She's like a wind

Proč jsem tonu nezabránil? Velitel vešel do nemocničního stanu. Leželo tu mnoho zmrzačených ninjů bez končetin. Patřili do jeho oddílu. Ještě ráno válčili pod jeho velením a teď se nemohli ani hnout. Byl to strašný pohled. Muž nemohl dýchat. Cítil, jak mu vědomí, že za vše před jeho očima může on, tlačí na plíce a znemožňuje mu nadechnout se. Připadalo mu zvláštní, že ráno byl za hrdinu a teď se strachy nemohl pohnout.

„Shikamaru…“ozval se sípavý hlas. Patřil té, za níž přišel, toužil se jí znovu podívat do tmavomodrých očí, pohladit ji po blonďatých vlasech. Bál se však, co se skrývá za plátěnou plentou. Chvíli zůstal na místě a až pak našel dost odvahy udělat další krok. Byl to strašný pohled. Ležela před ním, ale nemohl ji poznat. Měla obvázané celé tělo až na oči a ústa.

„Temari!“ vykřikl zděšeně, „Co se sakra stalo?“

„Snažila jsem se, opravdu… Ale skvěle ovládal oheň…“

Shikamaru sklonil hlavu. Chtěl ji uklidnit, ale nemohl najít správná slova. Chtěl ji aspoň chytit za ruku, jeden lehký dotek. Pomalu pohledem sklouzl po celém jejím těle. Místy skrz bandáže prosakovala krev. Nedokázal se znovu podívat do jejích očí, nechtěl, aby viděla, že pláče.

„Před několika lety jsem potkala jednoho muže,“ přerušila ticho, „je strašně líný, ale neuvěřitelně chytrý. Pohybuje se tiše jako stín a kdykoli jdu kolem stromů, vidím ho v jejich stínech. Jako by se mnou stále byl, i když jsme každý v jiné zemi. Myslíš, že to cítí stejně?“ Shikamarovi stekla po tváři velká hořká slza.

„Naprosto mě okouzlila jedna dívka,“ odvětil zlomeným hlasem, „je jako vítr – když chce, je něžná a tichá, ale když se naštve, nechtěl bych jí stát v cestě. Většinou je něco mezi tím a mohla by rozdávat sebevědomí. Pokaždé když odpočívám a vítr si pohrává s listy stromů, jako by mi cosi šeptala.“ Znovu se jí podíval do očí. Plakala, stejně jako on. „Chtěl jsem jí požádat o ruku,“

„Shikamaru, já…já…“ nestihla však doříct větu. Tělo zmožené únavou právě prohrálo svůj boj s popáleninami a infekcí.