manga_preview
Boruto TBV 07

Nový člen, díl 23

Hustý déšť panoval venku a dopady těžkých kapek na zemi přehlušovaly veškeré ostatní zvuky a rozrývaly hlínu. Nezdálo se, že by nebe chtělo přestat plakat.
Ozval se budík a Deidara jej spěšně vypnul, aby nevzbudil ostatní. Peřina se záhadně během spánku ocitla na zemi, asi sebou moc ošíval. Pomalým pohybem si sedl, aby se mu nezamotala hlava, a mžoural po místnosti tak dlouho, dokud si jeho oči nezvykly na tmu. Spustil nohy z postele a stoupl si na studenou kamennou podlahu. Kradl se kolem Hirokiho postele, ale s překvapením zjistil, že je prázdná.
Kam mohl jít, podivil se při pohledu na rozházené peřiny. Rozhodl se, že to zjistí až potom, co splní svoji veletajnou misi. Po špičkách vyklouzl z pokoje, a co nejtišeji za sebou zavřel.
Podlaha vrzala pod jeho kroky, ale měl štěstí, že všichni z Akatsuki měli tak tvrdé spaní, že je neprobudilo ani hlasité chrápání jejich spolubydlícího.
Až když se dostal do Natsumina pokoje a zavřel dveře, oddychl si.
V místnosti byla tma, ale přesto viděl nepořádek, který by v dívčím pokoji rozhodně nečekal. Všude bylo poházené oblečení, dokonce i spodní prádlo, a zbraně ležely nebezpečně na zemi.
Deidara se opatrně propletl mezi věcmi až k nočnímu stolku u postele. Otevřel šuplík a začal se přehrabovat v Natsuminých osobních věcech, dokud nenašel to, co hledal.
Vytáhl štěnici a přešel do koupelny, kde si stoupl před zrcadlo, vyhoupl se na špičky a začal šátrat po zaprášené desce na skříňce nad zrcadlem.
Když nahmatal štěnici, sevřel ji v dlani a pospíchal ke dveřím. Vyšel na temnou chodbu a rozhlédl se kolem sebe. Nikde nikdo. Rozešel se tedy zpátky ke svému pokoji. Když už chtěl sevřít kliku, zastavil se.
Jestli mi Natsumi řekla pravdu, teď zřejmě bude mít schůzku s Orochimarem, pomyslel si s pochybnou tváří. Otevřel dveře a nakoukl do šera v pokoji. Rozpoznal, že obě postele v něm byly prázdné. Vešel dovnitř a přešel místnost až k vysoké skříni. Vytáhl z ní Akatsuki plášť a vydal se chodbou k východu.
Lilo jako z konve a Deidarovi se vůbec nechtělo vyrazit do toho deště. I když stromy trochu zadržovaly dešťové kapky. Udělal by krok a skončil by po kotníky v bahně.

Natsumi se převalovala na posteli. Hledala vhodnou pozici pro spánek, ale ten se pořád nedostavoval. Nakonec tedy zůstala ležet na zádech a zírala na bílý strop.
Poslední dny se toho událo hodně. Napřed to bylo zjištění, že je Hiroki špeh, potom to byl incident s Itachim a teď rozhovor s Nejim. A oporou jí byl člověk, od kterého by to čekala ze všech nejmíň. Vypadalo to, jakoby se s Deidarou stali nejlepšími přáteli.
Převalila se na bok. Měla výhled na zeď, která ji dělila od Nejiho. Jenže tahle byla snadno překonatelná. Zeď mezi jejich srdci byla však mnohem větší a tlustší než tahle. Zeď, která byla vybudována ze zrady, zklamání, strachu a smutku za těch mnoho let.
Tichost pokoje rušil jen déšť venku. Déšť, který dokonale vyjadřoval její pocity. Nejen její. Vyjadřovalo to pocity i toho kluka ve vedlejším pokoji.
Koukali na stejnou zeď, avšak z různých stran. Poslouchali stejné dunění deště, avšak z různých místností. Přemýšleli nad stejnou věcí, avšak z různých pohledů. Oba chtěli vejít do pokoje toho druhého, jenže nenašli odvahu k tomuto činu. Báli se, že kdyby to udělali, nebyla by cesta zpět. Všechno by se zkomplikovalo, všechno by bylo jinak. Úplně všechno.
Kdyby. Takhle začínaly všechny jejich začátky vět v myšlenkách. Kdyby ti lidé nezemřeli. Kdyby zemřel jeden z nich. Kdyby spolu utekli, co by se stalo? Odpověď nenalézali. Neexistovala.

