Tvůj osud, tvoje volba - Prolog

„Už to bude pět let, co?“ Jiraiya se zazubil na svého žáka, který seděl na druhé straně stolu a každou chvíli nedočkavě natahoval krk, jestli už náhodou není jeho ramen na cestě.
„Pět let?“ Naruto nechápavě nakrčil obočí a Jiraiyův úsměv se ještě prohloubil.
„Pět let od té doby, co jsi odešel z Konohy. Vzpomínáš? Ta vesnice, ve které jsi vyrostl,“ škádlil ho.
Narutův výraz ztvrdnul náhlým chladem a pěsti na stole se mu zaťaly. „A co s tím?“
„Už jsme pryč příliš dlouho, Naruto, je čas se vrátit zpátky.“
„Už jsem ti přece říkal, že se tam nevrátím!“ odporoval blonďatý ninja okamžitě a prudce vyskočil ze židle. „Kolikrát to ještě potřebuješ slyšet? A proč to vůbec pořád omíláš, myslel jsem, že jsi na mé straně!“
Všichni v restauraci najednou zírali na Naruta a místnost se naplnila pobouřeným šeptáním. Naruto ostatní nevnímal a místo toho se snažil ovládnout. Tohle nebyla první hádka, kterou na toto téma se svým mistrem měl, a pravděpodobně nebyla ani poslední. Naruto se ovšem nechtěl příliš unést vztekem, protože věděl, že by pak Jiraiyovi řekl věci, kterých by později litoval.
„Uklidni se, Naruto.“ Zpražil Jiraiya svého studenta chladným pohledem. „Děláš zbytečné scény.“ Naruto hlasitě zaskřípal zuby a už uvažoval, že by prostě odešel, když se konečně objevila servírka s objednanou porcí ramenu. Naruto ještě chvíli těkal pohledem mezi vytouženou miskou a svým senseiem, ale pak si povzdechl a znovu se posadil.
„Stejně se tam nevrátím,“ zamumlal tvrdohlavě, než se dal do jídla.
Po zbytek večeře už nepadlo o Konoze ani slovo, což byla jediná věc, která udržela Naruta na místě po celou dobu.
Jiraiya i Naruto pak zamířili k hotelu, kde se plánovali na noc ubytovat. Naruto se snažil být na Jiraiyu naštvaný a nemluvit s ním, ale jeho mistr ho znal příliš dobře.
„Co bys řekl na to, že bych ti zítra ukázal nové jutsu?“ nabídl lstivě a v duchu se zazubil od ucha k uchu. Naruto se hned celý rozzářil.
„Fakticky?!“ Pak si ovšem uvědomil, že s Jiraiyou nemluví a otočil se k němu zády. „Vím, o co se snažíš,“ zamumlal uraženě, ale Jiraiya se mu jen zasmál.
Konečně dorazili k hotelu a vstoupili dovnitř. Už ve chvíli, kdy otevřel dveře, Naruto ucítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Naprázdno polkl a chvíli podezřívavě zkoumal místnost. Na druhé straně stála u stolu půvabná recepční a Naruto nemusel vidět Jiraiyovi do tváře, aby věděl, že se na ni nyní usmívá jako chlípník.
Taky to je chlípník. Pomyslel si otráveně a všechny předchozí pochyby zahnal. Byl už moc unavený na to, aby si s něčím dělal starosti. Jiraiya se opřel o desku stolu a začal s recepční flirtovat. Naruto se neobtěžoval ho ani poslouchat, stejně věděl, že to nebude trvat dlouho a dostane ránu. Přiloudal se za svým mistrem s rukama lhostejně za hlavou a už měl na jazyku nějakou kyselou poznámku, kterou by Jiraiyu setřel, když v tom mu něco prolétlo přímo před obličejem. Naruto překvapeně zamrkal a pokusil se na to zaostřit. Malý bílý pták? Co to má…
„Katsu!“
Naruto stihl jen vytřeštit oči dokořán a pak se ozval ohlušující výbuch. Všechno okolo najednou vzplanulo. Cítil oheň po celém těle a v ústech a v nose. Oči měl křečovitě zavřené a celý svět mu najednou připadal vzdálený. Pak si uvědomil, že letí vzduchem a hned na to tvrdě narazil do stěny. A pak byla najednou všude krev a něčí hlas něco křičel.
