Odsouzená 02

Ležela v nemocničním pokoji. Cítila to, nesnášela nemocnice, nikdy v nich moc času naštěstí netrávila, ale když se tam probudila, hned to věděla. Vždycky ucítila desinfekci a pípat všechny možný přístroje. A dneska tomu nebylo jinak. Otevřela oči, ale uhodili ji do nich sluneční paprsky, a tak je rychle zase zavřela. Počkala pár vteřin, protože ji začali pálit od slunce, než je znovu otevřela, tentokrát pomaleji, aby si zvykla na světlo.
Chvíli se dívala do stropu, než si uvědomila jednu věc, která je přece jenom liší od ostatních probuzení v nemocnici. Na ruce cítila zvláštní teplo. Pomalu natočila hlavu, překvapením se jí rozšířili zorničky. Naruto ji držel za ruku a přitom se usmíval.
„Na, Naruto kun? Co, co tady děláš?“ snažila se, aby se jí hlas tolik netřásl.
„Chtěl jsem tu být, až se probudíš. Měl jsem o tebe strašný strach Hin. Tohle už mi nesmíš udělat. Myslel jsem, že tě sem nedostanu v čas a ty...“ hlas se mu zlomil.
„Ale už jsem v pořádku,“ uklidňovala ho. Cítila se v pořádku, ani necítila rány, teď je ale rozhodně zkoumat nechtěla.
„No, jo. Jsi v pořádku. Prej, ale budeš muset pár týdnů ležet, aby se ti zahojily pořádně ty kolena. Prej se musí zahojit samy, ne s pomocí ninjovských technik, protože by to pak mohlo mít následky, nebo co. Všechno ti ještě podrobně řeknou.“
„Dobře,“ přikývla a nastalo ticho.
Dívali se na sebe a Naruto ji pořád držel za ruku. Bylo to příjemný,cítila se v bezpečí. Jeho dotyk ji hodně uklidňoval, ale bezpečí skončilo. Naruto opatrně vyprostil svoji ruku z jejího sevření a zvedl se.
„Kam... kam jdeš?“ zeptala se s vykulenýma očima.
„No, ještě jsem ani nebyl za Tsunade a musím jí všechno říct. Hlavně se musíme domluvit, co uděláme s těma, co přežili.“
„Aha, ty jsi za ní ještě nebyl?“ podivila se.
„Ne,“ zavrtěl hlavou.
„A přídeš ještě?“ zeptala se ho, když už otvíral dveře.
„Za chvíli se vrátím,“ usmál se a zmizel za bílými dveřmi.

Ani se neobtěžoval zaklepat a vrazil k Hokage do kanceláře. Kancelář byla pomalu celá zaplněná několika štosy papírů, stůl byl zaházený jak listy, tak flaškami od saké a Tsunade ležela bezvládně na stole.
„Čau bábi Tsunade,“ zvolal Naruto tak nahlas až Tsunade vyletěla do sedu s pár papíry přilepenými na tváři, „jdu ti říct, ne, počkej, jdu ti vynadat, žes poslala jenom mě a Hin, která teď mimochodem leží v nemocnici s několika vážnějšíma poraněníma, na tu misi. Vůbec jich tam nebylo jenom pět, ale dvacet. Trošku se tam slezli a šli dost těžce zabít, takže jich pět uniklo. A jak už jsem říkal, stačili mi málem z Hin udělat sekanou. Málem to nepřežila. Do teď byla v bezvědomí, ale naštěstí doktoři ji ošetřili ty nejnutnější rány a pár jich vyléčila Sakura, ale má dost hnusně probodnutý kolena a na to prej Sakura nesmí sáhnout. Proč, mi ale neřekla, tak sem Hin musel říct, že by to pak mělo následky, nebo co!“ vyplivl na ni všechno jedním dechem.
„Hej uklidni se a dejchej!“ doporučila Hokage, „řekni mi to ještě jedenou, ale pomalu a od začátku!“
„Fajn,“ povzdechl si Naruto a začal vyprávět.
„Přesně, jak jsi poručila, jsme se s Hin vydali hledat vězně.“

O pár dnu zpět.
„Naruto, vidím tu skrýš. Je asi jednu míli od oceánu. Ani není zakrytá, a vypadá, že bude velká a…“ Hinata naklonila krk co nejvíc dopředu.
„A? Co se děje? Nějaký problém?“ Naruto se okamžitě začal rozhlížet a hledal cokoliv podezřelého.
„Ne, můžeš přestat s tím tvým rychlým otáčením hlavy. Vypadá to jako by ses snažil odehnat mouchu ale bez rukou.“ začala se Hin pochechtávat.
„Hej, to jsem vůbec nedělal. Myslel jsem, že jsi něco zahlídla a někdo nás sleduje,“ obhajoval se.
„Ne, nikdo nás nesleduje, jen mě něco zmátlo na tom úkrytu." vysvětlila Hin s pobaveným úsměvem na tváři "Je to kus baráku, ale postupně se propadá dolů pod zem, je to tak asi udělaný schválně.“
„To je divný, dattebayo.“
„Jo, možná tam něco ukrývají nebo někoho drží násilím." začala uvažovat budoucí vůdkyně Hyuuga klanu "Asi bychom měli trošku přidat a zjistit to co nejdřív. Něco mi říká, že to nebude tak, hladký jak se to zdá. Tsunade se v popisování hodně sekla.“
„Dobře, tak zrychlíme.“ Společně zrychlili a brzy se dostali k cíli. Několik minut stáli v pozadí a prozkoumávali situaci z bezpečné vzdálenosti. Nikdo venku nestál, ani se nenamáhali hlídat svoji pevnost. Všude bylo naprosté ticho, jediné co bylo slyšet, byl zpěv ptáků v korunách stromů a vítr pocházející od mohutných větví.
„Jdu to tam prozkoumat, nebudu tam dlouho. Až ti dám signál, přijdeš za mnou.“ rozhodl Naruto.
„A neměla bych spíš jít já? Mám byakugan, můžu to líp prozkoumat než ty a...“
„Ne!“ zamítl to okamžitě Naruto, „půjdu já, navíc kdyby se ti něco stalo, neměla bys mi jak dát signál, ty mě budeš sledovat byakuganem a až dám signál tak přijdeš.“
Hinata si povzdechla, ale jelikož měl Naruto pravdu, přikývla
„Dobře, tak pořádně střež okolí.“ pomalu vešel do černého otvoru.
„Hlavně na sebe dávej pozor,“ zavolala za ním ještě.

