
„No nezírej na mě tak. Pokud chceš tohle odčinit, můžeš. Ale je jen jeden způsob.“
„A jaký?“ zeptal se Kabuto Orochimaru.
„Přiveď mi Uchihu.“
„Sasukeho?“ dělal hloupého Kabuto.
„Panebože! Ne přivedeš mi Itachiho! Jasně, že jeho! Uchiha mladší je můj cíl. Opovaž se to pokazit!“ zasyčel na Kabuta Orochimaru.
Kabuto se radši vytratil a odešel na cestu do Konohy. Samozřejmě měl v plánu sbalit Sasukeho na zpáteční cestu.

Konoha navečer, trénink

„Tak sme se tu hezky všichni sešli a já vám na úvod řeknu pár slov,“ uvítal je Jiraiya.
Tím slovem ‘všichni‘ myslel trénující pětku a jejich trenéry.
„To bude otrava,“ pomyslel si Shikamaru.
Jak předurčil, tak se také stalo. Proslov Jiraiyi byl tak dlouhý, že nastávala noc.
„Ale pořád sme se nedozvěděli, co budem dělat,“ netrpělivě pronesla Temari.
„To je jednoduchý. Zjistíme, jaké úrovně ste dosáhli při dosavadním tréninku,“ prozradil Kakashi.
„To ste to nemohli říct dřív? Tvrdnem tady už hodinu a hodinu posloucháme řeči zvrhlýho poustevníka!“ běsnil Naruto.
„Přesně tak,“ souhlasila s Narutem Kurenai.
„Můžem už začít?“ zeptal se Gaara.
Jounini přikývli a jejich svěřenci se začali předvádět. Když skončili, bylo už pozdě večer.
„Tak, to stačí. Od zítřka je zase individuální trénink. Můžete jít domů,“ ukončil trénink Jiraiya.
Jounini zmizeli v oblaku kouře a Naruto, Sasuke, Shikamaru, Gaara a Temari se vydali domů pěšky. V Konoze se všichni rozdělili do všech směrů. Gaara a Temari šli do hotelu. Naruto šel k Akademii, Shikamaru k nemocnici a Sasuke k sídlu Uchiha klanu. Náš milý (i nemilý) Uchiha se cestou domu tak bál, že držel kunai v ruce. Jak šel tou temnou starou cestou, která už neměla osvětlení, uslyšel podezřelé zvuky v křoví. Ve svém strachu a zbrklosti hodil do křoví kunai. Jenže místo nebezpečí…
„Uf. To byla jen veverka,“ oddychl si Sasuke.
Jak se ale otočil, narazil do nějaké osoby.
„ÁÁÁ!“ zaječel Sasan.
„ÁÁÁ!“ zaječel Kabuto a vytáhl svůj kunai. Na tenhle povel Sasana obklíčili ninjové ze Zvučné.
„No paráda. Tak sem obklíčen. Já sem takový pako! Tohle by neudělal ani Naruto,“ nadával sám sobě Uchiha, ale nahlas řekl: „Co tady chceš, Kabuťáku?“
„To je prosté. Jdeme si pro tebe Uchiho.“
„Co?!“
„Slyšels dobře. Jdeme si pro tebe a nikoho jinýho. Pokud ale nepůjdeš dobrovolně, použijem jiný přesvědčovací prostředek,“ snažil se ho přesvědčit Kabuto.
„A když tedy odmítám?“
„Tak to budem muset zabít tadytoho kluka,“ mávla rukou a jeden ze Zvučný přivedl Kibu. Bohužel bez Akamaru.
„Kibo!“ zařval Sasuke.
„Tak co? Půjdeš?“ snažil se Kabuto kout železo, dokud bylo horké.
Sasuke váhal. Nechtěl jít k Orochimaru, ale zase nechtěl, aby Kibu zabili. Nakonec se přece jen rozhodl.
„Dobře. Půjdu, ale všechny mé přátele i Konohu necháte na pokoji.“
Kabuto kývl a Kibu pustili.
„Vybral sis dobře Uchiho. Půjdeme.“
Sasuke se naposledy díval na Kibu.
„Sbohem. A pozdravuj Sakuru.“
„Neodcházej. Ty tupče! Máš vůbec ponětí, co způsobíš? A co bude dělat Sakura, až se to dozví, to tě nezajímá? Co?“ snažil se přesvědčit Kiba Sasukeho, ale bylo pozdě. Sasuke, Kabuto a poskoci ze Zvučné zmizeli.
„Sakra. Proč já ho nezastavil dřív? Musim za Tsunade, jenže ta mě roztrhne jako hada,“ rval si vlasy Kiba a šel k budově Hokage.

V té samé chvíli

„Au!“
„Co je Sakuro?“ zeptala se starostlivě Hinata.
„Nic. Jen sem na něco šlápla, ale mám starost o Sasukeho. Doufám, že mu nic není.“
Hinata se na Sakuru vyčítavě podívala: „Nech toho. Ten se o sebe postará a hni sebou. Ostatní na nás nemůžou čekat.“
Sakura mlčky vytáhla trn z paty a pospíchali za ostatními.
„Konečně,“ zajásal Neji.
„Kde ste byly? Zeptala se jich zvědavě Ina.
„Za vámi. Sakura si zarazila trn do paty,“ odpověděla Hinata.
„Je tma. Měli bychom si najít místo na spaní,“ navrhl Neji a šli hledat vhodné místo.

Konoha, kancelář Hokage

„To nemyslíš vážně, že ne?!“ rozčilovala se Tsunade.
„Taky bych si přál, aby to nebyla pravda, ale viděl sem to a snažil sem se ho přesvědčit, jenže mě neposlouchal.“
„A porč vůbec odešel?“
„To se těžko vysvětluje. Oni mě chytili a chtěli zabít, pokud by Sasuke nešel s nima.“
„Oni tě chytili? A kde byl Akamaru?“ nevěřila svému sluchu Tsunade.
„Nevím, kde Akamaru byl. Sasuke šel, ale oni nesmí ublížit nikomu, koho Sasuke zná a nesmí zničit Konohu.“
„Ten naivka. Copak si myslel, že to Orochimaru dodrží?“
„Taky si to myslím, ale nezachráníme ho?“ zeptal se Kiba.
„Ne. Nejdřív musíte trénovat. Pak ho možná zachráníme,“ odmítla návrh Tsunade a dál se věnovala papírům.