NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 22.)

PŘEDEMM SE OMLOUVÁ ZA CHYBY, KTERÉ TU NAJDETE. VĚŘTE MI, SNAŽÍM SE TO OPRAVIT, JAK TO JEN JDE. ALE HOLD NIKDO NENI DOKONALÝ, HLAVNĚ JÁ TAK SE VÁM ZA TO PŘEDEM OMLOUVÁM (SUMIMASEN)
TAK, DNES TU MÁM PRO VÁS, TEDY TOHO, KOHO TATO MÁ POVÍDKA JEŠTĚ BAVÍ, DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ. VČEREJŠÍM DÍLEM PŘÍBĚH JEŠTĚ NEKONČÍ, TAK SE NEBOJTE

22. díl

To co ale zjistila, ji znepokojilo silně. Řekla jsi, že tohle by měl asi Itachi vědět, protože mu na ni tak záleželo. Když zrovna odcházela z Itachiho pokoje po schodech dolů, uviděla ho v síni. Měla příležitost mu to říct, ale nebyl tam sám. Došla k názoru, že se i tak pokusí.

Poté co k nim došla, rázem promluvila „Kisame, Itachi. Vidím, že už jste se vrátily.“

„Co potřebuješ Konan?“ Zeptal se nečekaně Itachi.

„Mmm……..Vlastně jde o Kisameho. Kisame, Pain říkal, že hned jak se vrátíš, máš za ním hned jít. Prý něco ohledně další mise“ Odpověděla velmi znepokojeně.

„Hmm….nepamatuju se, že bych měl hned nějakou mít, ale i tak díky Konan“

Na to se hned Kisame odebral k Painovi, a Konan se hned na to podívala se starostlivým výrazem na Itachiho.

„Tak co se děje Konan? Vím že jsi mi chtěla něco říct, a tvůj výraz na tváři mluví za vše“ Hned se jí Itachi zeptal, jakmile zahlédl, že Kisame už je z jejich dosahu.

„Itachi, víš já………………musím ti něco důležitého říct, ale nevím jak se po tom budeš cítit. Jedná se o Siriu. Já…………..dělala sem jí hloubkový vyšetření, a zjistila sem něco, co mi dost překvapilo“

Itachi už to nemohl vydržet, ze strachu o Siriu. Viděl že Konan se netváří zrovna dobře. A při představě, že by se jí mělo něco stát, jí ,té které se jako jediné povedlo oživit jeho tak dávno zatracenou duši, v tu chvíli myslel že se zblázní. A proto na Konan doslova vyjel „Tak už to řekni Konan, co je s ní??!!!!“

„Uklidni se Itachi, tady jde spíš o tebe“ Odsekla mu.

Itachi jí teď už vůbec nerozuměl. Jeho zrak čeřil plamenem v očích plných vzteku.

Konan vyčkala, než se biť jen mírně zklidní, a pokračovala dál „Itachi, kdybys mohl, přál by sis ještě stále mít opět rodinu jako kdysi??“ Pohlédla na něj Konan velmi tázavým pohledem.

„Jak to myslíš?? Co to s tim má společnýho, Konan……..přestaň mi rozčilovat!“ Osočil se už nepřístupněji.

„Jen mi odpověz, přál by sis to??“

Itachi ji už chtěl něco říct, no možná už i ze vzteku udělat, když jim jejich rozhovor přerušil něčí hlas.

„Itachi……už jsi zpátky“ Pronesla s radostným úsměvem Siria. Už k němu chtěla jít, když se jí zase udělalo zle, při scházení posledních schodů, a začala padat.

Itachi ji stihl zachytit na poslední chvíli, a opatrně si ji položil do klína.

Siria byla v mírném bezvědomí.

Konan k nim přišla, a pohlédla na Siriu, a řekla tiše “Víš Itachi, ptala jsem se tě, protože její náznaky náhlé únavy, nevolnosti a ztráty vědomí máš na svědomí ty“

Itachi na ni nechápavě pohlédl, a zeptal se jí „Co tím chceš říct?“

„Copak ti to ještě nedošlo?? Ona už je dávno zdravá, ale něco uvnitř jí bere i tu malou část síly, které právě po zotavení moc nemá. Je těhotná Itachi“ Řekla velmi důrazně,pohledem upřeným na Siriu s úsměvem.
Pak ale hned vrátila svůj zrak na něj.

