V jejích rukách [díl sedmý]

Sakura byla stále v bezvědomí, když už byl celý tým Taka na nohou a prchal daleko od své dlouholeté skrýše.

Karin na tom nebyla vůbec dobře, měla poškozené plíce a přeci jen, povězme si upřímně, nebyla schopna chodit, takže zůstala v krytu, což Sasukeho nechávalo absolutně chladným a to ikdyž mu drobná dívka s růžovými vlasy zatěžovala záda.

„Už běžíme přes tři hodiny. Sem unavenej, je mi vedro a mam hlad,“ prohlásil Suigetsu, když se dostal blízko k Saukemu. Juugo se zasmál, což díky jeho hrubé sytosti hlasu, vyznělo spíš jak hororový výstřižek smíchu Belzebuba. „Je v pořádku?“ upozornil na dívku, která vypadala spíš mrtvá, než živá.
„Tep má stálý a dech pravidelný. Je jen vyčerpaná,“ prohlásil Sasuke a hnal se dál kupředu.

Od úkrytu byli minimálně třicet mil. Hnali se lesem, který dostatečně tlumil rozžhavené paprsky vlezlého slunce. Vítr se motal v korunách stromů a vydával jízlivé skřeky, které čtyřčlenný tým doprovázel po celou dobu zběsilého úprku od vyslanců z Konohy.

Po delším čase a vyčerpávajícím běhu bez ustání, se skupinka pozastavila u jednoho výklenku blízko čirého jezera. Křoví a nízké stromy poskytovaly dobré zabezpečení před odhalením někým z nepřátelské strany. Byl to vlastně břeh, který se sbíhal do velmi nízkého fjordu.

„Juugo, rozdělej oheň,“ promluvil Uchiha a pomalu položil Sakuru do vyšší, sytě zelené trávy. „Suigetsu, ty sežeň jídlo,“ Sasukeho dlaň zabloudila na její čelo.
Přesně tak, jak si myslel. Měla zvýšenou teplotu. Její tělo bojovalo s jutsu, které před několika hodinami použila. Zamračil se.
„Co se děje?“ vzhlédl Juugo od hromady dříví, kterou právě podpaloval.
„Má horečku. Její tělo nechce přijmout techniku, kterou naposledy vyvolala-“
„Bude v pořádku?“ ozvalo se od vody. Sasuke stočil pohled na nahého Suigetsua a slabě přikývl. „Možná věděla, proč to jutsu nepoužívat,“ zakřenil se Sui trošku sarkasticky.
„Ona hlavně nevěděla jak tu techniku použít,“ uporoznil Sasuke na fakt, že se Suigetsu malinko mýlil. „Musí se to naučit.“
„Musí se to naučit? To jako sama? To nemyslíš vážně, že ne?“
„S naší pomocí, samozřejmě,“ dodal Uchiha trochu zdrženlivě.
„Sasuke,“ Suigetsu vylezl z vody a na jeho těle se začalo opět rýsovat normální oblečení. V jeho rukou se klepalo pár ryb, které se snažily vymanit z jeho sevření, hodit ploutví a odpádlovat někam hodně daleko. „Ta technika podle všeho vyžaduje obrovskou dávku koncentrace, chakry a soustředění, což je pro ní asi dost těžký, když ani neví, jak to jutsu používat. Ostatně sám si viděl, co to bylo za bordel, když se to rozjelo naplno. Ta síla, co z toho sálala, mě málem srazila z větve na který sem seděl a fakt dost silně pochybuju, že nad tím měla nějakou kontrolu.“
„Ale zvádla to vyvolat,“ namítnul Juugo. „Což je pro mě dost překvapující."
„Hah, nejsi sám, koho to překvapilo..“ nový hlas, který rezonoval chraplavým podtónem. Byla vzhůru.
„Jak se cítíš?“ vyhlaholil Suigetsu. Sakura se jen pousmála. Oči nechala zavřené.
„Je mi fajn,.. jen – strašně mě bolí hlava a to horko mi moc nepřidává. Potřebuju srazit teplotu na normál, pár vitamínů C a D a vodu,“ mluvila pomalu a snažila se vyslovovat zřetelně, což jí šlo doopravdy špatně. Místo hlavy, jakoby měla střep a namísto jazyka ochablý sval.
Suigetsu se neudržel a od srdce se zasmál. „My o tebe máme strach a ty si sama určíš diagnózu. No to je neuvěřitelný,“ jeho smích se začínal zarývat i do Juugovy tváře. Sasuke jen souhlasně zabručel.