„Sakra!“ Naruto hlasitě zaklel, když si uvědomil, že se nechal zaskočit nepřipravený. Byl hloupý, že na sebe nechal tak snadno zaútočit. Kyuubiho chakra mu rychle obalila celé tělo a bolest začala postupně ustupovat. Naruto otevřel oči a pokusil se postavit.
„Říkal jsem ti, že to přežije, un.“ Ozval se něčí hlas přímo nad ním a pak ho něčí ruka chytla pod krkem. „Půjdeš s námi, Kyuubi.“
Jeho stisk byl pevný a Naruto okamžitě ztratil přístup ke kyslíku. Ztěžka zvedl oči a pohlédl na postavu před sebou. Byl mladý…Naruto si nebyl jistý, zda se jedná o ženu nebo muže. Měl dlouhé blonďaté vlasy a patku přes levé oko a byl oblečený v černém plášti s rudými mraky.
„A-akatsuki,“ procedil ztěžka přes sevřené hrdlo a nenávistně zavrčel, „tak snadno mě nedostanete.“
Muž se ušklíbnul a volnou rukou složil pečeť. „Katsu.“
Ozval se další výbuch, ale tentokrát byl Naruto připravený. Kyuubiho chakra se rozprostřela do stran a odklonila výbuch do stropu. Člena Akatsuki to odhodilo dozadu tak prudce, že přistál na podlaze.
„Ero-Sennin!“ zaječel Naruto a zběsile se rozhlédnul okolo, zda svého mistra někde nespatří. Celá recepce byla zdemolovaná a recepční ani Jiraiya nebyli nikde v dohledu.
„Ty malej šmejde!“ ulevil si Akatsuki před ním a rychle se vyškrábal na nohy. Naruto nehodlal čekat, až přijde další výbuch a místo toho se prudce odrazil od stěny a vyrazil proti němu. Muž se snadno vyhnul jeho prvnímu výkopu a zablokoval rukou i jeho útok kunaiem.
Znovu složil pečeť druhou rukou.
„Katsu!“
Naruto vytřeštil oči, protože si uvědomil, že tentokrát už se vyhnout nestihne a muži v rudočerném plášti přelétl přes tvář samolibý usměv, když od Naruta uskočil dozadu, aby se sám vyhnul explozi. V další chvíli Naruto zmizel ve výbuchu.
Pak všude zavládlo ticho a vysoký blonďák se zasmál. „To ho naučí, un.“
Oblak kouře se pomalu rozčeřil a ve svém středu odhalil…prázdno.
„Cože? Kdy…?!“
„Rasengan!“ Naruto vyskočil zpoza recepčního pultu a praštil muže svou technikou přímo do zad. „Říkal jsem, že mě tak snadno nedostaneš.“
„Hraješ si tady, Deidaro?“ ozval se čísi chladný hlas. Naruto se prudce otočil na místě. V otvoru ve zdi stála přikrčená postava, které zespodu s pláště čouhal dlouhý ocas. Nebo alespoň Naruto předpokládal, že to je ocas, jelikož byla v místnosti příliš velká tma, aby to mohl lépe identifikovat.
„Nepleť se do toho Sasori, chci ho dostat sám, un,“ Naruto naprázdno polkl, když si uvědomil, že z druhé strany místnosti vystoupil z úkrytu stínu ten samý blonďatý muž, který zároveň ležel před ním mrtvý.
Musel to být klon, sakra! Uvědomil si a vzápětí, jako na potvrzení jeho myšlenek, se tělo na zemi proměnilo na bílou hmotu. Teď je to dva na jednoho, to není dobrý. Naruto rychle znovu obhlédl místnost a hledal nějakou únikovou cestu. Jedna stěna byla úplně stržená, ale pokud by se k ní snažil dostat, hrozili by mu útoky z obou stran. Strop byl také na několika místech probořený a na zbytku držel jen stěží. Možná by ho mohl shodit a využít jako odvedení pozornosti zatímco sám vezme nohy na ramena.
