Já jsem … Epizoda 11: První střetnutí

„Hlavně si najdi opravdové přátele.“ Řekla uplakaná rudovlasá žena a mrtvá se sesunula na zem.
„Promiň, že jsme ti nemohly být rodiči. Doufám, že nám odpustíš, Naruto.“ Řekl blonďatý mladý muž a sesunul se mrtvý vedle své ženy. Začalo pršet, jakoby rodiče brečely nad ztrátou syna. Stařík přišel blíž k páru a mladému dítěti.

„Jaká škoda, taková pěkní mladí lidé, ale co s tebou chlapče. No co jiného mi zbývá.“ Řekl stařík a zvedl malý uzlíček. Podíval se na dítě. Mělo krátké blonďaté vlasy.
„Rád tě poznávám, Naruto.“ Řekl stařík a odešel s Narutem domů.

Já jsem … Epizoda 11: První střetnutí

„Aniko. Podívej se.“ Řekl stařík a podal manželce uzlíček s malým dítětem.
„Proboha, kde jsi ho našel.“
„Tomu neuvěříš. Šel jsem domů z lesa, když v tom při přeběhl mráz po zádech. Měl jsem takový nepříjemný pocit, když v tom jsem se najednou objevil na mýtině. Byl tam mladý muž s ženou. Umíraly. Podle toho co mu říkaly, to byl asi jejich syn. A jmenuje se Naruto.“ Dokončil výklad stařík.
„A co s ním budeme dělat, Kahu.“
„Co by. Necháme si ho.“ Ukončil debatu Kahu.

O sedm let později

„Kahu!“
„Co je.“
„Tomu neuvěříš. On jedinou ranou zničil stodolu.“
„Co. Proboha. Co sním je.“
„Já nevím, ale…“ Zasekla se, Aniko. Protože ve dveřích stál malý blonďáček.

„Naruto, pojď sem.“ Malý klučina pomalu přišel ke Kahuovi.
„Víš Naruto. Nikomu nesmíš nic říkat o tvé síle. Rozumíš?“ Odpovědí mu bylo kývaní hlavou.

„Vše bude dobrý.“ Řekla, Aniko a mile se usmála. Naruto ten úsměv zbožňoval. Bylo v něm mnoho lásky a pochopení.
Naruto byl unavený a usnul Kahuovi v náručí. Kahu jej odnesl do postele.

„Jak je na tom, Sakura?“
„Má vážné poranění a ten jed to moc nezlepšuje.“
„A co ostatní?“
„Kakashi má taky trochu jedu, je vyčerpaný, ale nic vážného. Sasuke je jen vyčerpaný.“
„Tsunade-sama před bránou se objevily Itachi a Naruto. Itachi před bránou zkolaboval, ale nemá žádné vážnější zranění. Ale Naruto.“
„Co je sním?“
„Právě teď jej vezou na operační. Má mnoho vnitřních zranění, rozdrcených 10 žeber, probodnuté plíce, popálených asi třicet-pět procent těla, na třikrát zlomenou levou ruku, otevřenou zlomeninu stehenní kosti, frakturu lebky.“
„Pane bože, co se tam stalo.“
„Shizune, Ino. Vy se postarejte o Sakuru. Já si vezmu Naruta.“

Naruto se probudil. Slyšel bouchání na dveře a křik ženy.
„Ach jo, co to bylo. Aniko!“ Zakřičel a běžel ven.
„Vy tady ukrýváte nestvůru. Co když nás všechny zabije.“
„On nikomu neublíží.“
„To říkáte vy. Ale já jsem zde starosta. A proto vám tímto dávám na výběr, buď nám ho vydáte, nebo zemřete s ním.“
„My Naruta nikomu nevydáme.“ Křikl Kahu.
„Tak tím to jste si podepsaly rozsudek smrti. Zabijte je.“ Řekl starosta a v tom dva muži probodly Kahua a Aniko.

„Néé!!!“ Křičel Naruto z plotu.
„To je on zabijte ho.“ Rozkázal starosta a v tom se na Naruta rozběhlo patnáct ninjů.
„Naruto běž. Prosím zachraň se!“ Zakřičel z posledních sil Kahu a mrtvý se sesunul vedle své ženy. Naruto stál na zděném plotě. A sledoval dva manžele ležet vedle sebe. Něco mu to připomínalo, jako by už to někdy viděl. Vůbec nevnímal ninji, kteří se na něj řítili. Jenže se objevil v nějaké divné místnosti.

„Pojď blíž, já ti neublížím.“ Řekl tajemný hlas za zlatou klecí. Naruto šel pomalu ke kleci.
„Kdo jsi.“
„Já jsem Kyuubi no Yoku. Devíti ocasý liščí démon.“
„Já jsem Naruto. Rád tě poznávám.“
„Hahaha takové milé uvítání pro démona. Opravdu mě bavíš kluku. No ale nemám moc času. Právě teď jsi v pořádné kaši. Řítí se na tebe patnáct ninjů a chtějí tě zabít. Mohl bych ti pomoci, jestli chceš?“ Navrhnul démon. V tom si Naruto vzpomněl, že je jeho jediná rodina mrtvá. Znovu uviděl, Aniko a Kahua ležet vedle sebe mrtvé.

„No tak co uděláš?“ Zeptal se Kyuubi.
„Zabiju je.“ Řekl Naruto a sklopil hlavu. Po chvíli ji znovu zvedl.
„Všechny.“ Dořekl větu a otevřel oči. Kyuubi zkameněl a v jeho výrazu se objevilo překvapení, zvědavost a strach.

