Kaeri 27 - Jak můžu být hokage...

„To si děláte srandu, že vás při tom přistihli!!!“ Začala se naparovat neznámá žena kdesi v temné jeskyni (proč jsou všichni v jeskyních xD ), na své dva poskoky, jenž nesplnili jí zadaný úkol.
„Ale…“ Chtěl se jeden bránit.
„Jaký ale zase?!“ Vyjela na ně.
„On…nebyl sám, byla s ním ještě nějaký blondýna.“ Pokračoval v obraně.
„Blondýna?! Jak vypadala?“ Začala vyzvídat.
„Asi tak 16-17, černo-oranžová mikiny, myslím že ze..zelený oči.“ Řekl a žena se pousmála.
„Jestlipak ještě strádá.“ Zamyslela se. Pak si ale všimla před sebou klečících poskoků.
„Vraťte se do konohy, přiveďte mi toho chlapce! Musím získat to, co se mému otci nepovedlo a ukázat mu tak, že jsem lepší ninja než on!“ Začala se smát, z čehož muži usoudili že raději vyklidí pole.

„Už se probouzí!!! Už se probouzí!!!“ Uslyšela něčí povyk v místnosti a pomalu začala otevírat oči. Po otevření se zadívala do rozjasněné tváře malého chlapce.
„A..ta..ra..shi.“ Vykoktala ze sebe.
„Nemluv. Musíš se šetřit.“ Objevila se za Atarashim Sakura.
„A…“ Chtěla opět něco říct, ale kunoichi jí přerušila.
„Vím že máš úžasnou regeneraci, díky Narutovo…no…dárečku, ale nemáš kůži na 30% těla. To už jsi na tom celkem dobře, ležíš tu už skoro týden, Naruto tě přinesl s 60ti %ty. Bohužel tvá ochota zachránit Atarashiho ti to celkem zhoršila. Potulovat se v lese bez kůže, chytilas infekci. Tu už jsme podchytili ale díky ní ti uzdravení bude trvat déle. Tys to sice necítila, byla jsi v šoku, ale tvoje tělo zažívalo ohromnou bolest. Teď už bys jí měla cítit, snažíme se ti jí zmírnit analgetiky, ale myslím že moc nezabírají.“ Dala se doktorka do vysvětlování tak, aby Niki nemusela nic říkat. (Díky bohu za to, že píšu i Hatakeho xD)
„Jak dlouho tady ještě bude??“ Podíval se Atarashi na Sakuru, stojící za ním.
„Nevím.“ Řekla smutně. „Teď ti dám prášek na spaní, uleví se ti od bolesti.“ Podala Niki sérum a ta pozvolna opět usnula.

Toho večera, se Sakura vracela z nemocnice spolu s Atarashim , který seděl celou dobu nad spící dívkou, domů.
„Pospěš si Atarashi, nebo bude Naruto nadávat, že má hlad a večeře pořád nikde.“ Pobízela dítko kunoichi.
„Ještě řekni že by sis to nechala líbit.“ Pousmál se chlapce a za Sakurou vyběhl z nemocnice.
„Bude z tebe dobrý ninja.“ Ušklíbla se a klučina ihned gesto zopakoval. Poté se chlapec rozběhl napřed a zatočil za roh, když se za onu osudnou zeď dostala i Sakura, chlapce nikde neviděla.
„Atarashi??? Kde si??? Teď není čas na hry!!!“ Začala řvát, ale z temné uličky se nic neozvalo.
„Dobře vzdávám se, vylez!“ Ale po chlapci jako by se slehla zem.
„Atara...“ Začala znova volat chlapce, ale náhle jí někdo přetáhl kouskem tyče po hlavě a ona se skácela na zem.

