Návod podle Karin - jak sbalit Sasukeho

Tak, tohle je moje první povídka. Jednorázovka, trošku i parodie na dívčí časopisy. Doufám, že se bude líbit.

Další extrémně nudný den v naší skrýši. Potom, co jsme s obrovskou námahou chytili osmiocasého (ten šmejd dal Sasukem pěkně zabrat!), už třetí den trčíme tady, prý abychom doplnili síly. Pche! Samozřejmě můžeme chodit ven, ale jen tak, abychom nebudili pozornost, proto je rozumnější zůstávat tady.
Pravý důvod, proč tu přebýváme, je, že Akatsuki potřebují dostat démona z jeho Jinchuurikiho. Nikdo z nás neví, jak a kde to dělají, což mě osobně poměrně štve! Souhlasili jsme přece, že budeme součástí té jejich Akatsuki, tak bychom aspoň měli mít přehled, co se děje. Jenže Sasukemu to zjevně nevadí, tak proč bych něco říkala, že?
Právě je všude nádherný klid a mír. Musím si to užít, než se Suigetsu vrátí.
Máme zde k dispozici každý svoji ložnici, dvě koupelny a společnou kuchyň. Oh, jak štědrý je náš vůdce! Ačkoliv, když o tom tak přemýšlím, někdy jsou i dvě koupelny málo.
Nebudu snad ani zmiňovat, jak příšerné je, když se ráno vzbudíte a samozřejmě chcete jít do koupelny. Třeba jako včera. V jedné byl zalezlý Juugo, kterému jsem sama nakázala, aby se sprchoval nejmíň třikrát denně. Horší bylo, že do druhé mi úplně před nosem vletěl Suigetsu a přes zamčené dveře se mi vysmíval, grrrrr, měla jsem ho uškrtit už dávno! Tenhle blbeček okupoval koupelnu už přes deset minut jenom proto, aby mě mohl štvát (v Juugovu koupelnu jsem ani nedoufala, protože jemu všechno vždycky hooodně dlouho trvalo). Nejhorší bylo, že když jsem jako divá mlátila na dveře, Sasuke se vzbudil a vylezl! Jistě mu bylo divné, co se dělo, takže můžu také říct, že mě určitě viděl právě probuzenou, po ránu. Po ránu jsem vždycky bývala napuchlá, pomačkaná, v horších případech i flekatá. Proto jsem musela bezprostředně po probuzení do koupelny abych se dala do pořádku v čemž mi ale zabránil Suigetsu a proto mě v tom stavu viděl Sasuke takže za všechno vlastně mohl Suigetsu!
Pro jistotu jsem teda odběhla zase k sobě a počkala, až vyleze Juugo...
Dále byla na pořadu dne snídaně. Osoba zodpovědná za zařízení skrýše zjevně nepočítala, že s námi bude někdo jako Juugo, tudíž jsem si ráno ještě stihla ukořistit krajíc toustového chleba a dva plátky sýra, než jsme mohli zkonstatovat, že nám došly zásoby.
Pro jídlo byl vyslán Suigetsu, samozřejmě s mojí největší podporou. Tak jsme zůstali ‚doma‘ jenom Sasuke, já a Juugo.
Sasuke zůstával po většinu dne zalezlý u sebe. Postarat se o zábavu Juugovi nebylo taky nic těžkého – už skoro dvacet minut seděl v kuchyni na židli (vlastně se odtamtud nezvedl od doby, co odešel Suigetsu) a házel si gumovým míčkem proti stěně tak, aby se vrátil zase k němu. Já se upravovala v koupelně, abych byla ještě krásnější.
Cvakly vstupní dveře. Suigetsu se vrátil. Slyšela jsem i Juugovo nadšení, se kterým ho vítal. Ačkoliv pochybuju, že by vítal jeho – spíš tašky plné jídla, které přinesl.
Řekla jsem si, že se taky půjdu podívat, co ten debílek přinesl.
Vešla jsem do kuchyně bez jediného slova.
„Heh, tady seš!“ uvítal mě Suigetsu s pokřiveným úsměvem. Místo odpovědi jsem si jen odfrkla, protože se mi nechtělo vyvolávat hádky; raději jsem věnovala pohled Juugovi, cpoucímu se něčím uzeným.
