Ohnivá vůle se nevzdává! Zúčtování, část 30.

Kakashi se vyhýbal Kushině, jak jen to šlo, protože se jí nemohl podívat do tváře. Musel svou touhu po ní držet na uzdě. Navíc měl povinnosti jako další vůdce třetí tajné organizace proti Danzouvi...
„Jaké pro mě máte rozkazy, Kakashi-senpai.“ Zajímal se Yamato, který se taktéž zapojil do odboje.
„Žádné, ale mate mě jedna věc, jak to že, když ví, že jsem taky v odboji, tak mě nepošlou pryč.“
„Také nevím, ale může to být z toho důvodu, že vy máte Sharingan a jste jeden z nejsilnějších jouninů jaké znám. Proto vás chtějí mít pod kontrolou a pěkně na očích.“ Zkusil to Yamato.
„Asi to tak bude, ale prosím tě o jednu věc, mohl by ses z povzdálí postarat o Kushinu? Kdyby se náhle se mnou něco stalo?“ požádal ho Kakashi.
„Co by se vám mělo stát? Ale pokud je to vaše přání, dodržím ho.“
„Jsem rád.“

Kushina jako první zaznamenala, že se blíží nebezpečí, ani nevěděla, proč ho pocítila. Že by ji varoval Minato? Kushina se seznámila s Kurenai, která byla těhotná a Asuma zemřel, díky jednomu členovi Akatsuki.
„Ty jsi matka Uzumaki Naruta?“ podivila se Kurenai, když se dozvěděla, kdo je.
„Ano, ale jak jsem poznala, tak je Naruto celý Minato.“ Sdělila Kushina.
„Prosím? Jediného Minata, kterého znám je…!“ Kurenai se zarazila, nevěděla, že Yondaime je Narutův otec.
„Ano, byl to Yondaime, v den, kdy byla Konoha napadena, mě a Naruta chtěl představit celé vesnici. Ale vyvinulo se opačným směrem. Bylo výhodou, že jsem ve vesnici byla krátce a skoro nikdo mě neznal.“ Rozpovídala se Kushina a pověděla ji zbytek, i to, že jí Naruto hned poznal, aniž by věděl, jak vypadala.
„To je zajímavé.“ Kroutila hlavou Kurenai. „Snad se něco podobného nestane mě.“
„Nestane. Tomu věřím. K tomu se mě Naruto ptal, jestliže neznám jakousi hádanku, kterou jsem v životě neslyšela.“
„Vážně?“

„Tady je dnes nuda.“ Postěžoval si jeden ze strážců Východní brány.
„Nestěžuj si, buď rád, alespoň nemusíme nic řešit.“ Odpověděl druhý. Skoro stejná situace nastala na ostatních třech branách, ale ani jeden z nich nepoznal hrozící nebezpečí. Než si stráž mohla cokoliv všimnout. Padli na zem jako by podťatí. V jedné vteřině byli tady a v té další se již nacházeli na druhé straně.
Pein plánoval, že do vesnice vpadnou tiše. Což se mu podařilo a zbylým pěti tělům nakázal, aby zabili, co nejvíce chuuninů a jouninů.
„Hai!“ a zmizeli plnit úkol…

Itachi spěchal, co mu to jeho tělo dovolilo. Hnal se jako šílenec, měl hrůznou předtuchu, v duchu již viděl Konohu v plamenech a na rozpadajících se hlavách spatřil Peina, jak je svým plánem spokojen! Tohle nemohl dopustit! Pokud v něm bude kolovat byť jen jedna kapička krve!

Vesničané skoro první vlnu nezaznamenali, pracovali, nakupovali, jako každý den. Jen jim bylo divné, proč se všechna zvířata, tak klepou strachy.
„To je zlé znamení!“ řekl Teuchi, který vařil ramen.
Ovšem druhou vlnu již pocítili, protože se celá země zachvěla. A dobrá třetina Konohy zmizela z povrchu zemského! Deidara by tohle ocenil, jako umění.

