Naruto Akkipuden - 5) Tímto cesta končí

Yuno, společně s ostatními, užasle sleduje peklo, jenž rozpoutal Konohamaru u brány. Všechny včetně ní to dost vyděsí a zaskočí. Na druhou stranu je to obrovská pomoc v boji, najednou vypadá bitva mnohem příhodněji pro stranu povstalců. Všichni vesničané se nahrnou otevřenou branou dovnitř a střetnou se s ozbrojenci, kteří přežili ohnivé peklo. Yuno proběhne bránou jako jedna z prvních. Odhodlaná bojovat, i když o boji nic neví. Statečně, ovšem bez představy co má dělat. Vše se bohužel rychle vytratí. V momentě, kdy zblízka uvidí zuhelnatělé tělo jednoho z nepřátel. V momentě, kdy ji na tvář stříkne krev z žil jednoho mladého chlapce ze sousedství. V momentě, kdy zakopne o mrtvolu pod svýma nohama a spadne na zčernalou zem.

V onu chvíli se v ní vše zlomí. Veškeré hrdinství i odhodlání vyprchá z její duše v jediné vteřině. Nedokáže vstát a vzchopit se, pomoci svým přátelům. Celé její tělo se roztřese a smysly ovládne strach. Se slzami v očích a suchem v krku, s krví na tváři a popelem na dlaních. Odplazí se mezi bojujícími pryč, mimo vřavu. Ven a pryč od toho všeho. Podaří se jí ukrýt za roh budovy, posadí se a přitiskne kolena těsně ke hrudi. Snaží se zacpat si uši, aby neslyšela to peklo, které se odehrává za rohem. Nyní je schopná pouze pláče z úzkosti. Strašně se stydí, že nedokáže pomoci, nejraději by bojovala. Avšak strach je mocnější, a proto zůstává ukrytá mimo hrůzy bitvy. Najednou ji něco píchne do pravého boku. Lekne se a rychle na to místo nasměruje všechny smysly. Naštěstí je to pouze lehké bodnutí špičkou kunaie, který jí přenechal Konohamaru. Yuno vezme kunai do ruky a zamyslí se. Z celého srdce touží být něco platná a alespoň trochu pomoci. Nechce být pouze přítěží.
A jak tak hledí na ostří kunae, její rysy ztvrdnou a získá ztracené odhodlání. Zatne pěst a vyskočí na nohy.
"Možná jsem neschopná boje v bitvě, ale stále mohu pomoci Hiruzen-san, tam nahoře," řekne si dost naivně a podívá se na rozbité okno.
Zhluboka se nadechne a utře slzy. Rychle vykročí kupředu. Zahne za roh a odkloní pohled od brutality, jenž vládne bitvě, která nyní vypadá velice vyrovnaně. Přesouvá se co nejrychleji a dává pozor, aby si ji nikdo nevšiml. Netuší kam má vlastně za Konohamarem jít, avšak nápověda přijde sama. Z velkého okna ve třetím patře vyletí dvě docela velké žáby a ještě ve vzduchu se promění v obláček kouře. Yuno si pomyslí, že to musí být práce Konohamara, tedy vlastně Hiruzena. Ujasní si polohu místnosti a co nejrychleji vyrazí. Proběhne podél stěny, kolem bojujících, několikrát se velice těsně vyhne soupeřícím dvojicím i ostří lecjaké zbraně. Poté co překoná linii a projde branou na dvůr, vyhledá největší dveře a co nejrychleji se k nim rozeběhne. Vběhne do paláce a rychle se snaží zorientovat, podle toho co ví. Netrvá ji to příliš dlouho. Veškeré své síly vloží do rychlosti, aby se za Konohamarem dostala co nejrychleji. Uvnitř celého sídla nejspíš není žádný ozbrojenec, a proto se nemusí nikudy plížit.
Zanedlouho před sebou Yuno spatří kruhovou díru v podlaze a zničené dveře. Z místnosti za nimi se ozývá známý hlas. Obratným skokem překoná díru v podlaze a vpadne do místnosti. A tam spatří scénu jako zlého snu. Konohamaru leží na zemi, jeden Naruto mu stojí na zádech a levou nohou mu tiskne obličej k zemi. Druhý Naruto právě stvořil podivnou ohnivou kouli nad dlaní.
"Prostě chcípni!" zavrčí Naruto, napřáhne ruku a chystá se Konohamara zabít a i on se již pomalu loučí se životem. Yuno si nikdo z nich nevšímá, ale ona ještě sehraje svoji roli. Chvíli je sice ztuhlá a její nohy jsou dřevěné, avšak hrozba blízké smrti Konohamara ji vybičuje k reakci.
"Nechte toho Kitsuneo!" křikne a vši silou mrští kunai proti Narutovi s ohnivým rasenganem. Kunai není hozený ani v nejmenším tak, jak by měl. Každý genin by ho hodil lépe, ale i tak musí Naruto reagovat pokud nechce být zasažen. Zruší ohnivý rasengan, aby mu nevyprchávala chakra a zvedne pohled ke kunai. Odrazí ho velice stylově. Namíří proti letícímu kunai prst a jednoduše do něho pinkne. Kunai se roztočí, vyletí vzhůru, opíše oblouk a s cinknutím dopadne na podlahu.
*Co to zatraceně?! Yuno? to je ona, do p***le!* rozčílí se Konohamaru.
A zatím co mu noha Narutova klonu drtí krk, sebere všechen vzduch, který dokáže a křikne: "Yuno, okamžitě vypadni!"
Yuno to sice na chvíli rozruší, ale stále stojí na místě a snaží se potlačit strach a zastavit třes kolen. Z kapsičky vytáhne další kunai, pevně ho sevře v dlani a namíří na Naruta. Poté ze sebe vysouká roztřesené: "Já neuteču," tichý hlásek se najednou přetvoří v hlasitý výkřik, "protože musím splatit dluh!"
*Proboha to snad nemyslíš vážně. Co proti němu zmůžeš?!* ptá se Konohamaru v myšlenkách. Rád by ji ještě jednou řekl, aby táhla pryč, ale nedokáže to. Sotva se může nadechnout, jak mu klon tlačí podrážkou na krk. Navíc, nyní to cítí ještě mnohem víc než na začátku, jelikož z něho vyprchala všechna sennin chakra. V této situaci se soustředit nedokáže.
Naruto tuto výměnu poslouchá. Znovu se tváří dost pobaveně, ale rozhodne, že konečně zasáhne. Znechuceně se ušklíbne: "Co je tohle zatraceně za kravinu, jaký zase dluh?" zeptá se a vykročí směrem k Yuno.
Ta se při pohledu do jeho očí začne hrůzou dusit, ale zatne zuby a neuteče. Stojí pevně. Bezmocná holka proti někomu, kdo porazil žabího sennina během několika sekund. Naruto si ji důkladně prohlédne a zavzpomíná: "Jsi mi povědomá. A tvé jméno...ach, jistě. Ty jsi ta holka ze hřbitova, že ano? Tehdy jsem ti dal ten slib, že ano?" položí Naruto otázku.
Yuno lehce povolí v obezřetnosti a rozhodne se souhlasně přikývnout.
"Pokud vím, snila jsi o tom, že znovu spatříš své rodiče. A já se ti rozhodl vyhovět a slíbil, že je k tobě znovu přivedu. Když budeš věřit. A tak jsi uvěřila," pokračuje Naruto.
Tentokrát Yuno zavrtí hlavou a odhodlá se k bojovné odpovědi: "Ano, uvěřila. Ale teď už vím, že jste pouze lhář! Mrtvé nelze přivést zpět, Hiruzen-san mě vrátil do reality a proto jsem tady!"
Naruto se na dívku tázavě podívá a udiveným tónem se zeptá: "Já, že jsem lhář? A říkáš, že tě o tom přesvědčil tady Hiruzen? To je přece divné, tento muž se jmenuje Sarutobi Konohamaru."
Yuno vytřeští oči nad touto novinkou a ustoupí o krok dozadu, jelikož se k ní Naruto nebezpečně přiblížil. Jeho slova však dolehnou k jejím uším i nyní: "Jak můžeš věřit někomu, kdo ti lže dokonce i o vlastním jméně?"
Yuno se zničeně podívá ke Konohamarovi a poté odpoví: "Nemohu mu věřit."
"Neposlouchej ho, Yuno!" řekne Konohamaru zadušeně, ale způsobí mu to pouze další bolest. Naruto spokojeně přikývne a vztáhne ruku o rozbitému oknu, kterým se do místnosti nese křik a ozvěny smrti.
"Vidíš co způsobil? Pomocí lstivé lži mezi vás zasel nenávist ke mě, vašemu zachránci. Přinesl pouze bolest a utrpení a velice mě rozčílil. Jeho i vaše činy budou potrestány, ale před tím ti ještě splním tvé přání," řekne Naruto a přistoupí k Yuno. Pomalu jí položí levou ruku na levé rameno. Cítí jak se třese a vidí, že její ruce kunai pozvolna pouští, až zcela vyklouzne a spadne ne zem. V očích se jí zrcadlí nová naděje v zázrak, ale zároveň hrůza z Narutových slov.
"Opravdu lze oživit mrtvé?" pípne Yuno a Naruto přikývne: "Ano, to lze. Ovšem můj slib zněl zcela jinak. Řekl jsem, že tě vrátím rodičům," začne Naruto, zatím co se prsty na jeho pravé ruce srovnají do tvaru špice, "a to udělám!"
Vzduchem prosviští Narutova ruka a v jediném okamžiku pronikne do těla úplně paralyzované Yuno. Ruka roztrhá kůži i svaly, zlomí žebra, projde plící až se dostane k srdci a vyjde zády ven. Na stěně za Yuno se objeví krvavý flek a spoustu krve stéká velice rychle po těle Yuno až na zem. Chvíli tam tak stojí, poté Naruto rychle vyškubne ruku z Yuno a její tělo se zcela bezvládné zhroutí k zemi. Oči té mladé dívky jsou po několika sekundách zcela mrtvé a podlaha v místě její smrti je zalitá krví. Naruto se prudce otočí, obličej i plášť má potřísnění krvavými kapkami, pravá ruka je celá zbarvená do ruda a z konečků prstů mu odkapává krev Yuno.

