Akatsuki ve škole 2 - Po škole

Deidara pomalu otevřel dveře. Nekoukl do chodby, kde nikoho neviděl, a tak dal pokyn ostatním, aby ho následovali. Nikde nikdo, vše bylo při starém. Velká chodba s jedním malým kobercem, kde si mohli o přestávce hrát. Velké hodiny, které ukazovali tři hodiny odpoledne a několik usychajících kytek.
„Pche, nuda.“ Brumlal Hidan.
„Pojďte na holčičí záchodky.“ Navrhl Tobi.
„Malej, blbej a ještě k tomu úchylnej.“ Povzdechl si Kakuzo.
„Nezahrajeme si na schovávanou?“ Navrhl Zetsu.
Všichni jeho návrh přijali kladně. První šel hledat Hidan, který se dobrovolně přihlásil.
Všichni se rozutekli po celé škole hledaje nejlepší úkryt.

„Už jsou pryč hodně dlouho.“ Díval se Itachi na hodinky.

„Kisame.“ Dloubl svého společníka do žeber.
„Co je?“ Zamrkal.
„Neměl bys spát. Co když přijde vyučující?“
„Jdu na záchod.“ Odbyl ho.
„Nemůžeš jít, když to nenahlásíš vyučujícímu.“ Snažil se mu zabránit v odchodu.
„Ten tu není.“
Itachi se snažil rozmluvit Kisamemu cestu a než si to stačil uvědomit byl už venku ze třídy.
„Jestli nás tu někdo uvidí budeme mít průšvih.“ Začal se ohlížet na všechny strany hledaje nějakého učitele. V tom uslyšel něčí kroky.
„Musíme se schovat.“ Začal panikařit. Chytil svého kamaráda za rukáv a vtáhl ho do nejbližších dveří. Nevšiml si však cedulky, která na nich byla.
„Tak takhle vypadají záchody holek.“ Rozhlížel se Kisame.
„Mají i zrcadlo. Suchý ručníky. Itachi, podívej se suchý ručníky!“ Jezdil si jedním z nich po obličeji."Jak je hebký."
V tom se dveře začali pomalu otevírat.
„Rychle.“ Strhl Itachi Kisameho do jedné z kabinek. Jaké to bylo překvapení, když na prkýnku stál Tobi.
„Já se tu schovávám.“
„Ticho.“ Vyskočil Itachi na prkýnko.
Všichni tři se snažili udržet rovnováhu na jednom záchodovém prkýnku, ale moc jim to nešlo.
Po chvíli všichni spadli a vyrazili při tom dveře. Rozplácli se na zemi přímo před Blue.
„Co tady děláte?“
„Našel jsem tě Tobi!“ Volal vítězně Hidan, který se objevil ve dveřích společně s Kakuzem a Zetsu.
„Buďte zticha.“ Napomenul je nově příchozí Sasori, jenž za sebou zavřel dveře.
„Víte jaký děláte hluk?“
V tom se dveře opět otevřeli. Vstoupil Pein s udiveným výrazem, proč jsou všichni na holčičím záchodě?
„Šel jsem tě hledat byla jsi moc dlouho pryč.“ Přišel k Blue.
„A co tu děláte vy ostatní? Šmírujete?“ Pein se otočil na zbytek
„Tobi ne. Tobi je hodný kluk.“
„Byl jsi tu první.“ Ukázal prstem Kisame.
„Řeklo se, že se na záchod schovávat nebude.“ Začal řvát Deidara.
„Já se neschovávala.“ Bránila se Blue.
V tom se otevřeli dveře a stál v nich jejich učitel.
„Nejenom, že nejste ve třídě jak jsem vám nakázal a neděláte si úkoly. Ale vy si klidně pobíháte po škole a bůh ví proč jste všichni na holčičích záchodech.“
Itachi se zkusil schovat za většího Kisameho, ale nevyšlo to. Dostal papírek k podepsání od rodičů stejně jako všichni ostatní.

