Zemřít pro přítele...? 2

Omlouvám se, že je to tu tak pozdě, ale dnešek a včerejšek jsem strávila tvořením mých webovek (jenom najít vhodné obrázky a pak udělat layout mi trvalo dvě hodiny a pak to naprogramovat... hrůza. Phpéčko je holt mrcha...).
Nic moc díl, asi tím nikoho nenadchnu.

…Rock Leea. Vypadal snad ještě hůř než Sakura, poznat šel jen podle zbytku svého zeleného oblečku. Černé, vždy pečlivě ulízlé, vlasy mu splihle visely přes oči, ve kterých měl, stejně jako Sakura, nepřítomný výraz. Jeho obleček byl potrhaný a na zádech zela veliká díra, ve které se skrývaly dlouhé jizvy, pravděpodobně po bičování. Madara za sebou ještě táhl železné křeslo, přičemž při pohledu na něj Sasukemu zatrnulo. Touhle věcičkou ho totiž Madara už mučil. „Víš, co to je?“ Madara se na Sasukeho zaxichtil, který nepatrně zavrtěl hlavou. „Říkalo se tomu Inkvizitorská židle a slouží k výslechu. Ale tohle je poupravená verze…“ Černovlasý Uchiha se odvrátil. Nechtěl to vidět. Kdo by ano? Vždyť je to odporné… Lee až do teď jejich řeči nevnímal, jakmile ho však Madara hrubě popostrčil směrem ke křeslu, ustrašeně couvl. Kdo by ne? Původně to křeslo vypadalo mileji, ale tady byly zřetelně vidět bodce, které se rozhodně neodkrývaly jen při pohybu. Jen pokud by si někdo na to křeslo sedl, tak by se už nezvedl… Rozhodně ne v takovém stavu jako byl Lee.
Madara ho znovu strčil, Lee klopýtl a na židli si sedl. Vzápětí zařval bolestí a začal se z bodců vykrucovat. Čím víc se však nesmyslněji vrtěl, tím víc se mu bodce zařezávaly do masa a jelikož byli pořádně nabroušený, brzy se vkroutily i do kostí. Na podlaze přibývaly další skrvny krve a louže, která zbyla po Sakuře, se začala zvětšovat. Kdyby mohl, tak by si Sasuke přikryl uši, aby nemusel poslouchat ten bolestivý křik. Doufal, že brzy už to přejde, že už to všechno skončí. Skončí to snad jen smrtí…
Najednou všechen křik zmizel. Sasuke nepatrně otočil hlavu a z toho co uviděl se mu udělalo zle. Židle pomalu plavala na krvi, na bodcích zůstaly cáry masa a na jednom opěradle se kýval zbytek Leeho těla. K pravidelnému kapání krve se tak ještě přidalo pleskání, jak Sasu zvracel.
Madara se znovu vzdálil a tentokráte na hodně dlouhou dobu, takže měl Sasuke čas přemýšlet. Mám zradit, nemám zradit? Zradit přítele? Pro přítele zemřít? Zemřít mladý… Jako poslední naděje Uchihů… Má to cenu?
Než se pevně rozhodl, Madara přitáhl vystrašenou Hinatu. Vydloubnuté oči signalizovaly, že se Madara pokusil získat Byakugan. Hin tak okolo sebe „koukala“ pouze zkrvavěnými očními důlky, které byly zřetelně vidět. Na jejím vzhledu se ale dalo poznat, že si jí Madara cenil více než ostatních. Byla oblečena v čistém oblečení, na tváři měla jen pár škrábanců a vypadala vcelku zdravě, až na ty oči.
Tentokrát Madara přitáhl těžký, železný sarkofág. Železnou pannu. Se skřípáním ho otevřel a odhalil tak hrůzný vnitřek. Na stranách byly napíchané kovové bodce. Jako u předchozího mučidla, i toto bylo pozměněno tak, aby oběť neumírala toliko hodin. Hrubě do něj Hinatu strčil a rychle ho zavřel, jako by se bál, že by si to mohl rozmyslet. Otočil železným kolečkem a v tu ránu se ozval vřískot. Srdceryvný, signalizující neskonané utrpení. Madara si citlivě dal ruce na uši, aby to neslyšel a poprvé za tu dobu měl zkormoucený výraz. Z různých dírek vytékala krev a bylo slyšet drcení a praskání kostí. Cela se tak plnila krví, která jednu dobu sahala Sasukemu po kotníky než zase vytekla ven.
Madara zase odkráčel a tak měl Sasuke dost času na přemýšlení. Heh…? Co to mělo být? Že by se v takovém sadomasochistovi našlo drobet soucitu? „ZA VŠECHNO MŮŽEŠ TY, NARUTO!“
Tentokrát se Madara vrátil až za půl hodiny a vlekl za sebou Ino, která už se skoro slabostí neudržela na nohou. Vypadala snad nejhůř ze všech. Z oblečení jí nezbylo skoro nic a tak okolo sebe měla alespoň omotanou pokrývku, ohlodanou od myší. Byla hubená, kůže na ní visela, odevšaď jí koukaly kosti a na hlavě měla jenom blonďaté pozůstatky její někdejší pýchy a spoustu jizev, jak jí Madara ty vlasy odpaloval.
Starý Uchiha si s sebou přitáhl i další mučící zbraň, která vypadala jako obyčejná, železná židle až na ostnatý drát, který k ní byl připevněn. S funěním ji přistrčil doprostřed místnosti, posadil na ní Ino a připoutal jí hlavu drátem k židli a spoutal za opěradlem ruce, načež se vydal k Sasukemu. V ruce držel jakési dvě destičky, spojené kovovým proužkem. Nasadil to Sasukemu na hlavu a ten s hrůzou zjistil, že nemůže hýbat hlavou. Už to pochopil. Pochopil to, že teď se na mučení bude muset dívat, ať chce nebo nechce.
Madara opět odešel a přešel k opěradlu židle, ze kterého trčel masivní šroub. Začal s ním točit a po chvíli Ino vykřikla bolestí, jak se jí speciálně zostřený šroub zarýval do hlavy. Madara bez ustání točil, na zem dopadaly velké cákance krve a později se k tomu přidal i praskot, jak jí šroub drtil lebku. Nakonec, když šroub vyšel z jejího čela, se ozval poslední výkřik bolesti a Inina hlava se začalka chýlit k jedné straně. Sasukemu se z té podívané dělalo zle, ale musel se na to dívat. S odporem zpozoroval, jak je šroub obalen hmotou, mozkem.