Důvěřivý (Gasuto Uzumaki)
V čase, kdy si Skrytá Vírová vedla velice dobře, díky dobrým vztahům klanů Uzumaki a Senju, byli jejich shinobi často posíláni na těžší mise. Právě z klanu Uzumaki bylo mnoho excelentních ninjů, i když více méně se specializovali jen na pečetící techniky, v boji byli dobří. Zejména vynikala skupina bratrů. Nejmladší z nich bych obdivuhodným talentem. V osmnácti patřil k předním shinobi z Vírové a k jedněm z nejlepších uživatelů Fuutonu. Rudovlasý mladík se jmenoval Gasuto Uzumaki.
Byl to velice zdatný shinobi, na jehož ninja kartě přibývaly rychle mise. Měl však jednu slabost, nebo spíše, slabost pro jednu dívku.
Dříve bývala jeho spolužačkou na akademii, ale nyní byla jeho přítelkyní. Jmenovala se Faia. Příjmení neměla, protože byla de facto sirotek a nikdo se jí za celou dobu neujal. Proto našla pevnou oporu teprve až Gasutovi.
Jejich vztah byl téměř snový, protože měli mnoho společného a dokázali se snadno dohodnout, navíc v misích se kompletně doplňovali, během útoků i obrany.
Hovořilo se o nich, jako o Densetsu no Koibito-tachi. Jejich sláva přesahovala již Vírovou a dostala se daleko, až do zemí Větru a Země.
Právě se přichystávali na další misi udělenou od vůdce vesnice, kterým byl Gasutův strýc.
„Zítra vyrazíme, ju?“ optal se Gasuto a Faia jen přikývla. Vypadala, že je trochu nesvá, když si balila věci a připravovala vybavení.
Gasuto k ní pomalinku a potichu došel, při čemž jí zezadu objal a naklonil se, aby jí mohl něco pošeptat.
„Buď v klidu. Sice je to velká mise, ale my dva to dokážeme určitě úspěšně splnit.“ řekl tiše a Faia se jen lehce usmála, přikývla a poté ho chytila za ruce.
Oddálila je jemně od sebe, otočil se mu v náručí, aby byla čelem k němu. Následně ho políbila a Gasuto zavřel spokojeně oči.
Díky jejich věku již bydleli spolu a mohli si to i snadno dovolit z výdělků na misích. Faia měla brzy již dosáhnout hodnosti Jounin, Gasuto jím již dávno byl, přesněji již čtyři roky.
Ten večer jim utekl rychle, díky tomu, že se věnovali nejdříve balení a poté sami sobě, není třeba zmiňovat jak.
Následujícího rána již stáli na prahu svých dveří, oba plně připraveni na misi a Gasuto jen zamykal.
„Docela se již těším.“ podotkl při zamykání, když konečně zámek cvakl.
„Já taky...“ špitla nejistě Faia.
Následně oba vyrazili k bráně vesnice, odkud se již rozběhli směrem ke Skryté Dešťové.
Trvalo to určitý čas a jejich cesta k Zemi Deště proběhla snadno a bez žádných komplikací. Ostatně, i když jejich mise byla složitější, nežli předchozí, i tak to neměl být nijak extrémně těžký úkol. Šlo jen o získání informací a následné předání těchto informací Listové.
Vírová a Listová měli takovéto pozitivní vztahy, a jelikož měla Listová menší problémy s Dešťovou, tak se Vírová rozhodla jim takto pomoci.
Jakmile však Gasuto a Faia překročili hranice Země Deště, již problémy nastaly.
Gasuto v ten okamžik vykryl útok jednotky shinobi z Dešťové pomocí Fuutonové techniky a tím ochránil Faiu.
Ta následně vyrazila z jeho stínu a pobila několik ninjů za pomoci senbonů. Byla s nimi doopravdy obratná, jako zvláštní jednotky.
Gasuto sledoval poslední tři shinobi z Dešťové a začal skládat pečetě pro svou vrcholovou techniku Fuutonu, kterou je chtěl naprosto dodělat.
Mezitím Faia je odrážela. Gasutova technika byla sice dokonalá, ale její příprava trvala, kvůli značnému množství nutných pečetí.
„Ještě chvilku vydrž!“ křikl povzbuzujícím hlasem na Faiu, která přikývla a na moment se otočila, aby se na Gasuta usmála.
V ten moment však její pozornost klesla a pak dostala ránu od jednoho z těch shinobi. Odletěla až k Gasutovi, který se zhrozil. Měl o ni daleko větší strach, přeci jen ji miloval.
Přestal s vytvářením pečetí, stejnak byl teprve v prostředku a skočil k Faie, aby ji když tak mohl ochraňovat.
