manga_preview
Minato One Shot

Příběh dítěte lásky- 17. kapitola

Jak na mistra vody

,,Suiton: Aoi Rai Suiryuuben?,'' divil se, ,,Neříkej mi že si...'' Jo, měl pravdu.
,,Ano, na Suiton: Aoi Rai Suriyuuben (Živel voda: Modrý bleskový bič vodního draka) použiju i moji bleskovou podstatu.,'' dokončila jsem jeho domněnku. I když jsem se svou miniaturní zásobou bleskového elementu nemohla bojovat, přidala jsem ho trochu do vody a jak je známo, voda vede elektrický proud. Proud tak získal větší sílu a zbarvil se ještě víc domodra. Toto všechno však Orenjino-sensei věděl i bez mého vysvětlení.
Vztal, přešel ke mě a dal mi ruko na rameno: ,,Aido, znovu a znovu mě překvapuješ. Nečekal jsem, že příjdeš na způsob jak využít svoji pasivní bleskovou podstatu ale ty...'' Sensei ze mě byl určitě šťastný. Za těch pár dnů co jsme byli z Listové jsem neuvěřitelně zesílila. Věděl to on, věděla jsem to já. Nebylo třeba slov, oba jsme věděli že jsem udělala důležitý krok v mém životě ninji. Ne jenom já na to budu vzpomínat, pomocí nového Jutsu jsem tu zanechala vzkaz pro příští generace, které ho také budou používat. Bylo to dojemné, poprvé je to vždy jedinečné.
Když jsme se otřepali z omámení, sensei mi řekl: ,,Teď se už budeme muset vydat na cestu. Když budeme si pospíšíme, dojdeme tam už zítra.''
,,Neříkal jste náhodou nejprve že nám cesta bude trval jen dva dny? Cožpak jste nepomyslel na zdržení s tréninkem?,'' začala jsem přemýšlet nad nedokonalostí mého sensei.
Ten se však nedal zahanbit a hned mi odpověděl: ,,Neboj, na to jsem myslel. Původně jsem chtěl začít s tvojí bleskovou podstatou, což by byl úplně jiný trénink než tento.'' Nevím zda-li to tak měl doopravdy vymyšlené a nebo je to rychle vymyšlená strategie.

Ať to bylo tak či onak, vydali jsme se dále ke Skryté Deštné vesnici. Na můj trénink jsme se zastavili pár kilometrů od hranic Zemí Větru a Deště. Sice to byl od hranic jen kousek, ale vzhledem k času který jsme ztrávili mím tréninkem jsme se museli na noc ubytovat jen pět kilometrů od Deštné. Nemohli jsme tam dojít, jelikož vypadalo že bude brzy pršet a s touto možností jsme nechtěli riskovat. A skutečně, zanedlouho potom co jsme postavili stan začalo pršet.
Když jsme poté seděli ve stanu okolo malého, bezpečného ohýnku vytvořeného pomocí Katon, začal se mě Orenjino vyptávat: ,,Tak jak se těšíš do Deštné?'' Nevěděla jsem co mu mám odpovědět. Sice jsem se těšila na toho jeho známého a na to co mě naučí, ale zvěsti o Deštné mému nadšení značně ubíraly.
,,Ale jo, nakonec se tam dokonce i těším.,'' odpověděla jsem mu. On hned poznal že se něčeho obávám.
,,Neboj se, pro nás zločinci Deštné nejsou hrozbou a kdyby, budeme pod ochranou mého přítele Mizugumeho.,'' ubezpečil mě a já jsem mu věřila. Co jiného mi také zbývalo? Je to můj sensei, můj učitel který ví vše nejlíp. Doudám že to nevyznělo jako stížnost Laughing out loud Ale fakt, Orenjino je skvělý sensei. Zprvu se zdá jako veliký krasavec. Však on taky krasavec je, jak jsem už mnohokrát říkala, každá žena mu podlehne. Ale hlavně je to starostlivý muž který mi dává vše co může. No, jsem docela ráda že to tenkrát s Anko-sensei nevyšlo Laughing out loud

Pršelo celou noc. Narozdíl od deště v Zemi Vodopádu, tady se vždycky mračna zatáhla a všude nastalo stresující temno. Líbilo se mi to, asi tím, že to bylo nové, krásné. Jsem člověk který ctí původní hodnoty nadevše, ale i když jsem ve Vodopádové vyrůstala, nemám to tam moc ráda. Mám ráda Listovou.

Ráno jsme vyrazili celkem pozdě. Sensei mě nechal trochu déle spát, dobře viděl jak mi dlouhé spaní chybí. Nebyl to jediný důvod, chtěl abych nabyla více sil. I s posilujícím lékem nebyla má fyzická kondice nějak skvělá a teď bez něj mi to dávalo o hodně víc zabrat. Nepotrpěla jsem si na tvrdé tréninky, tím to možná bylo.
,,Orenjino-sensei, vy jste byl přítelem Yondaime, že?,'' zeptala jsem se na riskantní otázku. To jsem celá já, vrhám se do věcí aniž bych přemýšlela jak dopadnou. On kývnul a díval se stále dopředu.
Znovu jsem se odhodlala zeptat: ,,Jaký byl? Byl doopravdy tak moc silný jak se povídá?'' Tahle otázka ho probudila.
,,Tak silný? Byl to nejsilnější ninja kterého jsem kdy potkal!,'' začal vyprávět o svém příteli sensei, ,,Šel si za svým a žádná překážka ho nedokázala zastavit.''
,,Musel to být jedinečný shinobi...,'' zapřemýšlela jsem.
,,Ano to byl. Ale neboj, i on má odkazy své slávy a síly.,'' řekl s hrdostí. Tenkrát jsem jeho slova pochopila jen z půlky.