Už byl téměř rozhodnutý to právě takhle udělat, když se strop zřítil sám od sebe. Naruto byl tak vyvedený z míry, že zapomněl na útěk a prudce uskočil dozadu, aby se vyhnul padajícím troskám.
Celou místnost najednou zaplnila obří rudá žába.
„Ero-Sennin!“ zaječel Naruto zatímco přemáhal kašel ze zvednutého prachu a rychle se začal škrábat na nohy.
„Je čas odsud vypadnout, Naruto!“ ozvalo se shora.
„To si nemyslím,“ řekl hluboký hlas Sasoriho a Naruto se najednou zasekl v půli pohybu. Nohy mu ztuhli v pokrčené poloze a Naruto už je nedokázal natáhnout. Paralyzující jutsu? Ale kdy…?
Nějaká neviditelná síla ho zatáhla za ruku a Naruto si uvědomil, že vytasil kunai a namířil ho na Jiraiyu.
Co to…co se to děje?!
Naruto musíš něco udělat! To jsou chakrová vlákna, ten chlápek tě ovládá. Zasyčel mu v hlavě Kyuubiho hlas.
„Ne!“ zařval Naruto, když mrštil kunaiem před sebe. Jiraiya tlumeně zaklel a uskočil do strany, aby se útoku vyhnul. Ozvalo se tiché cvakání a něco dlouhého a stříbrného vystřelilo do vzduchu a narazilo starému Sanninovi přímo do hrudníku. Naruto šokovaně zíral na krev, která se rozletěla do stran, a srdce mu hlasitě zabubnovalo v uších.
„ERO-SENNIN!“

…

Naruto probuď se!
Mlha, pomyslel si Naruto zmateně. Všude je…mlha.
Naruto!
Naruto pomalu otevřel oči a spatřil nad sebou noční oblohu. Do očí mu padala voda a tělo se mu nekontrolovatelně třáslo zimou.
Prší? Pomyslel si zmateně a vyčerpaně zároveň. Celé tělo ho bolelo, jako kdyby naráz uběhl celý maraton a v hlavě mu nepříjemně dunělo.
Naruto, rychle vstávej!
Kyuubi? Co…co se stalo?
Prostě vstaň! Poručil Kyuubi přísně.
Naruto se namáhavě vytáhnul do sedu a zasténal nad bolestí ve svalech. To jsem už zase ztratil kontrolu? Pomyslel si a pokusil se postavit, když mu zrak padnul na něco, co leželo v dálce. Srdce se mu zastavilo, když si uvědomil, co vidí, a vzápětí se znovu zběsile rozbušilo, když mu došlo, co se stalo. Ztratil kontrolu a Jiraiya leží na zemi.
„Ne!“ vykřikl a rozeběhnul. „Ne! To nemůže být pravda, Ero-Sennin!“
Uklidni se Naruto, není to tvoje vina.
„Jak není to moje vina?! To já jsem zase ztratil kontrolu! Jak jsem…jak se to mohlo stát?!“ Naruto padnul na kolena vedle svého senseie a pokusil se mohutného muže otočit na záda.
Udělali to Akatsuki, Naruto, ne ty! Tak už se uklidni, musíš mu pomoct, ještě není mrtvý.
„Akatsuki…“ Naruto se konečně rozvzpomněl na to, co se stalo. „Akatsuki! Jsou naživu, kde jsou?!“ Rychle se rozhlédnul. Všude byla tma a obrovské hromady trosek. Dřív tu nejspíš stály domy, ale teď tu nezbylo nic jiného než oheň a zkáza…a smrt.
Dohromady jsme na ně byli moc silní, takže utekli. Ušklíbnul se Kyuubi samolibě.
„Tohle…to jsi udělal ty?“ Naruto nedokázal uvěřit, že by mohli napáchat takové škody. Přece to nemohlo být celé město?
Jiraiya tlumeně zasténal a Naruto se k němu opět rychle sklonil. „Ero-Sennin!“ vykřikl znovu a opatrně jeho tělo otočil na záda, takže mu mohl pohlédnout do obličeje. Slavný Sannin byl bledý a jeho kůže byla studená na dotek. Naruto se v duchu přesvědčoval, že to musel zavinit ten ledový déšť.
