Za svitu Měsíce

Předpokádám, že to je jasné, ale stejně...věty kurzívou jsou vzpomínky.

„Už odcházíš?“ ozval se rozespalý hlas mladé kunoichi.
„Jo, zkouška začíná za pár minut.“
„Miluju tě, Hayate...“ zazívala Yugao a usnula.
Muž v chuninské vestě se usmál a vyšel ze dveří.

„Polevuješ na ostražitosti.“ šeptl mu ninja do ucha.
„Musím to říct Hokagemu...“ pomyslel si zraněný Hayate a uskočil. V tom kolem něj proletěl pár shurikenů. Hayate v poslední chvíli křikl: „Kawarimi!“ Naoplátku poslal vzduchem kunai.
„Na co si to hraješ?“ ušklíbl se posměšně Baki a vytvořil několik pečetí. Hayate už uhnout nestačil. Jutsu, které Baki vytvořil, ho zasáhlo plnou silou.

„Hayate?“ Malý chlapec zvedl oči orámované černými kruhy. Smála se na něj dívka s dlouhými, fialovými vlasy.
„Udělal jsi zkoušku, to je skvělý, gratuluju!!“ zazubila se na něj.
„Ehm...díky, Yugao....“ odvětil rozpačitě s ruměncem na tváři.
„J-jak tak koukám, tak ty taky.“ pousmál se.
„Konečně jsme genini!“ ukázala šťastně prstem na čelenku na svém čele. „Jupí!“ zasmála se a popadla chlapce za ruku.
„P-počkej, kam mě to táhneš?“ vyhekl překvapený Hayate a rozkašlal se.
„Přece do Ichiraku ramen, musíme to oslavit!“ zazubila se a ještě zrychlila.

Na střechu domu dopadl pár nohou.
„Uspěl jsi?“ otázal se příchozího bělovlasý ninja. Baki se jen pochmurně usmál a přikývl.
„To bylo tak tak...“ oddychl si Kabuto. „Málem nás prozradil.“
O několik stovek metrů dál ležel muž v kaluži krve. Muž s tmavými vlasy a šátkem na hlavě.

„Hééj, Kotetsu!“ zařval kdosi.
„Co je, Izumo?“ zívl ninja u brány.
„Mám nápad!“ zazubil se Izumo. „Pojď, pudem šmírovat do lázní!“ křikl vítězoslavně.
„Ale co naše služba?“ namítl Kotetsu. V tu chvíli se v dáli objevil oblak prachu, který se nebezpečnou rychlostí přibližoval k ninjům u brány.
„To nechte na mě!“ volal na ně už zdaleka Maito Gai.
„Moje síla mládí na to stačí a pokud ne, tak přísahám, že 1000krát oběhnu Konohu po uších!“ blýskl zubama v zářivém úsměvu se zvednutým palcem.
„Ehm...tak jo...“ poškrábal se na hlavě rozpačitě Kotetsu, zatímco jeho parťák marně zadržoval smích.
„Co ty, půjdeš s náma?“ otázal se Izumo. Ze stínu nedaleké budovy se ozval chraplavý kašel.
„Když já nevím...“ pokrčil rameny Hayate a zase se rozkašlal.
„Pojď, bude psina!“ popadl ho Izumo za rukáv a všichni tři se vydali k lázním.

„Izumo, Kotetsu...Yugao...budete mi chybět...“ zašeptal ninja.
„Kéž bych tě mohl ještě naposledy vidět, Yugao...“ pomyslel si Hayate a vydechl naposledy.