Zatímco katanou odrážel jednoho z útočníků, pomohl Faie vstát. Odkopl útočníka dál a podíval se na ni.
„Jsi v pořádku?“ optal se starostlivě a Faia přikývla, načež se Gasuto naštval na tamty muže.
Jeho pohled byl krvelačný, souviselo to s jeho ochranářskou povahou.
Rozběhl se na tamty shinobi a pomocí katany je začal utlačovat najednou. Byl neuvěřitelně rychlý.
Jednoho z nich těžce zranil na hrudi, dalšího na krku a zbýval poslední, který jen couval a bránil se. Vypadal taky hodně vystrašeně, ale to se dalo pochopit. Gasuto zuřil.
Dotyčného zranil na noze a ten padl k zemi, jako pytel brambor. Chtěl ho dorazit výpadem z vrchu, když Faia chytila jeho katanu.
Naštvaný se otočil, a když uviděl její tvář s milým úsměvem, jeho zlost opadla.
„Máš pravdu, mohl by se hodit na informace.“ pronesl Gasuto a sklopil katanu.
Na to složil několik pečetí a dotyčný shinobi byl jakýmsi lankem připoután k zemi. Šlo o Gasutovu techniku Waiyā no Jutsu, kterou užíval k poutání soupeřů.
Faia chytila Gasuta za ruku a otočila ho k sobě. Poté ji Gasuto objal.
Najednou ucítil velkou bolest, ale ne zezadu od soupeře, ale zepředu. Oddálil se od Faiy a podíval se dolů, z hrudi mu trčela dýka.
Gasutovi z koutků vyjely kapky krve, klesl do kolen a jeho výraz na tváři byl šokovaný.
„Proč?...“ zeptal se a Faia se začala smát.
Mezitím kousek poodešla, až k jednomu z shinobi, které zabila. Vytáhla dotyčnému senbon z krku a ten se pak začal zvedat.
„Víš, nesnáším Vírovou, i Listovou a tak jsem se rozhodla pomoci Dešťové. Nabídli mi mnoho za zradu mých vesnic a nešlo takové nabídce odolat. Jejich prvním úkolem, pro mě, bylo, abych tě zabila. Byl jsi příliš nebezpečný. Nyní už nebudeš. Jo a pracuji pro ně od čtrnácti, tudíž od doby, co jsem s tebou začala chodit. Nikdy jsem tě nemilovala, vše to byla role a past. A ty ses nádherně chytil. Nejlepší na tom je, že nebudu prohlášena za nebezpečného nukenina ze strany Vírové, protože tady zanechají ženské tělo. Všichni budou mít dojem, že jsme zemřeli spolu, zatímco já si budu šťastně žít v Dešťové. Pa, miláčku...“ dodala na závěr během monologu a smíchu.
Pak se jen pohrdavě otočila a vyrazila s klidem ke Skryté Dešťové.
„Ale...“ pronesl zoufalý Gasuto a sledoval, jak i zbytek té jednotky pomalu vstává, všichni byli jen paralyzovaní senbony.
Z očí se mu vyhrnuly slzy, nemohl tomu uvěřit. Dívka, kterou miloval více, nežli svůj život, ho vydali nepříteli a vlastně i zabila. To zranění na hrudi nemohl totiž přežít.
Gasutovi nyní bylo vše naprosto jedno.
Díval se na ty jednotky, které mezitím připravili tělo jakési ženy, aby bylo podobné Faie.
Gasutova sklíčenost mu dodala touhu k poslednímu boji. Začal skládat neuvěřitelně rychle pečetě, aniž by si toho shinobi z Dešťové všimli.
„Eaburasuto no Jutsu!“ křikl na závěr, čímž na sebe už upozornil.
Natáhl ruce proti nim a poté se spustil ohromný vichr, při čemž hlavní proud byl ve směru Gasutových rukou. Vše, co se mezi vzdušné proudy dostalo, bylo rozsekáno na kousky.
Celá jednotka byla touto technikou zdecimována a zabita. Gasuto následně vyprskl ještě trochu krve a svalil se na zem, již mrtev.
Několik dní na to, jiní ninjové tentokrát z Listové našli tuto scénu. Do Vírové se dostala zpráva o smrti Densetsu no Koibito-tachi, načež byla celá Vírová týden v černých barvách. Gasuto pro vesnici znamenal mnoho a ještě více pro její představitele, takže byl vyhlášen smutek.
Faia se mezitím dostala již dávno do Dešťové, kde zůstala asi dva týdny, než ji zabili. Vůdce vesnice jí nevěřil, protože byla zrádkyně a nechtěl mít nikoho takového ve svých řadách.
