Liam a prokletí Sharinganu 003: Snaha obnovit paměť.

Slzy dopadaly na čisté prostěradlo. Otevřely se dveře a v nich rusovlasý mladík.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se jí. Kývla hlavou a usmála se.
„Ty si nikoho nepamatuješ, ale Deidaru ano, že?“ zpříma se jí podíval do očí.
„Jo, ale na to nesejde.“ Zakroutila hlavou.
„Jak nesejde? On tě má rád, ty jeho, na tom nesejde?“ podíval se na ní udiveně Sasori.
„Prostě on mě nechce, chápeš to?“ podívala se mu do očí. „Nebudu se snažit tam, kde nemám šanci.“ Pokrčila rameny.
„Hele, kam zmizela naše Liam. S heslem, nikdy se nevzdám, aniž bych dosáhla svého?“ podivil se.
„Nevim..nic takového si nepamatuji..ehm..e..“ usmála se omluvně.
„Sasori.“ Usmál se.
„Promiň Sasori, já to zapomněla.“ Usmála se.
„To je v pohodě.“ Mávl nad tím rukou. Otevřely se dveře podruhé a tentokrát v nich stál Deidara.
„Ahoj... Mohl bych mluvit s Liam?“ Podrbal se na hlavě Deidara.
„Ale jistě.“ Usmál se Sasori.
„Nechci s nikým mluvit.“ Ozvala se Liam a vyšla z pokoje.
„Tak nečekej a běž za ní, Deidaro“ zavrčel na něj Sasori a vyšoupl ho z pokoje.
Seděla na lavičce kousek od úkrytu. Zavřela oči a snažila si vzpomenout. Jak se snažila a nebylo jí to nic platné. Bolestně zavřela oči.
„Liam? Promiň mi to, co jsem ti řekl ráno.“ Omluvně se usmál Deidara.
„Nemáš se za co omlouvat, jen si řekl to, co si myslíš, nic víc, nic míň.“ Pokrčila rameny, ale oči měla stále zavřené.
„Proč neotevřeš oči?“ ptá se.
„Zkouším si vzpomenout, tak mě neruš.“ Odsekla mu.
„Až si budeš chtít promluvit.. Přijď za mnou.“ Zamumlal a zmizel. Zmateně se za ním podívala, ale nic mu neřekla. Musí to jít. Znělo jí hlavou. Nesmíš se tak rozptylovat, on ti za to nestojí. Mihlo se jí hlavou. Kývla hlavou a znovu zavřela oči.

„Liam, tak tě tu u nás vítám.“ Prohlásil slizkým hlasem Orochimaru.
„Co po mě chceš?“ podivila se. „To už ti je jeden Sharingan málo?“
„Ach tak ty už víš, že je Sasuke u mě?“ zašklebil se. „Jenomže on nemá tvůj Sharingan, Liam.“
„Nemá no a?“ zeptala se ho.
„Mangekyou Sharingan, by se mu hodil na pomstu proti bratrovi. Přidej se na mou stranu, pomož mu zlikvidovat Itachiho a tu proklatou organizaci Akatsuki.“ Nabídl jí.
„Šetři dechem Orochimaru. Zapomínáš, že i já jsem členkou Akatsuki.“ Pokývala hlavou.
„Takže to mám brát jako odmítnutí?“ prohlížel si jí od hlavy až k patě. „Slyšíš Sasuke-kun?“ Liam se zděšeně podívala za něj. Ve tmě se objevili dvě červené oči.
„Slyším.“ Kývl hlavou. „A vůbec se mi to nelíbí sestřičko.“ Chytá Orochimarovo chování. Proběhlo Liam hlavou.
„Neříkej mi sestřičko.“ Sykla na něj. „Už nejsi můj bratr.“
„Ale to bych měl spíše říkat já, ne?“ podíval se jí zpříma do očí. „Zradila jsi mě.“
„Ne! Nezradila, ale ty to nechápeš, jak vidím?“ pokrčila rameny.
„Neříkej nic. Vím, jak to bylo. Vyvraždila jsi spolu s ním náš klan.“ Sykl. „Řekni proč? Co ti udělali máma s tátou? Nebo strýček a tetička?“
„Neptej se mě! Nepochopíš mě. Nikdy nepochopíš, jak jsem se musela cítit, když jsem to udělala.“ Špitla. „Ale to, co děláš ty, je ještě stokrát horší, než to, co jsem udělala já.“
„Odveďte jí.“ Poručil Orochimaru. „Ať mi nekazí náladu. A my jdeme trénovat Sasuke-kun.“ Otočil se na Sasukeho. Ten jen kývl hlavou a zmizeli spolu. Liam se na něj zhnuseně dívala.

Bude mě to děsit celý můj život, Sasuke. Pomyslela si hořce. Nikdy jsem to nechtěla udělat, ale musela jsem. Nechápal jsi mě tehdy a nepochopíš mě ani teď. Zavrtěla hlavou.

„Liam? Jsi tady?“ ozval se Itachiho hlas.
„Jo! Jsem tady bráško.“ Šeptla. „Co potřebuješ?“ zeptala se a zvedla k němu oči.
„Promluvit si.“ Zamumlal.
„O čem?“ podivila se Liam.
„O Sasukem, o bráškovi.“ Sklopil pohled k zemi.
„Co o něm chceš vědět?“ Zeptala se ho.
„Všechno. Nevím o něm nic od té doby, co je u Orochimara.“ Kývl hlavou.
„Změnil se Itachi. Už to není náš bráška jakého jsme znali. Stalo se z něj individuum, jako je Orochimaru.“ Špitla.
„Nechtěl jsem, aby zašel pro pomstu, tak daleko. Orochimaru mu nabídl sílu na zabití mě a on prostě přijal. Proč jsme přijali ten rozkaz od rady?“ zeptal se jí.
„Itachi, Konoha by byla srovnána se zemí kvůli Madarovi.“ Pokývala hlavou. „Byla to naše povinnost.“ Usmála se.
„Kdyby otec nenaplánoval povstání bylo by všechno v pořádku.“ Třísknul rukou o zem. Následně syknul bolestí. Liam se na něj smutně usmála.
„Není to naše chyba. Udělali jsme, co jsme mohli bráško.“ Usmála se. „Já jsem pořád s tebou.“
„Pořád? Kde jsi byla ten rok?“ změnil téma.
„Pryč…na cestách.“ Kývla hlavou. „Všichni šli po mě, hlavně Konoha.“
„Proč Konoha?“ podivil se. „Neměl náhodou Hokage zakázat naše hledání?“
„Jak víš Třetí je po smrti. Nastoupila Pátá a Danzou jí navrhl poslat proti nám Root.“ Zamračila se.
„Root? To je jeho jedno vyškolených Anbu strážců. Patři k nim jen Elita. Chtěl mě přijmout několik týdnů před tím, než nám zadali vyvraždění klanu.“ Povzdechl si.
„Teď jdou po nás. Musíme se bránit bráško. Už to není jako dřív.“ Pousmála se. „Ale my se nedáme, viď?“ Usmála se. Itachi kývl hlavou.