manga_preview
Boruto TBV 07

(Ne)přítel z minulosti - 1.díl

Nevím, co mám dělat. Mám strach. Srdce mi splašeně bije v hrudi, zatímco běžím jak o život a drobné větvičky mě při tom pleskají přes tváře.
„Kruci! Kruci! Kruci!“ zanadávám, když už běžím značnou chvíli a pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tu jsou. Ne, já to vím. Jsou tu a čekají až udělám chybu. A já jí udělám.
„Sakra!“ Ležím na zemi. Zakopla jsem a svalila se na tu studenou zem. Chci vstát. Tak moc chci, ale nejde mi to. Ruce se mi klepou, kolena taktéž a srdce se mi snaží probít z hrudi. Znovu mi sklouzla noha, když jsem se snažila vyškrábat na nohy. Ne, nebudu vstávat. Teď ne. Rychle se překulím ke stromu, jehož kořeny mi rozbily koleno a opřu se o jeho mohutný kmen. Můj dech je až neskutečně rychlý, přikládám si ruku na hruď, mé srdce na tom není o moc lépe. Já to nedokážu. Nedokážu! Jsou tam, vím to. Jsou všude kolem mě. Třeští mi hlava. Klepou se mi končetiny, nedokážu už ani normálně dýchat. Ne, já nechci. Nechci, aby byl konec. Ještě ne … ještě ne.
Roztěkanýma očima sleduji okolí. Napravo, nalevo. Nikde nikdo. A přeci tam jsou. Nejsou a zároveň tam jsou. Vím to. Vím …
Točí se mi hlava, celá se klepu. Dívám se čím dál rychleji z jedné strany na druhou. Už z toho šílím. Srdce mi bije ještě rychleji než doposud. Ještě chvíli a vyskočí mi z hrudníku. Napínám uši. Slyším jen svůj vlastní zrychlený dech.
Leknutím sebou trhnu a reflexivně se začnu zmítat a kopat kolem sebe, když se neznámá ruka dotkne mých úst. Vymaním se dotyčnému a pořádně se napřáhnu. Zaseknu se. Těsně před jeho obličejem. Koukám do jeho očí, vytřeštěným pohledem sjíždím jeho obličej, nejevící žádné emoce, až se zastavím na jeho modrých vlasech.
„R-Ryuu…“ zakoktám. Nejsem schopná nikterak zareagovat. Stojí tu přede mnou. On. Můj nejlepší přítel z dětství. Nikdy bych ho tu nečekala. Jeho ne.
„Ahoj, Aki,“ usměje se na mě. Jen na něj zírám. Přišel, aby mě zradil? Proč?
„Tak mě pozdravíš jindy,“ povzdechne si a chytne mě za zápěstí. Rychle rukou škubnu a vyjeknu, ale drží mě pevně.
„Pšš…!“ dá si ukazováček na ústa a naznačí mi, abych byla zticha. Vytáhne mě na nohy a táhne mě pryč. Mám z toho špatný pocit. Zdá se mi to, nebo mě opravdu táhne k nim?! Ne… pořád kličkujeme, až nakonec běžíme. I když s mým přístupem to vypadá, že mě spíš za sebou vláčí.
„Co?“ vyklouzne mi jen, když se zrovna prodíráme hustým křovím. Neodpoví mi, jen se na mě krátce usměje, než znovu vyběhneme. Míjíme stromy, až nakonec vyběhneme na mýtinu. Nestačím se ani pořádně rozhlédnout, než mě zase vtáhne mezi stromy.
Zarazí se a strhne mě k zemi zrovna ve chvíli, kdy místem, kde jsem před několika vteřinami stála, proletí několik shurikenů. Rychle vyskočí na nohy a vytvoří několik pečetí. Z úst mu vyšlehne proud vody, který se rozšíří a zasáhne místo, odkud s největší pravděpodobností vyletělo ono ostří, čímž svým tlakem poláme několik větví. Ryuu se skloní ke mně, chytne mě za paži a doslova vyhodí na nohy. Pořád utíkáme. Okolo hlavy mi sem tam něco proletí. Cítím, jak mě jeden z kunaiů škrábl na rameni, nemám čas ani syknout, protože znova padám k zemi.
„Kruci už!“ vykřiknu, když se můj obličej zaboří do té zpropadené zeminy. Můj hlas zní zoufale. Jsem zoufalá, nic nechápu. Zas mě Ryuu hrubě tahá na nohy. A zase běžíme …
Ohlédnu se na svého druha, něco vytahuje ze svého pouzdra. Aha, výbušné lístky. To nám může pomoct, zamyslím se, když vidím, jak je hodil kamsi za nás. Netrvá to ani chvilku, když vybuchnou a nás ozáří světlo z plamenů. Musím začít přemýšlet. Hlavně se uklidnit a přemýšlet. Zhluboka se nadechnu a vymaním se Ryuuovi z jeho sevření. Zastavím se a zašátrám v kapse svého zeleného pláště. Mám to, proč mě to jen nenapadlo dřív?! Vytáhnu dvě tmavé kuličky. Ryuu už chtěl něco namítnout, ale když si všiml, co to držím v ruce, raději ztichl. Napřáhla jsem se a mrštila s nimi o zem. Ve stejnou vteřinu, kdy se dotkly země, nás obklopil hustý černý dým. Rozprostíral se do všech stran. Byly to kouřové bomby speciálně z Oblačné, hodně dobrá věcička. Teď už nás nenajdou. Teda jestli nemají senzibila. Zdá se ale, že ne. Utíkáme.

