SÁZKA (30. kapitola)

Pak se všichni rozešli.

30. kapitola: Ještě umět chodit

Hinata opravdu byla za pár minut zpátky, jen si nesla tašku s tím nejnutnějším. Nebyla si totiž jistá, jak dlouho tu bude.
,,Nedivili se vaši, kam že jdeš?“ zeptal se Naruto.
,,Neji slíbil, že jim to vysvětlí,“ odpověděla.
,,A co tu budeme dělat?“ pokračoval a výjimečně nemyslel na sázku.
,,Tak já bych tu měla být proto, že bys s tím neměl hýbat,“ řekla.
,,To znamená…?“ zeptal se Naruto.
,,Vaření, uklízení… společnost…“ vypočítávala Hinata na prstech.
,,To pojď za mnou,“ pousmál se Naruto a naznačil jí, aby si mu sedla na klín. Zatvářila se tak, aby bylo jasně vidět, že to neudělá.
,,Máš ten kotník, na to nezapomeň!“ varovala, když si sedala vedle něj.
,,No a?!“ usmál se a chtěl ji políbit. ,,Je ti něco?“ zeptal se a zkusil to znovu.
,,Nech toho, prosím tě,“ zamumlala Hinata a odtáhla se od ně. Naruto se zapřemýšlel, z čeho může mít tak špatnou náladu. Nenapadlo ho ale nic.
Zatím Hinata chtěla připravit něco k snědku. Bez potěšení zjistila, že Naruto v ledničce téměř nic nemá, takže musela nejdřív jít koupit aspoň to základní.
Když se vrátila, zeptala se: ,,To jíš vážně jenom ramen?“
,,Skoro…“ odpověděl s myšlenkami pořád nad její náladou.
Zakroutila hlavou a šla vybalit tašku. Naruto se za ní pomalounku dobelhal a rovnou: ,,Je ti něco?“
,,Ne, jen jsem nějaká podrážděná…“ řekla a otočila se k němu. ,,Promiň, měla bych se víc ovládat.“
,,Ovládat? Ty neděláš nic špatného,“ odporoval. Chtěl ji obejmout, ale zapomněl na ,špatnou‘ nohu a sekl sebou.
Hinata se lekla a spíš nařídila, než radila: ,,Měl by sis lehnout!“
,,Já vím…“ zamumlal Naruto. ,,Ale…“
,,…Nechceš tam být sám, když už tu jsem, že jo?!“ pousmála se.
,,Myšlenky čteš líp, než ségra!“ pochválil ji.
,,To byl kompliment nebo kritika?“ Pomohla mu dojít do ložnice. ,,Jen udělám něco k snědku a přijdu,“ ujistila ho.
,,…Kompliment!“ zavolal za ní ještě Naruto, když si konečně rozmyslel, co tím chtěl říct.
,,Díky!“ odpověděla mu Hinata a šla namazat obložené chleby. Když mu donesla dva krajíčky, namazané sýrem, obložené šunkou, plátky rajčat a salátem, zíral na to, jako by niky nic podobného neviděl.
,,Nech toho a pusť se do jídla!“ vybídla ho.
,,Ty nebudeš?“ zeptal se nevěřícně a pomalu se vypořádával s tím, že je Hinata dobrá kuchařka.
,,..Když jinak nedáš…“ usmála se a vzala si jeden z chlebů.

Po chvíli měli oba svačinu v sobě. Hinata šla umýt špinavé nádobí, rovnající se jednomu talíři, mazacímu a krájecímu noži a dvěma skleničkám od džusu.
Když Naruta přišla zkontrolovat, byl už skoro v limbu.
Vzala si knížku z poličky a do večera, kdy se Naruto probudil, ji pročítala.
,,Já usnul?“ podivil se.
,,Tvoje zdraví to potřebuje…“ zamumlala Hinata a zaklapla knížku. Přešla k poličce a přidala ji k ostatním.
,,Já mám zlomenou lýtkovou kost nad kotníkem, ne angínu!“ zamračil se a znova se opřel o polštář.
,,Stejně si potřebuješ odpočinout!“ dala Hinata ruce v bok.
,,…Jsem rád, že jsi to vzala…“ řekl už mírnějším tónem.
Zatímco si sedala do křesla vedle postele, komentovala: ,,Nedokážu si přestavit, že by s ním Hed mohla vyjít…“
,,Já taky ne,“ přisvědčil Naruto.