Jen normální holka - 19.Tajemství

„Cítíš nějakou změnu?“ zeptala se jí Tsunade po půl hodině léčení.
„Ne, ale co kdybych… co kdybych zkusila použít své regenerační jutsu zároveň s tebou? Už na to mám dost chakry,“ opáčila Ant.
„Zkusíme to,“ souhlasila Tsunade. A tak ji začala léčit, ale poté… Ant se smekla hlava na stranu a zpomalily se jí životní funkce. Usnula.
Nejprve se Tsunade lekla, ale pak se uklidnila a poklidně odešla.
Následující den ráno se otevřely dveře do Antiina pokoje a dovnitř vešla Sakura. Nesla jí snídani.
„Dobré ráno, Sakura-chan. Cos mi dneska připravila k snídani?“ optala se jí Ant vesele a posadila se do pozoru.
„Ahoj, přinesla jsem ti…“ nedořekla Sakura, protože vykulila oči a tác jí málem spadl na zem. Ale dopadl na Antiiny nohy.
„J-jak jsi věděla, ž-že jsem t-to já?“ nechápavě se na ni podívala Sakura.
„Poznala jsem tě,“ odpověděla Ant a pustila se do jídla.
„Podle sluchu?“ opáčila Sakura nevěřícně.
„Ale ne… viděla jsem tě,“ zasmála se lehce Ant a pokojně jedla. Sakura se na ni stále vyjeveně dívala. Jindy by už žádala pomoc, ale dnes ne. Nějak jí to šlo samotné.
„Vi-viděla?“ vydechla Sakura.
„Jo. Tsunadina léčba se povedla. Nechtěla bys pro ni zajít?“ zajímalo Antishu.
„J-jo,“ kývla Sakura a rozeběhla se pro Hokage. Celou cestu byla mírně mimo, takže jí Tsunade nevěřila, když jí to řekla, ale vydala se tam s ní. Zajímal ji výsledek léčby.
„Takže skutečně vidíš?“ divila se Tsunade. Nechtělo se jí věřit, že by bylo možné, aby nějaký člověk viděl skrz zvřená oční víčka. Považovala to za nemožné. A přitom Antisha viděla i přes obvaz, jež měla na očích.
„Nevidím. Ale dokážu rozpoznat tvůj černobílý obraz. I když je to divný… vidím i něco zeleného, co ti koluje po těle.. A Sakuře taky. Jenže ta má nádech do modra,“ odpověděla Ant a pozorně si obě prohlížela.
„Ze-zeleného?! Sakuro, přiveď Naruta,“ prohlásil Tsunade třesoucím se hlasem. Místnost byla tichá, dokud se znovu neotevřely dveře a dovnitř nepřišla Sakura s postavou na vozíčku.
„Naruto?! Kdy jste se vrátili? Kde je Sasuke? A co se ti to stalo?“ vykřikla vyděšeně Ant, když ho uviděla. Na tváři měl sklíčený výraz a vůbec se neusmíval. Nepoznávala ho.
„Ahoj, Antisha-chan. Vrátil jsem se jenom já, protože jsem měl úraz. Sasuke a Kakashi stále plní misi,“ odpověděl Naruto smutným hlasem. Antiino vzrušení opadlo a obrátila svůj obličej k Hokage. Nechápala, proč nechala přivést Naruta.
„Podívej se na Naruta a řekni mi, jestli mu koluje po těle něco podobného, jako nám,“ kývla na ni Tsunade.
