Nádoba

Pohled
Senju a Uchiha si podali ruce.
"Všichni mají takovou radost," pomyslela si rudovlasá dívka, která si prohlížela jásající dav kolem sebe. Zatím však ještě žádná politika problém válek nevyřešila. Lidé se zabíjet v bitvách nepřestali.
"Opravdu věří, že se dnes z největších protivníků stali nejlepší přátele?" zamumlala si pro sebe co nejtišeji, aby ji nikdo neslyšel. Nechtěla, aby si obyvatelé Konohy všimli jedné skeptické cizinky. Zejména když ona a její otec přijeli za klan Uzumaki vyjádřit podporu novému spojenectví. Avšak hned, jak skončí nutné rozhovory, vrátí se zpátky domů.
Hashirama otočil hlavu a s chlapeckým úsměvem pohlédl Mito do očí.

Svatba
„Vezmeš si mě, Mito?“

Obyvatelé Konohy se shromáždili kolem Hokageho sídla, aby dnes blahopřáli novomanželům. Rudovlasá dívka se usmívala, ale věděla, že je její úsměv falešný. Viděli to i veselí oslavující lidé? Viděli kruhy pod očima? Viděli ramena nahrbená únavou z nedostatku spánku? Šťastná nevěsta, která se bála usnout.
Hashirama sevřel její roztřesenou dlaň.
Teplo jeho prstů jí připomnělo lásku, kterou viděla v jeho očích, když ji před měsícem požádal o ruku. Narovnala záda. Pokusila se usmát radostněji. Pro něho. Protože on jí dával sílu nevzdat únavný boj se zapečetěným démonem. Avšak aspoň dnes si přála být jen ženou.

„Ano!“

Život
Cítila dotek jeho dlaně na těle. Prsty druhé ruky propletl s jejími a usmál se na ni, přestože těžce lapala po dechu. Dosáhla svého limitu. Více nesnese.
Znovu však přišla další vlna bolesti a démon zaútočil. Rychle utáhla řetězy kolem jeho těla, dokud se jí ho nepodařilo přitisknout k zemi. Nesměla omdlít, protože Hashirama by sám Kyuubiho neudržel.
Otevřela oči. Uviděla manžela, který se snažil obnovit pečeť na jejím břiše, zatímco mu po tvářích tekly slzy. Uvědomila si, že slyší dětský pláč. Otočila hlavu doleva, kde stála nejlepší porodní bába z Konohy s miminkem v náruči.
„Gratuluji, máte zdravého chlapce!“

Smutek
Na tento den nebyla připravena. Vlastně se ani nikdy nepřipravovala, protože čekala, že to bude naopak. Silný Hokage zvládnul všechno, zatímco ona dokázala unést své břemeno jen díky němu. Nakonec ho porazila nemoc, která napadla jeho laskavé srdce.
Zatnula ruce v pěst. Drobné prsty se dotkly jejího předloktí.
„Babičko?“ uslyšela hlásek.
Pohlédla na malé uplakané děvčátko se dvěma blonďatými culíky. Sehnula se a vzala Tsunade do náruče, aby ji holčička mohla obejmout kolem krku. Kolem nich stáli truchlící lidé z Konohy. Někteří z nich plakali, avšak ona nemohla, přestože právě pohřbívala milovaného manžela.
Ještě nebyla připravena na toto poslední rozloučení.

Únava
Čekala, až se ANBU vrátí. Tiše seděla na posteli s vrásčitýma rukama v klíně. Nechtěla se opřít o polštáře, protože se zase bála usnout. Nedostatek spánku ji vyčerpával a začínala se své slabosti děsit. Démon, který si toho všimnul, znovu pokoušel sílu pečeti. Nevěděla, jak dlouho ho ještě udrží.
Všechny ty roky po Hashiramově smrti přečkala díky své rodině, ale stále více jí chyběl. Konoha bez něho už nebyla tím milovaným domovem jako předtím. Nastal konec její celoživotní mise, proto ji musela předat někomu jinému, aby se stal novou nádobou.
Maskovaný muž přivedl dovnitř rudovlasé děvčátko.
„Pojď blíž, Uzumaki Kushino.“