Konohamaru tu scénu sleduje jako opařený. Zaplaví ho strašlivá bolest u srdce, zaplaví ho nekonečná zlost a beznaděj. Oči se mu lesknou od slz za nimiž však stále plane oheň a jelikož nemůže mluvit, tak alespoň rozčileně vrčí a škube sebou, snaží se vyprostit ze sevření podlahy a nohou klonu. Klon si jeho pokusů samozřejmě všimne, proto zvedne nohu. Chce Konohamara umravnit dupnutím na hlavu, avšak pocit nepřemožitelnosti se stává zkázou klonu. Konohamaru využije moment, kdy na něho nepůsobí tlak. Popadne klon za nohu a podtrhne ho. Klon padne na zem a Konohamaru ho promění úderem pěsti v oblak kouře. Jeho myšlenky se ubírají jediným směrem: *Musím ho zastavit. Teď a tady. Nesmím ho nechat páchat všechno to zlo. Zabiju ho a vše ukončím! Do p***le...moje sennin chakra už téměř vyprchala. Ale nemůžu ztrácet čas, využiji poslední její energii.*
Konohamaru okamžitě začne skládat pečetě. Je rychlý, velice rychlý. Složí poslední ze série pečetí. Ale ty Narutovy rudé oči, jako by ho na chvíli zmrazily. V posledním okamžiku se dostanou až k němu. A pevný stisk pod krkem pohřbí poslední naději. Dřív než stihne Konohamaru cokoli udělat, znovu ucítí tvrdou zem pod svými zády, když s ním Naruto praští o podlahu. Pod krkem cítí železné sevření a na břiše cítí tlak kolene.
"Ty drzý bastarde. Kdo ti dovolil vstát!?" křikne Naruto a vrazí Konohamarovi pěstí, poté pokračuje: "Jsi příliš slabý. A právě proto jsi nemohl nic dělat, když jsem zabil tu holku!"

Ale přijde něco, co překvapí dokonce i Naruta. Konohamaru se ušklíbne a řekne: "Tu ať vezme čert," Naruto se na něho udiveně zadívá, nečekal od něho podobné uvažování, "mě záleží hlavně na těch, které jsi zavraždil doma. A proto jsem přišel. Kvůli vraždě Hinaty a odsouzení tvých dětí ke stejnému dětství jako bylo to tvé! A kvůli tvé odporné zradě."
Naruto se neudrží, praští Konohamara znovu, mnohem silněji.
"Zavři hubu!" křikne a stiskne ho pod krkem ještě mnohem silněji, "...nic o tom nevíš. Já ji nezabil!" pokračuje rozčileně a poprvé od setkání v jeho očích vidí Konohamaru známky výrazného rozrušení. Na tváři mu to vyvolá úsměv.
"Tak přece jsi pořád stejný. Nevyrovnané malé děcko!" řekne a ušklíbne se. Naruto je viditelně rozrušený a zmatený. Zatíná zuby a tlačí na Konohamarův krk. Ten se začíná dusit. Začíná lapat po každé kapce vzduchu. A když už je na hranici udušení. Tak ho Naruto najdou uvolní, přestane ho dusit. Hlasitě zařve a mrští jím o stěnu. Konohamaru začne vděčně polykat vzduch a vykašle krev, která se mu nahromadila v ústech. Sotva se dokáže udržet na čtyřech a tak vyčerpaně sleduje Naruta, který se blíží k rozbitému oknu. Překročí tělo Yuno, opře se o okraj okna a podívá se ven. Tam uvidí ozbrojené vesničany, kteří přemohli jeho stoupence. V tu chvíli vběhne do místnosti jeden z jeho mužů.
"Můj pane, vesničanů je příliš mnoho, nezadržíme je!" oznámí udýchaně.
"Skutečně?" zeptá se Naruto sarkasticky zatím co kouká z okna, sáhne pod plášť pro další kunai a bez jediného pohledu ho hodí po ozbrojenci v místnosti. Kunai se mu zabodne do čela a způsobí smrt dřív, než tělo dopadne na zem. Naruto se obrátí přes rameno na Konohamara.
"Ničeho jsi nedosáhl. Já tuto vesnici nepotřebuji a proto ji prostě zničím, stejně jako město vedle nedávno," řekne Naruto.
"To nemůžeš!" křikne Konohamaru zoufale.
"Jasně, že můžu!" odsekne Naruto švihne rukou ve vzduchu. V ten moment je cítí v místnosti ohromný tlak jeho chakry. Trosky zdí i kusy podlahy se vznesou do vzduchu. A Narutovo tělo náhle pohltí temně rudé plameny. Celé jeho tělo zčerná jako noc. Pouze znak pečetě, devět tomoe kolem krku, ústa a oči jako by červeně zářily.

