Akatsuki a konkurz na nové členy

Další Jednorázovka z mé dílny kotelmaniac™. Opět se jedná o parodii na Akatsuki a opět doufám, že mě příznivci některých postav neukamenují, neočoudí dýmovnicí, nepostřelí a neuvrhnou v temnotu.

Všem přeji příjemné počteníčko

„Takže, jak bych to asi řekl…“ unaveně začal přednášku Tobi „máme nedostatek lidí. Jistě jste si toho všichni všimli, že nás pár ubylo a proto musíme sehnat náhradu.“
Ukončil úvodní dialog a jen se zeptal, zda všichni chápou.
Kabuto kýval hlavou. Vypadalo to, jako kdyby byl v transu.
„Achjo, ze všech členů mi tu zbyl paskvil hada a mrchožrout se zas někam ztratil…“ mumlal si do masky Tobi.

Musel najít co nejdříve nějaké nové členy, protože, jak jistě víte, Kisame někde ztratil hlavu a ani se nedokázal ozvat, kdy se jako hodlá vrátit. Zetsu byl standartně zahrabaný pod drnem a jak to tak vypadalo, tak se jen tak nedostane zpátky. Červy jsou hold důležitější než organizace…

Tobi si povzdechl. Kdyby na začátku věděl, do jakého kolektivu se dostane, nikdy by se k těmhle podivínům nepřidal. Záviděl Peinovi, který samou starostí zešedivěl a odešel spokojeně do domova důchodců. Konan, se samozřejmě chtěla o něho postarat, ale stala se strašlivá tragédie. Když se zrovna vypravovala, postihl ji déšť a ona se bohužel rozpustila. Byla to obrovská ztráta.
„Teď si budu muset papíry na psaní kupovat za svoje.“ Pomyslel Tobi a skoro začal brečet, když prohledal obsah své peněženky. Krize hold dorazila i k němu.

Hidan se projevil jako pravý milovník přírody a podle všech informací, které se k Tobimu donesly, se zasekl v jedné díře uprostřed Konožského lesa, kde mu společnost dělají jeleni a jiná lesní havěť. To mu ale prý vůbec nevadí a jakoby nic si v té díře rozbalil celý tábor. Asi poslední kapkou bylo, když prohlásil, že nám bude posílat pravidelně dopisy s nadpisem „Život v díře aneb tajemno pro Hidana“. Situace byla o to horší, že ho ostatní členové ještě hecovali, aby tam zůstal a tajně se vsázeli, jak dlouho tam vydrží. Vyhrál nejspíš Kisame, protože poslední dopis popisoval stísněnost, kterou tam Hidan prožívá a prosil o záchranu. To bylo asi měsíc po začátku sázky. Když se všichni dozvěděli, že by měl vyhrát Kisame, tak se dohodli, v čele s Itachim, aby sázka propadla organizaci. Teď už dopisy nechodí. „Asi na to Hidan nemá čas…“ zamyslel se Tobi a zjevně se ušklíbl, ale přemýšlel dál.

Itachi byl asi největším zklamáním. Jak organizace, tak pro samotného vůdce, Tobiho. Po odchodu Peina a té nešťastné události s Konan se rozhodl, že řekne svému bratrovi pár rad do života. Jako jak na holky, co dělat až bude velký a tak podobně. Asi to moc dobře nedopadlo, protože ho prý Sasuke zabil, po tom, co se dozvěděl, že chodil s Karin.

A pak tu měl tedy mladý tým Sasuke, Karin, Seigetsu a Juugo, který přijal na doporučení již zesnulého Itachiho.
„Ať mu je země lehká.“ Pronesl Tobi, ale vzápětí se zasmál, když věděl, že jeho tělo má Kabuto.
Poslední dva jmenovaní samozřejmě zdrhli k televizi, aby nepropásli olympiádu, a podle posledních průzkumů v nejbližší době nevyjdou. Sasuke a jeho letní románky způsobili to, že utekl od Karin a celkově od všech. Poslední dopis co od něho náš ubohý velitel Akatsuki dostal, byl z Hawaie a nevypadalo to na brzký návrat. A Karin? Tu musel odvézt už snad po tisící s úpalem do nemocnice, kde se naposledy dozvěděl, že si ji tam nechají v pavilonu slunce.

Nekonečné hádky Deidary a Sasoriho ohledně umění nakonec vyústili v celoorganizační klání, které zorganizoval ještě v té době Pein. Výsledek však oba iniciátory moc nepotěšil, protože vyhrála zcela nečekaně Konan se svým origami. Po tomto „přehmatu“ jak to všichni nazvali se vrhl Sasori na loutko hru a jeho představení sklízí obrovské úspěchy. Naposledy, co Tobi zaslechl, hrál „Tupý a tupější“ a podle všeho to byla hra na počest Deidary. A Deidara? Ten se po všech nezdarech prolomit se svým uměním vrhl suše na roli střelmistra v dolech na severu. Nikdo o něm už nikdy neslyšel, ale podle hlášení, které k Tobimu dorazilo, splnili horníci ze severních dolů kvótu již na měsíc.
„Takže mu jde nejspíš řemeslo pěkně od ruky.“ Zamyslel se rozladěný Tobi.

K tomu samozřejmě musel Tobi neustále řešit problémy s berňákem a sociálkou. Navíc díky tomu, že většina členů nebyla pomalu ani lidmi, tak se nedali pojistit proti nehodám či smrti. Jako třeba takový Kakuzu. Pojišťovna ho nehodlala pojistit, protože je mu prej moc let. A co se následně stalo? Kakuzu jakožto milovník motorek nevybral zatáčku. Jediné plus, které z toho plynulo, bylo to, že byl velmi štědrým dárcem orgánů. Přeci jenom, který normální člověk má pět srdcí. Také díky němu organizace alespoň trochu zbohatla a Tobi si tak konečně mohl koupit svůj vysněný odšťavňovač.

„Doufám tedy, že vás můj monolog moc nenudil. Pochopili jste všichni situaci? Nemáte někdo nějaké otázky?“ zeptal se v sále Tobi, ale odpovědí mu bylo je ticho. Rozsvítil tedy, ale v sále nikdo nebyl.
„Zase nikdo?“ Mluvil už Tobi sám k sobě.
„Ne nikdo, příště bys mohl vynechat svůj monolog o nešťastných nehodách a odchodů všech členů, kvůli blbostem.“ Odvětil Kabuto.
To už ale byl Tobi dávno v kuchyni u svého odšťavňovače, který byl poslední dobou jeho jediným přítelem…

Pro fanoušky Akatsuki: Opravdu je rád paroduji, ale nemyslím to nijak zle, tak se na mě nezlobte. Jsou to zkrátka mí oblíbenci