Nesmazatelné pouto – Odložená pravda, část 8.

Opětovné upozornění!!

Tady v mé povídce je minulost trochu jinak podaná. A hledejte za vším něco víc, než vám naznačuji.
Dále bych pak chtěla dodat, ode mě čekejte vše. I to, že Gaara nebude takový jako je v mých ostatních povídkách.

Další den už mohl Naruto opustit nemocnici.
„Nepřehánějte to tolik s tím mluvením, jinak Naruto skončí zle,“ varovala Sakura.
„Budeme se snažit.“ Uzumaki nechápal, za to Hinata byla celá rudá.

„Co teď?“ ptal se Naruto.
„Nevím, ale já musím jít. Slíbila jsem svému otci jednu věc týkající se klanu.“
„Nemůžu tě nutit. Navíc je klan důležitý. Já se zatím zabavím jinak,“ mrkl na ni blonďák.
„Opravdu ti to nevadí?“
„Ne.“ Úsměv srovnatelný se záři slunce Hinatu nakonec přesvědčil. Hinata tedy odešla a jemu zůstalo tolik volného času.
„Kuramo?“
„Hai?“
„Můžu se tě zeptat, kde jsou Sasuke a Kakashi-sensei?“
„Tys to ještě nepochopil? Už víš jak na vzpomínky. Jen pátrej. Kdybych ti to řekl, asi bys to nevzal valně.“ Kurama na to.
„Dobře, jdeme na to.“ Začal se soustředit, jako by chtěl přejít do Sennin módu. Ovšem ve správný čas navázal na vzpomínku, kdy mu Hinata zachránila život…

„Musíš si krýt záda,“ dodala. Naruto poprvé zčervenal. Jenže byl na sebe naštvaný, že ho zachránila právě Hinata.
„Starej se laskavě o sebe!“ utrhl se Naruto.
„Od teď budu!“ pípla Hinata se známkou opovržení.
„Hej, vy dva! Není čas na milostné hádky. Musíme najít Orochimara dřív než Akatsuki.“ Řekl podrážděně Kakashi.
„To vím! ‚Proč by vlastně Orochimaru kradl Tobiramův tajný svitek, když měl svůj výzkum?‘ To říkal Shiro-sennin,“ argumentoval Naruto.
„Správné otázka,“ zamyslela se Kurenai.

Naruto se z ničeho nic začal potit. Jak chtěl mermomocí zjistit, co je se Sasukem a Kakashim. O chvíli později se to dozvěděl.

„Kabuto, postarej se o zbytek. Mně nech Sharingany na starost.“ Ledabyle prohodil Orochimaru.
Kabuto odlákal zbytek, až na Naruta.
„Jen běž, my dva to tady zvládneme.“ Ujišťoval ho Hatake.
„Jasňačka!“
Poté už ty dva neviděl. Pouze slyšel zvěsti o nových členech Akatsuki. Prý to byl šedivý muž se svým černovlasým svěřencem a kýmsi třetím.

„Tak tahle to bylo. Ale proč?“ divil se Naruto.
„To nevím, ale od Uchihů se dá čekat vše.“ Dodal Kurama.
„Budu muset zjistit jak do toho zapadá Kakashi-sensei.“

Hinata, tak zcela nemluvila před Narutem pravdu. Chtěla být sama. Pořád ji v hlavě vrtala jedna věc. Jaké by to bylo, kdyby Naruto neztratil paměť.
Ještě před setkáním s otcem se hodlala položit na půl hodinky do vany. Obléci si nové oblečení. Poté čelit novým výzvám.
Po chvilce ji zarazilo, že má něco na krku.
„Jak je možné, že jsem si toho všimla, až teď?“ podívala se na to. Nemohla uvěřit svým očím! Tenhle náhrdelník si vždy tajně přála. Mít něco jako symbol věčné lásky a blízkosti toho druhého. To byl účel hvězdy objímající měsíc. Hvězda, co nikdy nebude zářit tak mocně jako měsíc. Přesto i jediná hvězda dokáže jasně svítit. Být konkurencí měsíce. A to hvězda, co konečně našla svůj měsíc.
Slzy se jí draly do očí. Bříšky prstů našly tajemství druhé strany. Pouze dvě písmena. „N“ a „H“.
To už slzy nešlo zastavit. Klesla na kolena, držíc ten náhrdelník. Nevěděla jak, ovšem z „hvězdy“ vypadl menší papírek. Nejdříve nejistě, po chviličce ho bleskem rozevřela. Několik slov a tolik významů.

