Podivné věci - 3. Květiny

Naruto se vysoukal zpod prostěradla. Spát se mu už nechtělo a navíc měl hlad. Naštěstí byl vzduch pokoje zahuštěn vůní jídla - stačilo se jí držet a spolehlivě ho dovedla k lednici. Naruto zvedl všech devět ocasů a zůstal před ní sedět s hlavou na stranu. Jak se do toho kouše?

***

Sakura, zatížena třemi rádoby psy, krabicí žab a lahví saké, kličkovala na chodníku. Skřípot naštvaného Choujinátora, který se nacházel o dvě ulice za nimi, se pomalu blížil. Navíc se tudy pnul žlutý břečťan (Inoichi) a vytvářel tak dokonalou přírodní překážku.
„Promiňte! Pardon! Omlouvám se!" drmolila Sakura pokaždé, když nechtěně přišlápla některou z větví. „Kibo, okamžitě to pusť! Fuj! Ošklivý pes!"
„Víííí, vrrr...." Kibové smutně upustili žlutý šlahoun a vyrazili kupředu.
V tom jim zatarasila cestu Choujiho mechanická paže. Sakura vykřikla a zavřela oči. Když se nic nedělo, zase je pootevřela. Před ni se postavil Chouza a zápasil s rukou jako s nějakým obrovským pavoukem.
Omluvně se k ní otočil: „Žádný strach, Chouji je hodnej kluk! Jenom má trochu hlad..." Z jeho hlasu byl slyšet praskot statické elektřiny.
Kakashi se podrbal zadní nohou za uchem. „Co by se asi stalo, kdyby mu někdo řekl Tlusťoch?"
„Aaaarrrrgggghhhh!!!!!"
„Ehm, chápu..."
Sakura vstala ze země a popohnala jej k východu z ulice. „Jdeme!"

Ocitli se nedaleko akademie. Sakura a strčila do krabice další žábu, která před ní nestačila utéct. Pak se její pozornost obrátila k neznámé postavě v bílém plášti, která něco prováděla u nedalekého domu.
„Hej, promiňte... Shikamaru?" Teprve při pohledu zblízka si uvědomila, před kým stojí.
Shinovo vědomí zachov. Jeho moz. zřejmě střed. bod úlu.
„Teď ne, mám práci... Jej, ahoj Sakuro. Kibo, Akamaru - nevím, který jste který." Shikamaru schoval zápisník a upřed pohled na Kakashiho. „To je špic?"
„To jsem já," zavrčel Hatake.
„Vypadáš dobře. Že jo, Shino!" Poklepal na stěnu úlu.
Klapot, cink: MOHU JEJ POUŽÍT JAKO NOSIČ ZÍSKANÝCH DAT?
Skupina na úl vyvalila oči. Sakura zavrtěla hlavou. „Jak se mu to stalo!?"
„Já, Shino a Hinata jsme šli po ulici a voilá!" Shikamaru se usmál. Na bílém plášti byly viditelné skvrny, vlasy měl rozpuštěné a upláclé na hlavě... dokonce měl i brýle s tenkými obroučkami a lakýrky!
Kakashi očichal papír na zemi. „Co myslel tím nosičem?"
„Jen, jestli by si k tobě nemohl schovat nějaké blechy," začal vysvětlovat Shikamaru. „Zatímco budeš běhat venku, začnou střádat informace a..."
Sakura jej přerušila. „Počkej! Co jsi to říkal o Hinatě?"
Shikamaru se rozpačitě podrbal na hlavě. „No, najednou jí narostlo peří a křídla. Myslím, že si zaletěla domů postavit hnízdo..."
Nedaleko nich se na chodníku zhustila temnota, ze které se vynořila silueta Nary Shikaku.
„Ahoj tati."
„Co tady ještě děláš?" Shikakův hlas působil jako mrazivá ozvěna. „Sbal Shina a jdi se schovat, než sem Chouji dorazí!"
Ovšem, Shikamaru se pod ním rozhodně nechvěl. „Promiň, ale nemám čas. Potřebuji vypočítat přibližný poloměr termitích tunelů v Shinově obvodu."
„Blázníš!?" Tentokrát to působilo jako malé zahřmění.
„Ne, naopak cítím tu rozjasňující záři vědění, která mě osvítila v tomto věku temna... Chceš to zkonzultovat s mámou?" odvětil Shikamaru s úsměvem.
Ze stínů se vynořila další silueta. „Shikaku? Co se děje?" zeptala se Nara Yoshino.
„Éééé, nic drahá! Všechno je v pořádku!"
Ve tmě se zableskly dvě podezíravé oči. „Jen aby."
Tma zmizela.
Sakura zhrozeně sledovala blížícího se Choujiho. „Nechceš tady vážně zůstat, že ne?"
„Promiň, ale nezdá se mi, že by Shino mohl jít někam jinam," podotkl Kakashi.
Úl mohl dohromady vážit nejmíň tunu a to ho držely pohromadě plástve. Kukly v horní části úlu se protrhly a vylétlo z nich hejno zelených motýlů. Oba Kibové je začali radostně honit. Shikamaru vytáhl zápisník: Změna chrob. v mot. - zjistit příč. (!)
„Je mi líto, ale věda má u mě momentálně přednost," odpověděl.
Sakura začínala tohoto Shikamara nesnášet. „Tobě vůbec nevadí, že Chouji ničí vesnici a rozbíjí všechny věci!?"
Kakashi chtěl nejdřív namítnout, že jde skutečně jen o věci, ale pak ho napadlo, že stejná věc je i Sasuke.
Shikamaru se probral z myšlenek. „Když ho zastavím, uděláte pro mě něco?"
„Ano!"
„Potřebuju nějaké optické kabely..." Všiml si jejich zmatených výrazů. „To jsou, mimochodem, vlasce. A ty, Shino?"
Klapot, cink: KVĚTINY.
„Proč květiny?" zeptal se Kakashi.
„I Shino potřebuje jíst. Jediné, co tu roste, je Inoichi a ten je pro něj poněkud tuhý a neopilovatelný..." odpověděl Shikamaru, ale to už byla skupina o ulici dál.
Na scéně se objevil Choujinátor.
„Tady člověk opravdu nemá klid. Shino, můžeš oddělat pár cihel z téhle stěny?"
Klapot, cink: JAKÝ MÁŠ PLÁN?
Shikamaru počkal, až hromada krtonožek zničí omítku, roj včel vytahá cihly, a připravil si kombinačky. Zatím netušil, jak se mu objevily v kapse - snad místo kunaiů. Tolik věcí, které bude muset rozluštit! Strčil do díry ruku, popadl kabel elektrického vedení a odstřihl ho.
„Z Choujiho je nádherný vodič!"

