Sbohem, lásko...

Proč, proč se tohle stalo? Nevím proč mi život nadělil takové utrpení. Udělal jsem snad někomu něco? Nevím. Osobu, kterou jsem tolik miloval, jsem ztratil kvůli lži. Lži, která neměla nikdy vyplout na povrch.Asi jsem udělal jeden prohřešek. Prohřešek, co mě stál duši. Svoji duši jsem prodal ďáblovi a teď z ní mám guláš. Ptáte se co to je za lež? Ani nevím jestli to dokážu říct.
Toto mě spaluje. Ničí mě to! Všechny pocity co vypluly na povrch, jsou zlé. Mohl jsem s ní být tak šťastný.
Šťastný. Eh, nad slovem ,,štěstí'' se musím zasmát. Štěstí neexistuje! Jinak by tu ještě stála má milovaná Sakura. Ano, je to Sakura, kterou jsem vždy miloval a kterou jsem ztratil kvůli lži. Je to k pokukání, žít celý život ve všechno spalující lži a nevědět o tom. Byla to mise...
Mise, kterou jsem musel vykonat za každou cenu. I když jsem nechtěl. Vesnice Konoha byla ve válce, která měla trval několik let a proto potřebovali silné ninji se zvláštními schopnostmi. Věděli, že já, Sasuke Uchiha mám kekken genkai. Sharingan. Ale jen já jsem jim nestačil. Chtěli víc. Mnohem víc! Proto mě prověřili misí, kterou jsem nikdy nechtěl dostat.
Sakra! Ještě teď mě to štve! Musel jsem oklamat ženu, pro kterou bych i umřel. Musel jsem Sakuru svést. Musel jsem ji svést a nechat ji, aby se mnou otěhotněla. Bylo to hrozný. Ze začátku jsem tomu nemohl uvěřit.
Bylo to proto, že já mám kekken genkai a kdyby jsem se mnou Sakura otěhotněla, naše dítě by ho mělo taky. Tak mi přikázali udělat tu nejsurovější věc na světě. A já bláhově poslechl. V té době jsem k ní ještě nic necítil, bral jsem ji jako obyčejnou dívku, ale ona nebyla obyčejná.
Právě naopak. Její smích, její neobyčejný optimismus. Změnila mě. Dříve jsem byl zahořklí a s nikým se moc nebavil, ale ona. Ona ze mě všechen smutek vytáhla a naplnila ho láskou a přátelstvím. Postupem času jsem se do ní opravdu zamiloval. Neustále jsem na ní myslel a o to víc to bolelo, že je to jen mise. Měli jsme už třetí dítě a já v sobě pořád měl tu tíhu v srdci. Ten balvan, co nechtěl polevit. Ach… Neudržel jsem to v sobě.
Řekl jsem jí všechno. Celou pravdu. Na konci jsem, ale přidal pravdu, která se postupem času zvětšovala a zvětšovala. Doopravdy jsem se do ní zamiloval. Miloval jsem ji tak šíleně, že bych pro ni udělal všechno. Nesla to těžce. Ze začátku se mi rozbrečela před očima a utekla, pak se odstěhovala a na konci to její psychika neunesla a zemřela na zástavu srdce. Tohle byl pro mě šok. Totálně jsem se složil. Nevěděl jsem co dělat. Chtěl jsem jít za ní.
Taky jsem to párkrát skoro udělal, ale kamarádi mě vždy zastavili. Nakonec jsem se s tím smířil. Zničil jsem život jedné dívce, která bude navždy v mém srdci a už nikdy ji neuvidím. Možná tak v nebi, ale pochybuji, že mě tam po tom všem bůh bude chtít. Měl bych počítat, že se po smrti budu smažit v pekle.
Tak tohle je můj osud…