„To je rekugan. Jak je to jen možné.“ Divil se Kyuubi.
„A navíc ten jeho pohled. Oči plné smrti a nenávisti. Stejné jako moje.“ Naruto a Kyuubi se dívali jeden druhému do očí.
„Na, tady máš. Až je všechny zabiješ stav se za mnou.“ Dořekl Kyuubi a Naruta začala obalovat oranžová čakra. Naruto se znovu objevil na zděném plotě a proti němu běželo zhruba patnáct ninjů.

Najednou Naruto pocítil nával čakry. Připadal si silnější, lépe cítil čakru ostatních, a co víc v jeho očích se objevil rekugan. Naruto se pousmál a vrhl se na ninji. Neměl žádné zbraně, když v tom se jeho pravá ruka změnila na rudě oranžovou. Naruto udeřil do jednoho ninji a jeho ruka projela skrz jeho břicho. Ucítil touhu po krvi, zabíjení, chtěl zabít všechny. Naruto zuřil, najednou se mu objevilo pět ocasů.

Všichni najednou zastavili. Uviděli malého šestiletého kluka, který má pět rudě oranžových ocasů a rudě oranžovou ruku.
„Za to co jste provedly, vás všechny zabiju!!!“ Řval Naruto a rozběhl se proti starostovi. Cestou zabíjel ninji, co mu stály v cestě, nikoho nešetřil. Starosta se dal na útěk, ale daleko neutekl Naruto už zabil všechny ninji, no spíš je rozřezal na kousíčky.
„Ty parchante. Zabil, jsi mi mou rodinu a za to zabiju já tebe.“
„Jsi jen zrůda. Nic víc, vždyť i ta jak říkáš tvá rodina se tě bála. Nikdy tě nemilo….“ Nedořekl větu starosta, protože mu krkem projela Narutova ruka.
„Nikdy nemluv o mé rodině.“ Řekl klidným hlasem Naruto. Naruto šel k branám vesnice. Naposledy se ohlédl, uviděl za sebou zástupy žen, mužů a dětí, byly to, neviní občané. Najednou se Narutova ruka začala měnit do své původní podoby a i jeho ocasy zmizely. Malý blonďáček jen sklopil hlavu a odešel.

Běžel ani nevěděl kam. Běžel už pět dní. Za tu dobu nic nejedl ani nepil. Byl na pokraji smrti. Pomalu mu docházely síly. Když v tom do něčeho narazil. Spadl na záda, ztěžka pootevřel oči a uviděl siluetu nějaké postavy, ale už neměl sílu, usnul.

„Tsunade-sama jste v pořádku.“
„Ano.“
„Jak je na tom?“
„No. Je stále v kómatu, ale stabilizovaný.“
„Na, napijte se. Byla jste na sále přes dvanáct hodin.“
„Děkuji Shizune. Jak je na tom Sakura?“
„Všechen jed jsme odstranily, ale měla probodnuté břicho. Takže bude trvat nějakou dobu, než bude zase moct plnit mise. Tipuji tak dvanáct týdnů.“
„Alespoň, že je stabilizovaná. Zajímalo by mě, co se tam stalo.“

Bylo deštivé ráno. Naruto pomalu otvíral víčka, slyšel, jak déšť padá na zem. Byl v malé jeskyni. Kousek od něj plápolal oheň. Naruto pomalu vstal a posadil se k ohni. Byla tam položená flaška s vodou a kousek upečeného masa. Blonďák okamžitě s hltal maso. Seděl ještě chvíli u ohně.

„Už ses probral?“ Zeptal se muž, který vešel do jeskyně. Naruto jej chvíli sledoval.
„To vy jste mě zachránil?“
„Ano. Narazil jsi do mě, když jsi někam utíkal.“ Naruto posmutněl, když si vzpomněl, co se stalo.
„To ty jsi vyvraždil půl vesnice, Karato?“ Naruto jen kývnul hlavou.
„A jak se vůbec jmenuješ?“
„Já jsem Naruto.“
„Naruto Namikaze?“
„Co vy znáte mé příjmení.“
„No. Ano, znal jsem tvé rodiče.“
„Opravdu. A jak se jmenujete?“
„Já jsem Uchiha Itachi.“ Naruto okamžitě začal vyzvídat o jeho rodině a Itachi mu řekl vše, co věděl. Blížil se večer a Naruto spokojeně usínal. Poznal pravdu o své rodině a potkal Itachimu nevěděl proč, ale věřil mu.

Blonďák pomalu otvíral oči, ale ihned je zavřel, protože všude kolem něj bylo ostré bílé světlo. Chvilku trvalo, než si na to ostré světlo zvykl, bolelo ho celé tělo, každý sval v těle. S obrovskou námahou a bolestí se posadil. Podíval se kolem, byl v nemocnici.
„Hej Kyuubi, jak si na tom.“
„No, žiju.“
„Poslední co si pamatuju tak byl souboj s Madarou a to jeho Susanoo.“
„No, jak se střetly naše útoky, tak nastal obrovský výbuch, hned jsem se vrátil do tebe, dal jsem ti všechnu čakru. Ale i tak ten výbuch byl neuvěřitelný, málem tě zabil. Vždyť jsi byl pět týdnů v kómatu.“
„Pět týdnů. Páni.“
„Tak co budeš tu jen ležet, nebo si půjdeme zatrénovat, pět týdnu se tu valíš, tak pojď něco dělat.“
„Jenom chvilku počkej.“ Naruto vstal a s námahou prohledával pokoj, jestli zde nemá své věci, byly tu akorát katany a kusy zbroje. Naruto si vše vzal a přenesl se do svého sídla. Okamžitě spadl na podlahu.

„Sakra to je bolest.“ Nadával blonďák. Jako první věc co dělal, bylo, že se šel obléct. Vzal si bílé kalhoty s černým tílkem a černou mikinu s kapucí, se zlatým znakem klanu na zádech.
„No nejdřív se asi zajdu na oběd.“