Dokonce i hlas se změní. Zní jako hromobití, když promluví: "Nyní poznejte sílu člověka, jenž pohltil Kuramu!" řekne tím zrůdným hlasem a natáhne ruce před sebe. Před plavou dlani zaplane modrá chakra, zatím co před levou se zhmotní chakra v rudém plameni. Tato chakra se začne proplétat a v jednu chvíli vypadá jako znaky Yin a Yang. Avšak nakonec vznikne něco velice povědomého. Černě planoucí koule s ohnivou září v nitru.
"Zmize v záblesku moci vašeho pána!" zahřmí Naruto a vypustí to hrozivé jutsu proti lidem pod okny. Vteřinu trvá totální dusivé ticho. A poté vyšlehne oslňující záblesk. Hrom drtící samotným zvukem stěny domu, které se hroutí. Poslední co Konohamaru vidí je bílá záře, která pohltí nejprve Naruta, poté promění podlahu i vše před ním v popel a nakonec pohltí i jeho samotného. *Ten žár je obludný...*

*Kde to jsem? Co je to za otřesy? Argh, strašně mě bolí tělo. Co se to...děje?* honí se Konohamarovi myšlenky v hlavě. S obtížemi otevírá víčka očí. Jediné co vidí je šedivá obloha nad ním. *Jsem unavený,* zaklinbá a upadne do bezvědomí.

*Je tu zima, kde to jsem? Uhm, někdo mě nese,* probere se Konohamaru znovu na chvíli. Tentokrát spatří něčí nohy a nosítka, na kterých leží. Vidí, že má na sobě přikrývku, ale pod ní se cítí zcela nahý. *Co se to stalo? Byl to snad celé podivný sen? Co se stalo?* přemýšlí chvíli, ale zatmí se mu před očima a on znovu ztratí vědomí.

*Píp, píp, píp.* Zvuky přístrojů se nesou prosluněným pokojem. Otevřeným oknem dovnitř proudí čerstvý vzduch a vítr si pohrává se záclonami. Na židli, vedle nemocniční postele sedí žena se zrzavými vlasy a starostlivě sleduje pacienta v ní. Konohamaru se konečně probírá, otevírá oči a poprvé se kolem sebe rozhlédne. *Kde to jsem, to je nemocnice?* zeptá se sám sebe. A vtom ji spatří.
"Moegi-chan, co tu..." vyhrkne Konohamaru překvapeně, když spatří její šťastný zářivý úsměv. Ona ho ovšem nenechá domluvit, okamžitě mu skočí kolem krku.
"Díky bohu Konohamaru, jsi vzhůru!" výskne radostně. Chudák Konohamaru ucítí hroznou bolest na hrudi a bolestným zaúpěním to dá najevo. Moegi se polekaně odtáhne a starostlivě se omluví: "Proboha promiň, neuvědomila jsem si to. Ach, jsem tak ráda, že jsi se probral."
Konohamaru se s bolestivou grimasou posadí.
"V pořádku Moegi-chan, ale řekni mi. Co se stalo?" zeptá se Konohamaru. Je stále zmatený a jen mlhavě si vybavuje co se stalo. *Pamatuji si strašlivé horko a oslnivé bílé světlo. A pamatuji si Jeho, ale bylo to skutečné? Hmm, ta bolest je skutečná až moc. Takže ano, vypadá to, že ta noční můra byla skutečností. Zatraceně!*
Moegi se zamyslí a zavzpomíná, chvíli přemýšlí jak by mu to vlastně měla podat.
"Přinesli tě sem před měsícem. Našli tě několik kilometrů od vesnice, ležel jsi tam ve zuboženém stavu zabalený v dece. Od té doby jsi spal v této posteli napojený na přístroje," oznámí mu Moegi co nejšetrněji a poté se zase zeptá ona: "Nevíš jak jsi se tam dostal?"
Konohamaru se na ni jen tak chvíli dívá a přemýšlí. *Měl bych jí to říct? Ne, raději ne, bude lepší, když se to dozví co nejméně lidé, než Hokage rozhodne jak s tou informací naložit,* pomyslí si Konohamaru a tak zavrtí hlavou.
"Mám docela okno. Pamatuji si... Vlastně ani nevím, jestli se mi to zdálo nebo to byla realita," odpoví.
"Neměj strach, to je normální. Za pár hodin, možná dní, si na vše vzpomeneš," ujistí ho Moegi.
"No a... prošvihl jsem něco důležitého?" zeptá se Konohamaru zvědavě.
"Myslíš za těch X let co jsi tu nebyl? No, moc se toho nezměnilo. Jen snad...ach ano, je to už zítra! Myslím, že zítra Minato a Shiori skládají Geninský test. Myslela jsem, že tě to bude zajímat," prozradí Moegi všechna důležitá tajemství. Konohamaru při zmínce o těch dvou okamžitě zpozorní.
"Cože to už je jim tolik!?" zeptá se udiveně, "to si piš, že mě to zajímá. Asi se na ně hned zajdu podívat, minimálně Minato rád uvidí svého strýčka a..." začne, avšak schytá od Moegi ošklivý pohled.
"Ty pitomče, dneska se nehneš z postele je ti to jasný! Musíš se dát do pucu a zítra podat Hokagemu hlášení," řekne Moegi prudce, až se Konohamaru vyleká. Div se před tou sopkou neschová pod postelí.
"Ano jistě," pípne tiše jako ustrašené děcko. Moegi si usměvavě povzdechne a vstane ze židle.

"Tak, odpočívej. Zítra se snad už postavíš na nohy, ale pár týdnů budeš chodit o holi, než se tvé svaly zregenerují. Já musím do práce," řekne a vlepí Konohamarovi polibek na čelo, poté zamíří ke dveřím, "jo a Udona nečekej. Sice už ti odpustil, ale je na misi. Má se vrátit za tři dny." Poté opustí místnost a Konohamaru zůstane na pokoji sám. *No jo, tehdy když jsem odcházel, tak jsme se kvůli tomu div nepoprali. Snad už je to všechno pryč, až se vrátí tak zajdeme do hospody na trochu saké,* pomyslí si Konohamaru a znovu ho přepadne únava. *Spánek léčí nejlépe, tak s chutí do toho.* A tak zase ulehne, zavře oči a po chvíli usne. Konečně to není bezvědomý, ale správný spánek. Ten poctivý, dobrovolný spánek, který Konohamaru nepoznal už měsíc.