Černovláska se tedy pozorně zadívala zavřenýma očima na Naruta. A uviděla něco, co nečekala. Po těle mu kolovalo to samé, jako Tsunade a Sakuře, až na to, že to bylo v modré barvě. Ale v jeho břichu byla soustředěna rudá barva, která se vlnila jako plameny a občas se propletla s tou modrou, ale pak zase zmizela. Jako kdyby si žila vlastním životem. A najednou se to stalo. Ze sekundy na sekundu. Rudá barva se zformovala nejprve do plamenů a následně do tvaru těla lišky. Lišky s devíti ocasy. Ta se na Ant podívala šikmýma očima a vycenila zuby. Ant vylekaně padla na postel a zadívala se do stropu. Bylo to hodně zvláštní. Přemýšlela a v nastálém tichu jí to došlo. Uviděla Kyuubi v Narutově těle. Takže vidí chakru.
„Co jsi viděla?“ zajímalo Sakuru, které jí položila dlaň na ruku, protože se všimla jejího úleku.
„Kyuubi…“ vydechla Ant vyděšeně, ale pak se postupně začala vzpamatovávat.
„Takže jsi schopna vidět chakru,“ konstatovala Tsunade to, co tušila. Ale stejně nevycházela z údivu. Tuto schopnost měl jen klan Hyuuga.
„Ale to přece není možné… nepatřím do klanu Hyuuga,“ namítla Antisha.
„Ale patříš do klanu Uchiha. Je známo, že obě tyto kekkei genkai se vyvinuly z jedné… Možná se u tebe tím zraněním projevila. Takový zlepšený Sharingan,“ podotkla Tsunade.
„Asi ano. Pustíš mne z nemocnice teď nebo si mě tu ještě necháš na pozorování?“ zajímalo Ant.
„Tak jdi. Už nemá cenu tě tu držet. Ale kdyby ti cokoliv bylo, stav se za mnou nebo za Sakurou,“ usmála se Tsunade.
„Sláva!“ vykřikla Ant a vylétla z postele jako blesk. Rozběhla se do koupelny, kde se umyla a oblékla. Ostatní ještě byli v jejím pokoji, když se tam vrátila.
„A co ti vlastně je, Naruto?“ optala se Antisha svého kamaráda a sedla si naproti němu. Styděla se, že si ho teď nevšimla.
„ Jen jsem si zlomil obě nohy. Bude to dobrý, jen teď musím nějakou dobu jezdit na vozíčku a mám zakázanej trénink i mise,“ odpověděl Naruto.
„Já už bych měla jít řídit Konohu. Mějte se. Někdy se stav, Antisho,“ rozloučila se Tsunade a odešla.
„Já mám taky práci. Dnes večer přijď ke mně, Ant. Promluvíme si. A ty jdeš se mnou, Naruto,“ řekla Sakura a odešla. Byla ráda, že je její kamarádka v pořádku. I když jí to stále připadalo divné.
„Tak čau. Asi zajdu pozdravit kámoše. Nevíš jestli někdo nemá misi?“ odvětila Ant, když ji došla na chodbě.
„Jenom kluci. Holky by měly být doma. Tak ahoj,“ mávla na ni Sakura a odešla i s Narutem. Ten se s Ant taky rozloučil a nechal se zavést na svůj pokoj.
„Dobré poledne, Antisha-chan,“ ozývalo se ze všech stran od úsměvných lidí, které Ant potkala po odchodu z nemocnice. Začala obdivovat nemocniční tamtamy. Byly extrémně rychlé.
Každý věděl, že byla propuštěna z nemocnice, když mířila do obchodu, aby si nakoupila jídlo, a tak nikdo nebyl její přítomností překvapen. Nedivila se tomu. Ale zvláštní jí přišly ty úsměvy všude kolem. Bylo ošklivé počasí, spousta ninjů na misích a úroda byla špatná. Přesto se všichni usmívali. To nebylo normální ani za slunečného a krásného dne, kdy nikoho netrápily starosti. Začal v ní hlodat červík pochybnosti. Bála se, že se něco stalo.
Když měla nakoupeno, tak se vydala navštívit své kamarádky. Zavítala za Ino, Tenten a Hinatou. Právě se chystala do domu klanu Nara, kde měla být Temari.