Třesoucími prsty našel Jiraiyův krk a nahmatal jeho tepnu. Vydechl úlevou, když ucítil nepravidelný tlukot jeho srdce. Byl slabý a pomalý, ale byl tam.
Musím ho odsud dostat, pomyslel si a rychle se vyškrábal na nohy.
Posloucháš mě?! Vyštěkl Kyuubi naštvaně a Narutovi došlo, že na něho celou dobu musel mluvit, ale neobtěžoval se mu odpovědět.
„Tajuu Kage Bunshin no jutsu!“ vykřikl a začal hromadit potřebnou energii. Kyuubi v jeho nitru bolestivě zasténal. Svět se zatočil. V další chvíli si Naruto uvědomil, že už zase leží na zemi a do očí mu padají dešťové kapky.
Co se to…
Ty malej smrade, tys mě vůbec neposlouchal, co? Zasyčel Kyuubi, zatímco se snažil popadnout dech.
„He?“
Jsme bez chakry prcku, už jsem ti to říkal. Vysvětlil mu teď už trochu trpělivějším hlasem.
„Co je to za pitomost?!“ Naruto se pokusil zvednout, ale ruce i nohy se mu třásly tolik, že jen znovu spadl na zem.
Nehádej se a poslouchej, potřetí to už nezopakuju, zavrčel Kyuubi a pak rychle pokračoval dřív, než Naruto stihnul začít protestovat, ztratili jsme kontrolu, ale něco se zřejmě podělalo. Bojovali jsme příliš dlouho, dokud se naše společná chakra nevyčerpala a teď jsme bezmocní. Minimálně dokud se naše chakra zase neobnoví.
„Cože?! Ale to není možné! Ještě nikdy jsme najednou nevyčerpali ani polovinu?!“
Vždyť už jsem říkal, že se něco muselo pokazit, poslouchej pořádně!
Tohle není dobrý…tohle sakra není dobrý, jestli teď hned nedostanu Jiraiyu do nemocnice tak…
Znovu se pokusil zvednout a Kyuubi podrážděně zasyčel, když se automaticky pokusil načerpat nějakou energii z démonových zásob. Tělo se mu pořád třáslo, jak zimou, tak i vyčerpáním, a hlava se mu točila, ale Naruto se donutil to ignorovat.
Musím…musím…
Hele prcku, co to sakra děláš?
Naruto ho neposlouchal - stejně jako vždycky – a znovu složil pečeť. „Kage Bunshin no jutsu!“ zařval, jak nejhlasitěji dokázal a vyrval ze svého těla, každý kousek energie, který našel. Ozvalo se slabé pufnutí a vedle Naruta se objevila jeho dokonalá kopie.
Aspoň jednoho jsem zvládnul, pomyslel si vyčerpaně a ztěžka zalapal po dechu. Byl rád, že se vůbec dokáže udržet na nohou. Ucítil Kyuubiho, jak mu svou vlastní energií drží kolena, aby se nepodlomila.
Už jsem ti někdy řekl, že vážně nesnáším, když se chováš takhle tvrdohlavě, prcku?
Myslím, že už jsi to párkrát zmínil. Tentokrát se už Naruto neodvážil promluvit nahlas, aby neplýtval dechem ani energií.
Ani s klonem naštěstí komunikovat nemusel, jelikož měl vymyšlený postup ještě předtím, než ho vytvořil. Druhý Naruto proto také nečekal na žádné další rozkazy a vyrazil pryč hledat pomoc.
Naruto věděl, že ani jeho klon nebude schopný dojít daleko a že by nejspíš bylo chytřejší, aby odešel sám, ale nemohl tu Jiraiyu nechat samotného. Nedokázal se totiž zbavit toho paranoidního strachu, že pokud ho opustí, jeho mistr zemře. Jako by všechno záleželo jen na jeho přítomnosti. Zcela iracionální, ale v tu chvíli to Narutovi dávalo smysl.
Sklonil se ke svému mistrovi a znovu mu zkontroloval životní funkce. Srdce mu pořád tlouklo jen slabě a jeho dech byl stejně nepravidelný jako předtím, ale i to pořád znamenalo, že žije. Opět, jako už mnohokrát předtím, proklínal vlastní neschopnost naučit se jakékoliv léčící techniky.