*Dnešek snad nemůže už nic pokazit! Získal jsem čelenku, stal se geninem a navíc se mi dostalo uznání od Shiori-chan, paráda. A teď mě čeká pořádná odměna! Rámen, rámen, jooo,* raduje se Minato vnitřně a zcela nekontrolovatelně se široce usmívá. Má neskutečně dobrou náladu. A tak přichází ke stále ještě malému stánku, Ichiraku rámen. Vůně několika druhů polévek, masa i nudlí se nese do širokého okolí. *Ayame-san dělá ten nejlepší rámen na celém světě,* pomyslí si Minato a s úsměvem podleze plátěnou zástěnu.
"Dobrý den ve spolek přeji, dám si dvojitý kuřecí" pozdraví Minato důrazně s úsměvem na tváři a položí na pult třicet devět Ryo. Potěšeně zjišťuje, že zde sedí jenom nějaký starý chlápek s hůlkou a třemi čáry pod každým okem.
"Jasně Minato-chan, už se to vaří," odpoví Ayame a položí jednu velkou misku před chlápka s hůlkou.
"Tady Konohamaru-san, přeji dobrou chuť," popřeje Ayame chlápkovi vedle. To, že dostal jídlo dřív než Minato na něho samozřejmě přivede pozornost. *Konohamaru-san, jo? Co je to za divné jméno, má ve jméně název naší vesnice. Počkat! neříkej mi, že to je Ten Konohamaru! Slavný žabí bojovník...no páni, jeho jméno bylo v testu!* pomyslí si Minato udiveně a tak trochu uchváceně. *Sedí tady v Ichiraku stánku, hůlku opřenou o židli a baští rámen jako obyčejný člověk. A vůbec nevypadá jako někdo neporazitelný, spíš jako někdo poražený. Možná bych, ale ne, raději ho nebudu otravovat. Někdo jako on se s Geninem bavit nebude,* řekne si Minato, ještě chvíli si ho prohlíží a poté už mu na stole přistane miska s rámenem.
"Páni, to už jsi Genin Minato?" zeptá se s úsměvem Ayame.
"Ehm, jo...před chvílí jsem ji dostal. Je krásná že?" řekne Minato hrdě a posune si čelenku na čele. Ayame souhlasně přikývne a zasní se.
"Připadá mi to včera, když sem přišel tvůj otec. Smál se úplně stejně, ale on potřeboval tři pokusy, než konečně uspěl," řekne nostalgicky a se stálým, milým úsměvem. A Minato se div nezadusí nad tou novou zprávou.
"Cože?! Nejsilnější shinobi Aliance potřeboval tři pokusy. To byl vážně takový nemehlo?" zeptá se Minato vyjeveně, že se skoro zapomene cpát nudlemi.
Ayame přikývne: "Ano, v tvém věku uměl sotva Henge. A o pár let později se jeho jména bál každý špatný člověk a všichni dobří lidé si ho velice vážili," řekne se značnou dávkou respektu v hlase.
"No páni, to je super!" zaraduje se Minato, "to znamená, že budu naprosto určitě stejně dobrý jako on... Ne budu lepší!" řekne odvážná slova. Ayame se krátce hlasitě zasměje a rozcuchá Minatovi ježka: "Pokud budeš pilný a neusneš na růžích, pak určitě hochu. A tady bývalý student, by ti v tom mohl pomoci, ne Konohamaru-kun?" obrátí se Ayame na slavného shinobi na židličce, jako by s ním pásla husy. Minato se na ni zmateně podívá a poté se s obavami otočí ke Konohamarovi.
*He, čekal jsem kdy to konečně řekneš Ayame. Tak dobrá, myslím, že je načase se ujmout role strýčka a druhého mistra,* pomyslí si Konohamaru. Polkne sousto masa a obrátí pohled na tu upovídanou dvojici. Ayame vypadá úplně v pohodě, ale Minato je nervózní. *Ale neřekl nic na obranu, znamená to, že o to tedy vážně stojí. Dobře, ale teď nemám čas,* řekne si a odpoví: "Nemám čas na vychovávání děcek, ať už je jeho otec kdokoli. Mám svoji práci, kterou si musím plnit," řekne Konohamaru dost arogantně a o stupínek srazí Minatovo sebevědomí. Ayame dokonale zaskočí a trochu naštve. Proto rychle vypije polévku v misce, vstane a za opěry hole odejde pryč.
"Neklesej na mysli Minato, on už je prostě takový. Ale v jednom měl pravdu. Nemysli si, že ti všude budou otevírat dveře, jenom kvůli tvému původu," poučí Minata Ayame se snahou ho trochu podpořit.
Minato ji plně vnímá, ale dlouho nic neodpoví: *Co jsem si to zatraceně myslel? Někdo jako on by se mnou neztratil ani slovo, kdyby ho k tomu nevyzvala Ayame. Jak jsem vůbec mohl doufat? Ach jo, asi máte pravdu. Nesmím pořád spoléhat na své jméno,* přemýšlí, zatím co pomalu ujídá rámen. Když nakonec vypije zbytek polévky, tak prudce vstane a odpoví: "To já přece vím?!"
Poté odběhne ze stánku. Ayame, která už dávno připravovala jídlo pro dalšího hosta, se za ním jen zmateně otočila: "C-cože?" položila zmateně a potichu otázku, ale to už byl Minato dávno pryč.
"Yosh! čas na pár koleček kolem vesnice," řekne si odhodlaně Minato a se vší vervou se pustí do běhu: *Jen počkej žabáku, já tvoji pomoc nepotřebuju.*

*Možná to vyznělo trochu víc namyšleně, než jsem chtěl. Ale co, zatím bude v rukou jeho mistra. Navíc já musím podat zprávu Hokagemu,* pomyslí si Konohamaru a kulhavou chůzí, za pomoci hole, vystoupá po schodech vzhůru, rovnou do pracovny Hokageho a jeho pomocníků. Přistoupí ke dveřím a chce zaťukat, avšak odradí ho od toho dost hlasitý křik Kakashiho: "To už se nesmí opakovat Shikamaru, je to jasné!?"
"Ale Hokage-sama, to..." začne Shikamaru.
"Je to jasné?!" zdůrazní Kakashi otázku.
"Ano, samozřejmě! Omlouvám se!" odpoví důrazně Shikamaru. Poté se rozletí dveře, Konohamaru rychle uhne, aby nedostal do nosu a tím si způsobí bodavou bolest v boku. Shikamaru ze dveří vyjde rozčilený a hodně rychle. Konohamaru je za dveřmi, takže si ho ani nevšimne. Ale využije situace a nakoukne do pracovny. Tam se Kakashi znovu chystá usednout na židli, zatím co jeho dva pomocníci vypadají docela zaraženě. Konohamaru tedy zaťuká na futro dveří a vstoupí do pracovny. *Zdá se, že by Hokage potřeboval dobré zprávy. To ho asi nepotěším,* pomyslí si Konohamaru a ukloní se, jen mírně jelikož nechce riskovat další bodání žeber.
"Hokage-sama, vrátil jsem se a nesu důležité informace. Určené jenom vám," sdělí Konohamaru v úklonu. Kakashi pokyne svým spolupracovníkům, aby opustili místnost. Ti provedou příkaz velice rádi, chvíli si odpočinout od té hory papírů na jejich stolech. Zavřou za sebou dveře a nechají ty dva osamotě.
"Posaď se Konohamaru, máš za sebou nejspíš hodně bolesti," řekne unaveně Kakashi a ukáže na židli před stolem. Konohamaru mile rád poslechne a posadí se.
"Myslím, že vím co se stalo. Našel jsi ho, že ano?" pokračuje Hokage otázkou.
"Ano našel Hokage-sama... Našel a nebyl pro něho žádným soupeřem, nevím to jistě, ale nejspíš mě takhle zřídil on," odpoví Konohamru a poklepe holí o podlahu.
"Aha, no měl jsem tušení, že jsi nespadl ze schodů... Takže závěr zní, že Naruto je již plně ovládaný Kyuubi a je našim nepřítelem, je to tak?" zeptá se Kakashi a tváří se, jako by už znal odpověď.
"Nemyslím, že je to tak jednoznačné..." řekne Konohamaru a Kakashi se na něho tázavě zadívá, "...pochopte, měl šanci i moc mě zabít. Mohl mě rozmáčknout jako červa, ale ušetřil mě. Navíc se mi nezdálo, že by ho Kyuubi ovládal, dokonce i sám Naruto mi řekl, že má vše plně pod kontrolou." odpoví Konohamaru.
"Pak je tedy možné, že není úplně zkažený?" zeptá se Kakashi s nadějí v hlase.
"Bohužel, jeho srdce i mysl. Nejspíš se úplně pomátl, před chvílí jsem si na to vzpomněl. To bílé světlo, které jsme viděl. To byla démonická bomba, kterou zničil vesnici plnou lidí. Pokud bych měl vyvodit závěr, tak jsou jeho záměry prohnilé, ale stále máš ještě potíže zabít své bývalé přátele, možná je Konoha zatím v bezpečí," řekne Konohamaru a Kakashimu onu naději vezme.
"Dobrá tedy," povzdechne si Kakashi, "nevíš co se s ním stalo, kde by mohl být?" zeptá se.
Konohamaru zavrtí hlavou: "Naposledy co jsme ho viděl, tak ho pohltilo stejné bílé světlo jako mě. Ale pokud jsem to přežil já, tak musel i on. Všechno tohle se odehrálo v zemi samurajů, v Zemi Sněhu," řekne.
"Dobrá tedy. Nyní se budeš nějaký čas léčit, takže zůstaneš ve vesnici. Ale očekávám, že po vyléčení se vrátíš do našich řad. Shinobi je málo a tak dobrých jako jsi ty je jako šafránu," Konohamaru sice trochu zklamaně, ale chápavě kývne.
"Prozatím to necháme uzavřené. Naruto se stává našim nepřítelem i přes možné nižší riziko vůči Konohagakure. Zatím se zdá, že nemá příliš velký vliv a velkou moc. Varujeme před ním vedení Země Sněhu i naše spojence v Sunagakure, Amegakure a Kumagakure. Aby si dávali pozor na mocného shinobi, blonďaté vlasy a bla bla bla, jméno nezmíníme, zatím," pokračuje Kakashi a Konohamaru znovu chápavě přikývne.
"Dobře, to by mohlo stačit, aby se mu nepovedlo získat moc," odpoví souhlasně. Vtom se ozve zaťukání na dveře.
"Už je tady, jde na čase," prohodí Kakashi, "dále!" zavolá a dveře se otevřou. V nich stojí vysoký chlápek oblečený v černobílém kimonu a kolem krku má omotaný zelený šál. Má středně dlouhé vlasy, bílé jako sníh a pronikavé zelené oči, je celkem pohledný. Jako vždy má sebou i rodinný meč.