***

Ke květinářství Yamanaka to nebylo daleko - a rozhodně se nedalo přehlédnout. Skupinka s otevřenými ústy hleděla na vzniklý prales (kromě obou Kibů, kteří si z nudy začali značkovat lavičky a odpadní koše). Z květinářství vyrůstalo hned několik obrovských stromů, z nichž jeden připomínal gigantickou bonsaj. Na větvích visely liány, trsy jmelí a barevné bromélie, ve kterých plavaly malé žabky - tedy kromě jistých kousků Jiraiyi, který mezi mini objevil vhodnou společnost. V kmenech stromů byla vidět zarostlá střecha a za orosenými okny byla tma.
„Jdeme." Sakura popadla kliku dveří.
„Asi počkám venku..." začal Kakashi, ale to ho Sakura popadla do náruče.
„Co tam asi může být tak hroznýho? Ino jako divočák?" zasmála se a vkročila na půdu květinářského pralesa.
Dveře zaskřípaly a odpadly. Do nitra obchodu nebylo pro šero a všudypřítomnou vegetaci vidět.
„Haló?" začala Sakura.
„Pozor!" vykřikl Kakashi.
Stihli se přikrčit, když nad nimi proletělo hejno malých kapesníků s barevnými vzory a uhnízdili se na střeše protějšího domu. Kromě šumu listí, pípání šátků a kapesníků a občasnému kvákotu na střeše, se nic neozývalo.
Prošli okolo zarostlých květináčů a Sakura měla na chvílí pocit, že ji květiny sledují. „Je tady pořádný dusno."
Kakashi oběhl pult.
„Co to děláš?"
Ozvalo se skřípění a autentický zvuk starého nábytku. „Každý správný ninja, i v době největšího míru, mívá schovanou nějakou tu výbavu na horší časy!" Vrátil se zpátky se smotky vlasců, které dosvědčovaly, že Inoichi správným ninjou určitě je. „Cheí chyky..." Pustil věci na podlahu. „Který kytky vezmeme?"
Sakura strčila smotky do kapes a rozhlédla se kolem. „A jak je vezmeme? Chtělo by to vozík..."
Kakashi podlezl pod několika stoly do nitra obchodu. „Hele, tady něco... au!" ozvalo se tříštění skla, „...je."
Stál tam dřevěný dvoukolák, obklopený velkými zavařovačkami s humusem. Nebo alespoň dřív byl, než jich polovinu rozbil Kakashi.
Sakura s ním zkusila pohnout. „Je těžký. S kytkama to bude ještě horší."
Kakashi poodsunul několik stolů, aby mohli vozík vytlačit ven: „Zapřáhneme Kiby." Odplivl si. Pak mu došel význam Sakuřina pohledu. „No co, už jsou stejně na vodítku! A nevypadají, že by jim to vadilo..."
Kibové ulovili jeden pípající kapesník a ve snaze ho sníst, na něj hojně slintali.
Za chvíli stáli zapřažení ve vozíku a Sakura dovnitř namátkově vkládala kytky. „Kolik jich může Shino potřebovat?" zeptala se udýchaně. Některé z rostlin byly propletené i mezi sebou, takže musela brát několik květináčů najednou.
Kakashi dal hlavu na stranu. Seděl před květinou, vyrůstající přímo z podlahy. Zdálo se mu, že ho její rudý květ pozoruje. „Moc asi ne. Taky si může k nějakým doletět..." Dal hlavu na druhou stranu. Květina to po něm zopakovala. „Děje se tu něco dost divnýho..."
„Řekněte mi prosím něco, co nevím!" odpověděla Sakura.
Kakashi zvedl hlavu a zavětřil. „Necítíš tady něco?"
Položila na vozík další květináč a protáhla se. „Momentálně cítím leda bolest hlavy a kloubů..."
Kakashi ustoupil od květiny a udělal dobře.