Naruto - Dar z nebes

1. kapitola – Nehoda.

Temná noc se rozléhala okolím Konohagakure no Sato, hlavní bašty ninjů, ochránců Feudálního pána, největší z vládnoucích zemí, Hi no Kuni. (火の国 – Země Ohně) Na jejím černém nebi blankytně mihotavou září svítily hvězdičky, tvořící zajímavé obrazce, jejž pamatují pradávná poselství, naše předky i starodávné civilizace. Na hnědo černé zemi svítila obruč hradeb, svírající stovky světýlek domů a pouličních svítilen. Vypadalo to, jakoby zlatá obruč svírala ve svých spárech zlatavou minci. Nádherný pohled na zemi i nebe doplňoval svit zapadlého slunce, od kterého šly vidět už pouze jen paprsky, odrážející se v maličkých červáncích. Božský klid a nádherná krajina. Takhle vypadala noční Konoha.
Avšak, nebyl tu tak božský klid, jak popisuji. Mimo hemžení desítek postav v nitru vesnice také rušil noční pokoj i řezavý zvuk, pohybující se kolem hradeb. Tento hlučivý stroj, nesoucí dva lidi na svých bedrech a dvou kolech s neuvěřitelným hlukem hrabal do země a rval vrstvy půdy i drny trávy. Stroj se rychlostí letícího šípu blížil ke kopci, jenž se tyčil vedle hradeb jako rubín, zasazený do prstenu.
„Chiaki, pořádně se mě chytni.“ (千秋 – krásný podzim)
Upozornil mladík, sedící vepředu, třímajíc dvě držátka, oblečený do fialové košile, která mu v prolétávajícím větru velmi bouřlivě vlála a do černých kalhot, které byly větrem přilepené k na první pohled svalnatým nohám. Hnědé krátké vlasy mu tisknula k hlavě červená helma s černým šrafováním a bílým, průsvitným sklem, přes které šly vidět jeho zelenkavé oči.
„Kouji, já se bojím. Zpomal, prosím.“ (こうじん – prachová, písečná smršť)
Žadonila dívka, těsně sedící za řidičem, s rukama pevně obtočenýma kolem jeho pasu a zavřenýma očima. Hrudník jí zakrývala rozepnutá bílá košile, svázaná k sobě jejími rožky. Taktéž ve větru divoce plandala. A tenké nohy jí zakrývaly červené punčocháče s černým pruhováním a bílá sukýnka do půlky stehen. Černo bílé, polodlouhé vlasy jí, jako vlnky, vlály za její hlavou ve spojených copáncích. Očka měla pevně sevřená, aby neviděla na tu rychlou cestu, jelikož by se okamžitě pozvracela.
Mladík na dívčino varování nereagoval a jel dál. Mířil si to ke kopečku, který se neodvratně blížil.
„Kouji, prosím. Já se strašně bojím. Zpomal.“
Žadonila znovu dívka.
„Proč, je to sranda.“
„Ne, to teda není.“
Křičela dívka.
„Chiaki, sundej mi helmu a nasaď si ji. Tlačí mě.“
Pokynul po chvíli na dívku trhnutím hlavy. Ta se křečovitě jednou rukou pustila pasu řidiče a sejmula mu helmu. Zjevil se před ní obličej patnáctiletého chlapce se stříbrným pearcingem v pravé nosní dírce, divoce zelenýma očima a hnědými, krátkými vlasy s konečky, obarvenými na blond. Jeho hlava se nahnula k dívčině tváři a uštědřila jí sladký polibek. Následně se tato krásná tvářička zahalila červeno černou helmou.
„Miluju tě!“
Křikl Kouji. Pod kopcem, kde ležel obrovský kámen, najednou vzplál oheň a ozval se výbuch. Celá Konoha byla okamžitě alarmována a všichni ninjové, kteří měli noční službu, se počali hrnout k místu výbuchu.

Tsunade příští ráno po nehodě seděla ve své kanceláři a četla si denní noviny Konohy a popíjela svůj ranní čaj z japonské růže. Když v tom najednou ji zaujmul jeden článek. Okamžitě se dala do jeho čtení.
Syn Feudálního pána se v noci se svou přítelkyní projížděl na novém stroji kolem Konohagakure no Sato. Tato událost by však nebyla tak zajímavá, kdyby nezvládl řízení a nevyboural se v blízkosti stěny hradeb. Syn feudálního pána, jménem Kouji, bohužel zemřel. Dívka, rodák z Konohagakure no Sato, jménem Chiaki nehodu přežila, avšak leží v místní nemocnici ve hlubokém komatu. Nehodu pravděpodobně zavinila závada brzd. Feudální pán se rozhodl vyslechnout dívku po jejím zotavení sám a rozhoduje o případných opatřeních, které budou mít drtivé následky na Konohagakure no Sato. Více na stranách 4. a 5.Tsunade upustila hrnek, odhodila noviny a zvolala:
„Shizune!“

02. kapitola ,,Dívka v komatu. Tajné zjištění."