Po jeho boku sedí velký bílý vlk. Konohamaru okamžitě toho muže poznává. Je to jeho první a zároveň jediný, doposud žijící, studen. Yakashi Sarn a jeho věrná přítelkyně, vlčice Inari.

"Zdravím Kakashi-san, nazdárek sensei. Vypadáte jako by vám někdo nakopal zadek," řekne Sarn popichovačně a vstoupí do místnosti.
"Vůbec jsi se nezměnil Sarne, snad jen ta vesta. Ale Inari pěkně narostla. Není trochu tlustá?" odpoví Konohamaru a první reakce se mu dostane od vlčice, která na něho výstražně zavrčí.
"No tak klídek, to byl vtip," napomene ji Sarn a pohladí za ušima.
"Tak, když už jste se přivítali, tak je čas ti sdělit co po tobě chci Sarne," začne Kakashi, "jak víš tak dnes vydala Akademie několik adeptů na Geniny. A taky víš, co jsem ti říkal," pokračuje Kakashi a sáhne pod stůl. Vytáhne trojici složek a rozloží je na stůl. Zleva doprava je to složka: Hatake Yumi, Hyuuga Shiori a Uzumaki Minato s fotografiemi na první stránce.
"Tohle jsou tři adepti na hodnost Genina, všichni tři jsou docela dobří, ale každý má několik velkých slabin. Ať už povahových nebo co se schopností týká. Budou potřebovat dobré vedení a jelikož ty jsi zkrotil i vlčici, myslím, že to zvládneš. Vlastně to bude tvým úkolem do té doby, než se z nich stanou Chuninové," řekne Kakashi.
"Já myslím, že to je skvělý nápad. Docela zajimavé ne? Ratolesti Kage v jednom týmu. Ti tři si lepšího mistra ani přát nemůžou," potvrdí Konohamaru Hokageho slova. *Hlavně Sarn je skvělý, co se krocení ega týká, to budou všichni tři potřebovat jako sůl,* pomyslí si.
No a dokonce i Inari souhlasně zatříhá ušima a společně s Kakashim a Konohamarem se na něho podívá. Ten nemá vlastně ani jinou možnost.
"No...to je parádní. Asi nemám na vybranou. Ale co, po těch letech akce to bude příjemný odpočinek," kývne nakonec Sarn, *zdá se, že budu mít ty tři spratky na starosti,* povzdechne si Sarn v duchu.
"Výborně, pak jsme dohodnuti. Zítra v osm hodin buď na Akademii. Konohamaru, ty se dávej do kupy a moc se nepřepínej, no a já se zase vrátím k papírům. Tak rozchod," zavelí Hokage a tak se i stane. Všichni se vrátí ke svým povinnostem. Sarn sbalí složky a zamíří domů za doprovodu Inari i Konohamara. Cestou domů si vypráví, co všechno se stalo během let, co se neviděli.
Když se Sarn dostane domů, tak hodí složky na stůl a praští sebou do postele. Nemá v plánu si je pročítat dřív než se prospí. Inari si lehne vedle postele a prospí se rovněž. Zítra je čeká perný den.

Svět je ponořen do ranního šera. Po štěrkové cestě kráčí dvě postavy, déšť padající z nebes skrápí rudé pláště, v nichž jsou postavy zahaleny. Silný vítr, ženoucí se mezi stromy, si divoce pohrává s kápěmi. Čas od času odhalí tváře zahalené v temnotě kápí nebo nechá vykouknout pozlacenou dračí hlavu jílce katany, houpající se u pasu malého muže. Po jeho boku kráči naopak doslova obr. Dva metry vysoká postava, několik pramenů dlouhých červených vlasů mu splývá přes ramena, zpod kápě a spadá až na hruď.
"Nero-sempai, právě jsme překročili hranici Země Ohně," řekne tichým hlubokým hlasem vysoký muž.
"Slyšel jsem, že tu bývá pěkné počasí. Možná konečně přestane pršet," odpoví bezstarostně malý muž, který byl osloven jako Nero.
"Očekáváte komplikace s hraniční stráží?" zeptá se vysoký.
Nero neodpovídá a vysoký muž se dál neptá. Avšak má pravdu. Byla to pouze otázka času, velice brzy se před nimi objevuje pohraniční stráž. Blíží se k nim trojice shinobi z Konohy, všichni oděni v chuuninské vestě. Průměrného vzhledu i postavy. Dvojice v pláštích ale pokračuje dál bez jakéhokoli rozptýlení. Brzy se obě skupiny setkávají tváří v tvář.
"Přeji dobré upršené ráno cestovatelé. Překročili jste hranice Země Ohně, prosím sundejte si kápě a identifikujte se!" požádá jeden z shinobi.
"Mám to vyřídit, sempai?" zeptá se vysoký muž.
"Ne," řekne tiše Nero, "chci se trochu protáhnout," odpoví ve chvíli, kdy poryv větru odhalí sadistický úšklebek na jeho tváři. Ozve se cvaknutí a katana malého muže v rudém plášti se povysune z pouzdra...