„Tady sem ti něco přines,“ poznamenal na moji adresu a hodil mi časopis. Neobtěžoval se s přesným mířením, přesto jsem ho pěkně chytila. „Píšou tam ‚Krásná za 15 minut.‘ Tobě to možná bude trvat trochu dýl, ale zkusit se má všechno.“
„Tyyyy,“ vyjela jsem na něho zostra a chtěla ho tím časopisem zamordovat, když nás přerušil Sasuke.
„Dost!“ zavelel přísně a vypadal při tom strašně sexy. Sjel nás oba přísným pohledem, vzal si housku a zase odešel. Já i Suigetsu jsme byli nuceni se uklidnit. Už jsem se chystala ten blbej časopis ‚Teen Kunoichi‘ vyhodit, do oka mi padl nadpis na titulní stránce, uvedený trochu menším písmem než výzva, abych byla krásná za čtvrt hodinky. ‚Dostaň ho – triky, které zabírají.‘
Sasuke byl už dávno pryč, další dva se něčemu řehtali u stolu – nenápadně jsem si časopis sebrala pro sebe a zašila se ve svojí ložnici. Třeba teď konečně Sasukeho dostanu!
Ulehla jsem na svoji postel a nalistovala stránku se slibovaným článkem. Nejprve mi do očí uhodil obrázek blonďaté dívky, vedoucí za sebou nějakého kluka na vodítku. Ten chlapec nevypadal úplně nejhůř, ale Sasukemu se nevyrovná nikdo! Kéž by to dopadlo taky tak, že bych ho měla pěkně na vodítku...
‚Tip 1: Navaž oční kontakt – dívej se na něho, dokud se on nepodívá na tebe, opětuj mu pohled a pak ucukni. Neodolá ti!‘
Dobře, tohle mi nepřipadalo nejtěžší. Vylezla jsem do kuchyně, abych měla přehled o všem dění a hlavně o Sasukem. Sedla jsem si k prázdnému stolu a ukořistila si zápisník a tužku. Malovala jsem si hrneček, který někdo nechal na stole už od snídaně (nevíš o tom něco, Suigetsu?) Až z něj byla slušná kresba, vynořil se odněkud Sasuke a moje příležitost nastala.
Dívala jsem se na něj, avšak neuráčil se po mě ani mrknout. Přistoupil ke skříňkám, čehož jsem hodlala využít. Přiskočila jsem ke skříňce vedle té, kde stál on a vzala si jeden talířek. Přitom jsem se na něho podívala, jak nejlíp jsem dovedla – doširoka otevřenýma očima, svůdně. Taky se na mě podíval! Opětovala jsem mu pohled, poté jsem ucukla.
„Karin?“ zavolal na mě, když jsem si odnášela talířek. Ladně jsem se otočila přes rameno a znovu se na něj podívala.
„Nemáš něco s očima? Měla bys zajít k doktorovi,“ řekl.
„Neboj, jsem úplně v pořádku,“ ujistila jsem ho rádoby sebevědomě. Něco nejspíš nevyšlo. Přiznám, že jsem byla zklamaná, ale nepropadla jsem beznaději. Nakráčela jsem k sobě a dala se zase do čtení.
‚Tip 2: Buď milá. Jak k němu, tak k jeho přátelům. Jakmile pozná, že jsi pohodová holka, nebude chtít jinou.‘
Být milá i k Suigetsovi bude chtít hodně sebezapření, ale byla jsem odhodlaná to podstoupit. Nahodila jsem úsměv a vyšla ven. Usmívala jsem se, i když kolem nikdo nebyl, ale nechtělo se mi čekat na Sasukeho.
„Sasuke?“ zaklepala jsem mu na dveře. „Nepotřebuješ něco? Nechceš třeba něco k jídlu nebo tak?“ Musela jsem být milá, třeba to ocení.
„Ne!“ odpověděl přes zavřené dveře. Tohle jsem mohla čekat.
„Já bych si dal vepřové, opečené nad grilem, k tomu nějakou omáčku, hodně kořeněnou, kopec rýže...“ snažil se využít mojí dobrotu Suigetsu, který se nachomýtl k mojí konverzaci se Sasukem.
