Zajímavé časy na Akatsuki základně

Ten den všichni členové Akatsuki věděli, že se něco stane. Abychom si rozumněli, tato rudoobláčková organizace trpěla velice často vnitřními rozvraty, jenž měly na svědomí vrtkavé, nepřátelské a padoušské osobnosti jejích členů, což vůdce Akatsuki (tak zvaný Pein) řešil způsobem, že je rozesadil do příhodných dvojic a poslal na různé světové strany, aby si navzájem nepřekáželi. Bylo tedy velmi ojedinělé, aby se všech deset sešlo na jednom místě a dokázali strávit celý den v jedné místnosti.
Pein, zaujímající čestné místo v čele poradního kroužku, se rychle porozhlédl po přítomných a zatoužil být někde jinde. Sasori měl vztek na Deidaru, protože nechápal podstatu umění. Deidara se zase rozkmotřil s neznámým členem organizace, který mu ve spánku nalepil do vlasů žvýkačku. Itachi byl mrzout už pár týdnů, protože si z něj dělal Kisame legraci a nutil ho podstupovat očařské testy. Kisameho náladu zase kazilo sushi, které jim Konan z jakéhosi pohnutí dělala k večeři už od vánoc. Té se ovšem zase nelíbilo, že jí kvůli sníženému rozpočtu zatrhli objednávku další půltuny papíru, z čehož obviňovala Kakuzu, který zase vinil Peina, že mu zabavil klíče od pokladny a kompenzoval si to na fyzické likvidaci Jashinisty Hidana. A Hidan nenáviděl šmahem všechny, protože už šest hodin nikoho nezavraždil. Vlastně, jediným neproblémovým členem byl Zetsu, jelikož si určitě nechcete znepřátelit někoho, kdo je schopen vás sníst.
Konečně se dostavili všichni, nevrlí po strastiplných cestách sněhem, blátem a pískem, a Pein povstal: "Dobře, mám ještě nějakou práci, takže Hidane - stručně!"
Hidan, který k obecnému údivu dal podmět ke schůzi, si přestal brblat své oblíbené litanie o krvy a obětech a úkosem se podíval na své kolegy. "No..." Na chvíli se odmlčel a povzdechl si. "Dávám návrh na přijetí novýho člena," dodal.
Nedá se snad ani vyjádřit, jaké ticho nastalo po tomto projevu. Půlka Organizace nevěřila svým očím a uším a Pein si rychle zkontroloval piercyngy, jestli si některý nepíchl moc hluboko.
Nakonec se ozval Sasori: "Zdá se mi to, nebo v té větě nepoužil ani jedno sprosté slovo?"
"Já mluvím vážně, -urva!" vykřikl pomalu rudnoucí Hidan.
"Nového člena?" zpamatoval se Pein. "Jak to myslíš? Venku čeká spousta agentů až někdo z vás umře, aby se uvolnilo místo!"
Hidan se nervózně ošil. "Prosím, jenom na zkoušku. Pár dnů stačí!"
"Jashine, on prosí!" užasl Deidara s dojatým úsměvem.
"Já myslel, že se tohohle nikdy nedožiju!" přidal se rozradostněný Kakuzu.
"A kdo to je?" zeptal se Pein dřív, než se Hidan stihl na své spolupracovníky vrhnout.
Teď zřejmě přišla na řadu ta těžší část, kdy se Hidan rozhodl rezignovat. Chvíli tiše zatínal zuby, přičemž mu celá organizace seděla na rtech, a dlachnil rukojeť své kosy: "Moje neteř."
A v následující chvíli celá organizace vybouchla.
Nebyl to ovšem Deidara, nýbrž členové Akatsuki, svorně padající na zem v záchvatu smíchu a kašle. Jedině svědek Jashinův zachoval stejnou pozici a tvářil se velmi uraženě.
"Tak to je sice pěkné," řekl Pein, když si odkašlal, "ale, máme plně obsazeno, takže..."
"Ne, jen ji tu nech!" ozval se Kisame ve velmi dobrém rozpoložení.
"Jo, kolik tvý neteři je?" souhlasil Itachi a obrátil se na Hidana.
"Ty ***!" zařval Hidan a chystal se do útoku.
Naštěstí se ozval Kakuzu svým ledovým, ultra chladným tónem: "Ne."
Deidara, který seděl nejblíž, do něj naštvaně strčil. "Kakuzu, nekaž to!"
"Jsme spolu na misi po zbytek našich životů, což bude ještě asi dlouho," pokračoval Kakuzu, aniž by hnul brvou, "takže mně jeden Hidan stačí!"
Tento názor vzbudil většinový nesouhlas publika a byli by se ztracení ninjové zachovali jako členové parlamentu, kdyby je nevyrušilo nesmělé odkašlání.