Narutovi se začalo asi okolo jedenáctý hodiny zdát zvláštní, že ti dva nejdou. No dobře…měl hlad. První místo, které zkusil byla kancelář hokage. Jestli náhodou není zahrabaná v papírech. Pak mu ale došlo, že měla službu v nemocnici a vydal se tam. Bohužel ani tato volba nebyla ta správná. Pak ho napadla ještě jedna možnost. Že se zasekla v Ichiraku na pokec s Ayame. Tam jí také nenašel, ale když už tam byl, tak si dal jednu…dvě…tři…tři???Tři porce ramenu.

Sakura se na malinkou chviličku probrala a před sebou uviděla dvě bosé nohy. Ale neměla sílu aby se zvedla. Očima přejela dívku pohledem.
„Niki…co…“ Nedořekla větu a opět omdlela. Niki uchopila Sakuru, hodila si jí na záda a s bolestivou grimasou se doploužila až do nemocnice, kde v sesterně narazila na Ino. Jakmile jí uviděla, trochu se po svém zašklebila a upadla i s máti na zádech, na zem.
„Niki!!!“ Zařvala s vykulenýma očima Ino a vyběhla k svalený dvojici. Sakuře byla na hlavě vidět prasklinka.
„Rychle, pojďte sem někdo!!!“ Začala Ino řvát. Za chvíli k ní přiběhli 3 sestřičky a ona ihned začala udílet pokyny.
„Ty odnes Nitsuki na pokoj! Ty zajdi pro šestého a ty v rychlosti vezmeš Sakuru na rentgen!!!“ Jak řekla tak udělala a ani ne do 10ti minut měla v rukou snímky sakuřiny lebky.
„Je to dobrý, vypadá to že nemá nitrolebeční krvácení ale má roztříštěnou lebku a to na dost malinkatý kousky. Sakra!!!“ Práskla rukou do stolu. „Miano, zavolejte na Neurochirurgii, tohle si žádá okamžitou operaci!!!“ Zesmutněla Ino. „A nezapomeňte připravit sál! Jestli tam bude jedinej nedostatek, tak máte vyhazov!!!“ Začala to tam Ino roztáčet, ale jen ze starosti o hokage, žádná ze sester si to ale tak nebrala, všechny věděli o co jde.

Naruto vylekaně vletěl do nemocnice, nebral ohledy na nikoho a zastavil se až před operačním sálem. Chvíli tam chodil kolem dokola. Chvíli jenom seděl na zadku a pozoroval červený světlo nad sálem “nevstupovat!“. Následně se zašel podívat za Niki na pokoj. Ta ležela ve své posteli s otevřenýma očima a nehýbala se. Hýbala jen zorničkami a pozorovala jak Naruto nervózně chodí po pokoji. Po chvíli ploužení od dveří k oknu a zase zpět se zastavil naproti Nikiný posteli a smutně se na ní podíval.
„Jak si můžu říkat hokage, když ani nedokážu ochránit vlastní rodinu?? Jak pak mám chránit celou vesnici, když nedokážu ochránit tři lidi. Lidi, na kterých mi záleží nejvíc.“ Řekl ještě smutnějším hlasem, než byl obličej.
„Jsi dobrý hokage.“ Objevila se za ním Ino a přivezla spolu se sestřičkou a doktorem, Sakuru na posteli.
„Jak je na tom??“ Začal rychle Naruto vyzvídat.
„Měla frakturu lebky.“ Řekla smutně Ino.
„Eh…“
„Někdo jí rozbil hlavu. Kosti v místě úderu se jí rozlámali na malinké kousky. Všechny jsme je vyndaly a lebku spojili v místě úderu kovovou destičkou.“
„Je v ohrožení života??“ Podíval se smutně Naruto na kus vyholené části Sakuřiny hlavy.
„Bohužel ano, je v komatu. Úder do hlavy pravděpodobně přišel bez varování, nečekala to a nemohla se ani bránit. Měla štěstí že jí Niki našla. Ještě chvíli a malinké části kostí se jí dostali do mozku a ona by umřela v ohromných bolestech.“ Řekla smutně Ino a pozorovala ohromný zármutek v Narutově tváři. Niki se taky netvářila, že by nevěděla co se kolem děje, ale možná to bylo její vlastní bolestí.