Halloween v Konoze - 2. část

Jen tak tak jsem proklouzl mezerou mezi Sakurou a Narutem. Běžel jsem k hlavnímu vchodu, ale byl zamčený a klíče jsem nechal v kuchyni. Sakra. Vyběhl jsem po schodech nahoru. Jediné další dveře, které jsem měl v bytě, byly ty od balkónu. Vyběhl jsem na balkón a naskytl se mi pohled na celou Konohu. Zarazil jsem se. Celá Konoha byla "zmutovaná". Těsně nade mnou proletěl černý stín. Když jsem se podíval vzhůru, uviděl jsem Hinatu s ocelově modrými netopýřími křídly, ocasem a místo oblečení měla šupiny stejné barvy. Z úst jí trčely dva ostré tesáky a oči měly místo levandulově fialové ocelově modrou barvu.
"H-Hinato?" takže se tohle nedělo jen s těma třema, ale s celou Konohou.
"Sasuke-kun! Není to strašné?" řekla a proletěla mi těsně nad hlavou. Skrčil jsem se. "Celá vesnice je proměněná. Mám pocit že jsem si jako jediná zachovala zdravý rozum." V tom jsem uslyšel jak někdo dupe po schodech.
"Pomůžeš mi?" podíval jsem se s prosbou v očích na Hin. Jako jediná se zdála být normální aspoň po psychické stránce. Přesně jak jsem doufal přikývla.
"Staň se jedním z nás Sasuke..." uslyšel jsem za sebou a otočil jsem se. Stál tam starý "Tým 7". Vděčně jsem podíval na Hinatu. Přikývla. Rozběhl jsem se k zábradlí balkónu a pak jsem z něj skočil. Nějakou dobu jsem padal volně k zemi, až jsem pomalu začal litovat proč jsem Hinatě věřil. Ta mně ale těsně nad zemí zachytila a vznesla se se mnou vzhůru. Pak letěla k zápádní části Konohy. Věděl jsem že když odejdeme z Konohy západní částí, ocitneme se v lese. Ale také jsem věděl že tam většinou bývá nejvíce lidí. Pohlédl jsem s obavami v očích na Hinatu. Vycítila můj strach.
"Neboj se." řekla to jako malému dítěti, které jde poprvé na očkování.
Přesně jak jsem čekal, na západní části bylo plno lidí. Hinata ale nad nimi v pohodě proletěla a zastavila až před lesem.
"Dál musíme jít pěšky." řekla a vydala se do hlubin lesa. Vydal jsem se za ní. Nechtěl jsem riskovat život v přítomnosti oblud.
Po pěti minutách bloudění lesem jsem začínal být nervózní. Co když mně Hinata vede do pasti? I když se mi zdála divná jen po fyzické stránce, možná dokázala myslet jinak a chce mně zavést k nim. Z přemýšlení mně vyrušil její výkřik.
"Pozor!" v příští vteřině mi těsně kolem hlavy proletěl šíp. Zareagoval jsem tak, jak jsem reagoval obvykle. Rychlostí blesku jsem se otočil a hodil do místa, odkud dle mého názoru vyletěl šíp, kunai. Uslyšel jsem jak se kunai do něčeho zabodl, a podle zvuku jsem si tipl větev. Přede mně skočil nějaký kluk, zhruba v mém věku. Kluk stále v ruce držel luk a už si chystal šíp. Tasil jsem katanu, stoupl jsem si do bojové pozice připraven kdykoli odrazit útok, a v hlavě jsem si už promýšlel strategii. Kluk zvedl ruku a já sevřel pevněji katanu. K mému překvapení si dal ruku k ústům a gestem mi naznačil, že mám být ticho. Přikývl jsem a povolil sevření ruky s katanou. Ale neschoval jsem ji. Jednak jsem byl připraven k dalšímu útoku, a jednak jsem věděl, že by to nebylo zrovna dvakrát tiché. Pomalu jsem pootočil hlavou, ale koutkem oka jsem ho stále sledoval. Někoho mi připomínal. Když jsem se podíval za sebe, zalapal jsem po dechu. Těsně za mnou byl nějaký chlápek, který už patřil mezi ty obludy. Mastné vlasy dlouhé až na zem, ruce až ke kotníkům byly pokryty černými chlupy a v očích měl nepřítomný výraz. Vzpomněl jsem si na Team 7 a bodlo mně u srdce. Celkem mi začalo chybět to Sakuřino otravování. V hlavě té obludy byl zabodnutý šíp. Myslel jsem že je mrtvý, ale tělo se najednou začalo zmítat. Nakonec se rychlostí světla postavilo a vrhlo na kluka. Kluk vyjekl, když mu příšera přelomila luk. Zareagoval jsem co nejrychleji a setl té příšeře hlavu. Ta se odkutálela a tělo padlo k zemi. Již podruhé a já doufal že i naposled.