"Jak můžeš být příbuzný s něčím tak nevinným a roztomilým!?" vyjádřila se Konan, která se zpamatovala jako první.
Zbytek organizace jen tiše seděl, prozatím ovládán jakousi hypnózou, jejíž původce se nervózně vrtěl Hidanovi za zády. Bylo to děvče s šedým vlasovým porostem, velkýma očima a gesty alá hrdinka-dívčího-anime. "Ahoj, já jsem Katsuri."
Ozvalo se charakteristické plong, plong, když Peinovi vyletěly dva piercyngy ze rtu, což se stávalo pokaždé, když byl něčím nad míru rozhozen. "Hidane, to nemyslíš vážně! Vždyť je ještě pod zákonem!"
"Od kdy na to dbáš?" zajímalo Dedaru.
"Mladší než Tobi!" zavískl hlásek od posledního Akatsuki člena, o němž všichni do teď doufali, že se někde ztratil.
"Duševně určitě ne!" odsekl Pein. "Akatsuki je zločinná organizace a žádná školka!"
"Vždyť jsi ji ještě ani neviděl v akci," namítl Itachi.
"To říká ten pravý..." utrousil Kakuzu.
"Cože!?"
"Peine, můžeš na moment!?" řekl Hidan a odtáhl svého šéfa od pošťuchujícího se hloučku. "Prosím, tohle je naléhavý!"
"To teda vidím," připustil Pein, který už nedoufal, že se nějakého Hidanovského zoufalství dožije. "Ale vezmem ji a koho potom?"
"No tak, jedna výjimka!" žadonil Hidan. "Hele, mám takový malý vroubek u jejího fotříka a jestli ji alespoň nezaškolíme, tak mě zaškrtí!!"
Aby se bál svědek Jashinův zaškrcení, muselo by být opravdu silné a nepříjemné. Pein zvážněl. "Kdo je její otec?"
Hidan mu to řekl.
"Ach ne..."

***

"Tak tady je kuchyně - přes den Konan, v noci Kisame," ohlásil Deidara, alias průvodce a vydal se do útrob základny.
Katsuri - nový člen Akatsuki - obešla holý prostor s lavorem na vodu, ve které plavalo nádobí a zbytky sushi, a obrovskou černou skříní, kterou nazývali lednice.
"Koupelna je společná," ohlásil Deidara a rozrazil velké železné dveře do výše zmíněné místnosti.
Katsuri jen rozpačitě přešlápla, doufaje, že to zelené na podlaze je tráva.
"Ách, a tady je naše tabule s rozpisem misí!" Deidara hrdě zaťukal na magnetickou tabuli s všelijak přeházenými oznámeními, reklamními letáky, Konaniným jídelním lístkem a velkým nápisem: Zetsu je kanec.
"Kdo je Zetsu?" otázala se Katsuri, připravena na nejhorší.
"Zetsu? Hmm, Zetsu!" zavolal Deidara a otočil se. "Tady jsi! Představ se našemu novému členovi!"
Zelená věc, vykukující z podlahy, se přesunula před Katsuri a zamrkala na ni dvoubarevnýma očima.
"Ehm, ahoj," dostala ze sebe dívka a natáhla ruku.
Klap!
"Neboj, mucholapka není nebezpečná... teda, když tě přitom Zetsu nemá v puse, to už nemůžeš ucuknout, ha ha!" zasmál se Deidara povzbudivě a vedl nebohou dívku dál, do dlouhé chodby. "Tady bydlí Kakuzu s Hidanem, Kisame s Itachim, já s Sasorim a Pein s Konan, he he..."
Katsuri přelétla pohledem řadu různě zdobených dveří. "A kde budu spát já?"
"Tady!" zašklebil se Kisame, což bylo samo o sobě špatnou předzvěstí a strčil ji do posledních dveří.
Katsuri se překvapeně rozhlédla po docela útulné místnosti se dvěma futony na podlaze a příjemným výhledem do lesa. Ale špatné stránky bydla na sebe nedaly dlouho čekat.
"S Tobim!" zavískl maskovaný člen Akatsuki. "Tobi je hodný kluk! Když dostane před spaním lízátko..."
Katsuri se obrátila na ostatní. "Ale..."
"Žádný strach - kdyby se v noci rozplakal, tak mu zazpívej!" dodal Deidara a zabouchl dveře.