„Antisho!“ ozval se za ní najednou křik a ona se otočila. Běžela k ní Sakura s uštvaným výrazem ve tváři.
„Ahoj. Už jsi doma z práce?“ usmála se na ni Ant a zůstala stát na místě, aby na ni počkala.
„Jo. Dneska už tam nikdo nemocný nepřišel. Chystáš se za Temari?“ odvětila Sakura, která už k ní doběhla.
„Ano,“ kývla Ant.
„Tak za ní zajdeš zítra. Pojď ke mně, zvu tě ne večeři. Bude sranda,“ pozvala ji Sakura.
„Tak fajn,“ souhlasila Ant a vydaly se k Sakuřině domu. Až k půlnoci se Antisha dostala do své staré postele. Byla ráda, že nemusí spěchat, aby druhý den vstávala na nějakou misi.
Následující tři dny vydatně pršelo, a tak skoro nikdo nechodil ven. Ale Antisha si oblíbila procházky v dešti, a tak se v tom nevlídném počasí často potulovala venku. A stále ji udivovalo, jak se obyvatelé Konohy dokáží usmívat. Stále usmívat. Začalo jí to být skutečně divné.
A tak se v pátek začala víc dívat kolem sebe. Už si zvykla na své zvláštní vidění a oči si zakrývala Hitai Ate, aby je skryla. Měla na nich jakési podivné rudé tetování, jak zjistila po pohledu do zrcadla, a proto si je zakrývala. Bylo to tak lepší.
Uviděla to. Zaregistrovala nenápadné smutné a zmatené pohledy, které na sebe vrhali lidé, když si mysleli, že je nevidí. Jen, když ji potkali, tak se usmívali. Jinak trpěli, jak si všimla díky jejich obličejům. Pochopila, že se něco děje. Něco, co před ní všichni tají. Celá vesnice. A nechtěli, aby se to dozvěděla.
Tehdy se rozhodla, že konečně navštíví Temari. Jindy se k tomu nedostávala. Od Sakury věděla, že je se Shikamarem těhotná a chtěla jí popřát hodně štěstí a dát jí dárek, který koupila speciálně pro ni.
A tak se rozešla k domu rodiny Nara. Po zaklepání ji pustila Shikamarova matka dovnitř a ukázala jí cestu k Temařině pokoji. Zdůraznila, že asi bude spát, protože ji od rána neviděla. Ant slíbila, že bude potichu a vešla dovnitř. Její první pohled padl na vzorně ustlanou postel. A pak na otevřené dveře prázdné skříně. Nakonec na dopis, úhledně položený na posteli. Antisha zavolala paní Nara, a pak otevřela dopis a začala ho číst.

„Cože?“ vydechla Ant vyděšeně, když si dočetla dopis. Všechno jí klaplo na místo ve skládance. Narutovo zranění, absence ninjů a zmatek v Konoze.
„Jen buď v klidu. Všechno ti vysvětlím,“ řekl Naruto, který stál za ní a četl si dopis. Přišel na zavolání klanu Nara, protože mu nečekaně s jeho zraněním pomohl Kyuubi a vyléčil ho. Dorazil i s pár dalšími lidmi.
„Věděla jsem že se něco děje, ale tohle… proč jste mi to neřekli?“ vyjela na ně Ant. Klidným hlasem bez jediného citu. Začínali si myslet, že se stalo to, čeho se obávali.
„Báli jsme se tvé reakce. Bylo nebezpečné tě o tom informovat,“ odvětila Tsunade. Ant nad nimi zavrtěla hlavou a otočila se. Pak odešla. Bez jediného slova.
„Ant!“ vykřikli Naruto se Sakurou a rozběhli se za ní. Tsunade jen zavřela oči a sklopila hlavu.
„Antisho, kam jdeš?“ optala se kamarádky opatrně Sakura, když jí šla po boku.