Zatímco Gasutovi a falešnému tělu Faiy se dostalo velkolepého pohřbu, pravé tělo Faiy bylo zahozeno do stok Dešťové, coby výraz opovržení zrádkyní.
Nevím ani, proč jsem napsal toto, ale prostě k tomu přišel nějaký impulz, kterému jsem nemohl odolat. Doufám, že se bude alespoň trochu toto 'dílko' líbit.
Misia Obl.: Jednoduchá krátká povídka s tragickým koncem. Jako taková rychlá oddechovka to vůbec nebylo špatné. Mělo to zvrat i fajn konec. Líbí se mi, jak si hraješ se jmény a názvy technik. Ocenila bych trosku více rozpracování postav, jejich charakterů a myšlenek, ale chápu, že na to v takové krátké rychlovce není moc prostoru. Kontrast ve stylu pohřbů obou “milenců” je milým zadostiučiněním. Díky ze tuto povídku.
Mise V
Slzy na krajíčku. Jsem dost citlivka to nepopírám. A popravdě, nesnáším tragické love story. Život už je tak dost deresivní a když si člověk přečte něco takového, nebo na koukne (zvlášť anime kde ti zabijí všechny oblíbené postavy), tak se cítí ještě hůř.
Ale líbil se mi tvůj styl psaní, četla jsem i pár tomuhle podobných říběhu, které se pokoušely psát jedenáctileté holčičky a jedním slovem to byla katastrofa. Tuto alespoň mělo hlavu a patu, narozdíl od tohohle komentáe, který se snažím napsat co nejdelší, abych splnila pravidla mise.
Zajímalo by mě, jak jsi našla tuhle povídku, protože jsem dlouho nic nepřidal a nepřipadám si jako někdo, kdo by měl velký dopad na komunitu, tudíž usuzuji, že jsi musela kopat hodně hluboko do archivu, nebo jsi se nějak uklikla.
Ale děkuji za hodnocení, ať už je podmíněné nutností splnit misi, nebo z vlastního popudu.
Je to moc pěkné, líbí se mi i jak máš promyšlené ty techniky a jména. Jen se tam občas vloudí chyba. Třeba "tamty" dvakrát za sebou se mi nezdá, možná by bylo lepší "ty shinobi" nebo tak.
všichni jste blázni, jen já jsem letadlo^_^
Díky ^^
A tohle bylo psáno hodně narychlo, takže jsem si vědom chyb ^^'' Ale jaksi jsem je nehledal ^^''
Tohle se mi líbilo. Sice jednorázovky moc rád nemám, ale tahle je dobrá.
5/5
Díky
Já je zas nerad píšu, ale občas je třeba se odreagovat A ony ty série jsou vysilující, takže se né vždy vyplatí
Jo jo, to máš pravdu
Vím, mám totiž sérii takové parodie a tam jsem skončil, protože po 92 dílech mě to už fakt nebavilo
Ahoj,
mně se to naopak hlavně díky dětskému stylu, kterým je to psáno, líbilo. Sice je pravda, že tyhle podrazy ze strany jednoho z dvojice už jsou mírně ohrané, ale i tak si myslím, že čtyři hvězdičky si to zaslouží. A malým plusem pro mě jsou ty vymyšlené techniky, které na mě udělaly obzvláště dojem.
Tak, nyní si nejsem jist, zda to brát, jako pochvalu, či částečnou urážku na mou osobu, vzhledem k tomu, kolik mi je a tvému vyjádření 'dětský styl'
Vymyšlené techniky udělaly dojem? V tom jsem celkem profík, protože jsem často vymýšlel techniky do svých povídek, či na své rpg.
Ale což, díky za koment
Mno.. Jak začít? Po dlouhé době zase píšu koment, checht..
Upřímně, nevěřím ničemu z toho, co tu bylo řečeno, celé mi to přijde naprosto absurdní, naivní a z psychologického hlediska naprosto nereálné.. nevím, možná je to tím stylem jak je to psáno, spíš vyprávění dávné legendy dětem, než jako cosi co by v sobě mohlo mít větší hloubku charakterů, jenže třeba to byl Tvůj záměr, co já vlastně vím? Heh..
Nejsem si jistá, jestli bych použila "pozitivní", když se mluví o vztazích, spíš "kladné", "přátelské", "spojenecké". Celková propracovanost je kdesi na nule, řekla bych. Nápad možná zajímavý, ale spěšně napsaný na koleni a málo si s tím někdo vyhrál Víc se patlat v těch pocitech a postavit lepší atmosféru, dát zrádkyni víc reálnějších důvodů proč udělat tohle, či tamto... pohrát si, promyslet to, domyslet to.. Zeptat se "když jsem tohle a tohle a stane se tuto a ono, udělám tamto nebo něco jiného?"
