V jejích rukách [díl druhý]

"Ah, Sakura," podtón, velmi ledový podtón. "-myslíš si, že byl nejlepší nápad nechat Inuzuku proti tak početné přesile?" kunai, který svírala v rukou, samovolně padl na dlážděnou zem.
"S-sasuke?" asi nevnímala jeho slova.
"Heh." zasmál se a vystoupil ze stínu, který na něj vrhala skoro dohořelá louč. Vyrostl, zmužněl, zkrásněl. Temně černé vlasy mu teď perfektně lemovaly jeho oválnější obličej. Jeho inkoustově černé oči byly ještě mnohem záhadnější než před lety. Jeho vypracovaná hruď, která lehce vykukovala z bělostně bledé košile, si žádala doteku. "Zeptám se tě ještě jednou. Myslíš si, že byl nejlepší nápad, nechat Kibu samotného? On si to asi nemyslí, teda, nemyslel." nezdálo se, že by to Sakuru probralo z tranzu. Ale přeci jenom se v ní něco pohlo.
"Kiba.." vyplulo jí z úst. Ikdyž se bála, musela. Podívala se Sasukemu do očí. Stejně chladný, obstojný a naprosto neutrální výraz jako vždy, co jen mohla čekat. " Co je s ním?!" nikdy by si před Sasukem nedovolila zakřičet, taky že to skoro zašeptala.
"Je mrtvý." koutek jeho úst se nepatrně zvedl výš. Nebylo to z radosti nad Kibovou smrtí, to ne, bývali přece přáteli. On si totiž liboval v Sakuřiném zoufalství a beznaději. Bavilo ho vidět jak se ta stará známá, uplakaná holka užírá svým vlastním já. Měla jeho život v rukách. Měla rozhodnout jinak. Měla jednat jako přítel, ne jako blázen, ale na výčitky je už pozdě. V tu chvíli měla sto chutí začít plakat, zhroutit se na zem, nebo něco rozmlátit, ale nemohla. Nemohla,.. před Sasukem ne. "Ale to teď není důležité.. Vidím že si přišla, teď už sama. Řekneš mi důvod? Nebo tě mám rovnou zabít?" mluvil absolutně klidně, jako by to pro něj byla rutina.
"J-já.."
"Možnost číslo dvě." byl to mžik. Zlomek sekundy, jeden nádech, jedno mrknutí, jeden úder srdce.. Tak rychle se přemístil za její záda a přiložil stříbrolesklou katanu k jejímu bledému krku. Zastavilo se jí srdce. Ne z možné smrti.., ale z toho, že cítila jeho teplo na svých lopatkách a jeho horoucí dech na své šíji. "Nebo si to mám snad rozmyslet?" pošeptal jí. Páteří jí projel elektrický výboj. Ucítila něco hebkého, až nepřirozeně jemného a chladného. Cítila vášeň a nespoutanost. Sasukeho katana okamžitě padala k zemi a Sakura naopak do jeho náručí. Hladově jí políbil a ona mu s radostí a mírným překvapením oplácela. Poté byla položena na menší postel - pro jednoho -. Sasuke se usmál a natáhl se po ní. Líbal jí na každém kousku její odkryté kůže. "Pak, hmp-h, pak se v..vrátíme do Konohy, společně." mumlal mezi polibky. Sakura se zarazila, vydechla a Sasukeho od sebe odstrčila, opět jí bylo do breku.
"Kai." vyšlo z jejích úst. Opět se objevila v realitě. Byla chyba dívat se do jeho očí v podobě pustiny a utrpění. Sasuke jí totiž stáhnul svýma očima to temnoty, kterou si pro ní vybudoval. Chtěl si s ní hrát. Povedlo se.
"Zlepšila ses, to se musí nechat." promluvil k ní.
"Ty si po letech stejný ignorant." řekla mu od srdce. Pravou rukou si setřela jednu neposednou slzu, která jí klouzala po líci.
"Heh, od tebe to beru jako kompliment." usmál se ironicky, ona mu oplatila. "A teď se tě zeptám podruhé a naposled. Proč si přišla?." už nebyl tak klidný jako před chvílí.
"Promluvit si."
"Do Konohy se nevrátím."