„Do Suny. Musím Temari přivést zpět. Nesmí se jí nic stát,“ prohlásila Ant a rozběhla se do svého domu. Nasadila své staré tempo, a tak neměli šanci ji dohonit. Proto se vydali k bráně a tam na ni čekali.
„Nechoď nikam. Vyšlu tým a nic se jí nestane,“ zkoušela ji zastavit Tsunade.
„Nedoženou ji. Já mám šanci ji dostihnout,“ odsekla Ant. Nechápali, jak stále může mluvit tak klidně.
„Tak já pošlu někoho s tebou,“ řekla Tsunade a kývla na nedaleko stojícího ANBU.
„Jen by mě zdržovali. Půjdu sama. Předpokládám, že se nemohla dostat moc daleko. Pokud by neletěla na svém vějíři…“ odvětila Ant a najednou se zatvářila vyděšeně.
„Pokud letěla na vějíři, tak už tam skoro bude. Musím ji zachránit!“ vykřikla Ant a zmizela. Běžela pryč z Konohy.
Utíkala rychle, ale připadalo jí to tak, jako kdyby se nikdy nepohybovala pomaleji.
Vybíhala pozdě odpoledne, a tak se na noc nikde nezastavovala. Běžela dál. Unavená dobíhala k vesnici Skryté v písku následující ráno před polednem. Byla vysílená, ale už z dálky slyšela zvuky boje, a tak stále běžela a běžela.
Zastavila se na skále, o které věděla, že se tyčí nad Sunou a shlédla dolů. Udělalo se jí mdlo. Ne, že by se bála výšek, ale tolik krve nikdy neviděla. Krev se vsakovala do písku, který byl všude kolem lidé padali k zemi jako hrušky. Nejhnusnější bitva, jakou kdy kdo zažil.
Antisha nezaváhala a rozběhla se dolů na bojiště. Najednou uviděla to, čeho se nejvíc bála. Chouji padal k zemi a nad ním se nepřítel napřahoval k poslední ráně, ale zezadu k němu doběhl Shikamaru a odstranil ho. Vzápětí se však na něj vrhl někdo jiný a býval by ho zabil, kdyby před něj neskočila Temari se svým vějířem. Odhodila ninju, ale ten se pak vrátil a dorážel na ni. Ale do rány mu skočil Kazekage… a Ant se zastavil svět. Naštěstí se mu nic nestalo a vrhl se mu na pomoc Sasuke. Jenže to už se k nim vrhl Orochimaru, Pein a Konan. Jejich hlavní nepřátelé. Chystali se ke konečnému řešení. Antisha poznala, že její přátelé mají málo chakry, a tak se tam rozeběhla. Akorát skočila do rány Peinovi, když se snažil probodnout Gaarovi srdce a odhodila ho svou katanou hodně daleko.
„Jste všichni v pořádku?“ optala se jich, když je chránila za všech úhlů.
„Kdo jsi?“ optal se jí nechápavě Gaara. Až pak se Ant plácla do čela. Měla na sobě dlouhý černý plášť. Najednou se zvedl vítr a plášť odletěl. A před nimi stála Ant připravená k boji. S ochrannou páskou přes oči, což všechny zarazilo.
„Antie,“ vydechl Gaara. Byl by ji objal, kdyby ji neobklíčili Pein s Orochimarem a Konan.
„Ahoj, princezno,“ usmáli se na ni všichni tři.
„Ahoj, rodino. Doufám, že se máte dobře,“ ucedila Ant jedovatě skrz zuby. Neviděla je ráda. A chtěla je zabít.
„Bylo by líp, kdybys bojovala po našem boku,“ usmál se na ni Pein a nabídl jí ruku. Ant mu ji začala podávat, ale najednou se její ruka vymrštila a pleskla o jeho tvář. Odletěl o pár metrů dozadu.
„To je mi jasné, dědo,“ odsekla Ant. Všem jejím přátelům se ulevilo a sledovali, jak se baví s ostatními.