„To zase doma dostanu,“ naříkal Sasori. „Rodiče mi dají.“
„Já myslel, že zemřeli při misi a ty jsi si z nich udělal loutky.“ Divil se Deidara.
„Stejně dostanu.“ Řekl smutně.
„Nééé.“ Brečel Itachi jak malá želva. Kisame se ho snažil utišit a nějak rozveselit, ale vůbec nic nepomáhalo.
„S tím naděláte.“ Vyhodil Deidara papírek do vzduchu. „Bum.“ Papírek vybuchl.
„Co je? Nemá mi ho kdo podepsat.“
„Stejně to nebudou kontrolovat.“ Snažil se Pein utišit Itachiho.
„Pojďte si ještě hrát.“ Usmála se Blue.
„Hlavně ne na schovávanou. Zetsu by se zase snažil zamaskovat za kytku jak minule.“ Prohodil Hidan.
„Kdo dřív usne.“ Zívnul Kisame.
„Kdo vydrží víc bolesti.“ Vrazil si Hidan kružítko do ruky.
„Kdo má víc rád Tobiho.“ Asi víte, kdo to navrhl. (Deidara to není)
„Postavíme si divadlo a budeme tam dělat vystoupení.“ Navrhl Sasori, ale jeho návrh byl také odmítnut.
„Pojďte šikanovat ostatní děti a krást jim peníze na svačinu.“ Přihlásil se Kakuzo.
„Už je pozdě měl bych jít domů.“ Zamumlal Itachi.
„Neblázni a buď ještě chvíli s námi.“ Přesvědčoval ho Zetsu.
Itachi se koukl na oblohu se slovy: „Brzy se bude stmívat.“
„A má bejt?“ poškrábal se Zetsu na hlavě. „Když tu může být i Tobi tak proč ne ty?“
„Už bych měl být dvě hodiny doma,“ pomyslel si Tobi. „Tobi je špatný chlapec, ale tady ho mají rádi.“
Itachi po chvíli morálního rozhodování souhlasil. Kisame se zaradoval a poskočil na jedné noze.
„A co vůbec chcete dělat?“ Zeptal se po chvíli Itachi.
„Půjdeme se koupat.“ Navrhl Tobi.
„Je listopad…“ Uzemnil jeho návrh Hidan.
„Pojďte zatím k obchodu.“ Mávl rukou Pein.

„A co tu chceš dělat?“ Zeptal se Kakuzo, když dorazili před malý obchůdek se sladkostmi.
„Mám jenom na dvě žvejky.“ Podíval se Pein smutně do peněženky.
„Tak sleduj mistra jak ti za to nakoupí žvejky pro všechny a ještě lízátko pro madam.“ Mrkl Kakuzo na Blue. Ta se nesměle usmála.
„Jdu ti dělat křoví.“ Nabídl se Deidara.
Kakuzo, Pein a Deidara vstoupili do obchodu, kde bylo všemožně nejrůznějších sladkostí. Kakuzo přišel k malému pultu, kde seděl prodavač.
„Máte i jiné příchutě?“ Zeptal se a ukázal na limonády, které byly vysázeny na regálu za prodavačem. Ten se otočil, aby věděl o jakém zboží mluví. Ta chvíle stačila, aby Kakuzo stihl strčit ruku do nádoby se žvýkačkami a několik jich vytáhnout.
„Máte ještě nějaká lízátka?“ Zeptal se znovu. Prodavač se zahleděl na prázdný stojan.
„Ano, počkejte tu hned nějaká donesu.“ A zmizel za závěsem.
Kakuzovo nenechavé prstíky začaly cpát všemožné dobroty do kapes. Když se prodavač vrátil koupil si jedno lízátko a odešel spolu s ostatními.
„Tady máte.“ Rozdal všem rovným dílem svůj lup hned jak byli z dohledu.
„Co kdyby vás chytli?“ mlaskal Itachi. „Já bych byl spoluviník.“ Zhrozil se té myšlenky.
„Už je vážně pozdě raději už půjdu domů.“ Rozloučil se Itachi. Ostatní si z něho vzali příklad a také vyrazili.
„Měj se Tobi.“ Zamával na rozloučenou Deidara. Tobi mu zamávání opětoval a v té chvíli mu opět bouchla školní brašna.