Slunce se líně stáhlo za úpatí hor a nadvlády se zhostil zářivý měsíc. Oheň dodoutnával a teplo se zvolna ztrácelo v hutném vzduchu.

Potichu se dostala z pod tenkého kusu látky, který měl sloužit jako deka, nebo spací pytel. Cítila se oslabeně. Nohy měla ztuhlé a hlavu jak přejetou parním válcem. Pohodlně si sedla na kraj břehu, pokrčila nohy do stříšky, zapřela se o ruce a sledovala klidnou hladinu, hvězdami ozářeného jezera. Popotáhla a slabě zakašlala.
„Jak se cítíš?“ ozvalo se do cvrkotu cikád, které pobouřeně vyřvávaly svoje oblíbené písně.
Slabě se usmála a aniž by se obtěžovala otočit za hlasem, odpověděla. „Už mi bylo i líp..“ zasmála se, zhluboka se nadechla a vydechla. „Jdu do vody.“
„Až se potopíš, a pak vyplaveš na hladinu ve formě kostky ledu, nepočítej s tím, že pro tebe skočím,“ informoval ji předem. Opět se jen poťouchle zašklebila a opatrně svěsila nohy z břehu. Kotníky jí pevně objala ledová voda. Šokovaně se nadechla a lehce se otřásla. On se zasmál a přisedl k ní. Nohy složil do tureckého sedu.
Sakura se nenechala vykolejit a se značnou vervou ponořila nohy do vody až po kolena. Zhluboka se nadechla, mírně se rukama odrazila od břehu a seskočila do vody, která jí sahala až po pás. „Oh-ou.. ohohou..“ roztržitě odtáhla ruce od rozčiřené vody. Černé tílko pomalu začalo nacucávat chladnou vodu do tkaniny a těžknout.

Ne že by byla otužovací typ.. měla jen a prostě vysokou horečku, kterou si musela srazit alespoň o pár stupňů, jinak by jí hrozilo poblouznění a další nechtěné věci, jako například únava, křeče a halucinace.

„Sem moc ráda, že ti to přijde vtipné, Sasuke-kun,“ zahlaholila a ponořila se až po prsa. Bleskové ochlazení jejího organismu jí probudilo. Najednou to bylo více než jen příjemné. Slastně vydechla a ponořila se až po krk. Přivřela oči, nohou se odpíchla ode dna a tím se dostala dál od pevniny.

Splash.

Hladina se zvlnila a Sakura překvapeně otevřela oči. Sledovala, jak si mladý urostlý muž proráží cestu skrz vodu až k ní. Měl na sobě jen šortky – košili odložil do orosené trávy. Sakura měla jak šortky, tak tílko – velmi chytře, že ano.

Sasukeho sinalá kůže vypadala v měsíčním svitu ještě bledší než obvykle. Široká ramena a vypracovaná hruď mu dodávala statický výraz bojovnosti a síly. Černé vlasy mu dokonale obkreslovaly jeho tvář s aristokratickými črty. Ponořil se pod hladinu a udělal jedno tempo směrem k růžovlásce. Vynořil se těsně před ní. Pohodil hlavou čímž docílil toho, že mu mokré vlasy nepadaly do očí. Sakura konsternovaně vydechla a semkla rty pevně k sobě. Sasuke bez sebemenšího zaváhání (či dotázání se) vystřelil svou ledovou dlaň na čelo o hlavu menší dívky. Něco zamručel a ruku stáhnul zpět. „Nechápu jak tě to mohlo takhle-“
„Nechci se o tom bavit Sasuke. Bude se to řešit celý zítřek, hlavně kvůli tomu, že o mě měl Suigetsu podle všeho strach. Takže, prosím, bavme se o něčem jiném..“ s těmito slovy se od něj promáchnutím rukou odsunula dál.
„Pamatuješ si, jak nás – tebe, mě i Naruta – ten idiot Kakashi přivázal ke stromu, za tý odporně hrozivý bouřky, a jediný co řekl bylo: 'Bavte se tu děcka, vydali mi nový Icha Icha.'?“ opravdu byla mile překvapena, když ihned, bez poznámek a bez přítomnosti nadávek uposlechl její žádost. Tím víc jí ohromil ten fakt, že Sasuke zavzpomínal na něco, na co už jen stěží vzpomínala ona. Tiše vydechla do vody, když si všimla, že chce pokračovat. „Bylo to tři dny po tom, co nám ho přidělili jako velitele. Seděli sme přivázaný každej k jinýmu stromu a čekali, až do jednoho z nás uhodí blesk,“ Sakuře mírně zacukaly koutky, jelikož si okamžitě vybavila konec příběhu. „Po třech hodinách přišel, ó náš velectěný kapitán. Překvapivě ani jeden z nás nebyl usmažený na brikety. Byli sme promočení až na kost, ale živí. A on si tam naštrádoval s černym deštníkem a náramě se bavil. Naruto se vztekal, tys společně semnou přemýšlela nad tím, jak Kakashiho zabít.. a pak do něj najednou-“
„- udeřil blesk.“ dodala společně s ním. Jejich hlasy se spojily v jedno. Zmlkli. Podívali se na sebe a pobaveně se rozesmáli.