"Áhoj, Shiori-chán. Ta čelenka ti moc sluší," pozdraví vesele Minato a posadí se vedle, do stejné lavice jako včera při testu.
"Děkuji Minato-kun, nápodobně," odpoví Shiori a dál si ho nevšímá. *Co se to asi stalo?* povzdechne si Shiori.
*Vypadá nějak smutně, co se asi stalo?* pomyslí si Minato starostlivě a dál pozoruje Shiori.
Mezi tím vstoupí do třídy Muku, nikoho nepozdraví a nikomu nevěnuje pohled, pouze se posadí do lavice za Hatake Yumi, z ní totiž pocházeli včerejší odpadlíci. *Pokud vím, tak mám být členem jejich týmu. Velitel to měl zařídit,* řekne si Muku a sáhne do kapsy pro knihu.
Ve třídě probíhá živá diskuze a Hyuuga Jellar dokonce organizuje sázky na rozložení týmů. Všechno brzy přeruší zvuk školního zvonku a vstup Ino-sensei do třídy. Všichni se okamžitě seběhnou na svá místa a vzorně se postaví, ukloní a následně posadí. Ino drží v ruce dřevěnou destičku a na ní je připnutý papír.
Ino-sensei se však dnes netváří jako obvykle. Obvykle je totiž dost přísná a mile se chová jen k některým oblíbencům. Dnes se ale lesknou oči a zdá se být velice hrdá.
"Tak je to konečně tady," začne Ino hlubokým výdechem a usměje se, "za vámi je pět let tvrdé práce. Dřeli jste se a učili, pro tuto chvíli, aby jste byli rozřazeni do týmů a začala vaše práce shinobi a kunoichi. Chci, aby jste věděli, že jako vaše učitelka jsem na vás velice hrdá a i když s některými jsem za ty roky mnohokrát válčila, tak doufám, že z vás všech vyrostou skvělí ninjové," řekne dojatě a ještě jednou si prohlédne svoji třídu.
*No teda, takhle jsem ji ještě neviděl. Hehe, určitě se jí bude stýskat po mých lumpárnách,* zasměje se Minato v duchu.
I ostatní jsou nějakým způsobem touto chvíli zasaženi. Shina například vše pozoruje znuděně, jako obvykle. Yumi lehce popotahuje a Shiori zamyšleně kouká do lavice, ale její myšlenky směřují jinam: *Proč se nevrátila?*
"Ale dost už řeči. Konečně přejdeme k tomu, kvůli čemu tu jste," přeruší smutnou chvilku Ino a rychle se zahledí do seznamu.
"Tak tedy, tým jedna bude tvořen..." začne Ino-sensei vyjmenovávat týmy, až přijde k týmu číslo tři "...Tým tři bude tvořit: Hatake Yumi," Yumi zpozorní, aby zbylá dvě jména nepřeslechla, "Hyuuga Shiori," vtom zpozorní i Muku a Minato, oba z jiného důvodu. *Yosh! prosím, ať jsem to já!* zkříží Minato prsty na ruce a snaží se pohledem přesvědčit Ino, aby řekla jeho jméno. *Co to má znamenat, v takovém případě nebudou oba v mém týmu. Zatraceně!* rozčílí se Muku, ale snaží se to skrývat, "a Uzumaki Minato," zakončí Ino.
Minato se neudrží a hlasitě vykřikne: "Je to tam!" *Yosh, to je parádní tým. Yumi je taky fajn, i když trochu šplhoun,* odsouhlasí si Minato a s úsměvem se podívá na Shiori. Ta mu úsměv oplatí, ale ten je velice vynucený.
*To si ze mě děláš srandu? Já s ním v týmu být nechci! teď bude dolízat ještě víc,* zamračí se Shiori v duchu. *Alespoň, že i Yumi, tak je celkem fajn. I když nás oba nejspíš zostudí.*
*Shiori a Minato jo? Minato má geny Uzumaki klanu, určitě je silný. A Shiori je Hyuuga, to vypovídá vše. Myslím, že pod mým vedením budeme velice silné trio,* řekne si v duchu Yumi a mávne na ty dva. Oni jí pozdrav opětují.
Mezi tím Ino pokračuje ve čtení: "Tým čtyři, Aburame Taro, Hyuuga Jellar a Inuzuka Ashi..." a postupně se dostává až k týmu sedm "...tým sedm, Nara Shina, Yamanaka Inori a Karasu Muku," vyjmenuje jména členů posledního týmu a zvedne pohled od papíru.
"Přiznám se, že většina z vás mi bude chybět, ale čas jde dál a vy už jste téměř dospělí. Nyní se s vámi asi naposledy rozloučím jakožto vaše učitelka. Všechny by si vás měli během následující půl hodiny vyzvednou vaši noví mistři. Ne, že si uděláte ostudu," řekne Ino a ukloní se.
Všichni ve třídě rovněž vstanou a taky se ukloní. A když Ino odejde, tak se všichni přeskupí tak, aby jednotlivé trojice byly blízko u sebe. Yumi trochu nesměle přistoupí k Shiori a Minatovi, sice je zná, ale nikdy se spolu moc nebavili, zvlášť s Minatem ne. Prozatím si sedne na parapet u okna.
"Ehm, takže Yumi-san... Chtěl jsem se tě zeptat na to, nooo, jak jsi tomu říkala. To jiskřivé, tentononc, proč se Hokage tak naštval?" protne trochu trapné ticho Minato.
"Ale prosím tě, jaké -san. Říkej mi prostě Yumi, všichni tři jsme potomci velice významných lidí," odpoví Yumi a Minato s úsměvem přijme, "To ninjutsu se jmenuje Raikiri, ale otec mi ho zakázal používat. Prý je pro mě nebezpečné," zakončí Yumi a protočí oči ve sloup.
Shiori si povzdechne a podívá se na hodiny: *Ten čas je tak trapný, ještě že se Minato věnuje Yumi.*
A Minato pokračuje s Yumi v diskuzi na téma Raikiri dál: "No... Když to řekl Hokage tak asi..." snaží se obhájit Minato Hokageho rozhodnutí.
"Ale on se plete!" skočí mu Yumi ostře do řeči. *Zatraceně, vždyť tu techniku zvládnu používat celkem snadno. Sice to vyčerpává, ale nejsem blbá, abych to používala místo shurikenu,* rozsoptí se Yumi vnitřně, ale ventiluje to výdechem vařícího vzduchu a ospravedlněním: "Nechtěl jsem tak vyletět, nesnáším když mě někdo poučuje," omluví se Minatovi.
"Ale to je celkem špatně," vloží se do řeči najednou Shiori.
"Co tím chceš říct?" zeptá se Yumi.
"No, jednoduše to, že teď tě bude náš nový sensei poučovat pořád," odpoví Shiori a škodolibě se ušklíbne. *Vážně, ta holka je v tomhle strašně namyšlená. Myslí si, že její názor je ten jediný správný.*
"Já rozlišuju mezi učením a poučováním ty hlavinko," odpoví Yumi trochu namyšleně a pročísne si dlouhé vlasy.
"Nemluv se mnou tak," řekne varovně Shiori a zamračí se.
"Budu, pokud nepřestaneš kecat blbosti," odsekne Yumi už trochu ostřeji.
"No tak klídek holky, přece se nerozhádáte hned prvních pár minut. Vždyť budeme tým ne?" vloží se do toho Minato opatrně.
Překvapivě to má účinek. Shiori i Yumi s povzdechem přestanou popichovat jedna druhou a obě se zaměří na ciferník zavěšený nad tabulí. Zrovna povedený vstup do týmového soužití to tedy nebyl, ale i Minatovi se uleví, že se na sebe nevrhly.
"Už aby tady byl," řekne si Yumi sama pro sebe a podívá se z okna. *Je tam několik lidí v zelené vestě, ale kdo ví, který z nich je náš sensei.*

