Když ztratíš city! - 3

tak je tu 3 x)

Hinata a ANBU se objevili na velké louce. ANBU ji pustil a udělal pár pečetí a pak položil ruce na zem. Za pár okamžiků se krajina kolem jakoby rozplinula a před Hinatou se objevilo skryté město podobné Konoze jen o něco menší. Kdyby tady a ted stála ta stará Hinata ještě před Narutovou smrtí tak by užasla ale s touhle novou Hinatou to ani nehnulo. Podívala se na ANBU a ten jen kývl. Zase se ji chytil a oba se zase přemístili.

Objevili se až u tmavě hnědých dveří a ANBU zaklepal.

"Dále."ozvalo se za vnitř a Hinata s ANBU vztoupila do vnitř. Když byla uvnitř uviděla za stolem jaký má Tsunade sedet nějakou ženu. Domyslela si, že to je velitelka ANBU, byla i docela hezká.

Měla dlouhé rezavé vlasy a zelené oči. Na sobě pak měla krátkou bílou sukni a pod ní černé kratase. Tričko měla třištvteční světle zelené tričko s tričtvrtečními rukávy a se sítkou na břichu a na rukách měla černé rukavice. A ještě k tomu měla dlouhý černý plášt. Žena se na ni podívala a usmála se.

"Ráda tě tu vidím Hinato."pozdravila ji velitelka.Hinata pouze kývla a velitelka se na ni podíval důkladněji a pak do složkykterou měla před sebou otevřenou. Zamračila se.

"Hmm. Máš dost zvláštní důvody se přidat k ANBU."řekla po chvíli velitelka a zadívala se na ni. Hinatatina tvář zůstala bez výrazu ale přece jenom v očích se ji objevila malá jiskra bolesti. Hned ji ale zahnala a doufala, že se toho nikdo nevšiml.Měla štěstí nikdo to nespozoroval kromě veliteky.

"Jej. Omlouvám se ale zapomněla jsem se ti představit. Jak sis asi domyslela jsem velitelka ANBU a všichni mi zde říkají Misaki."představila se Misaki a usmála se. Hinata kývla.

"Těšímě Hisaki.- sama."řekla a kývla hlavou.

"Dobře. Tak ted, tvé krycí jméno bude Hoshiko a budeš priřazena do týmu Arata."oznámila ji Misaki a usmála se.

"Ted si tady vedle v místnosti ven masku, katanu a výzbroj."vyzvala ji Misako a ukázala na dveře v pravo od ní. Hinata přikývla a vešla dovnitř.

Rozhlédla se po místnosti a zamířila ke skříni. Tam si vymrala zbroj a doplnila zasobu zbraní, pak si ji oblékla a pak se ohlédla po masce. Na zdi jich bylo pocěšených opravdu hodně a tak se něvěděla rozhodnout kterou ale pak ji padla na jednu co vidala trochu jak liška.

"Hm. Vezmu si tuhle."zašeptala a sundala ji a nandala si ji.Pak se ohlédla do rohu kde byly pověsěné katany.Všechny si je prohlídla ale ani jedna se jí nelíbila dokud....

"Jo tuhle si vezmu."zašptala a po dlouhé době se malinko pousmála. Vybrala si černou katanu. Byla delší než normální katany a také užší než ostatní. Hinatě připadala trochu známá. Měla pocit, že z ní vyzařuje něco povědoméno. Uvázala jsi ji na záda a vyšla z místnosti znovu za Misako. Ta už na ni neptpělivě čekala i se dvě ANBU co stáli u jejího stolu. Když Hinata vešla do místnosti otočili se na ni.Misako si ji prohlédla. Pohled ji spadl na masku a katanu.

"Ta maska a katana...."pomyslela si a trošku se zamračila ale usmála se na ni.

"Skvělé Hoshiko! Už máš všechno a tak ti představým tvůj nový tým. To to je Daisuke."řekla Misako a ukázala na vyší postavu blíž k ní. Daisuke kývl na pozdrav.