To byla pěkná blbost. Jak jsem si mohl myslet, že ho najdu? Jsem asi fakt naivní, nadával si v duchu Deidara při skákání po větvích stromů černým lesem. Byl celý promočený, ale hledal dál. Už párkrát málem spadl, když mu noha uklouzla na mokrém dřevě.
Zastavil se. Pozoroval dvě postavy, povídající si o něčem očividně důležitém. Obě, i přes nepříznivé počasí a černočernou tmu, poznával.
Takže měla pravdu, blesklo mu hlavou při pohledu na Hirokiho vybavujícího se s Orochimarem.
Přemýšlel o tom, co má udělat. Zaútočit? Utéct a nikomu nic neříct? Vrátit se zpátky a upozornit Peina? Nebo snad počkat před úkrytem na něj a zabít ho? Vůbec nevěděl. Proto se otočil a spěchal zpátky k úkrytu. Nepřipadalo v úvahu zaútočit. Neměl tu dostatek jílu a s hadím sanninem se mu vážně měřit síly nechtělo. Měl tedy na výběr tři možnosti.

Cesta utekla rychle a Deidara už věděl, co udělá. I když se mu opravdu nechtělo budit Peina uprostřed noci, kdyby to nechal na ráno, nevěřil by mu. Teď Hiroki nebyl ve skrýši, takže by byl minimálně podezřelý.
Mokrý a zablácený běžel chodbou až k posledním dveřím, ke spál Pein. Konan měla pokoj hned naproti. Chvíli se zastavil před jeho dveřmi a zdráhal se, ještě jednou uvážil všechny případy, které by se mohly stát.
Zhluboka se nadechl a nervózně uchopil kliku. S tichým vrzáním otevřel dveře a vkradl se do pečlivě uklizeného pokoje. Přispěchal k jeho posteli a naklonil se nad Peinovou spící tváří. Z vlasů mu odkapávala voda a pár kapiček dopadlo i na zrzkovu bledou tvář. Okamžitě se probral.
Když Pein zjistil, že se nad ním krčí Deidara, málem vyjekl leknutím.
„Co si myslíš, že děláš? Víš ty vůbec, kolik je hodin?“ nadával šeptem už sedící vůdce a probodával blonďáka nenávistným pohledem.
„Jo, vím. Je půl třetí ráno, ale o to teď nejde,“ sdělil mladík, „zrovna teď má totiž Hiroki schůzku s Orochimarem a něco chystají. Nevím co, nerozuměl jsem jim přes déšť.“
„K tomu tě dovedla Natsumi?“ zeptal se podezíravě Pein.
„Ne, byl jsem ho sledovat a našel jsem jej, jak se s tím hadem baví daleko od skrýše,“ opáčil blonďák vážným hlasem. „Klidně na něj počkejte před skrýší a zeptejte se ho, kde byl. Jsem zvědav, co si najde za výmluvu.“
„Fajn,“ svolil nakonec a vyhrabal se z postele. „Vůbec se mi nechce, ale zkusím ti důvěřovat. Běž před skrýš, až se obleču, dojdu za tebou a počkáme si na něj.“
Deidara přikývl a spěchal ke dveřím, přičemž si všiml svých blátivých stop. Zajíkl se a doufal, že si toho Pein nevšimne, i když to bylo velmi nepravděpodobné.