„Promiň, tohle nepůjde, nemáme vepřové,“ odvětila jsem klidně. Musela jsem zůstat klidná!
„Jsem ochotný oželet vepřové,“ trval si na svém.
„Řekla jsem ne,“ pokračovala jsem s úsměvem. Najednou se stalo něco hrozného! Chytila mě křeč do tváře. Úsměv mi ztuhl a ani za nic jsem nebyla schopna jiného výrazu.
„Ne, teď mě nech jít do koupelny.“
„Chech a co tam budeš dělat, že se tak usmíváš, no?“ popichoval mě. Celou cestu kolem mě poskakoval a postavil se před dveře.
„Uhni,“ poručila jsem mu.
„Jé, ty tam někoho máš?“ nepřestával. Neustálá křeč mě zneklidňovala, tak jsem se neudržela a odstrčila ho. Rychle jsem se potom zamkla v koupelně, počkala, dokud neodleze a vydala se přečíst si další z tipů.
‚Tip 3: Buď tajemná. Pozvi ho do kina originálním způsobem! Na papírek napiš název kina, kam ho chceš pozvat a čas. Potom mu ho zastrč třeba do kapsy bundy nebo do tašky. Uvidíš, že se v něm probudí zvědavost a půjde s tebou třeba i na pohádku pro děti!‘
Rozhodla jsem se tohle radši nezkoušet. Přece jen, jakou zvědavost by něco takového asi mohlo v Sasukem probudit? Byly tu jen tři osoby, které by mohly něco takového udělat. A Sasuke by se po úvahách, zda Juugo nebo Suigetsu nejsou na kluky, určitě dopátral, že papírek bych psala já, čímž by se hlavní pointa – tajemnost – vytratila.
‚Tip 4: Buď nedostupná. Až se trochu poznáte, ukaž mu, že tě nemá jistou, udělej se vzácnou. Ukaž mu, že ty nejsi ta, která visí na každém jeho gestu (ačkoliv to tak třeba je) a nastartuj ho, aby se o tebe začal zajímat.‘
„Hej, Karin, pojď, Sasuke nám něco chce,“ strčil Juugo hlavu do pootevřených dveří mého pokoje. Rychlostí blesku ze Sasukeho Chidori jsem časopis schovala pod polštář a zlostně koukla na obrovskou postavu týmového kolegy.
„Už jdu. A nauč se klepat,“ vyjela jsem podrážděně. Sasuke mi nahrával do karet, konečně příležitost aplikovat čtvrtý tip.
Přišla jsem jako poslední - všichni ostatní seděli pohodlně usazeni. I já se posadila na volné místo mezi Sasukeho a Juuga.
„Je možné, že dostaneme nějakou novou misi, proto bych s vámi chtěl probrat naše případné postupy,“ začal Sasuke svým nádherným hlasem. Ne, musela jsem ho ignorovat, aby si nebyl jistý. Zatím to šlo krásně, důkladně jsem si prohlížela naši kuchyň.
„...a potom přijde na řadu Suigetsu...Karin, posloucháš mě?“ zeptal se mě jakoby nic Sasuke. Ještě bylo moc brzo, dělala jsem jakože si ho nevšímám.
Juugo, sedící vedle mě, do mě strčil. Juugo, zatraceně, kazíš mi moje flirtovací plány!
„Karin!“ zvolal Sasuke a já se konečně mohla vrátit do života.
„Ano? Och, promiň,“ omluvila jsem se koketně a zamrkala na něho.
„Až půjdeš k tomu doktorovi, zajdi si i na ušní,“ doporučil mi ledabyle Sasuke. Suigetsu dostal záchvat smíchu, Juugo nevěděl, co dělat.
Nemohla jsem tomu uvěřit! Zvedla jsem se ze židle a odběhla k sobě!
Čím dál silněji jsem podezřívala Suigetsua, že ten časopis sám napsal a nechal vytisknout, když šel pro to jídlo a dal mi ho, abych se před Sasukem co nejvíc ztrapnila! Jak já ho nesnáším!
Rozhodla jsem se, že zbývajících tipů nevyužiju‚ ‚Teen Kunoichi‘ spálím a Sasukeho dostanu sama podle svýho! Jo a abych nezapomněla, Suigetsovi strčím do postele tarantuli!