"Nemyslíte, že to od vás bylo trochu ošklivé?" otázal se Itachi.
"Na protekci nehrajem - tady má každej stejný podmínky," pronesl Deidara demokraticky a usmál se. "Přijímací test jedna - zahájen!"

***

"Večere!" Konan elegantním gestem rozhodila papírové talíře a jen superman by byl schopen postřehnout, jakou rychlostí na ně vrhá své domácí sushi.
"Jé, to už jsme neměli..." odtušil Itachi a zarazil se. "Od oběda."
Kisame se jídla opět nezúčasnil a jen trpělivě čekal, až padne tma a Konan půjde spát.
"A tady je specialita pro našeho nováčka!" ohlásila modrovláska a položila před Katsuri mísu něčeho zeleného a kašovitého.
Hidan, do teď apaticky uklizený v koutě, se vrhl do středu dění. "Tak to -urva počkat! Řekli jsme, že tuhle -ačku dělat nebudem!"
"Promiň Hidane," ozval se Sasori, "ale zvyk je holt zvyk!"
"Vy -čusové!" zařval rudý Hidan a pokusil se na své parťáky vrhnout. Ale to už Kakuzu zvedl ruku a tento nenápadný pohyb zapříčinil, že byl vzápětí Hidan na dvě poloviny.
Katsuri se starostlivě nahnula nad tělo svého strýčka. "Nestalo se mu nic?"
Deidara jí raději zakryl výhled. "Žádný strach, ten má tuhý kořínek!"
"Bastardi!" vykřikla Hidanova hořejší polovina.
"Co jsem říkal, je v pohodě. Nechceš ochutnat svoji specialitu?"
"Do -ele!" ozval se opět Hidan a tak ho Kakuzu raději odtáhl ven, že ho už napraví.
Katsuri popadla lžíci a nabrala první sousto té odpudivé věci. Ochutnala. Bylo to odporné. "Hmm, díky, je to vážně skvělý, ale já už jsem plná..." začala rozpačitě, ale ostatní už se smáli.
"To je v pohodě. Je to jen taková tradice!" uklidnila ji Konan.
"Pravda, i tak budeš v Akatsuki!" přidal se Sasori nenuceně.
Katsuri si už skoro oddechla, ale náhle se k ní přitočil Kisame. "Hele, něco ti poradím, Katsuri. Tohle jídlo tu dostal každej nováček, nás nevyjímaje, a musím hrdě prohlásit, že to taky každej z nás poctivě spořádal. Takže, jestli teď odmítneš, spousta lidí tu bude naštvaná..."
"Jak naštvaná?" zopakovala dívka šeptem.
"No, nechceš určitě skončit jako Evžen..."
Katsuri se rozhlédla kolem a vybavila si jména všech členů Akatsuki. "Kdo je Evžen?"
Kisame se ještě víc přiblížil a stáhl obočí. "Dobrá otázka, Katsuri. Dobrá otázka..."
A v té chvíli se do už tak dost strašidelné atmosféry ozvalo: Klap!

***

Pein, zakladatel zločinné organizace Akatsuki a hvězda festivalu piercyngových příznivců, zamračeně seděl ve své pracovně a měřil si přísným pohledem nováčka před sebou.
"Katsuri-chan?"
"Ano? Šéfe?" odříkala frázi, kterou ji těsně před příchodem naučil Sasori.
Pein se nahnul trochu kupředu, aby jí viděl do tváře. "Tak vy jste spořádala celou mísu speciality pro novopečené členy?"
Katsuri upřímně přikývla. "Ano."
"Řekli vám o Evženovi?"
"Vy ho znáte?" užasla Katsuri.
"Samozřejmě - žádný Evžen totiž neexistuje. Vymyslel jsem ho já. Zvracela jste?"
"Ne."
Pein se zarazil a jeho pokovověná tvář se náhle uvolnila. "Hmm, tak to vítejte v Akatsuki. Slyšíte něco?"
Katsuri našpicovala uši. "Oni... oni nás poslouchají?"
"Jistě, tohle je Akatsuki. Jsou to děsné drbny. Abych nezapomněl - až půjdete spát, vyhoďte Tobiho z pokoje. Je nesnesitelný."
Katsuri se vděčně uklonila. "Díky šéfe."
"A ještě něco - týká se to vašeho otce..."