Stejně bys na to neměl chakru, ušklíbnul se mu Kyuubi, ale do hlasu mu pronikla špetka lítosti. Naruto věděl, že i tohle znamená hodně. Kyuubi ostatní lidi normálně nelitoval.
Naruto ucítil lehký příval energie, když klon zrušil jeho techniku a hned potom ho oslepilo světlo.
„Támhle jsou!“ vykřikl někdo.
„Rychle přineste nosítka!“
„Zavolej ostatní, potřebujeme pomoc!“
Naruto si s úlevou uvědomil, že k němu směřuje hned několik lidí. V rukou měli mohutné svítilny, jejichž světlo Naruta oslepovalo, takže nemohl odhadnout přesný počet, ale i tak věděl, že to bude stačit. Bude muset.
Pokusil se pohnout, promluvit, udělat cokoliv, aby dal aspoň najevo, že je naživu, ale všechna jeho energie už byla spotřebována. Už nedokázal vydržet déle.
„Hej chlapče, jsi v pořádku? Kde jsi zraněný?!“
„Jsem…v pohodě,“ zamumlal a omdlel.

…

Když se znovu probudil, byl v nemocnici. Poznal to okamžitě podle toho charakteristického zápachu, protože ze smradu dezinfekce mu vždycky bylo na zvracení. Nevolnost ovšem rychle potlačil, když se rozvzpomněl, co se stalo.
„Ero-sennin!“ vykřikl a posadil se. Na sobě měl pyžamo, které nebylo jeho a okolo hlavy obvaz. Sáhl si na týl a uvědomil si, že se musel praštit o zem, když omdlel.
Hej prcku, takhle mě neděs! Už jsem se bál, že to chceš zabalit, rozezněl se mu v hlavě Kyuubiho podrážděný hlas. Bylo jasné, že se to snaží zamaskovat, ale Naruto si stejně všimnul té skryté úlevy v jeho hlase.
„Tak snadno se mě nezbavíš, Kyuubi,“ zamumlal a pomalu vstal. Byl v rozlehlé místnosti, jen tlumeně osvětlené, u obou stěn řada postelí a v každé z nich spící člověk. Zaraženě zamrkal.
Ti všichni jsou…to je…moje vina.
Kyuubi v jeho nitru stísněně mlčel. Naruto věděl, že nesdílí jeho pocit viny, pro Kyuubiho nebyli ostatní lidé důležití, ale snažil se respektovat pocity toho druhého.
Jsi na sebe příliš tvrdý prcku, zamumlal po chvíli tak tiše, že si Naruto ani nebyl jistý, zda ho doopravdy slyšel.
„Kde je ten perverzák?“ zeptal se rychle, aby odvedl svojí pozornost na něco jiného, ale Kyuubi v jeho hlavě jen bezmocně pokrčil rameny.
Vím to samé co ty, prcku.
Naruto se vydal na průzkum místnosti. Sice neměl tušení, jak dlouho byl v bezvědomí, ale jistě to bylo víc, jak jeden den, protože jeho svaly byly ztuhlé a v kloubech mu nepříjemně lupalo. Zároveň se mu ovšem vrátila síla. Tělo už se mu netřáslo v naprostém vyčerpání, jako předtím, a Naruto si byl jistý, že i jeho zásoby chakry už jsou opět obnovené.
Jak dlouho jsem mohl být mimo, zapřemítal a zběžně nahlédl do každé postele v místnosti, ale jeho mistr nebyl ani v jedné z nich.
„Ještě bys neměl vstávat,“ ozvalo se za ním a Naruto se prudce otočil. Ve dveřích stála mladá sestřička, před sebou vozík plný obvazů, injekcí a podobných věcí.
„Kde je Ero-sennin?“ zeptal se okamžitě.
„Kdo?“ nechápala a zmateně si ho změřila pohledem. Naruto si domyslel, že nejspíš přemítá, jak se mohl zotavit tak rychle.
„Můj sensei, Jiraiya, starý, vysoký, široká ramena, bílé vlasy,…“
„Aha, tenhle.“ V očích se jí najednou rozsvítilo poznáním.