Nyní Hinata pochopila, co tím překvapením Naruto myslel. Na předání bohužel nedošlo.
Po nejhorším záchvatu pláče opatrně vzala maličký papírek, z druhé strany něco napsala. Složila ho a vrátila na místo. Ruka jí bezděčně sjela na jizvu, která jí bude připomínat jak moc riskovala.
Stále přemýšlela jak k tomu náhrdelníku přišla. Při koupeli ji bylo skvěle. Pak ucítila na své pokožce chladný vánek. To bylo ono! Hinata se ťukla do čela.
„Tehdy, jak mě Naruto léčil. Musela jsem něco v deliriu udělat. Jenže co? A z jakého důvodu mi ho dal?“ nechtěla se ptát Naruta. Není to nic důležitého. Bude to tajemství.
Ať přemýšlela jak chtěla přesně si nevzpomínala.

Vše bylo v mlze. Plamenné mlze.
Jen pocit stále se zvyšujícího horka spalující celé její tělo.
Pokoušela se tomu žáru uniknout. Čím více utíkala, tím větší horkost zažívala. Musela se zastavit, v boku jí neskutečné píchalo. Pak se podívala na svoji ruku. Všude samá krev…
Plameny všude okolo jí už skoro měly. Neměla sílu pokračovat v úniku. Zavřela oči, čekala na konec.
Pak z ničeho nic kousek chladu na její hrudi dokázal zahnat nesnesitelný žár od plamenů.
Ocitla se v temném světě, kde viděla na noční nebe. Viděla pouze jednu hvězdu a jasný měsíc.
„Takhle je to v pořádku.“

„Volal jste mě?“
„Ano, mám pro tebe špatné zprávy. Než začneš nadávat, přečti si tohle.“ Hiashi ji podal dva svitky. Dva dopisy ze Suny. Rozhodoval se velice těžko. Zdali jí to říct hned, nebo až později.
Hinatina ruka se skoro dotýkala dvou svitků, když v tom se do místnosti vřítil Fuuta.
„Hiashi-sama, problémy!“
Oba dva nadskočili.
Vůdce Hyuuga klanu byl rád za tento odklad. Naštěstí si jeho úlevy nikdo nevšiml. Poté Hiashi spěšně stáhl svoji ruku se svitky, které pak bezpečně uložil do svého stolu. Zamkl přihrádku, obrátil svoji pozornost na Hinatu. „Tohle počká. Zatím máš volno. Copak se děje?“
„Zase ten stejný problém s Radou Konohy a…“ dále už Hinata neslyšela. Byla zvědavá, co se jí otec chystal říct. Aktivovala svůj Byakugan. Jenže přihrádku chránilo zvláštní jutsu.
„To je divné. Otec přece neměl ve zvyku něco, tak tajit,“ zamumlala si Hinata pro sebe.
„Trápí vás něco?“ od rohu se ozval Neji. Hinata se polekala.
„Tohle mi nedělej!“
„Děje se něco?“
„Ano. Ne. Já nevím. Otec se dnes chová divně. Nejdřív, že pro mě špatné zprávy, pak si z ničeho nic odejde. Nechápu.“
„Možná má pro vás datum vaší svatby.“ Zcela zavtipkoval Neji. Ten, kdyby věděl, jak moc se blíží pravdě…
„Nestraš. Sám ví, jak je to teď s Narutem,“ dodala.

Okolnosti tomu chtěly, Hinata a Naruto se další tři dny neviděli. Naruto pátral po Sasukem a Kakashim.
Hinatu zase zaměstnával otec a Hanabi s Nejim. Nemohla přijít na důvod tohoto „tréninku“.
„Pokud chcete zaujmout muže, musíte se jim dívat do očí.“ Další Nejiho poznámka. „Při tanci se musíte pohybovat ladně s elegancí. Ne, jako když starší paní přechází ulici.“

„Jste připraven?“ zajímal se Baki.
„Ano, ale je to divný pocit brát si někoho, koho vůbec neznám. Když nepočítám její skoro smrt při Chuuninských zkouškách.“
„To je prý podle tajných informací minulostí. Hinata-sama zesílila. Jenže při poslední misi byla zraněna. Z toho pramenila její nemoc. Nebojte, už je v pořádku.“
„To mi starost nedělá. Jen nechci za ženu nějakou slabošku!“ namítl ostře Gaara.
„Vyrážíme, Hyuuga-sama vyjádřil pochopení pro váš sňatek.“
„Vím, co naše Rada chce. Byakugan. Četl jsem ten starý incident, je zajímavé, že zrovna má rodina to chce nejméně.“ Netušil však, že do jeho nechuti se ženit se připlete láska. Láska, kterou k žádné ženě nepoznal.

Týden přímo získaný od Hiashiho se povážlivě krátil. Zbývaly už jen dva dny.
Pak se dají do oběhu události, které změní osudy tří lidí naprosto naruby.