Myslíš si, že jsem blázen? - 3. díl

Slunce propůjčovalo lesk hladině jezera rozvířené masami vody padajícími z příkrých srázů chránících místo před lidmi. Už po století se ani jediný z příchozích nevrátil domů živ. Tedy alespoň se to všude říkalo.

„Co tu vlastně hledáme?“ zeptal se trochu znuděně blonďatý chlapec. „Vždyť všichni říkají, že kdo sem půjde, už se nikdy nevrátí živý.“

„No právě, je to skvělé místo pro trénink,“ odpověděl mu jeho sensei, „a kdyby náhodou byla monstra z tohohle lesa vymyšlená, aspoň nás tu nikdo nebude rušit.“ Přišlo mu to jako podivný druh deja vu. Tohle přeci kdysi říkal jeho sensei jemu. Zacukaly mu koutky úst. „Naruto, víš, kdo byl tvůj otec?“ zeptal se. Nemělo smysl ten okamžik oddalovat.

„Ano, Kakashi, objevil se, když jsem bojoval s Peinem a řekl mi to.“ Chlapec se instinktivně chytil za břicho.

„A kdo byl jeho tátou? Docela by mě zajímalo, kdo může zplodit takového blbce,“ prohlásila dívka s růžovými vlasy. Byla na Naruta naštvaná, ale hlavně se o něj bála. Znala ho a věděla, že je jen otázkou času, kdy začne znovu hazardovat se životem.

„Minato Namikaze,“ odpověděl jí Jamato, poslední člen skupiny. Právě došli k okraji nejvyššího útesu u jezera, kde si sedli na zem, aby načerpali síly. Jamato se strašidelným výrazem pokračoval: „Minato Namikaze byl za války známý jako Žlutý blesk z Listové a nepřátelé byli už ve školách učeni, že se mají stáhnout, pokud ho uvidí. Nikdo neznal jeho techniky vyjma jeho učitele a žáků…“

„On měl žáky? Kdo to byl? A jeho učitel? Znám ho?“ vykřikl Naruto nadšeně. Poprvé mu někdo vyprávěl o jeho rodičích.

„Ano znáš jeho učitele i žáka,“ pokračoval Jamato, „ale asi bych to neměl říkat, že Kakashi?“

„Klidně pokračuj.“

„Mno nevím, v tom jste zasvěcenější.“

„Jak to myslíte zasvěcenější?“zeptala se dívka.

„Jamato tím chce, Sakuro, říct, že o tom víc vím, protože Minato učil mě a mé dva kamarády Obita Uchihu a Rin. Byli jsme tým sedm.“

„Vážně? To je super, jaký táta byl? A kdo učil jeho? A co máma?“ neudržel se Naruto. Byl strašně šťastný, že se konečně dozvídá pravdu a nechtěl se spokojit jenom s tímhle.

„Učil ho Jiraiya a víc ti řeknu, až najdeme, co hledáme,“ řekl Kakashi a zvedl se k odchodu, „tady někde to je, pod jedním z těch vodopádů. Tajný vchod.“

„To najdu hned!“ vykřikl jako vždy nedočkavý Naruto, vytvořil několik desítek stínových klonů a ty se všechny vrhly z útesu a rozeběhly se po hladině směrem k vodopádům. Po několika hodinách se mladík vrátil. Byl celý promáčený a s úsměvem prohlásil: „Máme to,“ a dovedl ostatní za jeden z vodopádů. Vše vypadalo normálně, jen na stěně bylo několik malých světlých skvrn.

„To je určitě ono,“ zaradoval se Kakashi, „vstup do tajného úkrytu Minata Namikazeho. Kdysi, těsně předtím, než ho zvolili čtvrtým hokage mě sem zavedl. Dá se otevřít jediným způsobem. Naruto, budu ti diktovat pečetě a ty je provedeš a pak soustředíš čakru do téhle šmouhy. Přesně jako při vyvolávání, ale musíš se stoprocentně soustředit na větrnou podstatu tvé čakry. Jsi připravený? Drak, opice, had, drak, býk, had, opice, býk, drak, opice, býk, opice.“

Naruto udělal vše jak mu jeho sensei nařídil. Světlá místa začala modře zářit a pospojovala se, čímž vznikl zářivý znak Vesnice ukryté v listí. Skála se otevřela.