Ohnivá vůle se nevzdává! Odklad, část 29.

Itachi a Kisame měli na nějaký čas volno, tak si každý šel po svých. Tedy Itachi si musel něco vyřídit se svým bratrem a Kisame se prý, už dlouho někde neukázal a že je nejvyšší čas se tam vyskytnout.
„Nepřežeň to.“ Kisame ho dobře varoval.
„Neboj, navíc Naruto řekl, že se nesmíme tento měsíc střetnout a ten již včera minul.“ Odpověděl Itachi.
„No, já tě znám,“ podotkl Kisame.
„No právě.“ Řekl kousavě Uchiha.

„Kam jdeš?“ zajímal se Juugo.
„Za svým bratrem, měsíc, kdy jsem slíbil Narutovi, že nezabiju svého bratra je za námi, tak mi nic nebrání, abych se konečně nepomstil.“ Kdyby Naruto věděl, že tenhle nečekaný odklad boje, bude k dobru, asi by nevěřil…
„Hlavně buď opatrný, nevíš, co má Itachi v rukávu.“ Varoval ho Suigetsu.
„No jo, ale zapomínáte, že nejsem, zas tak slabý.“ Sasukeho typická řeč.
„No jen, aby.“ Suigetsu se nemohl držet zpátky, ale tohle si prostě nemohl odpustit.
„Suigetsu, varuji tě!“ Karin zase byla celá rudá.
„Nestarej se! Jen pro případ, když se něco semele, tak za mnou nechoďte, je to můj boj!“ upozornil je Sasuke, který si skutečně nepřál diváky.
„Fajn, fajn.“ Souhlasil jen Juugo, protože se Karin a Suigetsu zase prali.

Itachi jen čekal, až se pan bratr uráčí přijít. Nějak se nudil a tušil, že se dnes něco stane. Viděl to Peinovi na očích, že se něco chystá, ale nevěděl co.
„To bude něco velkého, když i Zetsua poslal pryč.“ Šeptl si pro sebe Itachi.
„Jsem tady.“ Konečně se tu objevil Sasuke.
„Konečně jsi dorazil!“ řekl Itachi.
„Nemel a bojuj!“ Sasuke byl hned v pozoru, nikdy si před Itachim nebyl jistý, co ho čeká a na čem je.
„Jen počkej, ještě jsem ti neřekl hlavní důvod, který ani Naruto nemohl znát. Víš proč jsem vybral tohle místo?“ zeptal se Itachi.
„Jak bych to asi, tak podle tebe měl vědět?“ Sasuke začal být neklidný.
„Protože tady mě Madara přetáhl na svoji stranu a to díky jemu, jsem se mohl stát členem Akatsuki, už to chápeš?“
„Ne, ale to je jedno, jak dlouho tu budeme kecat?“ zajímal se Sasuke.
„Nevím, ale mě to baví,“ Itachi si moc s Kisamem nepopovídá, tak se potřeboval vymluvit se Sasukem.
„Mě ne, ale budiž,“ Sasuke musel chvíli čekat a on mu ani nenabídl místo, kde by si sedl. Ono tady nebylo žádné místo na sedění. Kromě kamenného trůnu, ale na něm si hověl Itachi.
„Nejsi moc výmluvný, ale když si byl kluk, tak to si i celkem mluvil dost.“ Opět se vrátil k jejich minulosti.
„To mi nepřipomínej!“ řekl naštvaně Sasuke.
„Ale musím, protože i tehdy já, jsem byl šťastný.“ Teď se usmál, byl to jeden z těch skutečných úsměvů a zrovna vyšlo slunce zpod mraků a dodalo Itachimu podivnou auru neporazitelnosti.
„Nepovídej,“ Sasuke použil svoje ironie no jutsu.
„Ty si, ale cynik.“ Vyčinil mu Itachi.
„A kdo ho ze mě udělal?“ Sasuke se pomalu dostával do varu.
„Tys nic nepochopil, asi si nedával pozor, když vše Naruto vysvětloval. A to máš být génius po mě.“ Divil se Itachi.
„Nech toho!“
„Nenechám, ale ty prostě nechceš vidět pravdu a to, co je zatím skryto.“ Itachi se fakticky divil, že tohle je jeho bratr, který byl nejlepší z ročníku.
„Dyť tam nic není skryto a Naruto stejně kecal, vy dva se jste se na mě domluvili.“ Ach, jo, on byl skutečně zabedněný.
„S tebou není kloudná řeč.“ Odhadl zcela správně Itachi.
„To s tebou.“ Ovšem jejich rozhovor byl náhle přerušem Kisamem, který byl celý uřícený.
„Itachi, on to udělal.“ Víc říkat nemusel.
„Cože? Skutečně? Musím ji chránit. A máš šanci se konečně pomstít.“ Obrátil se Itachi na Sasukeho a byl pryč.
„Co se děje?“ zajímal se Sasuke.
„Pein, napadl Konohu.“
„Kdo je Pein?“ tohle nevěděl.
„Nás vůdce, tedy, podvůdce, pokud tady chceš stát a mstít se, prosím, ale já mám nějakou práci.“ Kisame byl taktéž fuč a znenadání byl zde sám.
Mísily se v něm všechny myšlenky, jak na minulost, tak na přítomnost, viděl všechny před sebou, otce, matku, mladší verzi sebe samého, bratra, Kakashiho, Naruta, Sakuru…
Nevěděl, jak se rozhodnout, ale nějak ano. A už věděl, jak.