******

„Vyrážíme!“ zavelel hluboký hlas. Takeshi, mladý šestnáctiletý kluk s hnědými vlasy, se otočil po své týmové partnerce. Ta jen zvedla své tmavě hnědé oči, chvíli se zahleděla na formulující se skupinku ninjů opodál a uklidila si do pouzdra svůj kunai, s kterým doposud vyrývala neurčité symboly do kusu dřeva.
„Jsi si jistá?“ chytil jí za ruku hnědovlásek, když už se chtěla vydat k ostatním. Ona se jen otočila a zadívala do chlapcových černých očí. Pak pohledem opět zabloudila na skupinku, která byla připravená vyrazit. Vytrhla se Takeshimu a bez jediného slova pokračovala v cestě. Chlapec si jen povzdychl.
„Iwa-chan …“
Jsou to už skoro tři týdny, co dostali tuhle misi. Misi zajmout, popřípadě zabít jednoho nukenina.

„Iwa-chaaaan!“ rozkřikl se chlapec a rozeběhl se k dívce s rudými vlasy. „Volá nás Hokage“
„Danzou-sama ještě není oficiálním Hokagem“ ušklíbla se dívka. Nikterak neskrývala, že se jí nynější situace v Listové nezamlouvá.
„Ale no tak, Tsunade-sama je v kómatu, nemůžeme čekat na to, až se probudí. Teď už pojď.“
Iwa si povzdechla a odlepila se od stromu, o který se zády opírala. Jen co došla k Takeshimu, přepadl ji svazek slunečnic.
„T-ty jsem našel po .. po cestě“ zakoktal Takeshi a jeho tváře chytli mírnou červeň.
„Po cestě…“ změřila si chlapce podezíravě pohledem. Věděla, že lže a že je koupil u Ino v květinářství, po matce zdědila částečné schopnosti senzibila, ale na druhou stranu Takeshimu nic nevyčítala, spíše ji to potěšilo.
Mlčky se vydali k sídlu Hokage.

„Cože?!“ řekl nakvašeně hnědovlásek a pohledem sklouzl z Hokageho na dva cizince. „Vy chcete, aby Iwa-chan přijala misi, ve které bude muset zabít Aki? To nevíte, že je to její kamarádka?“
„Kamarádka..“ ušklíbl se starší z dvojice. Byl to vysoký muž, nejlepší léta měl již za sebou, ale on přesto vypadal plný energie a života. Bez námahy by přepral kdejakého mladíka. „Ona si nezaslouží nic jiného, než svůj trest.“
„Přeci nečekáte, že zabijeme někoho, kdo tu s námi žil dva roky!“ stál si za svým Takeshi, ale to se do debaty zapojil i nejvyšší.
„Nechali jsme zde dva roky přebývat nebezpečného nukenina .Je naší povinností pomoc s jeho nalezením a případným zneškodněním.“
„Jistě … Hokage-sama,“ zamumlal hnědovlásek a sklopil kajícně pohled.
„Ty tu misi přijímáš, že?“ stočil svůj pohled na rudovlasou kunoichi z Listové.
„Samozřejmě,“ odpověděla klidně a sebevědomě Iwa.
„Cože?“ vyhrkl Takeshi. Nechápavě se na ni otočil, pak si změřil nedůvěřivě ty dva cizáky a naklonil se ke své kamarádce. Chytil ji za rukáv, aby si její obličej mohl přitáhnout blíže.
„Co to vyvádíš? Máš něco za lubem?“ zašeptal jí do ucha, ale svůj zrak z těch dvou nespouštěl. „Jako, nechci ti do toho kecat, ale není to přeci jen moc riskantní?“
„Už jsem se rozhodla,“ řekla rázně členka klanu Sobo a svého, poněkud dotěrného, přítele ze sebe shodila.

„Co máš v plánu?“ zeptal se sám sebe hnědovlásek, když z dálky hleděl na záda rudovlásce, která se spolu s ostatními od něj vzdalovala. Povzdechl si a taktéž skočil na vysokou větev, odkud se odrazil na další a další, než se k oné skupince připojil. Pořád ale nechápal, proč tuhle misi musí plnit, když, jak se před pár dny dozvěděli, Hokage-sama je mrtev. Vždyť tohle celé byl jeho rozkaz.

Poznámky: 

Nevím, zda to bude něco číst, ale za zkoušku nic nedám, že. Je to story hlavně o OCéčkách, snad to nevadí. Jop, užijte si čtení.

4.666665
Průměr: 4.7 (6 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Overlord
Vložil Overlord, So, 2012-07-28 21:58 | Ninja už: 4271 dní, Příspěvků: 42 | Autor je: Prostý občan

Zatial dobré dúfam že sa tam objaví ja Naruto. Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud

[hide=SKRACUJ SI PODPIS!!!]What Akatsuki Member Are You?What Akatsuki Member Are You?Hosted By theOtaku.com: Anime

Obrázek uživatele Aki-Mitsuko
Vložil Aki-Mitsuko, So, 2012-08-11 20:24 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 14 | Autor je: Pěstitel rýže

A víš, že jo? Laughing out loud Ale až později ... o hooooooodně později xD

Pozor -
YAOISTKA!
SasuNaruistka!
A šílená Naruto(-kun)istka!