Noční můra nebo krásný sen?

Když jsem tohle psala měla jsem puštěnou písničku Help Asia, takže to nemohlo dopadnout jinak než takhle. Hezký počtení. :D

Bylo zatačeno a schylovalo se na déšť. Mezi dvěma hroby zasypanými květinami stála růžovlasá kunochi a plakala a zároveň se usmívala. Lidé, kteří se shromáždili kolem hrobů se na ni pohoršeně dívali. Jako by neměla právo se usmívat. Právě jí zemřeli dvě nejbližší osoby a ona se usmívá. Pravda pláče, ale směje se u toho.
„Myslím, že můžeš začít.“ Ozvalo se z davu směrem ke kunochi.
„Dobrá. Byla jsem vybrána abych něco řekla o těhle dvou lidech. Pravdou je, že jsem je znala líp, než kdokoliv jiný. Asi proto tu mám něco říct. Něco o jejich životech, jejich snech. Snad každý z vás je znal. Nejlepší kamarádi a protivníci na život a na smrt. Už od doby, kdy se poznali, byli nejlepšími přáteli. Jeden druhého nenáviděl, ale zároveň bez něj nedokázal přežít. Byli jako Měsíc a Slunce. Jako den a noc. Bez dne by nebyla noc, bez noci den. Vždycky víte, že po tmavé noci příjde zářivý den a těšíte se, až uvidíte svítání. To horkém dnu se těšíte na chladivou noc a vy můžete pozorovat západ Slunce. Svítání a stmívání. Dvě nejkrásnější části dne. Jsou to chvíle, kdy se na nebi potkají Měsíc i Slunce. Slunce na vás svítí, když pracujete, Měsíc vás hlídá když spíte. Tak i já jsem se poznala. Jako Slunce a Měsíc. Slunce se mnou bylo ve dne, na Měsíc jsem myslela v noci. Jen krátké chvíle u mě byli oba. Ale ty chvíle stáli za to. Tak jako Slunce nesvítí a nesměje se pořád, tak i Naruto občas zhasl a posmutněl. Měsíc je chladný, jako Sasuke, ale i Měsíc vás někdy dokáže povzbudit, stejně jako Sasuke. Každý měl své sny, ale pouze dva se vyplnily. Naruto chtěl být Hokage, Sasuke zbít svého bratra. Ani jeden z nich to nezvládl. Naruto chtěl přivést Sasukeho zpět, Sasuke se chtěl vrátit. Sice jsou už oba po smrti, ale jsou doma a myslím, že musí být šťastní. Zabili Orochimara a teď jsou v nebi spolu. Vím, že mě slyší a tak jim přísahám. Dokončím vaše sny. Nenechám padnout Konohu, budu nejsilnější Hokage, jakou kdy Konoha měla, to ti slibuju, Naruto. Budu vládnout tak, jako bys vládl ty. A tobě Sasuke, slibuju, že Itachiho žít nenechám. Pomstím váš klan. Všichni se diví, proč se usmívám, ale já vím, že oni by to tak chtěli. Věřili, že když zabijí Orochimara, my zvládneme zbytek. Věřili a já věřím taky. Vždycky nad námi budou, ať se bude dít cokoliv. Oni zemřeli, abychom my žili v klidu a štastně. Nepřipustím, aby zemřeli zbytečně. Oni mě vždycky chránili, takže já teď budu chránit vás, tak jako oni chránili mě. Přáli by si to tak oba.“ domluvila kunochi a podívala se k nebi. Nebe jako by na to čekalo. Mraky se rozestoupily a Konohu ozářil Měsíc a Slunce. Byly na obloze vedle sebe a stříbrná zář se prolínala se zlatou. Byly jako bratři. Kunochi se dole usmála a odešla od hrobů.

„Hej! Sakura-chan! Vstávej!“ slyšela hned u ucha. Trhnutím se probudila.

Snad se líbila a budu ráda, když to okomentujete. :)