"A to to je Risa."představila Misako posledního člena týmu Arata. Risa také kývla na pozdrav a Hinata jim to také oplatila.

"Dobře ted můžete jít. A Riso Hoshiko s tebou bude na pokoji, ano?"navrhla Misako Rise ale nezněloto jako návrh ale spíš jako rozkaz.

"Hai!"přikývla a Risa. Misako kývla hlavou na souhlas.

"Ted bežde do svých pokojů. Zítra máte trénink."oznámila jim Misako a odvrátila od nich pohled. Tým Arata bezeslova odešel.

"Hmm .... Hyuuga Hinata! To vipadá zajímavě."řekla Misako a usmála se.

Hinata s Risou metitím došli ke svému pokoji. Risa otevřela dveře a vešla do pokoje. Hinata ji následovala a zavřela za sebou dveře. Risa se k ní otočila a sundala si masku.

"Ahoj. Jak už jistě víš mé jméno je Risa. Moc ráda tě poznávám Hoshiko."řekla Risa a usmála se. Hinata měla konečně možnost si ji pořádně prohlédlout. Měla krátké bílé vlasy a zlaté oči. Jinak byla poměrně vysoká jako Hinata a i stejně stará. Hinata se chvíli rozmýšlela ale nakonec si masku také sundala a podívala se na Risu.

"Také mě těší. Mé jméno je Hoshiko."řekla klidně Hinata. Risa se zarazila.

"Co to sní je?"pomyslela si udiveně ale usmála se.

"Dobře. A ted důležitá otázka kde chceš spát? Já už spím sice dole ale klidně si to pro-" začala Risa ale Hinata ji zarazila.

"Ne to je dobrý. Klidně budu spát na hoře."řekla Hinata a šla si vybalit věci. Risa jen zírala.

"Tak stímhle budu potřebovat pomoct."řekla si Risa a usmála se.

"Hoshiko. Omluvmě na chvíli, ano?"řekla Risa a niž by čekala na odpověd vyšla ven z pokoje. Hned jak vyšla z pokoje Hinata si soupla a zamířila na balkon.

"Naruto-kun …"zašeptala a spadla jijedna slza ale jenom jedna. Hinata tam ještě nějakou tu chvíli stála a užívala si větru, který klem vál. Najednou se dveře pokoje otevřeli a do v nitř vztoupila Risa a Daisuke.

"Tak kde je?"zeptal se Risi Daisuke a spolu se rozhlíželi po pokoji. Najednou si Risa všimla otevřených dveří na blakon.

"Hoshiko!"zavolala na ni Risa a Hinata sebou trhla. Otočila se a šla spátky do pokoje.

"Co je, Riso?"zeptala se ji Hinata celkem bez zájmu. Risa se usmála a pohledla na Daisukeho. Ten na Hinatu jen necháopavě hleděl. Risa do něj drcla.

"Přivedla jsem Daisukeho. Abychom se jako tým lépe poznali."oznámila ji Risa a Hinata se konečně otočila a pohled ji spadnul na Daisukeho. Měl krátké neposedné černé vlasy a zelené oči. Daisuke si ji také prohlédnul. Zarazil se u jejich očí.

"Ty jsi Hyuuga, že ano?"zeptal se ji Daisuke a mírně se usmál. Hinata kývla.

"Spomýnám si, že když jsem byl malý znal jsem z toho klanu nějakou dívku … umm...myslím, že se jmenovala Hanabi."řekl zamyšleně Daisuke ale pak se usmál.

"Ale to už je dávno."mávl rukou. Hinata zavřela oči.

"Hanabi je moje sestra."řekla tiše Hinata a znovu se otočila ke skříni. Daisuke se zarazil.

"Omlouvám se jestli tě to nějak ranilo."řekl honem Daisuke ale Hinata se ani neotočila.