Itachi se zahleděl na Sirininu spící tvář, a s lehkým, zároveň něžným pohlazením, se nad právě vyřčenou větou Konan, silně usmál. Bylo na něm vidět, že ho ta zpráva mile překvapila. Konan se však celou dobu bála, že mu to bude vadit, ale když si všimla jeho šťastného výrazu, uklidnila se.

„Už o tom ví?“ Zeptal se jí náhle Itachi.

„Ne. Nechtěla sem……., dokud nebudu znát tvou odpověď, protože kdyby náhodou, mohla sem jí toho zbavit, aniž by si všimla.“ Řekla velmi tiše Konan.

„To by si jen zkusila, a můžu ti zaručit, že by ses nedožila další minuty. Ale dobře si udělala že si mi to řekla.“ V jednu chvíli bylo vidět, jak se mu v očích zažehl smrtící pohled na Konan.

Konan se ho dost lekla, a odpověděla „Takže to znamená, že si rád?? Mám jí to teda říct???“ Tázavě na něj pohlédla.

„Nebude třeba, sám jí to řeknu.“ Dořekl, a lehce se nad tou větou pousmál. Po té se zvedl i se spící Sírií, a šel s ní do svého pokoje. Když ji opatrně položil do postele, ještě si k ní na chvíli přisedl. Jemně ji pohladil po tváři, a pak sjel svým velmi něžným dotykem přes její tělo, než se zastavil na jejím bříšku. Zahleděl se na onen bod tak intenzivně, že si ani nevšiml, že už se Siria pomalu probouzí.

Viděla ho, jak jeho ruka leží zlehka položená na jejím břiše. Pohlédla mu do tváře, a výraznou září v očích, a pro něj překrásným úsměvem, na něj promluvila „Itachi,……….moc si mi chyběl………..ani 10 přikrývek mi nedokázalo zahřát, tak jako ty. Zbožňuju teplo tvého těla, ale hlavně tebe“ Její hlas byl tak jemný, jako by se měla pod ním rozplynout.

Ani nečekala co udělá nebo řekne, a s nataženou ruko si ho stáhla k sobě.

Itachi na ni pohlédl, a pak ji nic neříkajíc silně objal.

„Co se děje Itachi? Tvůj pohled je dnes jiný……“ Zvídavě na něj pohlédla.

Jenže on ji teď nebyl schopen nic říct, stále ji držel, a přemýšlel jestli je dobře, že se to stalo. Byl si jistý sebou, to ano, ale nevěděl co řekne ona, když jí to oznámí. Nevěděl, jestli k němu chová tak silné city, aby se kvůli němu vzdala své minulosti, a zůstala sním. Proto si řekl, že si to ještě rozmyslí, a zavčasu, až si bude jist, udělá co uzná za vhodné. Chtěl jí ještě něco říct, ale všiml si že mu usnula v obětí. Něžně ji ještě pohladil, a přitáhl si ji blíž k svému tělu, s polibkem do jejích rudě zbarvených vlasů, v kterých se tak rád utápěl.

Ranní svítání je pomalu probudilo z říše snů. Byly tam dvě osoby navzájem se milující, objímajíc se ve slunečním odrazu.

Jako první nakonec vstal Itachi, s myšlenkou, že jí přinese výživnou snídani, aby dostala víc síly, pro ně oba. Mlčky vstal, jen ji políbil na její usmívající se tvář, a odešel dolů.

Siria se mezitím pomalu oblékla, a i když jí teď přišlo jeho chování jinčí, nezabývala se tím příliš. Slunce bylo totiž nádherné tak moc, že neodolala, a zahleděla se ven. Při tomto výhledu se jí začali vracet vzpomínky, na které se tak moc v posledních dnech snažila zapomenout. Ale ta jedna se ji přece utkvěla v mysli nejvíc.

Rozvzpomněla se na poslední slova, co jí řekl její bratr, i když teď už věděla, že nevlastní. Ale byl pro ni vším. Z její minulosti už jí zbyl jen on. Vzpomněla si, že mu chtěla říct pravdu, pravdu o všem, co se oné noci stalo. Věděla že musí jít, a ukončit tak poslední etapu svého starého života.