"Dobré, ušetřils mi polovinu proslovu." osočila se na něj. "Jsi nukennin a Konoha se rozhodla tě najít a sprovodit ze světa, pokuď možno se vší slávou." to Sasukeho docela překvapilo. "Neříkej mi, že se divíš. A tohle není jediná věc, kterou jsem ti přišla oznámit. Já jsem totiž ten, kdo tě má zabít." oznámila mu, jakoby se nechumelilo. Nevěděl to nikdo. Jen Tsunade a ona. Sama Sakura si proti Sasukemu nedávala absolutně žádné šance, ale Tsunade přikázala a tak se taky stane. Snad by si i vsadila na to, že Sasuke vypadal, jako by měl vybuchnout smíchy.
"Aha.. Takže ty, mě jdeš zabít. Jo a těsně před tím mi to řekneš, abys měla dobrej pocit." koutky úst mu docela škubaly.
"Hai."
"V tom případě," zvážněl. "-sis opět zvolila možnost druhou. Což je možnost špatná. Jelikož já nerad vidím umírat pro mě důležitého člověka." Sakuře se rozšířily zorničky a zatajil dech. Pak se ale zase, probrala.
"A Naruto pro tebe nebyl důležitý? Málem si ho připravil o život!"
"Naruto, Naruto, Naruto." povzdychl si. "To bylo něco jiného."
"Hm?"
"Potřeboval jsem něco zkusit."
"Tak to je, řekla bych, perfektní." nevěřila vlastním uším. On si potřeboval něco vyzkoušet na svém nejlepším příteli. Ohavnost sama o sobě.
"Zdá se mi to, nebo odbíháš od svého poslání. Totiž o úkolu, kdy mě máš smazat z planety." připomenul jí.
"Oh, promiň. Díky za upozornění." zhořkla a vytáhla z brašny kunai. Sasuke se opět pousmál. Teď nastalo ticho. Oheň v rohu pokoje vyhasl, stejně jako všechny louče. Jinak řečeno, byla tma jak v pytli. Ona neviděla ani svůj nos, za to on viděl vše. "Sakra." zaklela. V ten moment jí někdo - kdo asi -, dal neuvěřitelnou silou ránu do břicha. Dívka hlasitě hýkla a prudkým pohybem narazila do zdi. Louče se opět zahltily horkem a světlem,.. o ohni ani nemluvě. Stále nehybně ležela na zemi, vypadalo to, jakoby jí opravdu zabil.
"No tak, Sakuro neděs mě." zažertoval. Vypoulila oči a sedla si. Při tom vykašlala trochu krve. "Je tě škoda. Pobavil jsem se, teď můžeš vypadnout."
"Ne."
"Ne?"
"Ne. Já nikam nepůjdu."
"Takže opravdu stojíš o to, abych ti zlámal páteř, rozdrtil ti všechny kosti v těle a pak tě zahodil?" trochu jí vyvedl z míry, jelikož věděla, že by toho byl schopný.
"Ne, j-já. Chci tu zůstat s tebou. Třeba na vždycky." on to ví, ona to ví. Miluje ho a on ji? No? On začne.

"Měli bysme být připravení. Už jsme blízko." informoval Sai Leeho a Choujiho.
"Hai." kývli oba.
"Hele," ozval se Lee. "Není to Akamaru?" jejich směr se okamžitě stočil na západ. "Bože." vydal Chouji a sehnul se ke Kibovi. Akamaru jen smutně zavrčel a dloubnul hlavou do svého pána, který nereagoval. Sai to všechno sledoval s odstupem. "Kibo, brácha, vstávej!" Chouji, jako jeho týmový partner, byl zoufalý. "KIBO!" velmi zoufalý..

Sai zatím vydedukoval to, že Kibu Akamaru přenesl do bezpečí. Takže skrýš už není daleko. Ale to mu mohlo být v onen moment úplně jedno, jelikož byl Kiba mrtev. Museli všeho nechat a společně s padlým ninjou se opět vrátit do vesnice.

"Si otravná až to není možný."
"Klidně ti tady budu dělat podřadnou služku, je mi to jedno. Hlavně se nechci vrátit do Konohy bez tvého těla, nebo jen prostě bez tebe." vrážela mu zoufale.