„Tsunade-sama! Akatsuki zaútočili na Konohu!“ ozvala se Shizune.
„Ano, já vím, jdu tam a svolej všechny jouniny, ANBU jednotky a chuuniny, ať okamžitě započnou s bojem!“
„Hai, Tsunade-sama!“
„Nezapomeň na Shikamara!“ zavolala za běžící Shizune. Tsunade se vydala opačným směrem než Shizune. Peina našla ihned, tedy Pein si jí našel sám.
„Konečně se opět setkávám se slavnou hokage!“ řekl Pein, který měl podobu Yahika.
„Kdo jsi?“ zajímala se.
„Ty mě nepoznáváš?“ podivil se.
„Ne, kdo jste?“ zkusila to ještě jednou.
„Jsem Yahiko!“

Boj se rozpínal na celém území Konohy. Civilisté se běželi rychle schovat do bezpečí hlav hokagů. S podivem si jich nikdo nevšímal, ninjové byli zaneprázdnění pěti těly, proti kterým neměli tu nejmenší šanci. Nepřítel je kosil, jako zralé obilí, ale kdo odolával byl Gai a jeho skvadra k boji se dostal i Kakashi, který když viděl, že se něco děje, hned přispěchal na pomoc.

Kushina se běžela spolu s Kurenai někam se schovat, ale nikde nebylo bezpečno.
„Co budeme dělat?“ Kurenai nemohla díky svému stavu, skoro nic dělat.
„To nech na mě, i když je pravda, že jsem již dlouho nebojovala.“
„To já také ne.“ Usmála se Kurenai.
„Mám nápad.“

„Yahiko? Ale to není možné!“ divila se Tsunade.
„Je to možné, ale nejsem ten pravý Yahiko, skutečný majitel tohoto těla zemřel a já si ho půjčil.“
„Kdo jsi doopravdy?“
„Je to podvůdce Akatsuki. Hlavní vůdce je Madara a on jen hraje podřadnou roli. Má za úkol zničit Konohu a tím přilákat Naruta!“ řekl Itachi, který je našel, jen díky náhodě. Kolem bylo spousty prachu a zničených domů. Dávno si sundal Aka plášť, už ho nepotřeboval, byl již k ničemu. Nikdy nebyl pravý člen Akatsuki. Kisame se zapojil do boje. Tuhle srandu si nehodlal ujít. Překvapivě se dal na stranu Konožských ninjů. Přeci jen měl také s Peinem nevyřízené účty!

„Itachi?“ Tsunade nestačila zírat.
„Ano, jsem to já a přišel jsem ti Peine, překazit tvůj plán!“ Itachi hned aktivoval Sharingan a věděl, pokud se něco nestane, tak tento boj bude jeho poslední…
„Já věděl, že na zločince jsi příliš měkký!“ řekl Pein.
„Mysli si, co chceš, ale Konohu nech na pokoji!“ Itachimu se začalo vidět obtížně.
„Co se to tady děje? Proč by si Itachi, zachraňoval vesnici, ze které jsi uprchl a navíc jsi vyvraždil…“
„Protože to byla má mise a není čas to tady vysvětlovat. I když jsem chtěl zabít Madaru, asi mi to nevyjde.“ Než Itachi stačil domluvit, tak Pein na něho zaútočil.
„Příliš pomalý!“ připomněl mu Pein.
„Nech toho! Já tě zastavím!“ Itachi byl připraven na vše. „Tsunade-sama, pokud to přežiji, tak vám vše vysvětlím, ale běžte pomáhat raněným, prosím!“ poprosil Itachi a Tsunade musela souhlasit. Nic jiného nezbylo, protože spatřila v jeho očích tolik smutku, že Konoha trpí, až si myslela, že jí šálí zrak.

S notnou dávkou štěstí byl zabit jeden člen Peinovy šestky – tedy Nagatovy.

Hlavní boj se zostřoval a Itachi již jen díky svému Sharinganu stíhal uskakovat od jeho útoků.
„Jsi lepší, než jsem si myslel.“ Pochválil ho Pein.
„Ty taky, ale nemysli si, že mě dostaneš, tak lekce! Tak jednoduché ti to neumožním!“ Itachi si dovolil letmý pohled na Konohu a viděl, že je skoro celá poznamenaná od bojů, jen monument hlav shlížel na celé tohle divadlo. O co Hashirama usiloval se teď bortilo jako domeček z karet nebo pískový hrad, když ho zaleje voda z přílivu.
Jenže tohle byla osudová chyba, když si tohle dovolil. Pein jedním ze svých přijímačů udělal oštěp a hodil ho na Itachiho, mířil na jeho srdce, a Itachi nebyl dostatečně rychlý…

„A to si říkáš Uchiha?“