Nu což? Řečeno už toho bylo víc než dosti, vezmi si z toho, co chceš jednoduché..
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
Beru a o propracovanosti jsem si celkem vědom, protože tohle, co tu je uvedeno, jsem měl za méně, jak 30 minut napsané.
Proto je tam i uvedeno, že nevím, proč jsem to vlastně sepsal, což stále nevím.
Zřejmě je to projev mých vlastních emocí a pocitů přetvořeno částečně v příběh.
A děkuji. I když tvoje hodnocení nebylo příliš pozitivní, dala jsi se s tím práci.
Pozitivní sem či tam, na tom nesejde, tak dlouho, pokud to budeš naprosto ignorovat nebo si z toho něco vezmeš, heh
Já v tomhle nevím, když píšu já sama, tak se nad ničím nepozastavuju, neptám se sama sebe, jestli je to takhle použitelné, buď to tak vidím po přečtení nebo ne, ale při psaná to neřeším, neni čas za tu dobu by mi mohlo stihnout utéct tolik produktivních myšlenek, které se o mou mysl sotva jenom otřou ještě k tomu.. ehm.. xD
Stejně jako nezáleží na důvodu proč to psát, když chytne psavá, je lepší se neptat proč, řekla bych
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
Jeden muž našel jednou cestou lesem mladého orla. Vzal ho s sebou domů a dal ho mezi slepice, kde se orel brzy naučil zobat zrní a chovat se jako ostatní slepice.
Jednoho dne šel kolem zoolog a ptal se majitele, proč nutí orla, krále všech ptáků, aby žil mezi slepicemi.
"Protože jsem mu sypal stejně jako slepicím a učil ho, aby byl jako ony, nikdy se nenaučil létat," odpověděl majitel, "chová se jako slepice, takže to už není žádný orel."
"Přesto ale má," řekl zoolog, "srdce orla a může se proto naučit létat."
Oba muži se nakonec dohodli, že vyzkoušejí, zda je to ještě možné. Zoolog vzal opatrně orla do rukou a řekl mu: "Patříš do modravých výšek, a ne na zem. Roztáhni křídla a leť."
Orel však by zmaten; nevěděl, kdo je, a když uviděl, že slepice zobou zrní, seskočil na zem, aby se k nim připojil. Zoolog se však nenechal odradit a příštího dne vysadil orla na střechu domu a znovu ho nutil, aby vzlétl: "Jsi orel, roztáhni křídla a leť!"
Orel se však obával svého neznámého JÁ i světa a znovu seskočil na zem. Třetího dne si zoolog přivstal a vzal orla ze slepičího dvora s sebou na vysokou horu.
Tam zvedl krále všech ptáků do výše a znovu ho vyzval: "Jsi orel. Patříš modravým výškám stejně jako zemi. Roztáhni teď svá křídla a leť."
Orel se díval chvíli směrem ke slepičímu dvorku, chvíli směrem do oblak, ale vzlétnout se stále ještě neodvažoval. Tu ho zoolog podržel přímo proti slunci a orel se začal chvět a pozvolna roztahovat svá křídla. Pak se náhle vzepjal a s mohutným výkřikem se vznesl do oblak.
Možná že orel stále ještě vzpomíná na svůj slepičí domov; možná dokonce ještě občas navštěvuje slepičí dvůr. Pokud je však známo, nikdy se už nevrátil, aby žil jako slepice. Je to orel, ačkoli ho chovali a krmili jako slepici.
(James Aggrey, 1960)
Jsem hrdou členkou Spolků Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli...
Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá. Kdyžtak písněte Akumakirei
Není to zase úplná novinka, nějakej pátek to už okupuje Konohu přesto hodlám říct, že je to jeden z mých nejlepších výtvorů - Pro Tvůj úsměv
A jen tak mimochodem xD kujem pikle s neechan na něčem neobvyklém muhehehe
Hm... tak už to tu okupuju něco málo přes tři roky ^^
Já jsem natvrdlej, takže si asi stejnak nic neodnesu Gomen
To já se snažím to více rozebírat jen u rozsáhlejších projektů, proto třeba jeden ještě není ani vydanej a to furt o tom melu... Ale tyhlety jednorázovky jsou většinou na jeden impulz. Jeden jediný nápad, to sepíšu a pak to sem dám. Je to částečně i testování reakcí lidí na mé nápady, tím pádem i vím, kam se ubírat a kam ne.