***

"O čem to mluví? Nic neslyším!" poštěžoval si Itachi a to bylo divné, jelikož měl nejlepší sluch z celé organizace (na úkor jeho zrakovým smyslům).
Než mu hradba jeho kolegů stihla dát nějakou odpověď, dveře se prudce otevřely a na chodbu vykročila Katsuri. Přítomné Akatsuki nenapadlo nic lepšího, než nevinně koukat kolem a pohvizdovat si.
"Ahoj," pozdravila s úsměvem. "Máte mi dát plášť."

"To je divný..." vyjádřil se Kakuzu, zatímco se probíral komínky složených Akatsuki plášťů. Konečně našel, co hledal, a hodil jeden Katsuri do náruče. "Abys mohla nosit plášť, musí si tebou bejt Pein fakt jistej." Zarazil se při vzpomínce na několik agentů, kteří dostali své pláště trochu dřív - budiž jim země lehká. "A nebo ne..." dodal polohlasně.
Katsuri rozdělala látku a přetáhla si jednotnou uniformu Akatsuki přes hlavu. "Je mi to trochu velké." upozonil vršek šedivé hlavy, vykukující zpod obrovského límce. Rukávy jí končily někde u kolen a značnou část pláště tahala po zemi.
Kakuzu projevil účast pokrčením ramen. "Menší nemáme. Tohle není butik..."

A tak šla Katsuri spát.
Teda, nejdřív - "Tobi je hodný kluk!"
"A nechce jít Tobi ven?"
"Chce, chce jít moc ven!"
"Tak jdi..." dodala Katsuri a zabouchla za Tobim dveře.
Díky tomu už nemohla vidět, jak se oranžová maska nepatrně nadzvedla. "Obito je móóc zlý!"

***

Druhý den ráno - nebo spíš dopoledne, neboť si každý člen Akatsuki s oblibou dlouho pospí - se přišlo na několik nových skutečností:
"Moje šlechtěná plíseň!'"
Na místě se už shromáždila půlka organizace, protože vidět slzícího Zetsua na prahu vypucované koupelny byla vskutku rarita. Místnost se jen leskla. Na podlaze byly po letech vidět bílé kachličky.
"Bylo tu úžasné vlhko! Jinde mi nechytila!" pokračovala Zetsuova bílá polovina, zatímco černá se vyjádřila ve smyslu: "Zabiju toho, kdo to udělal, vykuchám ho vlastníma rukama a z jeho střev vyrobím zahradní hadici!"
"Dobré ráno!" ozval se zvučný dívčí hlásek za jejich zády.
Přítomní Akatsuki strnuli úžasem. Krom toho, že jedinou ženou tu bývala Konan a té se nebylo radno dvořit, někteří přišli do kontaktu s opačným pohlavím jen velmi zřídka (a většinou u toho někdo zemřel). A už vůbec ne s dívkou, která na sobě měla jenom bílý ručník. Do nastalého ticha se ozvala rána, jak Hidan uhodil Sasoriho do hlavy.
"-urva, přestaňte na vejrat na moji neteř!"
"Beru si koupelnu!" řekla Katsuri a než za sebou zavřela dveře, dodala: "Trochu jsem tu uklidila, nejste rádi?"
Kdyby v téže chvíli nezazněl z kuchyně Konanin výkřik, Zetsu by byl sto rozdrásat dveře na cestě dovnitř. Takhle se ovšem rozptýlila jejich pozornost a za chvíli už stáli v kuchyni. Na stěně za lednicí se rýsoval velký červený nápis: UŽ ŽÁDNÉ SUSHI K VEČEŘI, NEBO ZEMŘETE!
Kisame zkrabatil modré čelo. "To je krev?"
Zelený člen organizace zapomněl na ztrátu své pěstitelské činnosti a zkoumavě nápis olízl. "Hmm, kečup."
Itachi se rozhlédl kolem. "Kde je Tobi?"
"Tak to je úžasný!" lamentovala Konan. "Teď se tu bude muset znova vymalovat!"
"Ani náhodou!" prostestoval Kakuzu. "Víš, kolik takoví malíři stojí?"
Konan se jen zlomyslně usmála. "Jo. A právě proto si zajdete pro barvu a štětce a vymalujete sami! Já musím k šéfovi..." dodala se zasněným výrazem a upravila si účes.
"Ne!" vyjekla mužská část organizace sborem.
"Co ne?" chtěl vědět Deidara. Právě opustil svůj futon a ještě v pyžamu se vydal na snídani.
"Bude se dělat umění," povzdechl si Sasori a za pomoci chakrových vláken uvedl do chodu svého Škorpióna. "No nic, já musím na misi..."
Když zbytek pochopil, co tím loutkař myslel, celá místnost byla rázem zaplněna frázemi, typu: "Jé, to už je hodin!", "Už jsem měl být dávno ve Sněžné!" nebo "Jdem Kisame, Kyuubi nečeká!". Když má v Akatsuki dojít na nějaké triviální domácí práce, její členové se rozprchnou na své mise (ať už nějaké mají, či nikoliv), jak nerychleji to jde.
Jediný, kdo zůstal nechápavě stát, byl Deidara, jelikož netušil, která bije. "Umění, jo? Ale napřed jdu do sprchy..."
Zatímco blondýn mizel v chodbě, ostatní upadli do chvilkového ticha.
Itachi rozpačitě přešlápl. "Neměli jsme ho varovat?"
Kakuzu se krátce zamyslel. "Ne."

