Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 3. Návrh

„Ale proč bychom to měli dělat?“ rozčiloval se Madara na svého přítele.
„Nevím, ale takhle to v té zprávě stojí.“ Nedal se Hashi vyvést z klidu, i když se mu to nezamlouvalo, ale rozkazy jsou rozkazy.
V té zprávě stálo, že klan Senju bude jako vedoucí klan dohlížet na tuto oblast a klan Uchiha mu má pomáhat.
„Víš co?“ vymyslel něco Hashi.
„Ne, ale nezajímá mě to!“ řekl naštvaně Madara.
„Co kdybych to odmítl a navrhl tvůj klan. Vy se na to hodíte víc než my.“ Po těchto slovech se Madara usmál a objal svého přítele a souhlasil.
Feudální pán se rozhodl, že vedení pověří klan Uchiha a Madara byl svému příteli neskonale vděčný a dohodl se sním, že mise budou plnit jejich klany společně.
Takto fungovalo asi dva roky, ale jakmile Madara zjistil, že používání Mangekyou Sharingan je stále nebezpečnější pro jeho oči. Pomalu, ale jistě přicházel o zrak, ale nikomu to neřekl, ale jednoho dne mu Izuno položil otázku:
„Také přestáváš vidět?“
„Ano, ale nevím jak budu vykonávat úřad, když budu slepý.“ Přiznal se Madara.
„Svěř se Hashimu ten bude mít pochopení.“ Zkusil to Izuno.
„Dobře, ale pod jednou podmínkou, že se konečně oženíš.“ Pořád měl Izuno na talíři svoje mládenectví.
„Tohle ti slíbit nemůžu, ale pokusím se.“
„To už říkáš deset let a pořád nic, že vy dva, ano myslím tebe a Tobiho, že vy dva jste pořád spolu a děláte rošťárny jako malí kluci, kdy konečně vyrostete?“ káral ho Madara.
„Ale my se jinak hrozně nudíme.“ Konečně byla pravda venku.
„Takže mladí pánové se nudí, tak to vám musíme naložit více úkolů a misí a to se už nudit nebudete.“ Prorokoval Madara a poté se svěřil Hashimu jak je to s jeho očima a Hashi ho klidnil, že to bude jen dočasné. Poté spolu probrali to, že mladí pánové se nudí.
Tak se také stalo, že Tobi a Izuno dostali více úkolů a misí. To se už nenudili, ale pořád vymýšleli rošťárny. Dokonce se Tobi chtěl stát spisovatelem, ale pro nedostatek volného času se k tomu jaksi nedostal…

„Kdy tě to napadlo?“ ptal se právě Madara.
„Už jsem to měl v hlavě dávno, ale nemyslel jsem nato, ale co na to říkáš?“ chtěl vědět názor svého přítele.
„Je to zvláštní mít ninjí vesnici, ale kde ji chceš postavit a z čeho?“ pokládal důležité otázky Madara.
„Tak daleko ještě nejsem, ale jenom mě zajímal tvůj názor, že by naše klany vedli tu vesnici a přizvali bychom i klan Hyuuga a další menší rodiny.“ Zasnil se Hashi.
„Zní to sice hezky, ale to bychom museli postavit další domy a tak dále a jak bys potom tu vesnici chránil, když by byla napadena?“ nedal se přesvědčit Madara.
„Postavili bychom velkou zeď a několik hlídkových stanovišť. Ale asi je to bláznovství snít o ninjí vesnici, která by vychovávala další potomky a udržovala mír.“
„Hashi, to je krásná představa a já jdu do toho s tebou, protože tvé sny jsou i mými sny.“ Usmál se Madara a na to, že to myslí vážně dal slib:
„Slibuju, že ti pomohu postavit vesnici k tvému obrazu a vždy budu po boku svého přítele, který mě zná.“
„Díky ani nevíš, co to pro mě znamená, že mám přítele jakým si právě ty.“ Oba dva se objali na znak přátelství, které za pár let nebude existovat, i když jeden z nich nikdy nezapomene…

Svůj sen začali plnit po malých krůčcích, které ovšem narušila smutná událost Madarovi zemřela manželka Kisha, kterou nadevše miloval a jako památku na ní mu zbyli dva potomci syn a dcera, která byla odrazem své matky a syn byl spíše po otci.
Hashi se právě vracel ze své pravidelné procházky, když v tom uslyšel dětský pláč, tak zamířil do míst, kde slyšel pláč. Došel na to místo a našel zde asi tříleté dítě jak sedí ve špíně, oblečení má potrhané a tvářičky mokré od slz.