Asi tak
Mě se neomlouvej xD Tvoje věc, co si z toho vezmeš já jsem k tomu své řekla a to mi bude muset stačit xP
Já toho nemám vydaného, ale za to rozdělaného a pozastaveného někde v půlce, páč jsem neschopná to dodělat, proto mam radši jednorázovky, protože přesně jeden nápad, pár minut a je to hotové, žádné velké starosti, co bude dál a tak dále..
Testování reakcí jo? Checht, to bych moc neřešila.. když přijde nápad, tak přijde nápad a netápu nad tím jestli se to lidem bude líbit nebo ne, důležitý je i pro mě, že zas prostě píšu a ať si je nápad jakej chce a reakce samozřejmě taky. Vcelku nezájem páč tady bych komentům moc nevěřila, samá chvála a nic jiného většinou..
Mnu nic, nějako jsem se zase rozkecala, jaj...
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
Jeden muž našel jednou cestou lesem mladého orla. Vzal ho s sebou domů a dal ho mezi slepice, kde se orel brzy naučil zobat zrní a chovat se jako ostatní slepice.
Jednoho dne šel kolem zoolog a ptal se majitele, proč nutí orla, krále všech ptáků, aby žil mezi slepicemi.
"Protože jsem mu sypal stejně jako slepicím a učil ho, aby byl jako ony, nikdy se nenaučil létat," odpověděl majitel, "chová se jako slepice, takže to už není žádný orel."
"Přesto ale má," řekl zoolog, "srdce orla a může se proto naučit létat."
Oba muži se nakonec dohodli, že vyzkoušejí, zda je to ještě možné. Zoolog vzal opatrně orla do rukou a řekl mu: "Patříš do modravých výšek, a ne na zem. Roztáhni křídla a leť."
Orel však by zmaten; nevěděl, kdo je, a když uviděl, že slepice zobou zrní, seskočil na zem, aby se k nim připojil. Zoolog se však nenechal odradit a příštího dne vysadil orla na střechu domu a znovu ho nutil, aby vzlétl: "Jsi orel, roztáhni křídla a leť!"
Orel se však obával svého neznámého JÁ i světa a znovu seskočil na zem. Třetího dne si zoolog přivstal a vzal orla ze slepičího dvora s sebou na vysokou horu.
Tam zvedl krále všech ptáků do výše a znovu ho vyzval: "Jsi orel. Patříš modravým výškám stejně jako zemi. Roztáhni teď svá křídla a leť."
Orel se díval chvíli směrem ke slepičímu dvorku, chvíli směrem do oblak, ale vzlétnout se stále ještě neodvažoval. Tu ho zoolog podržel přímo proti slunci a orel se začal chvět a pozvolna roztahovat svá křídla. Pak se náhle vzepjal a s mohutným výkřikem se vznesl do oblak.
Možná že orel stále ještě vzpomíná na svůj slepičí domov; možná dokonce ještě občas navštěvuje slepičí dvůr. Pokud je však známo, nikdy se už nevrátil, aby žil jako slepice. Je to orel, ačkoli ho chovali a krmili jako slepici.
(James Aggrey, 1960)
Jsem hrdou členkou Spolků Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli...
Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá. Kdyžtak písněte Akumakirei
Není to zase úplná novinka, nějakej pátek to už okupuje Konohu přesto hodlám říct, že je to jeden z mých nejlepších výtvorů - Pro Tvůj úsměv
A jen tak mimochodem xD kujem pikle s neechan na něčem neobvyklém muhehehe
Hm... tak už to tu okupuju něco málo přes tři roky ^^
Tak tak. Mám tolik projektů a ani do jednoho se mi nechce, ale i tak, nemám rád jednorázovky Většinou chci něco, kde bude hlavní postava prožívat příběh a nejenom jeden štěk a pak šlus.
Lepší chvála, i když falešná, nežli nic To mám třeba u své série N-UZ, která je natolik rozsáhlá, že lidi jsou líní ji číst a ani se jim nedivím Dva díly byly natolik dlouhý, že mi je to tu nechtělo zobrazit a tak jsem je musel rozpůlit
Myslím, že to nevadí Aspoň mě
Krásné ^^
Tož sem čekala, že se to stane Už jen z toho názvu... Moc pěkně prostě! :3
Moji, jen a jen moji!
Ono se to dá čekat i dle toho, jak poslední dobou píšu
A děkuji
tiez sa mi to pacilo 5/5
Díky za hodnocení i koment
Heh.. tak mne sa to páči Dokonca nemám moc čo vytknúť xD Pekne ^^
~FC for mestekova~
Moje FanFiction
Děkuji