***

Koupelové scény, zejména pro místa, kde jsou pánské a dámské toalety společné, bývají vždycky stejné.
Pein byl zvyklý na to, že když ho něco rozčílí, překvapí nebo znechutí, občas mu vypadne pár piercyngů z rtu nebo z nosu, v doprovodu charakteristického: plong, plong! Ale to ráno, kdy ho překvapila dvojice vysokých hlasů, se stalo něco neobvyklého. Piercyngy z uší mu ještě nikdy dřív neodletěly.
Když je šéf Akatsuki později našel zaražené ve stěně, což jej přimělo obhlédnout velkou prasklinu, táhnoucí se napříč stropem, bylo mu docela jasné, že organizaci teď nastanou zajímavé časy.

"ÁÁÁÁÁÁÁ!!"
Zvuková vlna se převalila napříč základnou, zanechávajíc po sobě popadaná těla členů Akatsuki a kusy omítky. Mezi nimi vzápětí prokličkoval polonahý Deidara a zavřel se u sebe v pokoji. Kisame přísahal, že byl během úprku rudý jako Hokageho klobouk.

***

O něco později stál Deidara u stěny v kuchyni a přemalovával kečupovou výhružku na sněhově bílo. Tou dobou byli na základně jen on, Konan, Pein, Katsuri a Tobi, který se před chvílí probudil v Zetsuově skleníku a nechápal, proč má pod hlavou prázdnou láhev s obrázkem rajčat. Jeho náměsíčnost byla někdy opravdu zajímavá.
"Ehm, ahoj..." píplo cosi šedovlasého ve dveřích do chodby.
Deidara se ošil a začal malovat zuřivěji.
Za jiných okolností by Katsuri nevystrčila nos z pokoje, ale zůstat celý den bez jídla byl příliš těžký úkol. Zapátrala v obrovské lednici a po delším uvažování vytáhla cosi, vzdáleně připomínající sýr. U ostatního si nebyla jistá, jestli není kousek Kakuza. Rozhlédla se po prázdné základně.
"Kde jsou ostatní?"
Deidarovi připadalo, že pokaždé, když ta holka promluví, vystříkne mu barva do obličeje. "Na misi..." zabrblal.
K jeho hrůze odložila svou snídani a náhle byla velmi blízko. "Počkej!" zastavila ho, když chtěl ucuknout, a popadla cíp svého obrovského pláště, kterým mu přejela po tváři. "Barva."
Dalo by se říct, že Deidara v tu chvíli přejal barvu mráčků na svém plášti. Poslední zbytky jeho sebeovládání ho naštěstí přiměly přestat vidět Katsuri v koupelně a raději říct: "Um, dík..."