Naruto procházel úzkou chodbou, všude na ni byli namalované různé postavy se zbraněmi. Po stěnách byly pověseny lampy, nebyly ale od začátku chodby. Osvicovat prostor začali několik metrů od vchodu. Prošel celou chodbou, až se dostal do obrovské místnosti se spoustou sloupů. Za místností byla ale další místnost, už beze sloupů a s obrovským kulatým stolem uprostřed. Místnosti byli propojené.
Okolo stolu sedělo dvacet uprchlíků z vězení. Byli jasně poznat, díky pečeti na čele. Každý vězeň měl pečeť, ale nikdo nevěděl kvůli čemu. Kdyby je neměla pustit z vězení, nedostali by se z něj, a pokud by je měla zabít, už by byli nejspíš dávno mrtví.
„Nemůžeme tam zpátky,“ třískl jeden pěstí do stolu a všechny si změřil pohledem.
„Musíme! Bez nich ji nedokážeme oslabit a nakonec se znovu dostat do moci,“ namítl uprchlík zády k Narutovi.
„Jo, Shis má pravdu. Pokud je nedostaneme na naší stranu, nedokážeme se k té ubohé vesničce ani přiblížit.“
„To je ale nesmysl, jakmile se vrátíme zpátky pro ostatní, čeká nás smrt. Nic jiného než smrt.“
„Nebo nás tam strčí zpátky a tentokrát se nedostaneme pryč,“ podpořil prvního nějaký úplně jiný na kterého ani neviděl.
„Hej,“ položila Hinata Narutovi ruku na rameno. Blonďák leknutím nadskočil a s naštvaným výrazem se otočil na kamarádku.
„Co tu sakra děláš?“ sykl, „měl jsem ti dát znamení a nepamatuji si, že bych ti nějaký dal dattebayo.“
„Už tu jsi docela dlouho, a já se bála, tak jsem šla za tebou.“
„O mě se ale nemusíš bát,“ namítl podrážděně.
„Ehm, ehm,“ odkašlal si za nimi hrubý hlas.
„Nepřeruš…, o ou,“ ukázala Hinata prstem na porušovatele rozhovoru, ale okamžitě se jí rozšířili zorničky překvapením.
„A kruci!“ zaklel Naruto hned, jak se otočil na všechny uprchlíky. Všichni do jednoho, stáli se zbraněmi v rukou vedle sebe a byli připravení, kdykoliv je zabít.
„Kluci, přišla nám rozcvička,“ ohlásil ten samý, co je vyrušil a pomalu vykročil k nim.
„Ach bože, proč jsou všichni vězňové tak blbí?“ zeptal se Naruto se zakloněnou hlavou nahlas.
„Ty skrčku jeden malej, rozsekám tě na maděru,“ zařval jeden z nich a hned se na něj vrhnul s mečem v ruce. Naruto neváhal a okamžitě vytáhl jednu Katanu. Odrazil útok a rozsekl mu břicho. Vězeň se okamžitě složil na zem.
„Tak kdo další?“ zeptal se a přitom si katanu očistil o mrtvého vězně ležícího bezvládně na zemi. V tom se na něj většina vrhla, druhá šla na Hinatu, která jen tak tak stačila uskočit od smrtící rány mířící na hlavu.
„Kage bushin no jutsu,“ zvolal a okolo Naruta se objevilo deset stínových klonů. Okamžitě se začali připravovat na Rasengan a zaútočili na útočící. Vězňové padali mrtví postupně na zem, dokud nezbyli dva u Naruta a pět bojujících s Hinatou.
„Áááá,“ zakřičela Hinata.
Jeden z vězňů ji propíchl katanou druhé koleno. Bezvládně se složila na zem. Nemohla se vůbec hýbat. Propíchnutá kolena nebyla jediná zranění, která ji ubírala sílu.
„Hin jsi v po…“ otočil se na ni, ale už to nedokázal doříct, jakmile spatřil naklánějící se zrůdu nad Hinatou, nechal zmlácený vězně vězněma a okamžitě se vrhl k Hinatě.
„Opovaž se jí jenom dotknout!“ zařval na sklánějícího se uprchlíka nad Hinatou.
Bez zaváhání mu usekl hlavu, hned jak se na něj překvapeně otočil, nejbližšího vedle něj propíchl skrz na skrz, ale k ostatním už se nedostal. Všichni byli...až na mrtví...pryč.
„A pak jsem jí popadl do náruče, a co nejrychleji běžel sem. Cestou, ale upadla do bezvědomí a probrala se z něho před chvílí,“ dokončil vyprávění Naruto.
„Dobře, tak se za ní teď půjdeme podívat a uvidíme, co je s těmi koleny.“