A tak uběhne prvních dvacet minut. Během této chvíle si stihnou mistři vyzvednout své žáky ve třídě. Shina, Inori a Muku odejde s někým, kdo se představí jako Kiba. Ten přijde jako poslední a tím ve třídě zůstane už pouze tým tři. Trpělivě čekají, ale když má mistr zpoždění patnáct minut, tak Minato vyskočí ze židle.
"Co má tohle zatraceně znamenat!? Už tu měl dávno být," zabručí Minato naštvaně a znuděně zároveň. Seběhne ze schodů ke katedře a vezme si houbu na tabuli, kterou namočí do vody. *Ten se bude divit, opozdilec!* pomyslí si Minato a zašklebí se.
"To je fakt, už tu měl být... Co to děláš Minato?" zeptá se Yumi zvědavě.
"Až sem vleze, tak mu ta smradlavá houba přistane na obličeji, pomsta za čekání!" řekne Minato vychloubačně.
"Parádní nápad, jo super... TY PAKO! Ten člověk je jounin, myslíš, že se tomu nevyhne?" křikne Yumi a natáhne ruku po houbě. Minato ucukne.
"Házím skvěle, ten chlápek nemá šanci!" odpoví defenzivně Minato.
Yumi s povzdechem zavrtí hlavou a už to neřeší, opře se o zeď a dělá, že s tím plánem nemá nic společného. Shiori se ani o nic nesnaží, pouze zoufale padne čelem na lavici. *Průšvih hned na začátku, já to věděla,* zaúpí.
A v ten moment se otevřou dveře do třídy. Stojí v nich Yakashi Sarn-sensei, má zavřené oči a ruku zvednutou na pozdrav.
"Pardon, trochu jsem se zrž..." začne omluvou.
"Pomstá!" křikne Minato, vykoukne zpoza katedry a mrští mokrou houbou přímo na chlápka. Houba zasáhne přesně svůj cíl. Ozve se plesknutí a v ten moment sensei vyjukaně mrká a neví co to má být. Shiori je jako na trní, Minato se hlasitě rozesměje a Yumi ho usměrní řádným pohlavkem.
"Jau, co děláš Yumi, to byl jenom fór," zakňučí a sleduje reakci Sarna.
"Pitomče, máš průšvih!" obeznámí Yumi Minata se situaci, ale v duchu je zcela mimo. *On se tomu nedokázal vyhnout? Ani se mi nechce věřit, že se Minato opravdu trefil. Ten chlap asi nebude nic extra.*
Sarn si povzdechne, zvedne houbu ze země a hodí ji do umyvadla. Netváří se rozčíleně, spíš zklamaně. *To jsem mohl od někoho bez vychování čekat. Potřeboval by tvrdou ruku. No od toho tu jsem,* řekne si Sarn a vyšlápne si to přímo k nim. *Takže Minato je nejspíš ten aktivní, který nebude nějaký čas brát nic vážně. Shiori je ta dobře vychovaná, co nechce mít výrostky jako Minato nic společného. No a Yumi, to je ďáblík, který se snaží tvářit jako andílek. A navíc byla označena jako génius,* udělá si Sarn na každého první dojem a obraz. Složky nějak pečlivě nestudoval, takže zná jen pár informací.
"Upřímně, vypadáte jako parádní parta břídilů," začne a posadí se na katedru.
Minato i Yumi se přesunou zpátky do první lavice, kde sedí vystresovaná Shiori. *To je přece hrůza! Minato, ty idiote, teď si sensei myslí, že jsme všichni k ničemu. Kvůli tvému stupidnímu plánu,* rozčílí se Shiori a zamračí se na Minata. Ten je z toho celý nervózní a už teď toho lituje.
"Zásadní požadavek na naši práci je kromě schopnosti boje, také trpělivost hochu. Bez ní to můžeš rovnou zabalit," poučí Sarn Minata a zatím co si utírá ještě mokrý obličej do rukávu.
"Ehm, vy ho nepotrestáte sensei?" zeptá se Yumi trochu zaraženě.
"Pokud zjistím, že to má smysl, tak potrestám všechny tři," odpoví Sarn pohotově.
"Ale proč i mě?!" vyhrkne Shiori najednou.
"Protože jste tým. A tým snáší utrpení, štěstí i smůlu jako jeden člověk," vydá Sarn další poučku.
"Aha," přikývne Shiori otráveně. *Minato, ty pako! všechno kvůli tobě, dattebayo!*
"No a teď bych od vás chtěl slyšet jedno. Jak se jmenujete, co rádi děláte...a vůbec všechno možné. Prostě se mi představte," řekne Sarn a podívá se z okna. *To by jsme měli pár minut zabitého času. Hmm, na severu zase prší a nejspíš déšť brzy přijde i sem. No nevadí, hlavně že válka se zatím drží mimo tuto zemi.*
"Začneš Shiori-chan?" zeptá se Minato.
"Ne ne, ať začne Yumi," řekne Shiori.
"Cože? já? no když já asi..." vyblekotá Yumi.
*Asi se budu muset ujmout vedení,* povzdechne si Sarn a nekompromisně ukáže na Yumi, poté znovu koukne z okna.
"Já? dobře no. Ehm, tak asi... No dobře. Jmenuji se Hatake Yumi a jsem nevlastní dcera Hatake Kakashiho, teda vlastně Hokageho. Své pravé rodiče jsem nikdy nepoznala a otec mi o nich nic říct nechce. Nooo...mám strašně ráda kočky. Taky nemám nic proti malým dětem, ba naopak. Moje oblíbená barva je zelená a nejraději mám těstoviny...nejím maso. Mezi mé koníčky patří házení kunaiů na cíl, plavání a ráda kreslím. Nemám ráda horko. Hmm, co ještě?" začne se Yumi představovat, ale nějak se dostane do bodu, kdy neví co dál.
"Rád bych slyšel jaké máš vlastně cíle, taky můžeš povědět něco o svých schopnostech," napoví ji Sarn-sensei.
Yumi přikývne a rychle se zamyslí: "Mé cíle? snad naučit se co nejlépe bojovat a stát se slavnou shinobi. Taky bych ráda zjistila něco o rodičích. A mé schopnosti, no jsem dost dobrá v ninjutsu a taijutsu. Můj živel je raiton," doplní své představení sebevědomě a podívá se na Minata, aby pokračoval.
*Zní dost sebevědomě, možná si o sobě myslí, že je nejlepší. Uvidíme zítra při testu. Hmm, ještě budu muset porozmýšlet o zadání testu, ale myslím, že udělám to samé jako tehdy Konohamaru-sensei,* popřemýšlí Sarn a vyčká na další představení.
Minato se na to hned vrhne: "Dobře, fajn. Ta já jsem Uzumaki Minato, můj otec byl Uzumaki Naruto, Kami-sama. O matce nic nevím. Nemyslete si, že spoléhám na jméno, to rozhodně ne. Docela tvrdě jsem musel makat, protože jsem sám. Každopádně miluju mangu a knížky a vlastně všechno co se dá číst, přečetl jsme toho snad tunu," Minato rozpřáhne ruce, aby znázornil, "taky hodně často prozkoumávám okolí za bránou. Moje nejoblíbenější jídlo je rámen jakéhokoli druhu, taky mám rád ostrá jídla. Nesnáším sladkosti, ale nejvíc mě mučí čekání na jídlo, zvlášť ty tři minuty kdy se vaří nudle, to je peklo. Mým snem je najít ocasého démona, porazit ho a získat jeho sílu, pak se stanu Hokage," vypoví dravě a rychle Minato. Divoce gestikuluje a mluví až příliš nahlas.
Sarn si o tom myslí své. *Tvůj sen má malou mouchu, například démoni už neexistují. No, nebudu ti brát iluze. He, ani jsi mi neřekl nic o schopnostech. Vlastně jsi mluvil hlavně o jídle.*
"No dobře, teď ty... Shiori, správně?" pobídne Sarn posledního genina.