***

"Tak jak bylo v Sněžné?" zeptal se Deidara vesele.
Aby se sešla znova celá základna, muselo být zapotřebí buď velké armády, Peino volání, nebo špatné počasí. A letošní zima byla opravdu šílená.
Itachi se zachumlal do svého zimního pláště (normální Akatsuki plášť s kožešinkou na límci a špičatým kloboukem s kryty na uších) a přitáhl si kakao. "To jsi byl celou dobu tady?"
"No jasně," přikývl bomberman, jako by se nechumelilo (což se chumelilo) a šel přihodit další židli do krbu. Členové Akatsuki vám zabijí, koho budete chtít - ale nasekat dřevo je úkol příliš namáhavý. Od jejich posledního setkání uběhlo už pár měsíců.
"-rva, kde je Katsuri!?" zařval Hidan hned u vchodu, jakmile si oklepal sníh z bot.
"Klídek, hned tu bude!" ujistil ho blondýn, dobře si vědom, že Hidanův ječák je slyšet až ve Větrné. "Takže, nechceš se třeba posadit a dát si kafe, nebo tak..."
Hidan stál chvíli tiše, načež na něj přimhouřil oči. "Proč mi lezeš do zadku?"
"Cože?" oponoval Dei. "Já ti jenom..."
To už Hidan popadl kosu a srazil svého protivníka k zemi. "Pravej Deidara by mi nenabídl žádný -aný kafe ani za -rvenej uherskej rok!"
"Uklidni se!" zachrapťel Dei, přiskřípnutý pod násadou Hidanovy kosy.
"Já jsem do -ele klidnej! Ale budu -akra na-anej, jestli hned nevyklopíš, co jsi -rva udělal s pravym Deidarou!"
"Já jsem pravej Deidara, ty -ote!"
"Hmm, to už zní jako Deidara," připustil svědek Jahinův a narovnal se. "Tak co je? Vypili jsdte moji zásobu redbullu nebo... ne! Vy jste zničili můj Jashinistický oltářek!" vyjekl a rozběhl se do pokoje.
"Vážně?" zeptal se Itachi a dolil si kakao.
"Ne," odpověděl blonďák a mnul si pohmožděná mluvidla. "On se vrátí..."
"Oltář je -rva v pořádku, tak co se to do -ele děje!?" nadával Hidan cestou zpátky.
"Uklidni se, řeknu ti to!" prohlásila Katsuri, jenž se objevila za jeho zády.
Deidara se na poslední chvíli pokusil nenápadně vypařit, ale Jashinistova kosa jej včas přitáhla zpátky.
"My spolu chodíme!"
Na několik vteřin nastalo naprosté ticho. Pak se Hidan nechápavě zeptal: "To jako na mise?"
Katsuri rozpačitě postoupila blíž a chytila pobledlého Deidaru za ruku. "Ne. Miluju ho."
Zdálo se, že se v místnosti oteplilo.
HIdan rozhodil rukama (v jedné měl stále svou kosu): "Tak to je -rva výborný! A uvědomuješ si vůbec, co je teď za datum!? Právě si to sem štráduje tvůj fotr a ty uděláš tuhle -čovinu?!"
"Táta?" vyjekla Katsuri.
"Fotr?" zopakoval Deidara. "Hmm, ale to je v pohodě. Můj přirozený šarm to zvládne!"
Hidan mu věnoval trpělivý pohled a obrátil se ke své neteři. "Tys mu to neřekla, co?"
Katsuri sklopila hlavu.
"Hej, co mi měla říct?" vykřikl Deidara, kterému začalo docházet, v jak nebezpečné situaci se zrovna nachází.
Jeho nová přítelkyně si začala hrát s lemem svého pláště. "No, já chtěla..."
Deidara zhrozeně zamrkal. "Počkat! Kdo je tvůj táta?"
"Um... Jashinistický velekněz..."
Kdyby Deidara mohl, asi by zařval. To mu však překazila následující událost - kdosi vyrazil dveře. A vzhledem k tomu, že dveře do Akatsuki základny tvoří pořádný kus šutru s bariérou, ten "kdosi" musel být hodně nadupaný.
Do haly zavál čerstvý sníh a po něm vstoupil muž, řekněme poněkud nadměrných rozměrů, třímající kosu, jenž by byla schopna posekat pět polí naráz...
Pomalu přešel do středu místnosti a zastavil se přímo u rozklepané dvojice.
Deidara si nebyl jistý, jestli je nově příchozí tak vysoký, nebo se on tak zmenšil...
Muž se zlověstně usmál. "Takže ty randíš s mou dcerou?"
Víc už k tomu dodat nelze. Snad jen, že Deidara omdlel.