Itachi se mezitím už vrátil do pokoje.Viděl ji, jak stojí u okna, a zamyšleně hledí ven. Ani si nepovšimla, že už stojí přímo za ní. Z nenadání ji jeho ruce obemkli pevně kolem boků, a svými rty ji něžně políbil na její hladký krček.

Siria se mírně polekaná náhlým vyrušením lehce pousmála, a pootočila jen zlehka svou tvář směrem k němu.

Itachi si všiml že se jen snaží o úsměv. Všiml si, že ji něco moc tíží. Jen nevěděl co. Trochu ho to znepokojovalo, a to ho donutilo položit jí otázku „Nemusíš se přemáhat. Vidím, že tě něco zneklidnilo, víš dobře, že mě nic neujde. A obzvlášť tvůj zamyšlenej výraz mluví za všechno“

Siria se k němu pomalu otočila, a pohlédla mu zhluboka do očí „Itachi………………ty víš, že mi na tobě záleží, že ano, že to víš???“ Pohlédla na něj s zoufalstvím v očích.

Itachimu se nelíbilo jak mluví, jeho obočí se svraštělo do znepokojujícího pohledu. „Proč se mně na to ptáš zrovna teď??“

„Já sem tady ráda, a hlavně s tebou, ale mám svou minulost, která mi nedovoluje zapomenout. Musím zjistit, co se stalo s mojí matkou. Ale hlavně musí vědět…………..můj bratr musí vědět pravdu.“ Slzy jí zalili ty její krásné tyrkisové oči, při pohledu na něj.

Itachi nic neříkal, stále na ni pohlížel, se starostlivým pohledem.Náhle ji však objal, a řekl „dobře. Zařídím, abychom vyrazily brzy ráno“

„Ale Itachi.“ Siria mu chtěla něco říct, ale nestihla to, protože jí hned na to řekl „Už jsem řekl. Nechci aby se ti něco stalo. Dnes odpočívej. Já jdu teď obstarat novou misi.“ Naposledy ji políbil, a odešel pryč.

Siria tam stála jak přikovaná, a v duchu si říkala „Ach Itachi……….kdybys jen věděl.“

Itachi šel mezitím za Painem. Když otevřel dveře, trochu ho zarazilo co viděl.

Byla tam Konan, objímající Paina, dávajíc mu jeden lehký polibek.

Když si ho všimli, trošku se snad až polekali.

Pain promluvil jako první „Itachi….ehm….proč si přišel?“ Zeptal se první Pain.

Itachi na tuto situaci nijak zvlášť nereagoval, a spustil „Chci tě o něco požádat. Skrytá Vodopádová ještě stále nebyla zničena, a myslím, že už je na čase to ukončit.“

„Hmm…týká se to i jí, viď Itachi?“ Odpověděl mu otázkou Pain.

„Taky“ Odvětil Itachi bezvýrazně.

„Dobře. Můžeme vyrazit zítra ráno“ Tímto Pain ukončil diskuzi, a všichni se odebraly za svými záležitostmi.

Už byla hluboká noc, a všichni klidně odpočívaly, všichni kromě Sirie a Konan, která nemohla spát a tak se šla projít ven.

Siria se potichu zvedla z postele, a ještě naposledy políbila Itachiho na rty, kterému dala prášky na spaní do jídla, když spolu večeřeli. Isis udělala to samé. Nechtěla je nijak ohrožovat svým rozhodnutím. Poté se zvedla, a šla tichým krokem pryč z pokoje. Než zavřela dveře, ještě tiše šeptla „Vždycky tě budu milovat“

Už byla venku, a při posledním pohledu na její nový domov, se najednou z povzdálí ozval hlas Konan „Ty už odcházíš?“

„Já se vrátím, jen musím ještě něco zařídit, ale sama. Krom toho, slíbili jste, že můžu odejít, až budu chtít.“

„Chápu tě. Ale neměla bys nikam chodit ve stavu jakém jsi“

Siria nic neřekla, jen se odrazila a vyskočila na strom, z kterého se ještě jednou ohlédla, a pak zmizela v korunách stromů..............................