Sakura a Naruto vypráví pohádku 4

Naruto se chopil příležitosti: „Naruto vylezl z keře, ve kterém se schovával, a namířil si to přímo k Jiraiyovi. – „Vskutku rafinovaný plán,“ neodpustila si Sakura – Loupežníci se na něj chtěli vrhnout a zmlátit ho, ale když Naruto řekl, že by chtěl mluvit se slovutným banditou Jiraiyou o výměně zajatkyň za ženu, po které jeho srdce toužilo, Jiraiya je zastavil a dal se s Narutem do řeči. Uzavřeli spolu dohodu, Naruto musel do tří dnů přemluvit jeho lásku Tsunade, aby princezna mohla být volná. - „To určitě nechá na mě,“ brblala si Sakura pro sebe a protože se jí v hlavě rýsoval plán, změnila dny na měsíce – Dobře do tří měsíců. Z dobré vůle nechal modrovlásku jménem Konan odejít s Narutem.“
„Princezna mu ještě pověděla, že viděla odjíždět Sasukeho a Karin s hrabětem Tobim a také mu pošeptala, že klíč od kouzelného pásu už není potřeba hledat,“ vstoupila mu Sakura opět do řeči, aby na toto nezapomněli, a nechala ho dále vyprávět.
„Konan byla sirotek a nabídla se Naruta na jeho cestě doprovázet. Nejprve zašli do nedaleké vesnice, kde bydlela Tsunade, zaklepali na dveře, …“
Naruto s úsměvem, na rtech naznačil Sakuře, že je na řadě ona.
Sakura s tím počítala a řešení problému oddálila: „… ale nikdo neotvíral. Od sousedů se dozvěděli, že se Tsunade rozhodla vypravit na pomoc lidem sužovaných těžkou nemocí v zemi Písku ležící až za panstvím hraběte Tobiho. Vydali se tedy na dalekou cestu, během které se jim přihodilo nejedno dobrodružství a potkali nejednoho pocestného. Prvním takovým byl pohublý mladík, kterému uvízlo kolo jeho vozíku v blátě a sám s ním nedokázal vyjet. Až s Narutovou pomocí se mu to povedlo. Jmenoval se Nagato a měl zvláštní oči. Kruhy, které byly pod nimi, značily, že se již dlouho pořádně nevyspal. Ihned chtěl spěchat ke svému pánovi, ke kterému plně naložený vozík vezl. Musel do večera spravit všechny cesty, které vedly k jejich statku. Bylo jich šest, a to nebylo málo. Naruto ho přesvědčil, aby pána, který ho jen využíval, opustil a šel s nimi. Z vozíku vyházeli podivné černé tyče, o kterých nevěděli, na co jsou.“
„Nagatův pán byl totiž badatel, vynálezce a mudrc v jednom,“ vsunul vysvětlení Naruto, „snažil se dostat na měsíc a na svém statku prováděl různé kejkle.“
„Na vozíku nechali jen jídlo a pití!“ vychrlila rychle Sakura, než mohl Naruto svoje kejkle, ze kterých by byly jen samé problémy, popsat, „O kus dál na poli přibrali švarného mládence, nábožensky založeného Hidana, který tam znechuceně máchal kosou a vůbec mu to s ní nešlo. Stejně jako Nagata i jeho pán, nějaký Jashin, ho vykořisťoval a opustit ho mu nedělalo žádné problémy. Společně překročili hranice království.“