Do Deštné jsme dorazili okolo poledne. Nebyla to nijak zvláštní vesnice, zcela obyčejná. Cestou k Mizugumemu jsme neprocházeli žádnou úzkou či vedlejší ulicí- pro jistotu. Naštěstí byl jeho dům přímo vedle hlavní ulice, horší bylo, že byl až na druhém konci vesnice. Byl to větší dům který se pro významného člověka sluší a patří. Uvedli nás do velké místosti. Na druhé straně seděl muž.
Orenjino-sensei se s ním hned uvítal: ,,Mizugume-san, ani nevíte jak rád vás vidím.'' Mizugume se na nás mračil.
,,Co chceš Orenjino že se sem taháš s tím děckem?,'' začal protivně. Já mu dám děcko.
,,To je Aida, má studentka.,'' odpověděl mu klidně sensei, zdřejmě na to byl zvyklý.
,,Hmm, a co?,'' řekl zase tím svým tónem.
,,Jsme tu na misi a já vás jako přítele chtěl požádat aby jste ji na pár dní vzal na trénink.,'' požádal ho sensei. Na první pohled se mi Mizugume zdál jako příšernej chlap.
,,Tuhle?,'' podíval se na mě fakt ne pěkným pohledem, ,,To si doopravdy myslíš že bych jí něco za pár dnů naučil? Pochybuju že by mě něčím překvapila.'' Už se těším, jak bude vypadat až to zjistí!
,,Myslím, že by tě hodně překvapila. Je to to dítě z Listové přesunuté do Vodopádové, určitě jste o ní slyšel.,'' chopil se šance Orenjino.
,,Hmm, tak tahle to je...,'' zadíval se na mě Mizugume, ,,Nemyslím že je tak dobrá abych ji mohl učit.'' Zase mě podceňuje! Nejradši bych mu od srdce řekla co všechno dokážu, ale zatím jsem své nervy držela na uzdě.
,,To by jste se ještě divil!,'' zastal se mě sensei, ,,Právě speciálně pro vás Aida upravila techniku Suiton: Suiryuuben.''
Mizugume se zamyslel: ,,Suiton: Suiryuuben. Celkem lehké Jutsu, ale snad to bude za něco stát.'' Jak to dořekl, vztal a zamířil ven, nejspíš na nějaké cvičiště. My jsme ho následovali. Toto nepochybně byla má velká šance ukázat co ve mě je.
Orenjino-sensei se snažil uvolnit atmosféru a tak začal o jiném tématu: ,,Tak jak to Mizugume-san vypadá tady v Deštné? Pořád stejné?''
,,Zločinců je tu stále víc než slušnejch lidí. Ani mě, Mizuguma, neuznávají!,'' rozčiloval se nad zdejším poměrem. Zdřejmě to byl pěkně sobecký člověk.

Hned za domem bylo cvičiště. Tam se Mizuguma zastavil.
,,Jestli něco dovedeš, tady mi to předveď.,'' řekl mi nedůvěřivě.
,,Nevadí když tu pár stromů zničí?,'' porozhlídl se po okolí sense.
,,Jestli to dokáže, klidně.,'' odpověděl mi Mizuguma. Dobře, musím se soustředit. Stoupla jsem si asi deset metrů od řady čtyř stromů. Tentokrát tam nebyl prostřední a já se musela soustředit na dva nejblíže středu. Namíchala jsem směs vody, blesku a čakry která se mi v podobě koule vytvořila nad pravou rukou. Koule malých, zářivých, modrých blesků. Soustředěná na prostřední stromy jsem ji vrhla před sebe a vykřikla: ,,Suiton: Aoi Rai Suiryuuben!'' Jak jsem to dořekla čtyři koule zasáhli svůj cíl. Při obyčejném Suiton: Suiryuuben se poškodila jen část stromu, s mojí vylepšenou technikou se strom přepůlil celý. Orenjino státl vedle Mizuguma a hrdě se na mě díval. A Mizugume? Na jeho tváři byl výraz na který jsem se tak těšila.

Poznámky: 

No ten název... nevím, jestli je to správně Aoi Rai Suiryuuben, ale účel to splnilo Smiling Milionkrát díky, že jste si to přečetli Smiling

4.92857
Průměr: 4.9 (14 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele faye
Vložil faye, Čt, 2018-08-16 18:47 | Ninja už: 5300 dní, Příspěvků: 181 | Autor je: Manga tým, Účastník Irukova doučování

Mise L3: Tenhle díl byl pro mě spíše takový vyplňující, nic zajímavého se tam nedělo. Aida mohla svou techniku déle trénovat, ale asi si musím zvyknout, že je velmi nadané dítko a né si pořád stěžovat Laughing out loud Jsem zvědavá co jí teda Mizuguma naučí, jí by asi stačila jen příručka s vypsanými technikami Jump!

Hate is always foolish… and love, is always wise.
Always try, to be nice and never fail to be kind.

Obrázek uživatele EmiLi-Sasori
Vložil EmiLi-Sasori, Po, 2009-01-12 21:05 | Ninja už: 5937 dní, Příspěvků: 204 | Autor je: Prostý občan

Smiling pěkné furt pěkné..čímdál víc mě osilnuješ Laughing out loud