Osud elity
Až se pohodlně usadíte, rád bych vám povyprávěl příběh o jednom muži, který dlouho sloužil u elitních jednotek ANBU v Konoze. Bohužel, veškerá smrt a zkáza, kterou rozséval, na něj postupem času dolehla a on se z toho zbláznil. Teď slyšte, jaký byl jeho osud.
Zničující stavy v psychiatrické léčebně
přežívám jen ve snech, v realitě už dávno ne.
Bydlím v prázdném pokoji, a ve svěrací kazajce,
přesto je to boj o život a já jsem bezruký obránce.
Po stěnách teče krev, a stíny zhmotní se přede mnou
že se vrací zpátky do pekla, a že mě si sebou vezmou.
Kopu kolem sebe zběsile, pak připlazí se had,
který mě kousne do krku, já ty stíny nemám rád.
Probudím se, svítí světlo skrz nerozbitné sklo v okně
realita je bez stínů, je v ní opravdu nádherně.
Sleduji dvůr, kde s hlídači, se procházejí chovanci
na obloze hejna ptáků v prapodivném tanci.
Dole se jeden z chovanců s cukáním skácel na zem
teď na to není vhodná doba, co to dělá ten blázen?
Hejna ptáků, jako jeden, slétla se na blázna
čtvrt hodiny na to z něj zbyla skořápka prázdná.
Pak se jeden z ptáků oddělil a narazil do okna mého pokoje
za ním hned pár dalších, postupně všichni. Co to je?
Jak blázni tak hlídači, co doteď dole stáli
se náhle otočili, k mému oknu šplhat se jali.
Po stěně jako pavouci, už vidím jejich zuby
jak za mnou skříply dveře, já vzpomněl si na doby,
kdy býval jsem ta elita a stín nepřátel vesnice,
hlídači za mnou chvatem zlomil vaz, omlouvám se velice.
Východ je volný, běžím chodbou, vrážím do dvou přízraků
k čemu mi jsou vyznamenání nebo snad tuny odznaků?
Skončit v téhle budově po tom všem co jsem kdy udělal?
Tohle není moje budoucnost pro kterou jsem se k ANBU dal!
Běžet se svěrací kazajkou nejde mi moc dobře,
s použitím pár skoků, jsem brzy nahoře.
Na střeše už na mě čeká můj věrný přítel orel,
ten mi věnuje křídla abych z toho pekla odletěl.
Slyším za mnou dusot těžkých bot a jak se nižší stíny plíží.
A tak se rozebíhám rychle, než mi nějaký cestu zkříží.
Jeden odraz a pak let. Jak mě vítr šlehá přes tváře
Letět jako já na orlích křídlech jistě nikdo nedokáže.
Za zdí místního blázince se událo neštěstí
jeden z bláznů zabil hlídače a nic ho nebrzdí.
Běžel na střechu, všichni za ním, jemu však už nestačí
zabránit, a blázen skokem, život svůj sám ukončí.
No...doufám, že se to bude dát alespoň trochu číst. Každopádně budu rád za každou lekci, kterou mi jako čtenáři můžete pomocí komentářů dát (Nech už těch hovadin, jdi se zahrabat, proč to sem vůbec posíláš, to snad nemůžeš myslet vážně, nebo "Jako dobrý, ale už nepiš.) 
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Velmi sugestivní báseň, hm, co se tu jen nenajde
A věřím, že v reálu tak mohl skončit kdekterý nindža, však být nájemným zabijákem není z nejpohodovějších zaměstnání. Na začátku jsem si říkala, že ten rým a rytmus není moc přesný (osobní libůstka), ale když jsem si představila pocity a vidiny hlavní postavy, vtáhlo mě to do děje a detaily jsem nevnímala. Dobré...
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
O muži nesmírně bláznivém mi vyprávěj, Múso, jenž velmi
bolesti a zklamání prožil, když mezi nejlepšími ANBU sloužil;
přemnohých lidí a ninjů spatřil, bez smýšlení zabil.
O jeho smrti mi vyprávěj, Múso...
Promiň, nevšímej si toho. :DD Mě to jen tak napadlo, i když mě to vrtá hlavou v každé souvislosti čehokoliv. Aspoň poslední dobou.
Etoo.. Ubíhám od tématu..
Líbilo se mi to, mělo to hloubku a krásně se to představovalo, dokázal sis mě získat pár slovy v náhledu, podle toho si většinou všechno vybírám. (Uznávám, že je to často i podle autora, ale to je vedlejší.
Merci.
Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..