Až chytíme našeho zlatého motýla...

Taky to cítíš? Že nevíš co to je? To já taky ne, ale nejspíš právě
tohle se stalo důvodem, proč jsem si vybral svou cestu a zvolil tak
těžký cíl. Protože i když nevím, co je tahle věc, která mě čas od času
uprostřed noci vzbudí a donutí přemýšlet, myslím, že kdysi jsem to
věděl. Přece jsme to kdysi cítili stejně, ne? Něco co nám říkalo, že
nejsme sami. Jako by to zůstalo někde uvnitř a čas od času se to snažilo
vrátit a přesvědčit mě, že je to tak pořád. Vlastně, je to asi směšné,
ale když je úplné ticho, jako bych někdy zase slyšel to cvrkání. Zatím
co ty už si zapomněl, že ano? Teď už jsem to nejspíš jen já, kdo to
cítí, ale neboj, jednou pochopíš, že my nezapomeneme, protože tady bude
vždycky místo, kam se můžeš vrátit. Chci to jednou zase cítit, protože
víš... ..ještě pořád jsem nechytil toho našeho motýla...

Uprostřed chladné noci plné hvězd se v dávno spící vesnici jeden chlapec
vykláněl z okna. Jeho světlé vlasy porušovaly tmu a jeho chakra dnes
nepůsobila jako obvykle. Z dálky vyzařoval naprosto odlišný pocit. Pocit
smutku a utrpení.

„Saaakura-chaan!“ rozléhal se jekot vesnicí a k bráně se blížil obláček
prachu skrývající malého rošťáka.
„Jdeš pozdě Naruto!“ soptila růžovovlasá dívka a trochu se mračila.
„Ale Kakashi-sensei tu ještě není!“ namítl na svou obranu.
„On chodí vždycky pozdě.“ povzdechla si Sakura a přendala si piknikový
košík do druhé ruky.
„Alespoň když už si vymyslel tenhle výlet, mohl by si snad pospíšit.“
zakabonil se blonďák.
„Nestihl si se nasnídat?“ ozvalo se posměšně od posledního člena týmu
sedm, který stál se založenýma rukama opřený o bránu a sledoval jeho
počínání.
„To není prav-“ větu už Naruto nedokončil, jelikož ho přerušilo hlasité
zakručení žaludku.
V ten okamžik se objevil muž s maskou a celkem spokojeně je pozdravil.
„Jdete pozdě!“ nemohla si odpustit Sakura, Naruto raději mlčel a držel
se za břicho.
„Dobře tedy, vyrážíme!“ zavelel sensei a všichni se dali na cestu.

Kolem poledne, kdy už pětadvacet procent týmu umíralo hlady se zastavili
na nádherně rozkvetlé louce, vůně květů se nesla po okolí a celé to
místo blízce připomínalo rajskou zahradu. Děvče položilo košík a
rozběhlo se po louce dokud sebou kousek dál nepraštilo do trávy.
Černovlasý zatím roztahoval deku a druhý z chlapců nenápadně prohlížel
obsah košíku. Kakashi si spokojeně vyndal knížku a vybral místo pod
stromem, kde si piknik udělají.
Když se vrátila Sakura, blonďák se neurvale pustil do jídla, až se
musela smát.
„Naruto, nehltej tolik přece.“ napomínala ho už po třetí, ale chlapec si
nemohl pomoct.
„Kakashi-sensei?“ ozvala se za chvíli zamyšleně.
Odpovědí jí bylo krátké:
„Hm“ a vytažení nosu z knížky.
„Proč jste nás vzal právě sem?“ položila mu dívka otázku.
„Ách pravda. Řekněme, že jsem myslel, že by vás to mohlo zajímat.“
odpověděl tajnůstkářky.
Naruto se na okamžik přestal cpát a zpozorněl.
„Cho pfefně?“ zeptal se s plnou pusou, protože byl příliš zaujatý, aby
si vzpomněl, že to má dožvýkat.
„No existuje jedna legenda,“ řekl a pak se na chvilku odmlčel, zatím co
odkládal knížku, aby udržel napětí „ta vypráví o tom, že tady na té
louce je k vidění každé léto zlatý motýl. Lidé ho sem často chodí
hledat. Myslel jsem, že byste ho třeba rádi viděli.“ vysvětlil.
„Zlatý motýl, vážně?“ divila se Sakura.
„Takže pokud chcete, tímhle vyhlašuji soutěž v chytání zlatého motýla!“
prohlásil tónem, který měl v dětech vzbudil nadšení.
„Dobře, na to se těším!“ vyskočil rozježený, až zapomněl dojíst.
„Výborně, půjdeme se po něm taky podívat Sasuke-kun?“ usmála se dívka,
ale jmenovaný jen zakroutil hlavou.
„Nikam nejdu, je přece jasné, že zlatí motýli neexi-“
„To neříkej Sasuke!“ přerušil ho Kakashi a vážně se na ně podíval „Je
plno lidí, co tvrdí, že ho viděli, stačí jen se dobře dívat a určitě ho
najdete. Problém bude spíše ho chytit, pohybuje se mnohem rychleji než
jakýkoliv jiný hmyz.“ řekl.
„Já ho chytím!“ křičel Naruto nažhaveně.
„Ty? Ty chytíš leda rýmu.“ odpověděl druhý z chlapců.
„Nejdeš do toho, protože se bojíš, že bys prohrál, co Sasuke?“ ukázal na
něj blonďák a zašklebil se.
„Chm. Prohrát s někým jako ty? To se nestane, ani kdybych hledal se
zavázanýma očima.“ zvedl se černovlasý prudce z deky.
„Dobře, tak teda kdo ho první chytí, může pozvat Sakuru-chan na rande!“
prohlásil bojovně Naruto.
„Stejně s tebou nepůjdu!“ bránila se dívka.
„Vymysli si motivaci jakou chceš, já jí nikam zvát nebudu.“ odpověděl
Sasuke.
„Sasuke-kun?!“ zatvářila se pro změnu sklesle.
„Dobře teda!“ vykřikl modrooký a vytvořil si hned deset klonů „Jdeme na
to kluci!“ zavelel.
„Naruto, ty podvádíš!“ mračila se růžovovláska zřejmě v naději, že kdyby
Sasuke vyhrál, přece jen by si to mohl ještě rozmyslet.
„Jak chceš! Klidně ho najdi, já ho chytím!“ zapnul druhý z chlapců
Sharingan.
„Sasuke-kun?!!!“ bylo opět jediné co ze sebe dostala na jeho adresu a to
už oba kluci běželi po louce.
„Heh, vzali to ve