Písečná bouře 35

„Vítám vás tady.“ řekl Starší na úvod a potom nekompromisně dodal: „Ale přejděme rovnou k věci. Náš největší problém teď je, kdo pojede do Kamenné jakožto velvyslanec.“
V sále se ovšem jen rozhostilo ticho a tak musel Starší prohlásit: „Má někdo nějaké návrhy?“
Ovšem ani teď se nikdo neozval a tak se slova chopil Baki: „Myslím, že by bylo vhodné, kdyby jsme se alespoň shodli na nějakých základních kritériích.“
„S tím souhlasím.“ řekl Starší s jistou dávkou spokojenosti v hlase. Nikdy nebylo dobré, když členové rady mlčeli.
„Snad se shodneme na tom, že tam musíme poslat schopného ninju, který toho ví hodně o vesnici a historii.“ prohlásil jeden z radních pevným hlasem.
„Myslím, že tam musíme poslat hlavně někoho, kdo pochopí, když mu budou něco vysvětlovat z hlediska politiky.“ namítl jiný nejistě.
„Myslím, že nám všem je jasné, že tam musíme poslat někoho chytrého s určitým rozhledem a ne nějakého b*b*.“ podotkl Gaara cynicky a otráveně, tohle tu opravdu řešit nechtěl.
„A důvěryhodného.“ přidal se Baki okamžitě, aby nikdo neměl čas zkritizovat Gaarův postoj k této debatě.
„Já osobně bych se zeptal, proč jsem špatný kandidát.“ vložil se do toho Kankurou, ale jeho motivací byl taky spíš bratr, než že by ho to skutečně trápilo.
„Osobně si myslím, že není vhodné a ani bezpečné, aby jsme tam posílali člena rady.“ odpověděl mu Starší tak pohotově, že ho Kankurou podezříval, že na tuhle konkrétní otázku se předem připravil, což byla dost možná pravda.
„Se vší úctou bych řekl, že Tsuchikage spíš ocení naši důvěru a bude to krok správným směrem.“ namítl Kankurou s jistou dávkou sebezapření.
V místnosti se rozhostilo naprosté ticho a úplně všichni upřeně hleděli na Staršího, který se pokusil zachovat vážnou tvář, když se otočil na Gaaru a oslovil ho: „Kazekage-sama?“
„Nemůžu než souhlasit.“ podotkl Gaara tím nejvážnějším tónem, jakého byl dnes schopen.
„Dobrá tedy.“ řekl Starší velmi neochotně a počkal dokud všichni nepřikývnou.
„Zdá se, že je tedy rozhodnuto a měli bychom se přesunout k dalšímu tématu...“ pokračoval Starší trochu nespokojeně, ale nikdo nic nenamítal.

Suki se probudila až kolem poledne. Nejdřív se jen znovu zachumlala do peřin, než si uvědomila, že musí jít zavřít okno ve spíži, a tak trochu neochotně vylezla z postele a seběhla schody.
Když se najedla, tak vlastně naprosto vyčerpala všechny svoje plány a povinnosti na tento den a tak se jen bezcílně toulala po vesnici.
Už jí ani tak moc nevadilo, jaké tu bylo dusno a horko. Nejspíš by se dalo říct, že si zvykla, ale mnohem přesnější asi bylo, že se s tím už jednoduše smířila za těch několik dní.
Nohy ji ovšem donesly k budově Kazekageho a tak se dívka na chvíli prostě zastavila a dívala se přímo na ni.
Suki se ani neodvážila jít dovnitř, protože vlastně ani nevěděla, co by Gaarovi řekla. Jediný důvod, proč tu skončila, byl, že neměla vůbec nic na práci a nudila se.
Hnědovlasá dívka se na chvíli zamračila, protože tohle byl podle ní hodně špatný důvod, proč rušit Kazekageho, ale potom se své vlastní myšlence v duchu zasmála. Kdo jiný jí měl taky dát něco na práci, když ne Kazekage.
Suki se sama pro sebe pousmála a vyrazila do jeho kanceláře, která ovšem byla k jejímu zklamání prázdná.
Když z ní zase vyšla ven, zastavil ji nějaký mladík slovy: „Co to tu děláte?!“
Podezíravost a taky trochu zlost v jeho hlase jí sice napověděla, že asi provedla něco, co neměla, ale v žádném případě ji nenapadalo co.
„Ptal jsem se, co tu děláte!“ zdůraznil mladík a poměřil si ji pohledem, který se velmi podobal jejímu, když hodnotila svoje šance při cvičných bojích, které nebyly v Kamenné nijak vzácné.
Suki mu vrátila tentýž pohled a zeptala se: „Provedla jsem snad něco?“
Mladíka, který podle jejího odhadu byl nějaký poslíček nebo možná pomocník nějakého úředníka, to nejspíš trochu zmátlo, protože trochu váhavě odpověděl: „No v kanceláři Kazekage nemá nikdo co dělat, když tam Kazekage není.“
Suki povytáhla jedno obočí a s takovým tím přeslazeným úsměvem se zeptala: „A jak někdo jako ty ví, kde Kazekage je a kde není?“
„Je zasedání rady takže...tam být nemůže...“ řekl trochu váhavě, protože její chování ho očividně mátlo. Suki na tom vlastně ani nezáleželo. Důležitější bylo, že teď už aspoň věděla, proč je kancelář prázdná.
„A kdy takové zasedání končí?“ zeptala se zmateného mladíka, který by nejspíš ocenil, kdyby sem přišel někdo zkušenější než byl on, nebo ještě lépe, někdo z ninjů, kteří tady procházeli a hlídali budovu Kage.
„To...totiž....“ začal ještě zmateněji, ale potom se trochu vzpamatoval a přísným hlasem řekl: „Do toho vám nic není.“
„Tak hele.“ řekla tónem, který mladíka, který byl možná spíš ještě chlapec, docela vyděsil. „Nebyla bych tu, kdybych s Kazekagem nechtěla mluvit, tak koukej vyklopit, kdy se sem zase vrátí!“
„To...to je rů...různé...“ dostal ze sebe chlapec, který už ztratil všechnu původní odvahu. Nejspíš očekával, že se objeví někdo z hlídačů, ale když se tak nestalo, začal se bát.
Suki se na něj pokusila povzbudivě usmát, protože jí ho začalo být trošku líto, a přívětivě řekla: „Stačí mi hrubý odhad.“
„Proč ho chcete?“ zeptal se mladík původním tónem a Suki okamžitě zalitovala, že se ho pokoušela povzbudit.
„Jsem velvyslanec z Kamenné, takže ten tón bych si na tvém místě dobře rozmyslela!“ varovala ho dívka lehce podrážděně, ale chlapec se jenom usmál.
„Aha.“ řekl jaksi nadšeně a Suki tím dokonale zmátl. „Tak to je fajn, já jsem se bál, že jste vetřelec nebo tak něco.“
Suki se tomu v duchu zasmála, protože jí došlo, že to ten kluk vůbec nepromyslel, když ji poprvé oslovil, ale skutečnost, že se chovala neobvykle, mu moc nepřidala, protože se nejspíš začal bát o život.
„Tyhle zasedání trvají někdy opravdu dlouho, takže bych se spíš vrátil zítra.“ navrhl mladík a usmíval se na ni.
„Tak dobře.“ řekla Suki trochu otráveně a vyrazila pryč.
Než ale definitivně zmizela, ještě za ním zavolala: „Až příště uvidíš někoho divného, tak zavolej některého z ninjů, co tu mají hlídat, jo?“
„Dobře!“ zavolal za ní mladík, ale Suki už byla pryč.