Nesmazatelné pouto – Vždy může být hůř, část 7.

Ještě než začnete číst.

Tady v mé povídce je minulost trochu jiná. Jak se sami převědčíte.

Hinata se odmítala od Naruta hnout. I jen nepatrný krok, co udělala, se jí zdál moc.
„Hinata, musíš odpočívat,“ domlouvala jí Sakura.
„Ne, Naruto mě potřebuje. Musí vědět, že tu jsem,“ bránila se Hinata, i když po skoro celodenní stráži na ní začínala doléhat únava. Připočteme-li její špatný spánek posledních dvou dnů. Od té doby, co se probudila v Narutově náručí, spala sotva dvě hodiny.
„On to ví, rozhodně by si nepřál, kdyby tě tu našel v takovém stavu.“ Jen kdyby Sakura věděla, kolik toho Naruto obětoval, aby zachránil Hinatu.
Její rozhodnutí odejít si odpočinout narušila Narutova ruka, která chytila Hinatinu.
„Neodcházej,“ toto prosté slovo zabránilo odpočinku.
„Ne, nikam nejdu. Vše je v pořádku,“ klidnila ho Hinata. Její ruka hladila jeho. Utišilo ho to.

Nechápal, co se to děje.
Díval se na sebe samého, jak nechává Hinatu napospas Nejimu během chuuninských zkoušek. Necítí žádnou lítost, nad Hinatou, co právě utržila poslední ránu do srdce.
Neříká slova pomsty ve znamení hněvu proti Nejimu. Neděje se nic. Naprosto nic.
Jen přihlíží jako druhý divák, těšíc se na zajímavější zápas.
Dospělejší Naruto řve: „Zachraňte jí někdo! Umírá!“ běžíc k jejímu tělu. Pak se sobě podívá do očí, uvidí v nich něco, co nyní nesnesl. Odpor k ní.
„Je slabá, proč vůbec bojuje?“ ptá se Sasukeho, opřeného o zeď.
„Ty hlupče! Tohle je tvoje budoucí žena! Matka tvých dětí!“ nikdo ho neslyšel.
Mezitím medici odnášeli tělo Hinaty na ošetřovnu.
„Zahájíme další zápas. Předstupte Sabaku no Gaara a Rocku Lee…“ dále jeho slova Naruto neslyší. Jde za těmi mediky, aby si vyslechl, že od teď bude muset na delší čas zapomenout, že je kunoichi. Tolik měla poškozený chakrový oběh.
Náhle se scéna mění.
Naruto má misi a Hinatin tým jde taky.
„Proč tu jsou oni?“ slyší sám sebe.
„Protože mají lepší schopnosti na hledání osob, já jsem tu pro taktiku, Sasuke pro obranu, Sakura jako medik a ty?“ zamyslel se Kakashi. „Ty jsi tu pro rychlé odrovnání nepřátel.“
„Tak, sakra, proč musíme honit toho Uchihu a jeho parťáka?“ čertil se Naruto, i když Sasuke s sebou nepatrně trhnul.
„Vyvraždil náš klan, a chce předat citlivé údaje nové hrozbě, skupině, co sbírá Bijuu.“ Odsekl Sasuke.
„To mluvíš o Akacosi? Ten Shiro-sennin o něčem takovém mluvil.“
Scéna opět vyměnila svou podobu.
Byl to tuhý boj, kde z ničeho nic Hinata zachránila Naruta před dekádou kunaiů.
„Musíš si krýt záda,“ dodala. Naruto poprvé zčervenal. Jenže byl na sebe naštvaný, že ho zachránila právě Hinata. To byl zlom!

V ten moment se Naruto probudil s částečně vrácenou pamětí. Hlava ho bolela, jakoby mu tam milióny střepů tančily kankán.
O to méně překvapený byl, když našel spící Hinatu, která mu stále držela ruku.
„Chceš jí to říct?“ ozval se Kurama.
„Zatím ne, nechci v ní vyvolat staré rány.“
„Dobře. Užil sis minulosti?“ rýpl si Kurama.
„Ne, jen by mě zajímalo. Co jsem na Hinatě nesnášel? Nikdy mi nic neudělala,“ znovu se pohroužil do „vizí“. Až teď mu docházelo jak hnusně se k ní choval a ona mu to oplatila láskou.
„Možná jsem ti to neřekl z toho důvodu velmi osobního charakteru. Na tohle musíš přijít sám,“ ujasnil Kurama.
„Máš pravdu, i když se mi nelíbí představa, že znáš Hinatu lépe než já,“ řekl Naruto sklíčeným hlasem. „Zatím.“ dodal.
Jemně probudil Hinatu. „Vstávej, princezno.“
„Naruto?“ Hinata stále měla ospalý hlas. Chtěla ještě spát. Podařilo se jí usnout na celých šest hodin.
„Ano, odteď už bude vše jiné,“ příslib lepších dní. „To ti slibuju.“
„Bude.“ Usmála se Hinata, poté, co si zívla.
Naruto jí pobídl, aby si k němu lehla. Hinata poslechla, do několika minut oba znovu usnuli. Tolik potřebným spánkem.
Takhle je večer našla Sakura, když obcházela nemocnici. Pouze se usmála, zavřela dveře a šla si plnit další povinnosti.

„Hiashi-sama, mám pro vás neobvyklý dopis.“
„Nevím o nikom, kdo by to mohl být,“ dumal Hyuuga, jenže po spatření pečetě a následného rukopisu hlásající jeho jméno. Udělalo se mu mdlo. Doufal, že Rada na to zapomněla.
„Můžeš jít.“ Tím ho propustil.
Celý nervózní porušil pečeť. Tak pomalu, jak to jen šlo rozevřel papír. Slova přímo na něj padala, upozorňovala na holý fakt. Nemusel si to číst, aby nepoznal, co Rada Suny požaduje.

Vážený Vůdce Hyuuga klanu, Hyuuga Hiashi,

P.S.: Do pěti dní si náš Kazekage odveze svou nevěstu.

Nechť jsou tyto dny požehnané.

Jména ani nechtěl číst. Moc dobře si pamatoval, proč klan Hyuuga narychlo „usmrtil“ Miyuki, aby zabránil Suně „oficiálně“ vlastnit Byakugan. Nešlo o nic jiného. Pořád dokola. Všem vesnicím šlo o tajemství Byakuganu.
Pak to prach sprosté vydírání. Moje dcera výměnou za mír? Co je to za blbost? Pochopil jednu věc. Hinata patří k Narutovi. Nechtěl si to připouštět, ale jakmile viděl, jak se Naruto chová k Hinatě, byl na měkko. Připomnělo mu to časy, kdy on a jeho žena byli tolik šťastní.
Musel proto něco rychle vymyslet. Do toho Naruto pořád neví, kdo je jeho dcera.
„Čert, aby to spral!“ zaklel Hiashi.
Přestože nevěděl, jak dál, napsal stručnou odpověď.

Vážená Rado,

„Fuuta!“ zaburácel.
„Hai!“
„Odnes ten dopis a okamžitě ho pošli. Spěchá to!“ naléhal možná více Hiashi než měl v úmyslu.
„Hai!“ Fuuta spěšně odešel splnit rozkaz.
„Zajistil jsem ti týden navíc. Možná.“

Hinata a Naruto klidně spali, netušíc jaká pohroma se na ně řítí.
Pravá zkouška začala…