Shiori promluví, ale na rozdíl od svých kolegů je její hlas unavený: "No tak mě už znáte, jsem Hyuuga Shiori. Z klanu Hyuuga. Má matka byla Hyuuga Hinata, mého otce neznám. Takže se k vám dvěma hodím," začne Shiori, Minato to pochopí jako vtip a začne se smát, "nejraději mám pořádek, klid a hučení říčky za našim domem. To mě vždycky uklidní, ale nesmím ji vidět, ty vlnky jsou tak zmateně přeházené... No asi už jste pochopily, co nesnáším. Mé nejoblíbenější jídlo jsou tousty, protože lahodí oku. Nesnáším nudle jakéhokoli druhu v jakékoli formě."*Aha, takže na rámen ji už zvát nebudu,* uvědomí si Minato", mé bojové dovednosti jsou asi taky jasné. Využívám hlavně rychlosti, vytrvalosti a byakuganu při útoku Juukenu. No a můj cíl? Je trochu skromnější, ale nejraději bych našla toho parchanta co zabil moji mámu a udělala mu něco...ošklivého," zakončí Shiori trochu děsivě. *No jo vlastně! taky chci dostat vraha mého otce!* vzpomene si najednou Minato, ale neotravuje s tím.
*Takže mám co dělat s dívkou, která se žene za pomstou? To je jistě silná motivace, ale pokud neví, kdo je jejím cílem... A hlavně, Konohamaru-sensei mi vždy říkal, že pomsta není správná cesta. No, zatím to nechám být,* zhodnotí Sarn poslední představený a vstane z katedry.
"Dobře, děkuji za představení. Já se jmenuji Yakashi Sarn, ale říkejte mi Sensei... Dobře, nebudeme otálet, dostanete hned první úkol," řekne Sarn s rukama spojenýma za zády.
"Mise?! super!" křikne Minato a v tu ránu stojí v pozoru dva metry před senseiem.
"No tak Minato, mise přece zadává Hokage," napomene ho Yumi a stoupne si vedle něho. Shiori se nevyjadřuje, jen tiše přistoupí. *Dneska je už od rána nějaká zamyšlená a skleslá, co to má být? Má krámy nebo co?* pomyslí si Minato, ani ne tak starostlivě jako spíš nakažen tou špatnou náladou Shiori.
"Yumi má pravdu. Nebude to ani tak mise, jako spíš malá práce pro vašeho drahého senseie. Pravdou je, že moje lednička je úplně vymetená. Pomůžete mi s nákupem?" zeptá se Sarn a nečeká odpor.
Yumi pokorně kývne, Shiori si povzdechne, ale Minato se ozve: "Nemám čas."
Sarn se pobaveně pousměje a opraví se: "Tak jinak, pomůžete mi s nákupem!"
"Ale to přece..." začne Minato zase a v tu ránu schytá dva pohlavky naráz, z každé strany jeden.
"Auuu," zaúpí a pohladí se po hlavě. *To přece nebylo nutný, jenom jsem chtěl něco zjistit,* postěžuje si Minato vnitřně.
"Sklapni!" osočí ho Yumi.
"Děkuji, Yumi, Shiori," poděkuje Sarn a zamíří ke dveřím. *Disciplína bude Minatova největší slabina,* pomyslí si Sarn vyvede své studentíky ven z Akademie a rovnou k jeho oblíbenému obchodu. *Myslím, že je ideální chvíle na křížovku,* uvědomí si Sarn a sáhne do kapsy u vesty, ze které vytáhne knížku s nápisem: "Tisíc a jedna záhadná tajenka" a najednou má v ruce tužku a zabývá se křížovkou. *Schránka měkkýše na pět, hehe slipy... Ne to bude ulita.*
A zatím co Sarn luští, tak tři geninové za ním tak trochu zírají. Najednou se cítí být ve špatných rukou. *Chlap co má ve dvaceti rád luštění křížovek bude asi pěkné pako,* pomyslí si Minato a šeptem se zeptá Shiori a Yumi: "Co na něho říkáte, mě přijde trochu mimo."
"Náhodou je docela fajn, i když to co právě dělá mi moc nesedí," odpoví Yumi. *Křížovky neluští ani otec a to mu je už skoro padesát,* pomyslí si.
"Pokud nezačne nosit nějaký ujetý účes, tak je mi všechno jedno. Hlavně, ať je pořád takhle krásný," řekne Shiori.
Minato se zamračí a začne si ho přeměřovat palcem. *Mě přijde docela křivý,* usmyslí si a založí ruce na hrudi. Avšak to už přicházejí k obchodu, vejdou dovnitř a otevře se před nimi klasická, trochu větší, samoobsluha. Sarn každému dá dva malé košíky a vytáhne seznam, tužku si nechává v ruce, na odškrtávání.
"Takže za mnou a berte věci tak, jak řeknu. Tak tedy... Minato, pět plechovek bambusových výhonků, Shiori vezmi nějaké pečivo, Yumi ty olej..." A tak pokračuje, dokud není šestice košíků plná nejrůznějšího zboží. Dojdou s tím na pokladnu, tam to prodavačka vše spočítá a...
"Čtyři tisíce osm set dvacet pět prosím, budete platit hotově?" zeptá se prodavačka.
*Sarn-sensei nám trochu zbledl,* všimne si Minato.
Sarn opravdu zbledl, zapomněl se tak trochu dívat na cenovky. *Ve válce je fajn to, že člověk nemusí v dobytém městě za nic platit,* povzdechne si Sarn a smutně vytáhne všechny bankovky co má v peněžence.
"Ty tři stovky mi napište na dluh, brzy to uhradím," ujistí Sarn prodavačku a začne vše rovnat do místních papírových tašek. Když je vše narovnáno tak jak má být, začne Sarn znovu rozdělovat práci.
"Takže asi takhle, vy dvě ponesete každá jednu tašku. Minato vezme dvě, protože je silnější a navíc je drzý," rozkáže Sarn a strčí každému do náruče vrchovatou tašku.
A už si to míří k Sarnovi domů. Yumi jde jako druhá, za ní Shiori a poslední se plahočí Minato. Je na konci sil a tak trochu nervózní. Jeho trpělivosti je konec ve chvíli, kdy sensei znovu vytáhne knížku křížovek.
"Neměli jsme vám nehodou pomáhat?!" křikne rozčíleně.
Sarn se na něho nechápavě otočí: "Však mi pomáháte, neměj strach," odpoví s úsměvem a dál se věnuje křížovkám. Minato zmlkne, ale myslí si o tom své. *Já bych řekl, že když někomu pomáhám, tak on by mě taky něco dělat,* pomyslí si nafučeně a dál odfukuje nad tíhou tašek.
Po čase se konečně dostanou k malému domku.
"Tak, tady bydlím. Položte to na terasu," řekne a ukáže před vchodové dveře na dřevěnou terasu. Sáhne po klíčích a odemkne dveře. Najednou všichni spatří toho obrovského, bílého vlka. Yumi se zježí vlasy na hlavě a v okamžiku je za plotem: "C-c-co to je obřího psa?" vykoktá vyděšeně. Vlčice Inari na ni naštvaně zavrčí. Sarn se při pohledu na zaskočeného Minata i Shiori a na vyděšenou Yumi hlasitě zasměje. Podrbe Inari mezi ušima a ta se uklidní.
"Neboj se jí, není to žádná obyčejná vlčice. Pochází ze vznešeného horského klanu a plně chápe lidskou řeč i pocity. Je vychovaná, ale neříkej jí, že je pes. Je to pro ni stejné jako bych já řekl tobě, že jsi opice... Inari, tohle je Yumi, Shiori a Minato. Pokud sem přijdou, tak je nežer ano?" představí Sarn své studenty a Inari chápavě kývne.
"Dobrá, pro dnešek máte volno. Ale zítra začneme velice brzy a to s tréninkem. Budu vás očekávat v pět ráno na cvičišti tři. Buďte tam včas, vezměte si všechno vybavení a nějakou vodu. Ale nepřehánějte to se snídaní..." jeho hlas potemní "...i tak se vám bude chtít nejspíš po chvíli zvracet," zakončí tajemně a začne nosit tašky domů.
"Víte co týme? Co si zajít společně trochu zaběhat a pak to zakončit společným obědem, určitě to bude fajn," navrhne po chvilce ticha Yumi.
"Máš pravdu, trocha běhu mi po těch pitomých taškách udělá dobře," přikývne Minato.
"Nemám nic proti běhu, ale na oběd si zajdu domů. Mám něco na práci. Pardon," přikývne Shiori a omluví se.
"Nevadí, my to nějak přežijeme," odpoví Yumi a dá se do běhu. Minato i Shiori ji následují a brzy běží všichni tři stejným krokem, vstříc dlouhému kolečku kolem vesnice.