"Hm," zamyslel se. "-ta služka zní zajímavě."
Pro Sakuru to znamenalo něco jako ano. Mírně se usmála a pokusila se zvednout. Pochopila, že to jen tak nepůjde a začala se pohotově léčit. "Hah, že bych o něco za ty léta přišel?"
"O hodně." snažila se odpovědět mile.
"O co přesně?" Sakura opět pochopila, že jí žádá, nebo spíš rozkazuje, aby mu okamžitě řekla co všechno se v ní ještě skrývá.
"Když si odešel, ujala se mě Tsunade a zaučila mě v medic schopnostech. Můžu použít i kompletní regeneraci.. Též umím docela dobře rozbít cokoliv, co mi přijde pod ruku." s tím se na něj podívala a ušklíbla se. "A pak nějaký Ninjutsu."
"Ninjutsu? Pokuď vím, tys maximálně házela shurikeny a radovala se, když se někam strefily."
"Jak říkám, přišel si o hodně." Sakura vstala a zpříma se postavila. "I o mě." dodala neslyšně, ale asi si neuvědomila, že není nic, co by Sasukeho uším ušlo.
"O tebe jsem nepřišel a dovolím si hádat, že ani nepříjdu. Jelikož mě miluješ a vždycky milovat budeš, seš holka, seš Haruno, ta, kterou znám moc dobře na to, aby se vzdala toho, že mě snad jednou dostane do svých rukou." těmito slovy jí nevýslovně ublížil a to z jednoho prostého důvodu. Mluvil pravdu a ona pochopila. Neumí Sasukeho nemilovat, nedokáže to a nikdy to nedokázala.. Občas se pokusila zatajit tužby o jeho těle a jeho smatově laděném hlase, ale nikdy se jí nepodařilo zahladit ty stopy vroucí lásky, kterou k němu pociťovala. "Ten den, když si brečela jak smysluzbavená a žádala mě o to, abych tě nenechal samotnou. V tu noc jsem věděl, že ty si jediný člověk, pro kterého jsem tak důležitý." to jí překvapilo. "Ale dost soucitných řečí.." zahladil to jednou debilní větou. "Jestli tu chceš doopravdy zůstat.. Nebudu ti v tom bránit.. Ale nemyslím si, že to Naruto nechá jen tak. Ostatně i já sám se divím, že sem vůči tobě tak shovívavý, kazíš mi pověst.." vzdychl si.
"Tsk, děláš jako by ti to vadilo."
"Vadí. Všechno závisí na mojí pověsti." na to se Sakura začala smát. "Směješ se mi a to ikdyž víš, že tě jedním pohybem své ruky můžu poslat na onen svět. Jak říkám, seš otravná.. Takže mi teď padej z očí. Suigetsu ti dá šaty." brala to jako pozdrav na rozloučenou. Jen němě přikývla a potichu se vytratila z jeho pokoje.
"Ciao!" přivítal jí opět Suigetsu. "Nechtěla bys nějaký hadry?"
"Vlastně, jo, chtěla." usmála se.
"Okej, pojď za mnou." vedl jí dlouhou, temnou chodbou až k velkým masivním dveřím, za kterými se skrýval šatník nevýdanných rozměrů. "Ještě než si přišla, mi Sasuke řekl abych ti připravil nějaké ty šaty, aby sis mohla vybrat."
"Cože?" vykulila na něj oči. Sasuke věděl že tu zůstane.
"No nediv se. Spíš buď ráda, jelikož kdyby sis tu nevybírala živá a krásná, musel bych tě oblíknout do těhlech hnunejch černejch šatů a poslat tě po vodě až do Konohy."
"Aha, eh." roztěkala se růžovláska. Suigetsu byl na její vkus až moc pro srandu, ikdyž zrovna v tom jí tak moc připomínal Kakashiho. Teď, v tento moment konečně našla někoho, kdo jí bude připomínat domov.
"Co tohle?" Suigetsu ze skříně vytáhl delší bílé tílko a černé upnuté kalhoty a k tomu všemu ještě nějaký kus látky přes ramena.
"Klidně." kývla mu Sakura s úsměvem. Chtěla s ním přece vycházet. Suigetsu jí úsměv oplatil a šatstvo jí podal. Poděkovala mu.