Narutovi došlo, jakým směrem se bude pohádka nyní ubírat, a tak představil dalšího pocestného: „V sousední Raiově zemi narazili hned na královského výběrčího daní Kakuza. Naše čtveřice neměla na zaplacení a na takové lidi čekala žalář. Naštěstí Kakuzu neměl to srdce, aby je nechal uvěznit. Tato práce mu mnoho radosti nepřinášela. Vybrané peníze musel odevzdávat do královské pokladnice, a to mu pokaždé srdce trhalo. Nad Narutovou nabídkou, přidat se k nim, neváhal ani minutu a s penězi, které toho dne vybral, se k nim připojil.“
„Než opustili Raiovu zemi a vstoupili do Uchihova, nabrali ještě tyto členy,“ chopila se verbování Sakura, „střelmistra Deidaru, který pracoval v královských stříbrných dolech a byl znechucen pokaždé, když se mu hlína dostala na jazyk. Šaška Sasoriho, po kterém Rai chtěl, aby mu hrál loutkové divadlo, což on nesnášel. Poté dva královské zahradníky, kteří se cítili být ohroženi masožravými květinami, které Rai poručil na své zahradě pěstovat. Byla to poněkud podivná jednovaječná dvojčata, albín Ze a černoch Tsu. A nakonec porybného Kisameho, který byl na zhroucení při každoročním výlovu.“
„Jeho hysterická fúrie, kterou si vzal,“ doplňoval Naruto, „ho nechtěla pustit samotného a chtěla jít s ním. To se ostatním nelíbilo, protože ta ženská nezavřela zobák a byla pěkně ošklivá. Nakonec přistoupili ke kompromisu, Kisame svoji ženu zabalil do prostěradel a ovázal obvazy, aby se na ni nikdo nemusel dívat, ani ji poslouchat, a nesl ji celou cestu na rameni.“
Naruto přenechal slovo opět Sakuře: „Král Rai byl zděšen, kolik poddaných ho opustilo. Taková zrada, cítil se jako by ho porazil býk. Věděl, ze kterého království skupinka přišla, rozhodl se navštívit tamního krále a pozval tam i některé další sousedy. Hrabě Tobiho ovšem nikoliv.“
„Narutova družina procházela Uchihovem,“ vystřídal Naruto Sakuru, „byla to krajina drsná a nevlídná. I lidé zde byli takoví. Na vlastní kůži to pocítil Sasukeho starší bratr Itachi, který se odmítl podílet na Tobiho plánované pomstě za urážku na cti a postavil se sám proti všem. Nedopadl dobře, byl vyhnán a skončil jako žebrák, kterého chtěl Kakuzu zabít, když po něm chtěl Itachi almužničku. Vzali ho mezi sebe a rychle opustili tento kraj. Konečně byli v zemi Písku. Po měsíci putování nalezli Tsunade.“

Teď už Sakura nemohla uniknout a musela si s Tsunade poradit sama: „Tsunade si zde jako léčitelka vybudovala slušnou pověst, její slimáčí odvary jí vysloužily přezdívku slimáčí princezna. Přesto se jí zákeřnou chorobu, která tento kraj postihla, nepodařilo plně vyléčit. Jako by lidi posedli nějací démoni, na které ani ona nestačila. Byla z toho dost smutná, oblíbila si tento lid a udělala by cokoliv, aby je zachránila. Naruto toho využil a za vyléčení všech požadoval od Tsunade slib, že si vezme loupežníka Jiraiyu. Rozhodla se ho přijmout, byla to pro ni velká oběť, ale vidina záchrany nebohých mužů, žen a hlavně dětí ji dodala odvahu.“
Sakura se tázavě podívala na Naruta, ale ten ji se slovy „Léčení je tvoje parketa!“ nechal pokračovat: „K Narutovu štěstí měl Sasori v této zemi babičku, starou ježibabu, která se stranila lidí, ale znala tajný rituál vyjímání démonů. Kvůli svému vnukovi ho naučila Narutovu družinu. K jeho provedení potřebovali sošku kacířského boha, která byla pohřbena hluboko v zemi, a deset kouzelných prstenů, které měl na svém panství hrabě Tobi.“
„Rozdělili se na dvě skupinky,“ mohl Naruto spustit, když už přesvědčování Tsunade bylo vyřešeno, „ta první pod vedením Deidary si vzala za úkol získání sošky. Soudky se střelným prachem, které si vzal s sebou, mu konečně přišly vhod. Vedením té druhé se ujal Itachi. Měli štěstí, Tobiho panství bylo skoro Uchihoprázdné, protože Tobi vyrazil do války.“
„Ale přesto se to neobešlo bez komplikací,“ musela zmínit Sakura, „když se v noci plížili Tobiho sídlem, dostal se Itachi do konfliktu se svým nejlepším přítelem, který byl na stráži. Zabil ho a probudil v sobě mentální slabost, která v něm byla zakořeněna. Ostatní měli co dělat, aby ho uklidnili, a více na sebe neupozornili. Našli prsteny a rychle zmizeli pryč.“
„Než se vrátili z Uchihova, Deidarova skupinka našla sošku,“ oznamoval Naruto, „s vervou se tedy do vyjímání démonů pustili. Bylo to náročné a šlo to pomalu, ale výsledky se dostavovaly. Tsunade zde již nebyla potřeba, takže se společně s Narutem vydala domů, ostatní z družiny zde zůstali a dále prováděli rituály.“

Dveře se rozletěly a dovnitř energeticky vstoupil Rock Lee.
„Nehledal mě tu Gai-sensei?“ zeptal se, ale byl přehlušen uširvoucím kvílením.
„Mimozemšťááááááán!“
Naruto vytušil, že tohle bude na dlouho a vyrazil domů, kde na něj čekal jeho poslední instantní rámen. Hinata se konečně probudila a Sakura tvořila ceduli NEVSTUPOVAT, kterou hodlala umístit na dveře.