"Málem mně zabil..." zamumlal kluk, trochu vyšším hlasem než je obvyklé. Myslel jsem si, že kvůli šoku. Přistoupil jsem k němu a podal mu ruku. Zachytil se za ni a vyšvihl se, přičemž mu spadl šátek. V tu chvíli jsem ho málem pustil. Nebyl to kluk, ale holka! Dlouhovlasá blondýna, s odstínem do zlata (pro lepší představu, Temařin odstín vlasů). Zelené oči měla vytřeštěné a stále koukala na mrtvé tělo.
"Málem mně zabil..." zopakovala a z oka jí stekla slza. Pod pravým okem měla tmavou pihu.
"Sasuke-kun!" uslyšel jsem Hinatu a v tu chvíli před nás dopadla a složila křídla. Dívka automaticky vytáhla z pouzdra kunai a chystala se ho hodit.
"Ne!" zarazil jsem ji. Překvapeně se na mně podívala. "Je na naší straně." Dodal jsem. Nedůvěřivě si Hinatu prohlédla, ale kunai sklonila. Stále ji propichovala ale pohledem.
"Co je ta holka zač?" zeptala se Hinata celkem naštvaně. Pokrčil jsem rameny. Všiml jsem si že Hinata stále ale propichuje neznámou dívku svýma ocelově modrýma očima bez zorniček.
"Zachránila mi život." Hinata kývla, ale stejně z ní nespouštěla oči. Varovně jsem se na ni podíval. Všimla si mého pohledu a donutila sebe samu se usmát.
"Po cestě se nám můžeš představit, co ty na to?" zeptala se mile. Blondýna na ni vyvalí na ni oči.
"V-vy chcete abych šla s vámi?" zeptala se zaraženě. Přikývl jsem. Skočila mi kolem krku.
"Arigatou!" vykřikla. Zaraženě jsem se podíval na Hinatu. Tvářila se naštvaně.
"Sasuke, můžeš na chvíli?" zeptala se mně. Vykroutil jsem se z dívčina sevření a šel za Hinatou.
"Co potřebuješ?" zeptal jsem se jí.
"Bude způsobovat jen problémy!" řekla dívajíc se přitom na blondýnku. Podíval jsem se na neznámou, na Hin. Neznámou, Hin, neznámou, Hin...
"Sasuke!" zasyčela na mně.
"Promiň, říkalas něco?" zeptal jsem se jí. Asi jsem jí naštval. Začala rudnout v obličeji, ale tentokrát to nevypadalo že by chtěla omdlít. Něco nesrozumitelně zavrčela a pak mi těsně u hlavy vystřělila pěst, která naštěstí narazila do kmene stromu.
"Je všechno v pořádku?" uslyšel jsem jak na nás volá ta blondcka.
"Jo." řekl jsem a hlasitě polkl. Hinata doslova hořela vzteky. Byl jsem nucen ji citově zranit. Byl jsem na to zvyklý, ale v téhle situaci by to mohlo nadělat víc škody než užitku. "Hej, chceš zachránit Uzumakiho, nebo ne?!" Hinata se zarazila a její tvář začala pomalu blednout. Oddálila svou ruku. Přikývla. "Fajn, takže se laskavě uklidni! Ta holka půjde s námi ať se ti to líbí nebo ne!" řekl jsem, otočil se a odešel.
"Teď půjdeme do Suny. Můžeme jen doufat že se tam neděje to samé co v Konoze. A ty," ukázal jsem na blondýnu. "se nám už představíš." řekl jsem. Kvůli hádce s Hinatou jsem měl už teď dost blbou náladu.

Na lesní cestě:
"Jmenuji se Suzuki Naboku Hitomi Hoshiyama, ale všichni mi říkají Suzuki. Pocházím ze Skryté Hvězdné vesnice. Má rodina již neexistuje. Sestra Nabuki byla nakažena, matka s otcem taky a bohužel i můj malý bráška. Nikoho jiného již nemám. Myslela jsem si, že v Konoze by mi mohli pomoci. Proto jsem byla překvapená, když jsem vás viděla. Ztratila jsem tak poslední naději na záchranu." dovyprávěla svůj příběh neznámá- teda vlastně Suzuki, ale to už jsme stáli u Suny (poznámka autora: nějak rychle se tam dostali xD). Běželi jsme ke branám, ani jsme si neuvědomili jaké tam bylo ticho. Začal jsem se představovat já. Nikdy jsem nebyl takhle aktivní mluvčí, ale nevadilo mi to.
"Já jsem Sasuke Uchiha. Narodil jsem se-!" začal jsem mluvit, ale větu jsem nedopověděl, jelikož se ve vesnici ozval výbuch. Kašlal jsem na seznamování a běžel na místo činu.
Když jsme s Hinatou a Suzuki doběhli na náměstí, zastavili jsme a koukali na to boží dopuštění. Všechny budovy okolo zničeny a všichni lidé vypadali jako ti v Konoze! Rozhlédl jsem se kolem a holky mně napodobily. V tom jsem zahlédl červené vlasy, které jsem znal dost dobře.
"Gaaro!" vykřikl jsem a rozběhl se k němu. Suzuki s Hin běžely za mnou. Těsně za Gaarou jsem zastavil. Něco nebylo v pořádku.