Kisame v okamžiku dohonil Itachiho, který rychle spěchal své vesnici na pomoc. Musel, byla pro něho nenahraditelná.
„Jak to?“ ptal se Itachi.
„Nevím, ale asi se Pein dozvěděl, že Naruto není ve vesnici a bez něho bude Konoha oslabená, přeci jen je ultimátní zbraň a bude se chtít pomstít.“ Upozornil Kisame.
„To možná, ale něco mi pořád nesedí.“ Netušil co.

„Co tady děláš?“ divili se všichni.
„Nic, jen se zase koná odklad.“ Sasuke z toho nebyl vůbec nadšen.
„Už zase? Zase se tam objevil Naruto a prorokoval, že když zabiješ svého bratra, tak svět v roce 2012 zanikne?“ Suigetsu si z toho dělal jen srandu.
„Ne, ale vůdce Akatsuki napadl Konohu a Itachi se hned, jak blázen rozhodl, že tam půjde a něco s tím udělá.“
„A tys s tím nic dělat nebudeš?“ Juugovi zase na rameni seděl ptáček.
„Ne, proč by mě to jako mělo zajímat?“ řekl Sasuke chladně, ale uvnitř něho to podivně bublalo a jeho druhé já se ozvalo:
„Hejbni tou svou Uchihovskou p*delí! Copak to není i tvoje vesnice?“
„Nech toho, vůbec mě to nezajímá!“
„To ti nevěřím, znám tě, až moc dobře, že ti to tak jedno není!“ druhé já mělo opět pravdu.
„Věř si čemu chceš, ale právě Konoha může za to, že jsem díky bratrovi přišel o vše!“
„Zas a znovu ta stará otřepaná písnička, jako Karel Gott s tím jeho: ,Tohle jsem fakticky nečekal.‘“ napodobil i jeho hlas.
„Kušuj!“
„No tak, běž za svými kamarády, kteří s tebou chodili na Akademii. Vím, že miluješ Sakuru, jen běž tam, kde tě táhne srdce! Utíkej!“

„Tak jak ses rozhodl?“ přivolal ho zpátky Suigetsu.
„Jdeme za tebou, my můžeme.“ Juugo to řekl za všechny.
„Čekáme!“ I Karin byla jak na jehlách.
„Fajn, překecali jste mě…“ bylo rozhodnuto.