"Teď tě zavedu do tvého pokoje, yep?"
"Zbývá mi něco jiného, než souhlasit?"
"Ne." zasmál se modrý mužík a opět vedl Sakuru neznámo kam.

Uplynuli tři hodiny od té doby, co Sakura vstoupila do svého nového pokoje. Byla to obyčejná místnost bez oken. V rohu se krčil malý noční stolek, postel byla přiražená ke zdi a nedalo by se o ní spekulovat jako o posteli velkých rozměrů. Podlaha byla jako v celých prostorách z kamene, vybroušeného do nesouměrných dlaždic. Všude louče a nesnesitelná zima.
Převlékla se a lehla si. Přikrývka jí moc nezahřála, ale lepší něco než nic. Nespala, jen tupě zírala na loupající se omítku. Přemýšlela. Proč mu řekla, že tu chce zůstat? Proč? Sakra proč? Vždyť je to bláznovství a k tomu všemu, on na to kývnul. ON! A hlavně. Zemřel její dobrý přítel a jí to ani nerozhodilo. Jakto? Jaktože necítila strast a smutek? .. Opět a zase za to mohl ON.
"Bože.." povzdechla si a pevně k sobě semkla víčka. Chtěla spát, teď hned.

Ráno bylo úplně obyčejné, stejně chladné a tiché, jako noc, kterou Sakura v poklidu prospala. Nazula si boty a vyšla ze svého prostoru. Celým 'domem' se táhla krásná vůně, sic trochu připálená, ale krásná. Sakura, jako správná holka, šla po čichu. Dostala se až k otevřeným dveřím, za kterými byla větší kuchyň propojená s obývákem. S obývákem?
"Dobrý!" nahodil mile Suigetsu.
"Dobrý." zamumlala ještě rozespalá Sakura.
"Vejce, nebo-" odmlčel se. "-nebo vejce." zasmál se.
"Uhm," zamyslela se Sakura přilošila si ukazováček ke rtu. "-tak vejce." zasmála se též.
"Okej, sedni si." pobídl jí, poslechla. Rázem jí pod nos přistál obrovský talíř s míchanými vejci, kečupem a velmi, velmi tvrdým chlebem. Zrovna hezky to nevypadalo, ale Sakuřino břicho volalo o pomoc. Nabrala si na vidličku a okusila. "Tak co, tak co? Jak sem uvařil?" skákal kolem ní Suigetsu.
"Jako vždycky," ozval se hrubý mužský hlas. "-nedá se to jíst. Nemám pravdu?" osočil se směrem k Sakuře. Ta jen s plnou pusou a omluvným úsměvem přikývla.
"Ty si idiot Juugo." nafoukl se Suigetsu.
"Pardon, jsem jen upřímnej."
"Jenomže, všeho škodí.." vykulil na Juuga oči a uraženě si sedl vedle Sakury.
"Ale, uhm, není to zas tak špatný." pokusila se nevypadat na lhářku. Suigetsu se na ní děkovně usmál.
"To řikám, jenom ty máš vždycky kecy." opět se opřel do Juuga, do statného chlapce s rezavou hřívou. Sakura se při pohledu na ně rozesmála tak, až jí zaskočilo. Kus vejce dal vejce a Sakura se přidušeně shrbila. Suigetsu od ní vyděšeně uskočil a Juugo si toho ani nevšiml.. A slavný Uchiha vešel do dveří.
"Co se to tu sakra děje? Nejenom že je Karin skoro mrtvá, ale ten hluk!" zastavil se a všechny si prohlédl. "E?" Jugo si zpíval, Suigetsu ležel pod stolem a Sakura byla bledá jak stěna. Zakročil. Bouchl Sakuru do zad, ta zákonitě vykašlala všechno, co jí uvízlo v krku. "Jen co seš tady, už se sem vtírají i problémy." řekl 'nadšeně' Sasuke.
"Gomenasai." sklopila omluvně hlavu.
"Ona za to nemůže." přimluvil se za ní Juugo. "To Suigetsu.. Jelikož to jídlo je opravdu životu nebezpečné."
"COS TO ŘEK?!" ozval se výkřik odněkud z pod stolu.