„N-Naruto-kun…?“ 01

„Sakura-chan! Jak se vede?“ vykřikl Naruto. Na Sakuru, růžovovlasou dívku, narazil, když mířil na jeho oblíbený rámen.
„Oh, Naruto. Kam míříš?“ zeptala se dívka.
„Na oběd do Ichiraku. Půjdeš se mnou? Jakože na rande?“ usmál se s naději v očích.
„Na to zapomeň. Mám ještě moc práce od Tsunade-sama. To víš, nemůžu se poflakovat jako ty,“ usmála se zákeřně dívka.
„Já se nepoflakuju, ale trénuju!“ řekl dotčeně.
„Aha, jistě. Už opravdu musím. Zatím!“
Naruto se za ní díval, poté se otočil a pokračoval v cestě na oběd.
Avšak nevšiml si, že ho někdo celou dobu pozoroval. Dívka, která ho pozoruje a zároveň obdivuje celý život. Dívka, která si nikdy nevěřila a vždy se vzdávala. Ale on, člověk, jehož cestou ninjy je nikdy se nevzdat, ji naprosto změnil. Díky němu se stala sebevědomější a ambiciózní. Z celého srdce ho miluje, ale ona mu je lhostejná. Chtěla by být do konce života po jeho boku, chtěla by vědět, že on jí taky miluje. Ale to jsou jen plané sny, které se nikdy nestanou skutečností. On má oči už dávno pro jinou.
„Hinato?“ řekl Naruto.
Ponořená v myšlenkách si dívka neuvědomila, že jí zaregistroval. Ale ve chvíli kdy ji oslovil, by se jí krve nedořezal. Snažila se se svou stydlivostí něco udělat, ale nešlo jí to. Vždy když s ní Naruto mluvil, ztuhla a začala se červenat. No, někdy dokonce i omdlela.
„N-Naruto-kun…?“ vykoktala a cítila, že každou chvíli padne.
„Co děláš v tom křoví?“ zeptal se.
Hinata si až teď uvědomila, že ve chvíli kdy spatřila Naruta, se nezmohla na nic jiného, než že se schovala a to přímo do křoví. Ale křovisko, ve kterém se momentálně choulila nebo nijak husté a tak ji vlastně ani nepřekvapovalo, že ji spatřil.
„No… já, víš… o-ono totiž…hm…,“ absolutně nevěděla co mu má na to říct. Bylo to tak trapné.
„Aha… no, to je jedno… nechtěla bys jít se mnou na rámen?“ zeptal se s úsměvem.
Hinata nemohla uvěřit vlastním uším! Naruto jí zve na rámen! To je skoro jako rande! Zčervenala ještě víc, jestli to teda vůbec bylo možné.
„J-Jo… ráda…,“ odpověděla koktavě.
Šli oba cestou k Ichiraku, když v tom je doběhl Sai: „Naruto, máš jít okamžitě k Hokage. Máme misi.“
„Hinato, ten rámen musíme nechat jindy, ano?“ otočil se Naruto na Hinatu.
„J-Jistě… Ať se ti daří na misi.“ Naruto, který se hnal za Saiem jí už ale stejně neslyšel.
Smutně sklopila zrak a rozhodla se jít raději trénovat. Musí být silnější víc a víc, aby se Narutovi vůbec mohla podívat do očí. Přesto jí ale připadalo že je tak bezmocná. Vždyť ani své jediné lásce nedokáže říct srozumitelně a do očí co opravdu cítí.
Ještě nebyla ani v Hyuuga čtvrti když narazila na Nejiho.
„Ah, Neji-niisan,“ řekla potichu.
„Hinata-sama. Jdete za otcem?“
„Ano, chci s ním trénovat.“
„Bohužel, váš otec pomáhá Hokage-sama, dnes nemá čas.“
„Aha… A co ty, Neji-niisan, měl bys čas na můj trénink?“
„Já musím na misi. Snad příště.“
„Jistě… Měj se,“ rozloučila se dívka.
Hinata se tedy rozhodla trénovat o samotě. Šla domů, uvařila si čaj a vyšla na dvůr trénovat své techniky. Připadalo ji, že se vůbec nelepší, ale to jí ještě víc motivovalo k tvrdé práci.
„Nejsi na sebe moc přísná, sestro?“
Hinata se otočila za hlasem a zjistila, že jí pozoruje Hanabi, její mladší sestra. Rozhodla si dát velmi krátkou přestávku na oddych a šla si k ní sednout.
„Proč jsi se vlastně takhle změnila? Trénuješ častěji a vůbec se nešetříš,“ zeptala se Hinaty.
Ta se zamyslela nad odpovědí: „Prostě chci být silnější… nechci aby se na mě pohlíželo jen jako na přítěž. Mým problémem bylo to, že jsem se vždy vzdávala, jako první vždy padla vyčerpáním, neměla žádné odhodlání. Ale snažím se se sebou něco udělat.“
„Asi máš pravdu. Musíš být silná, když jednou budeš vůdce tohoto klanu. Ale pořád nechápu, kvůli čemu přesně tohle děláš. A neříkej, že vůle být silnější je toho důvodem.“
„Hm, máš pravdu. Pohání mě láska k jedné osobě.“
„Je to ten Uzumaki Naruto?“
Hinata zčervenala a znejistila: „J-Jak to víš?!“
„Takže je to pravda? Víš sestro, to že v jeho přítomnosti omdléváš něco znamená. Navíc to všichni říkají.“
Vyplašená dívka se nad tím zamyslela. Jestli si toho všímají všichni okolo, tak proč ne i právě Naruto? Nebo si toho všiml, ale jednoduše ji nemiluje, tak ji raději ignoruje? Tento fakt ji ještě víc rozesmutněl. Raději vstala a pokračovala znovu v tréninku.

Kdyby nebyla donucena jít už domů, pravděpodobně by Hinata trénovala i přes noc. Byla velmi, velmi vyčerpaná a bolel jí každý sval, ale přesto se snažila to nedat na sebe znát. Ani si nedala večeři, neměla by dost energie na to vůbec zvednout hůlky. Raději šla rovnou k sobě do pokoje, kde si lehla a v okamžiku usla.
Ale ani během spánku ji nedaly zlé myšlenky pokoj. Zdála se jí noční můra o tom, že se během velké bitvy obětovala pro Naruta, ale ten, si její smrti ani nevšiml a běžel rychle pomoct Sakuře, která nebyla ani vážně zraněná. Dřív než umřela k ní ještě přistoupil její otec a pronesl: „Jaká přítěž…“ zakroutil hlavou a zahanbeně odešel.
V tom okamžiku se Hinata vzbudila. Tohle bylo opravdu to nejhorší, co se jí mohlo zdát. Zjistila, že může stěží pohnout tělem. Kvůli bolesti svalstva a vzpomínce na ten sen už vůbec nemohla usnout. Probděla celou noc a znovu usla až nad ránem. To se jí už ale naštěstí nic nezdálo, nebo si na to alespoň nepamatovala. Díky bohu.