Akatsuki a Ten jenž si nedokáže vybrat cestu. část 4.

„Ach to je nemilé.“ Zašklebil se Deavin. „Jak jste nás odhalil senseii?“
Ten mu stále s šokovaným výrazem odpověděl: „Shinobi, které jste zabili, byli jen speciálně vytvoření stínoví kloni s falešnou zprávou.“
„Ach tak.“ Koutkem oka zkontroloval Kibu, který na oba členy Akatsuki hleděl kombinací úleku a nenávisti.
„Ahoj Kibo, to už je doba, co jsem tě neviděl. Jak se má Hinata? A co ty? Vypadáš poněkud sklesle.“
Oslovený ninja zaskřípal zuby.
„Nenech se jím vyprovokovat Kibo! Je na úplně jiné úrovní, než ty!“ křikl na něj Kakashi.
Kiba ho však buď neslyšel, nebo nevnímal. Složil pečeť a Akamaru se proměnil v jeho přesnou kopii.
„Gatsuuga!“ vykřikl a zaútočil na Deavina. Ten těsně před srážkou zmizel a objevil se o kousek dál s katanou v ruce. Po několika vteřinách oba Kibové dopadli tvrdě na zem. Do vzduchu vystříkla krev. Jeden z nich se proměnil v bílého psa s hluboukou, hojně krvácející ranou na boku.
„Akamaru!“ vykřikl ninja a rozběhl se k němu ošetřit ho.
„Proč jsi na mě zaútočil? Zeptal se s předstíraným překvapením Nukenin. „Je to kvůli Hinatě? Jestli ano, tak by jsi měl spíš zabít sebe, protože kdo mi tehdy před rokem řekl, že Hinata je ze svého klanu asi neslabší? A kdo mi řekl o vlastnostech její rodové linie? Ty!“
„PŘESTAŇ!“ zařval na něj Kakashi. Zvuk boje mezitím přilákal další shinobi.
já to tady zvládnu, běž za nima.“ Řekl Deavin Konan.
Ta přikývla a vyběhla vstříc nepřátelům.
„To ti tak děla radost činit jiným bolest Deavine?“ zeptal se Hatake podstatně klidněji.
„Víte Senseii, jenom někdy. Řekl jste, že jsme ty dva klony zabili, ale já je chtěl pustit. Ještě jsem se nerozhodl pro svou cestu. Ale dost řečí, pojďme dokončit souboj, který jsme před rokem nedovršili.“

Boj byl tuhý, oba oponenti na sebe sesílali své nejsilnější techniky. Byl to však Deavin, který zustal nakonec na nohách, přestože mu z několika ran tekla krev. Avšak nic vážného. Sklonil se tedy nad bezvědomým senseiem a začal mu prohledávat věci.
Brzy našel, co hledal – kovové pouzdro na svitek, na kterém byl nápis „Pečetící techniky.“
Složil pečetě: „Kuchiyose no Jutsu“
Na místě, kam položil ruku, se v oblaku kouře objevili dva ještěři. Jeden větší, byl asi dva metry vysoký a od čenichu až po špičku ocasu deset metů dlouhý. Druhý, vypadal skoro stejně, ale velký byl asi jak Akamaru. Nukenin z Akatsuki mu opatrně vložil pouzdro do tlamy, hned na to ještěr zmizel. Otočil se tedy k druhému, když najednou uslyšel podezřele povědomé hučení, ani se nestihl otočit, když uslyšel to slovo: „Rasengan!“
Skoro okamžitě ucítil strašnou bolest v levém rameni, cítil, jak mu zapraskaly kosti a bolestivě vykřikl. Síla útoku ho odhodila přímo do nedaleké zdi.
Když vstal spatřil původce jeho bolesti: blonďatého ninju v oranžovo - černém oblečení s rudými, skoro hadími oči.
„Za tohle mi zaplatíš ubožáku!“ zavrčel Deavin a jeho dřívější vyrovnanost byla ta tam.
přišel jsem ti oplatit, co jsi udělal Hinatě parchante!“ odpověděl mu rozzuřeně.
Nukenin se pomalu, bolestivě usmál. „Ach tak, tak to mi budeš muset oplatit i to, co jsem udělal Kakashimu!“ řekl a zdravou rukou hodil po ležícím jouninovi kunai. Naruto se rychle pohnul tak, aby kunai dokázal odrazit, když chtěl čelit nepříteli, zjistil, že ten a ani ještěr, už nejsou v místnosti.
Venku spatřil Deavin Konan, jak urputně odolává přívalu shinobi, když probíhal, sedíce na svém „oři“ popadl ji za paži a vyšvihl ji před sebe.
„Máš svitek?“ zeptala se.
„Jo.“
„Já si radši sednu za tebe, ať můžeš řídit ne?“
„Ne. Určitě ne. Neboj.“
Patami popohnal ještěra a ten neskutečným sprintem vyrazil branou do lesa. Dle rychlosti soudila Konan, že do několika hodin, by mohli dorazit do sídla.
Byla ráda, že už je mise za nimi. Po asi hodině jízdy ucítila, že si Deavin položil hlavu na její rameno. Překvapilo ji to, ale zároveň uklidnilo, když náhle ucítila, že ji něco teplého steklo na ruku.
Podívala se a zjistila, že ji má pokrytou krví, hned spatřila, že Deavin má zavřené oči a životodárná tekutina tekla z jeho úst. Lehce se polekaně zvedla a spatřila, několik kunaiu a shurikenu, co jejímu společníkovi trčelo ze zad. Najednou si vzpomenula na to, jak rázně zamítl její návrh ohledně sezení, a uvědomila si, že ji chtěl ochránit. Z očí ji vytryskly slzy: „Neumírej prosím!“
Brzy dojeli k sídlu, ještěr zmizel a Konan se zraněným chlapcem v objetí dopadla těžce na zem.
„Rychle pojďte sem někdo! Deavin umírá!“ zakřičela směrem k domu. Ze dveří rychle vyběhla vetšina členů Akatsuki a běželi jim na pomoc.
Sasori s Kakuzem ho zvedli a nesli ho do sídla.
„Přežije to?“ zeptala se třesoucím hlasem dívka.
„Možná.“ Odpověděl ji zachmuřeně loutkař.