„Jak se jmenuješ?“ skoro zašeptal Hashi, aby dítě moc nepolekal, ale nepomohlo to. Dítě se vyděsilo a chtělo utéct, ale Madara to zkusil ještě jednou:
„Neboj se mě, já ti nic neudělám, jsem přítel.“ Snažil se o co nejlaskavější tón, aby dítě poznalo, že mu nechce ublížit…
A zvolil správný tón hlasu, protože dítě se zastavilo a koukalo na něho svýma hnědýma očima.
„Tak vidíš, že se mě bát nemusíš a tvoje jméno? Já sem Senju Hashirama, ale pro tebe budu Hashi. Všichni mě tak volají.“ Představil se Hashi.
„Sarutobi.“ Špitlo malé dítě.
„Moc mě těší Sarutobi a pocházíš?“
„To nevím, ale moje maminka by se tu měla ukázat co nejdřív.“ Řekl Sarutobi.
„Nechám tady pro tvoji maminku vzkaz, že jsi u nás a ona si pro tebe přijde. Souhlasíš?“ Hashi se dal do psaní vzkazu, ve kterém nic nebylo, protože věděl, že se jeho matka nevrátí.
Sarutobi souhlasil.
Jakmile Kawari uviděla malého Sarutobiho, tak ho okamžitě šla vykoupat a postarat se o něj a zrovna se ve dveřích objevil Madara.
„Máme nový přírůstek.“ Svěřil se Hashi Madarovi.“
„Cože?“ divil se Madara.
„Nediv se tak as navíc není to náš syn, ale nějaká nezodpovědná ženská jen tak opustí dítě a nechá ho v lese, kdybych nešel náhodou kolem, tak nevím, co by se stalo.“
„Nic a přestaň být takový lidumil.“ Naštval se Madara aniž by věděl proč.
„Co to povídáš?“
„Ále nic, mě si nevšímej, jsem přepracovaný asi jsem ti to místo neměl ukradnout.“
„Madaro, to nebylo ukradnutí, ale pouze přátelská výměna.“ Bránil svoje rozhodnutí Hashi.
„Ale stejně to ti místo vrátím. Já na takovou práci nejsem, ale ty ano!“ nedal se přesvědčit Madara.
„Volba je na tobě.“
Vše se zdálo být v pořádku, ale nebylo. Madara žárlil na Hiashiho, že si získal důvěru a náklonnost cizího dítěte, které ukázalo, že z něho bude vynikající shinobi. Také žárlil, že Hashi má ucelenou rodinu, za to on ztratil svou ženu a dva roky potom byla jeho dcera zabita v boji a kdyby se vrátila z mise, tak se měla vdávat za Tobiho a Tobi byl z toho úplně zničený a dával si za vinu její smrt. Původně tam měli jít spolu, ale Madara ho na poslední chvíli převelel na jinou misi. Ale snažil se tu žárlivost držet na uzdě. Prozatím se mu to dařilo.
Sarutobi se zabydlel u Hashiho a Tobi díky němu zapomínal na ztrátu své lásky.

„Madaro-sama, máme tady žádost od velmi váženého rodu, jestli by se nemohli nastěhovat do naší blízkosti.“ Oznámil to Hyuuga Kotarou.
„A jakže se ten rod jmenuje?“
„Namikaze.“
„Dobře, napiš jim, že souhlasím a ať potom nahlásí přesný počet svých lidí.“ Přikázal Madara.
„Není třeba, seznam poslali společně s žádostí.“ A podal mu svitek se seznamem. Madara si ho pročetl a v duchu si gratuloval: ,Tyhle jsme vážně postrádali.‘
Sice Hyuuga klan vlastnil Byakugan, potřebovali i někoho, kdo umí i rychle zmizet z bitevního pole a to rodina Namikaze uměla.

Těsně před tím než byla založena Konoha, tak se Madara a Hashi tak strašně pohádali, že to vypadalo, že žádná vesnice nebude, protože Madara chtěl vše zrušit a nikdy se nestarat o nějaké lidi, teď chtěl něco jiného teď věděl, že je souzen proto, aby ovládl ninjí svět!
Vztah Madary a Hashiho vázl na mrtvém bodě, ale snažili se pro dobro této části země zachovávat zdánlivé přátelství. Tento vztah byl protkán hádkami, které se vyskytovali na těch nejnevhodnějších místech a pořád to bylo o tom samém: „Proč zakládat jakousi vesnici?“

Hashi se bránil:
„Ty jí budeš velet! Ne já!“
„A kdo mi to zaručí?“
„Já! Přece jsi složil slib. Copak si ho nepamatuješ?“ udeřil na daný slib Hashi.
„Ten slib již neplatí. Zrušil jsem ho před pár dny.“
„To nemůžeš myslet vážně? Co se to s tebou děje?“
„Děje se to, že jsem konečně dospěl a chci si splnit všechny své sny!“ Madara už neměl důvod to tajit.
„Já tě vážně nechápu!“ řekl rozčileně Hashi a se slzami v očích odešel z jeho kanceláře.
Přátelství se rozpadlo a Hashimu nezbývá nic než prázdné ruce a bolest v srdci, ze ztráty přítele.
Po této hádce se Madara přišel omluvit a Hashimu svitla naděj, že opět vše bude v pořádku.
Vesnice konečně byla založena a postavena.
Hashi všechny překvapil tím, že na celé ploše vesnice vyrostly stromy a také malinko upravil skálu, která jednoho dne ponese tváře všech hokagů.
Ale než přistoupíme k dalším událostem je tu je ještě jedna záležitost, která se musí říci.
Během krásného slunečního dne Izuno řekl Madarovi:
„Bratře mám na tebe prosbu.“
„Ano? Jakou?“ byl zvědav Madara.
„Vem si moje oči a zabij mě!“ řekl prostě Izuno jakoby se nechumelilo.