Začalo svítat. Místo černé oblohy se nebe zbarvilo do oranžova. Silný déšť přešel do mrholení a objevila se i duha.
Deidara a Pein se rozhlíželi po lese. Občas jeden z nich zívl kvůli nedostatku spánku, občas kvůli nudě způsobené tichem mezi nimi.
Najednou to mezi keři zašustilo a zpoza nich vylezl vysoký mladík v promočeném černém plášti vyzdobený červenými mraky. Hiroki.
„Konečně ses uráčil přijít?“ uvítal jej Deidara nevrle.
„Co tu děláte? Ještě je brzo na snídani,“ opáčil Hiroki a přešel k nim blíže. Zastavil se pět metrů před nimi.
„Kde jsi byl?“ zeptal se jej přímo Pein a slezl z kamene, na kterém doteď seděl.
„Ranní procházka,“ pokrčil nevzrušeně rameny.
„To tak,“ odsekl blonďák, „raději řekni pravdu.“ Propaloval jej pohledem.
Hiroki povytáhl obočí ve znaku překvapení.
„Pravdu? Proč si myslíš, že neříkám pravdu?“ podivil se brunet a podezřele se usmál.
„Přiznej přece, že jsi měl schůzku s Orochimarem!“ vyštěkl trochu nechtěně Deidara.
„Kde jsi tedy byl?“ vložil se do jejich hádky Pein.
„Jak jsem říkal, ranní procházka,“ zopakoval s temným úsměvem ve tváři.
„Pěkně chabá výmluva!“ začal znovu Deidara, pěsti zaťaté.
„Tak dost!“ okřikl jej zrzek a blonďák okamžitě sklapl.
„Nevím, komu věřit, ale jsou tu jisté okolnosti, ze kterých mohu vycházet,“ měřil si Hirokiho významným pohledem.
Hnědovlasý se zatvářil trochu překvapeně, což Pein zpozoroval.
„Asi začnu od toho, že tu čekáme zhruba hodinu. Byla ještě tma, když mě Deidara vzbudil, takže opravdu pochybuju, že to byla jen ranní procházka. Za další je tvé oblečení celé promočené a vlasy jsou větrem a vodou uhlazené dozadu, což znamená, že jsi sem běžel rychle. A v neposlední řadě, ujišťuju tě, že věřím dlouholetému členu než nováčkovi. Nevím, kolik toho víš a kolik jsi toho řekl Orochimarovi, ale jako velitel Akatsuki ti nemohu dovolit, aby tohle pokračovalo,“ dokončil svůj dlouhý výklad.
Hiroki zatvářil zmateně a potichu zaklel. Ve spěchu se otočil a utíkal co nejrychleji pryč.
Deidara se za ním chtěl rozběhnout, ale zastavila jej Peinova ruka na jeho rameni. Tázavě se na něj zadíval.
„Nech ho jít, nemá cenu ho zabíjet. Až se vrátí Natsumi, odejdeme do jiného úkrytu. Upozorni na to ostatní a chystejte se na přesun,“ rozkázal, otočil se na patě a vrátil se do jeskyně.
Deidara jej neochotně následoval.

Poznámky: 

Ahoj lidi Laughing out loud Moc se omlouvám, že se nový díl takto opozdil, snad se za to na mě moc nezlobíte. Laughing out loud

5
Průměr: 5 (11 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Ne, 2012-10-21 12:50 | Ninja už: 4502 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Ježííš.. super Laughing out loud Aj ten předchozí a celá série Laughing out loud Moc suprové Laughing out loud Aji ta romantika tam prostě Laughing out loud Jenom mě docela zarazilo, že se Dei zdráhal zaútočit na Orouše, když vlastně byl do toho vždycky celý hrr Laughing out loud Ale je to tvá povídka, tvé změny charakteru a mě se to tak líbí... Zvlášť, kdyby se nerozhodl jít za Peinem, nikdy by to takhle nedopadlo, takže já sem s tím nadmíru spokojená Laughing out loud Jen tak dál Smiling Moc se těším na pokráčko Laughing out loud Eye-wink

Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, Po, 2012-10-15 20:08 | Ninja už: 4523 dní, Příspěvků: 1154 | Autor je: Pěstitel rýže

Ve škole by ses měla učit a né se flákat v hodinách.. Laughing out loud To dělá jedna z nás a bohatě to stačí. Laughing out loud
Jinak k dílu, strašně se mi líbil, byl skvělej.. Laughing out loud Nejvíc asi ta část, ta s Natsumi a Nejim, to bylo takové strašně pěkné.. Laughing out loud Smiling
Těším se na další díl. Smiling

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..

Obrázek uživatele Kia
Vložil Kia, Po, 2012-10-15 20:12 | Ninja už: 4473 dní, Příspěvků: 306 | Autor je: Konohamarova chůva

Já za to nemůůžu, za to můžou učitelky Laughing out loud Ale díky moc za komentář ^^

Nemohu tasit. Na záštitu meče se usadila vážka.