„Kde je? Je v pořádku?“ Naruto se hned dožadoval přesnějších informací.
„Je naživu,“ přikývla a Naruto si uvědomil, jaký výraz se jí objevil v obličeji.
„Ale?“ příkře jí popohnal, aby mluvila dál, „Co se stalo?“
„Nejsem si jistá, zda s vámi o tom můžu mluvit…“
„Jsem jeho student!“ vykřikl hlasitěji, než by se v nemocnici hodilo a sestřička po něm hodila přísným pohledem. Naruto to ignoroval. „Vezměte mě k němu,“ poručil.
Sestřička na něho chvíli mlčky hleděla a vypadala, že zvažuje své možnosti.
„Pojďte za mnou,“ vyzvala ho nakonec a zamířila ke dveřím. Naruto si hlasitě oddechl a hned jí byl v patách.
„Tak o co jde?“ udeřil na ni znovu, ale ona neodpověděla. Prošli několika chodbami, až se nakonec zastavili přede dveřmi na úplném konci chodby. Aniž by sestřička cokoliv řekla, otevřela dveře a nechala Naruta vstoupit.
Jiraiya ležel na jediné posteli v místnosti obklopený spoustou pípajících přístrojů a vypadal, jako kdyby spal. Pořád měl bledou tvář, ale jeho obličej teď vypadal uvolněně a poklidně.
„Ero-Sennin!“ zavolal na něj a rozběhnul se k němu. Zastavil se těsně u jeho postele a opatrně natáhl ruku k jeho obličeji.
„Co mu je?“ Otočil se zpátky k sestřičce, která zůstala stát ve dveřích.
„Jeho rána na hrudníku byla ošklivá, a kdybychom se k němu nedostali včas, jistě by zemřel, ale nám se podařilo ho zachránit.“
„Takže bude v pořádku?“ Naruto se snažil neznít příliš nadějně. Moc dobře věděl, jak si osud hrál s těmi, kteří se nechali obalamutit falešnými nadějemi.
„Je mi to líto,“ Naruto věděl, že bude pokračovat dál, ale i tahle slova stačila na to, aby mu srdce spadlo do kalhot, „zbraň, která jeho zranění způsobila…domníváme se, že byla napuštěná velmi silným typem smrtícího jedu. Zatím stále ještě bojuje, ale pokud nedostane včas protijed, zemře.“ Poslední slovo se Narutovi opakovalo v hlavě pořád dokola. Zemře, zemře, zemře, zemře, zemře…
„Ne,“ vydechl, „musí…musí být přeci něco, co se dá udělat!“
„Je mi to líto,“ zopakovala sestřička bezradně, „neznáme protijed, který potřebuje, nemůžeme s tím nic udělat.“
„T-takže, Ero-Sennin…on…“ nedokázal už tu větu dokončit a v očích cítil slzy. Tohle nemůže být pravda!
Sestřička na něho smutně hleděla, jako by věděla, čím si prochází, ale neřekla nic, aby ho utěšila.
„Copak se vážně…musí být něco…“ uvědomil si, že jen bezmocně blábolí a pevně zavřel oči. Tohle nedopustím, nenechám ho zemřít! On je…on je jediný člověk, kterého mám. Nemůžu ho jen tak opustit!
„Kolik má času?“ zeptal se, nyní už pevným a odhodlaným hlasem.
„Odhadujeme mu nanejvýš pět dní.“
Tak málo času…
Otočil se zpátky ke svému mistrovi a vzal jeho nehybnou ruku do své.
Existuje jen jedno místo, kde by mu mohli pomoct…
Naruto…, zašeptal Kyuubi nevěřícně., když mu došlo, jakým směrem, se blonďákovy myšlenky ubírají.
„Vezmu ho odsud pryč, najdu protijed, který potřebuje,“ oznámil a naprázdno polknul. Nikdy by nevěřil, že se tam nakonec doopravdy bude muset vrátit. Slíbil si, že už se tam nikdy neukáže…ne dokud bude naživu. Ovšem teď se všechno změnilo.
Musím se vrátit do Konohy.

…

Konec Prologu

Pokračování příště…