Kde byly ty časy věčného smíchu a každodenních zábavných aktivit (většinou končících v Ichiraku ramen u polévky a sladkého saké).

„Občas mi to chybí..“ přiznala Sakura zaklonila hlavu tak, že jí z vody vyčníval jen bledý obličej.
„Nejen tobě..“ přiznal se trochu teatrálně Sasuke. Sakura zvedla hlavu a pokusila se nohama nahmatat dno, bohužel jen bezděčně promáchla nohama.
„Tak proč-“ snažila se něco namítnout, ale Sasuke ji zarazil ostrým pohledem.
„O tomhle se nechci bavit, Sakuro,“ vyslovil to tiše a absolutně chladně.
Sakura jen zaraženě přikývla. Musela jeho prosbu vyslyšet, přesně tak, jak on vyslyšel tu její. „Chápu,“ usmála se a a jemně zaklonila hlavu – svaly už jí nehodlaly poslouchat, začínala být vyčerpaná.

Najednou na svých žebrech ucítila dvě ruce. Její hlava se vynořila víc nad hladinu a ona mohla povolit krční svaly. Přidržel ji, aby se neutopila. Byl od ní půl metr a měl její tělo ve svých rukách. S polekaným výrazem ve tváři na něj pohlédla. On její rozhozený pohled ignoroval a přitáhl si jí blíž k sobě. I přes všechen ten mráz cítila jeho horký dech na svých rtech. Vrávoravě přivřela oči a omámeně nasála Sasukeho charakteristickou vůni, kterou nedokázala omýt ani voda.
Sledoval její dlouhé černé řasy a jemné rysy, které jí dodávaly patřičnou ženskost. Pleť měla jasně mléčnou. Nos jí zdobilo pár smetanových pih.
Usmál se. Otevřela oči.
Otočil si Sakuru zády k sobě, opět ji chitil za pas a bez varování jí za stálého držení zvedl nad vodní hladinu. Držel ji nad hlavou tak, aby se mohla prohnout v zádech a svěsit – jak nohy tak ruce – volně až k vodě. Byla absolutně vyděšená, pak překvapená a nakonec se rozesmála.
Pak ji lehce nadhodil a ona se sklouzla po jeho těle až do vody. „To bylo-“
„Nečekaný?“ doplnil Sasuke s jistou dávkou ironie, ale i přes to se usmál.
„Šílený,“ řekla Sakura a úsměv mu oplatila. Zírala na něj a on na ní. Rty lehce cukla doleva a upřela na něj svůj čarovný zrak. Zasmál se.
„Ještě?“ zeptal se s jistým rozčarováním pobaveně. Nejistě kývla a on její přání bez váhání splnil.

„Naruto,“ pokusil se svému kamarádovi promluvit do duše. „Nebylo by lepší je prostě nechat být?“ ani si neuvědomil, co by mohl touto prostou otázkou způsobit. Naruto se s rozběsněným obličejem ohnal a vší silou odhodil Shikamara na protější stěnu kompletně prozkoumaného úkrytu.
„Stačí ti to jako odpověď?! Shikamaru?!“
Mladý hoch vykašlal trochu krve a změřil si Uzumakiho pohledem. Jeho posedlost tím, aby vysvobodil Sakuru, neznala mezí. Byl vysoce inteligentní a dokázal si poskládat jednotlivé kousky skládačky - jestli Naruto dostihne Sasukeho, zabije ho.