"Ne to je v pořádku. Jen jsi mi připomněl mou minulost na kterou se snažim zapomenout ale … nejdeto."řekla tiše Hinata a poprvé v jejím hlase za celou dobu slyšeli nějaké city.Hned na to uslyšeli tiche vzlykání. Podívali se na Hinatu ale ta už nestála a zhroutila se na zem. Risa k ní ihned přiběhla.

"Hoshiko! Jsi v pořádku?"zeptala se ji Risa a obejmula ji. Hinata ji také obejmula.

"Hoshiko …"hlesnul Dausuke a smutně se na ni zadíval. Hinata se trochu uklidnila.

"Já … omlouvám se .... slíbila jsem si že už nikdy nebudu … že už nikdy!"zašeptala a utřela si slzy. Risa a Daisuke se na ni podívali.

"Hoshiko nechceš nám říct co se ti stalo? Možná se ti ulevý."navrhl ji Daisuke a povzbudivě se na ni usmál. Hinata zaváhala ale nakonec přikývla.

"Tak dobře."řekla a spustila. Risa i Daisuke ji se zájmem poslouchali. Vyprávěla jim o svém dětství o tom jak se do naruta zamilovala, jak prožila chuuninské skoušky a jak potom odešel.

Ale za několik let se konečně vrátil zpátky a Hinata se mu konečně vyznala. Naruto se ji přiznal, že ji měl také po celý čas rád víc jako kamarátku ale, že si to zatím moc neuvědomoval a že to zjistil až za ty roky co se neviděli. Vyprávěla jim jak byla štastná a díky němu si i začínala více věřit a zlepšovala se ale … pak … pak se to stalo.

"Co se stalo?"zeptala se ji Risa. Hinata polkla.

"Byla to jenom moje vina. Byla jen a jen moje vina, že umřel."řekla Hinata a znovu se rozplakala. Risa se zamračila.

"Ale přece se nemůžeš jen tak sama obvinit! Řekni nám jak se to přesně stalo."vyzvala ji ostře Risa. Hinata se na ni nechápavě podívala ale pak přikývla. Zahleděla se z okna a přesně jim popsala co se přesně stalo. Když zkončila Risa se usmívala. Hinata se na ni nechápavě podívala.

"proč se směješ?"zeptala se ji Hinata.

"Směju se proto, že to vůbec nebyla tvoje vyna Hoshiko."řekla ji s usměvem Risa. Hinata se zamračila.

"Jak to můžeš říct! To všechno byla jenom moje vyna. Byla jsem tehdy moc slabá a byla jsem všem jenom na obtíž ale to už nikdy. Vzdala jsem se všech přátel a své rodiny. Kvůli tomu abych už je nikdy neohrozila. Protože kvůli své slabosti jsem ztratila svou lásku, osobu za kterou bych byla schopna položit život a né se dívat jak on ho položil za mě a já musela tady na tomhle světě zůstat sama. Už nemám důvod žít. Žiji jen silou vůle, kdybych si měla vybrat tak bych ted a tady na místě umřela ale má rodina a mí přátelé by pocítili tu bolest co cítím ted já a to já nechci. Nechci aby mí bližní žili s bolestí jako já. Chci je uchránit aspon před tímhle."křikla Hinata a vyskočila oknem.

"Tohle bude těžký oříšek."povzdechla si Risa a už za ní chtěla jít ale Daisuke ji zadržel.

"Počkej! Ted by to stejně nemělo cenu. Vím jak se cítí a navíc začalo pršet."řekl Daisuke a pousmál se. Risa mu usměv vrátila ale když si vzpoměnala Hoshiko.

"Ale je mi jí líto."zašeptala Risa a usměv ji z tváře zmizel. Daisuke kývl.

"Mě taky ale musí se stím sama vypořádat. My ji můžeme maximálně pomoct svou přítomností a být na ni milí. A už jen čekat."řekl Daisuke a opustil pokoj.